ROZHOVOR. Dlouholetá kauza Diag Human má svůj další vývoj. Krátce před Vánoci, 21. prosince, londýnský Vrchní soud zveřejnil své rozhodnutí, že nemá pravomoc uložit České republice, aby složila do soudní úschovu alespoň část z 16 miliard korun, které mezinárodní arbitráž přiznala jako náhradu firmě Josefa Šťávy. Další – a zásadnější – krok v případu se odehraje již koncem ledna 2024: londýnský soud bude rozhodovat o odvolání ČR proti verdiktu rozhodčího senátu, který nařídil Česku Diagu Human miliardy korun vyplatit.

Jedním z argumentů Diagu Human v mezinárodní arbitráži o ochraně investic vedené před londýnským rozhodčím soudem bylo mimo jiné to, že Česká republika ve sporu zneužívala ve svůj prospěch státní aparát.

Tři arbitři za Česko

To rozhodci ve svém verdiktu z 18. května 2022 potvrdili, což po jeho zveřejnění přiznalo i české ministerstvo financí: „Tribunál v investiční arbitráži v nálezu shledal, že Česká republika porušila Dohodu (o ochraně investic), když zneužila svoji svrchovanou moc a zasahovala do průběhu předchozí obchodní arbitráže ve snaze dosáhnout jejího příznivého výsledku. Jednalo se o období průběhu obchodní arbitráže včetně řízení o přezkumu konečného nálezu z roku 2008 (tj. období 1996-2014).“

A nestandardní roli státu zmínil v aktuálním prosincovém rozsudku (o možném složení jistiny z dlužné částky) i britský soudce Males. V bodě 16 odůvodnění napsal, že námitky České republiky „nezahrnují žádné zpochybnění skutkového zjištění rozhodčího soudu BIT (mezinárodní arbitráž o ochraně investic, pozn. red.), že Česká republika vyvíjela nátlak na členy tribunálu pro přezkumné řízení a/nebo je korumpovala“.

Tribunálem je zde myšlen český rozhodčí soud ve složení: někdejší proděkan plzeňské právnické fakulty Milan Kindl, bývalý prezident Hospodářské komory Petr Kužel a ekonom Jiří Schwarz.

Všechny tři postupně jmenovala Česká republika, byť v senátu měl původně zasednout jeden člen jmenovaný ČR, jeden firmou a třetího by vybrali oba dříve schválení arbitři.

Tito rozhodci pak v červenci 2014 konstatovali, že případ je uzavřen, protože prý o věci již bylo jednou rozhodnuto – a to v roce 2002, kdy předchozí rozhodčí senát potvrdil, že má stát zaplatit Diag Human 326 miliónů korun za poškození dobrého jména a tato náhrada byla skutečně vyplacena.

Spory mezi Diag Human a Českem poté sice dále pokračovaly (a pokračují), trojice výše jmenovaných rozhodců si ale nárokovala po České republice odměnu ve výši šest milionů korun pro každého. Stát však odmítl zaplatit.

Zatímco Petr Kužel a Milan Kindl v soudních sporech se státem nakonec po letech uspěli a vyplacenu dostali alespoň polovinu částky, Jiří Schwarz odešel s prázdnou. Podle soudů by měl svou odměnu nárokovat u Diag Human, protože právě on nahradil „jejich“ původního rozhodce.

Nikdo mi neřekl, jak hlasovat

Jiří Schwarz nyní na téma svého působení v kauze Diag Human poskytl rozhovor, kde svou roli detailně popisuje.

Jak jste se stal rozhodcem v arbitrážním sporu České republiky se společností Diag Human?

Nabídl mi to někdy na začátku roku 2010 Mirek Topolánek, s nímž jsem se později spřátelil. Řekl mi, že je to choulostivá věc a že mně může věřit a byl by rád, kdybych tam šel. Já jsem jen vytřeštil oči a řekl mu, že o arbitráži nic nevím, a že jsem nikdy nic takového nedělal. Řekl mi, že na právní věci tam už jsou dva a mne že potřebují jako renomovaného ekonoma s nadhledem, na stanovení úroků a výpočet konečné částky a že ví, že já tam neudělám žádný podraz. Bral jsem to jako obrovské vyjádření důvěry. Měl jsem k Mirkovi úctu jako k bývalému premiérovi, který znovu přemýšlel o návratu do vládní funkce, když v té době byl předsedou ODS. Ani náznakem přitom nešlo o nějaké ovlivňování, aby jako řekl, že tam jdu místo někoho a že to smrdí. To mi došlo až později, jenomže to už jsem z toho nemohl vystoupit.

Vás v té době nenapadlo, že byste už tímhle mohl být považován za podjatého?

