Světovému obchodu ve stále větší míře vládne přidaná hodnota. Stručně, nezáleží až tak na tom, kolik toho země vyveze, jako na tom, o kolik cenu daného produktu navýší. Hráči na špici hodnotových řetězců jsou přitom díky kreativitě v oblastech jako je výzkum a vývoj či marketing v tomto smyslu šampiony. Zároveň vrtí zbytkem světa, tedy firmami, které přidávají méně hodnoty a patří mezi jejich dodavatele. Dobře je to vidět v automobilovém sektoru, jehož hodnotové řetězce patří mezi nejkomplexnější. Podrobnosti diskutovali Pavel Hnát z Fakulty mezinárodních vztahů VŠE a Ivan Jukl z Ministerstva zahraničních věcí. Nabízíme základní teze doplněné o expertní debatu.

Teze 1:

• Není montovna jako montovna, některá je inteligentní. Když se podíváme na jednotlivé automobily a srovnáme, jak se vyvíjí přidaná hodnota na vyrobený kus, tak například za Německem určitě zaostáváme. To pak svým způsobem musíme kompenzovat počtem vyvezených aut. Na druhou stranu naše situace není tragická. Není totiž montovna jako montovna. Máte-li k výrobě vlastní vývoj a konstrukci, tak možná neděláte průlomové inovace, ale takové to stále zdokonalování výrobku, které je našim inženýrům vlastní, už ano. To vás vždy neochrání před riziky na světových trzích, ale určitě to dává šanci inovovat. V Česku je přitom automobilový průmysl důležitý v tom, že máme nejen dodavatele prvního, ale i druhého a třetího řádu, a že jde často o malé a střední podniky, které také mají své inženýry a konstruktéry. Z tohoto pohledu to tak není tak špatné, i když nejsme na špici hodnotových řetězců.

[alter-eko-discussion thesis=“1″]

 Teze 2:

• I české firmy vládnou světu, jiným pozice (německého) subdodavatele stačí. Určitě máme na to, abychom byli na špičce globálních hodnotových řetězců. Příkladem může být Linet, výrobce nemocničních lůžek, který působí všude po světě, včetně Spojených států, a je určitě na vrcholu svého řetězce. Stejně tak se můžeme bavit i o dalších komoditách. Příkladem jsou pneumatiky, firma Mitas. Jde o oblasti, kde máme velký podíl na trhu, umíme kontrolovat distribuci a máme velmi dobrou pozici například ve veřejném sektoru. Samozřejmě, že je těžké paušalizovat. Určitě to ale není tak, že by se dnes podnikatelé spokojovali s pozicí dodavatele Německa, o čemž se někdy mluví a možná to tak i někdy vypadá. V této souvislosti je třeba si určitě uvědomit, že například pro to, aby byla firma na vrcholku hodnotového řetězce v rozvojových zemích je třeba investovat mezi prvními, což znamená ohromné riziko.

 [alter-eko-discussion thesis=“2″]

 Teze 3:

• S Čínou na vyšší příčky hodnotových řetězců (a nebo navždy jinak)? V poslední době mnozí politici a byznysmeni v Česku ve velkém sázejí na čínské investice. Určitě se dá těžko paušalizovat, jinými slovy bavit se plošně o tom, zda nás investice z jedné nebo druhé země posunou v hodnotových řetězcích tam, kde potřebujeme či chceme být. To, jestli se Číně v tomto smyslu podaří dostat na úroveň Koreji, která je z asijských investorů v Česku nejvýznamnější, nebo Japonska, je stále otázka. Spousta českých investorů by si to určitě přála, přála by si mít užší kontakty s Čínou. Nejde jim přitom často jen o čisté investice, může to být například i nějaká forma partnerství, spolupráce na třetích trzích a tak dále. Přejme si tedy, aby se jistý příslib, který nám dal zvýšený příliv investic v loňském roce, naplnil, a společně s tím, aby řekněme zdravá soutěž mezi našimi asijskými partnery přinesla pro Česko zajímavé výsledky.

[alter-eko-discussion thesis=“3″]

Diskuze očima Pavla Hnáta

První část komentářů se dotýká inovační schopnosti českých firem, která je všeobecně vnímána jako klíč ke konkurenceschopnosti a i k vyšší přidané hodnotě exportu. Inovační schopnost je často spojována spíše s malými a středními podniky, ve kterých se nápady a kreativita projevují rychleji a flexibilněji. Velké firmy a korporace svůj inovační handicap často dohánějí kvantitou.

Ovšem v hodnotových řetězcích mohou uspět oba typy českých firem: ty malé a střední spíše ve specifických výrobách či službách, které stojí na neotřelém nápadu nebo citu pro tržní příležitost, ty velké jako spolehlivá součást řetězce dodavatelů. Být leaderem odvětví nebo řetězce totiž nemusí být vždy výhra.

Velký význam má pro Českou republiku její odvětvová struktura. Patříme mezi země, které si, podobně jako Německo, uchovávají vyšší podíl průmyslu. Ten je náročnější na investice do fyzického kapitálu a v kombinaci s vysokou dovozní závislostí České republiky nás determinuje, alespoň prozatím, k nižšímu podílu přidané hodnoty ve vývozu.

Jistě ale není třeba vyššího podílu průmyslu na našem HDP litovat; v krizi prokázal vyšší stálost než služby a nadále je velkým lákadlem pro zahraniční investice.

Právě investice byly druhým tématem komentářů. Zejména ty čínské, které k posílení přidaného hodnoty v našem vývozu zatím pravděpodobně nepovedou. Čína u nás hledá spíše krátkodobější zisk, podobně jako řada západních investorů.

Ten bychom ale z regionálních, tedy jisté zmenšené kopie globálních, hodnotových řetězců mohli v budoucnu inkasovat i my. Potenciál na ovládání regionálních hodnotových řetězců naše firmy mají.

Celý rozhovor si můžete poslechnou ZDE.

Předchozí díly dopravní série:

Mobilita 21. století? Příležitosti nebo noční můra, záleží jen na nás. – První díl série zaměřené na dopravu

Koho cestu užíváš, toho píseň pěješ. Je čas učit se čínsky? – Druhý díl série zaměřené na dopravu