Vůbec ne. Navíc, já jsem o té věci opravdu téměř nic nevěděl, jen útržkovitě z médií. Po nějaké době mě kontaktovali od náměstka ministryně zdravotnictví Marka Šnajdra. Sešel jsem se s ním v budově Ministerstva zdravotnictví ČR. Tam mi řekl, že odměna pro každého z rozhodců bude deset milionů korun. V té době jsem mimo jiné měl odpovědnost za financování Liberálního institutu, a představa, že tímto způsobem se mi podaří zabezpečit financování jeho činnosti na několik let byla pro mě dostatečnou motivací. Nikdo mě ale neinstruoval, co mám dělat, jak mám hlasovat, nebo že mám hájit stát. Vycházel jsem z toho, že na právní věci tam budou dva odborníci, na mě bude verifikace škody a stanovení úročení škodné částky za období od vyhlášení rozsudku. Za práci rozhodce převážně s tímto obsahem dostanu těch deset milionů a tím to pro mě skončí. Protože se jednalo o mou první zkušenost s prací rozhodce začal jsem systematicky spolupracovat s renomovaným advokátem se zkušeností s rozhodčím řízením a prací rozhodce.

Nikdo mi neřekl, co dělat, jak hlasovat, bral jsem to jako odbornou záležitost. Domníval jsem se, že mám přezkoumat, zda osm miliard je správně určená výše škody ze zmařenou investici a stanovit úročení této částky od rozhodnutí rozhodčího senátu z roku 2008.

Nepřišlo vám divné, že máte nahradit rozhodce, jmenovaného původně druhou stranou sporu?

Já jsem tam šel za Českou republiku, soud mne jmenoval na návrh České republiky. Měl jsem obsadit uvolněné místo poté, co se arbitr za Diag Human rozhodl odstoupit a dalšího pak odmítlo Ministerstvo zdravotnictví. Proto se rozhodla ČR navrhnout mě na volné místo. Nikdo mně neřekl, že by Diag bezprostředně proti tomu protestoval. To jsem se dověděl až u soudního řízení o mém jmenování. Z tisku jsem v té době věděl jenom to, že tam byly nějaké tahanice kolem jmenování druhého rozhodce Petra Kužela.

Instruoval vás někdo, jakou pozici máte zastávat, co máte dělat a jak případně hlasovat?

Nikdo mi neřekl, co dělat, jak hlasovat, bral jsem to jako odbornou záležitost. Věděl jsem, že arbitrážní rozhodnutí z roku 2008, které jsme měli přezkoumat, Diagu Human přiznalo osm miliard korun. To jsem považoval za jasné. Domníval jsem se, že mám přezkoumat, zda osm miliard je správně určená výše škody ze zmařenou investici a stanovit úročení této částky od rozhodnutí rozhodčího senátu z roku 2008. Takhle jsem později chápal obsah oslovení, s nímž za mnou Mirek Topolánek původně přišel. Prostě férově přezkoumat škodnou částku, stanovit její úročení a spočítat celkovou škodu do vynesení rozsudku našeho, tedy Přezkumného rozhodčího senátu.

Andrej Babiš nám přes média vzkázal, že rozhodcům ve sporu Diag Human s Českou republikou nenechá nic vyplatit a „nech sa súdia“.

Jak často a kde jste se jako rozhodci scházeli?

Poměrně často, ale přesně vám to už neřeknu. Určitě to bylo více než desetkrát a asi méně než dvacetkrát. Na studium spisu, který byl poměrně objemný, jsem si vyčlenil jednu kancelář v prostorách Liberálního institutu ve Spálené 51. Kolegové v Přezkumném senátu mě totiž zvolili správcem spisu. Pracovali jsme diskrétně a pro komunikaci jsme si zřídili každý novou emailovou adresu, jejíž prostřednictvím jsme výlučně komunikovali. Naše obezřetnost dosáhla takové úrovně, že jsme pracovali zásadně off-line, dokonce pouze pomocí textového editoru T602, který v té době už snad téměř nikdo aktivně nepoužíval. Dokonce jsme před vstupem do místnosti, v níž jsme jako členové Přezkumného rozhodčího senátu vedli jednání, odkládali své mobilní telefony. Ty byly uloženy u mé sekretářky, která mi pomáhala se správou spisu.

Váš senát se nakonec nepohodl s ministerstvem zdravotnictví kvůli odměně. Co se tehdy stalo?

Jak jsem už říkal, původně jsme dostali od ministerstva zdravotnictví příslib deseti milionů korun odměny pro každého. Ministerstvo ale její výši následně upravilo v souladu s pravidly Rozhodčí soudu při Hospodářské komoře ČR a při Agrární komoře ČR a snížilo ji na asi šest milionů korun pro každého. S tím jsme všichni souhlasili. Před vydáním závěrečného usnesení v roce 2014 nás ministr zdravotnictví dopisem požádal o sdělení bankovního spojení k vyplacení nárokové částky. Mezitím se ale ministrem financí stal Andrej Babiš a prý z jeho pověření mě pak v této věci kontaktoval ředitel právní sekce ministerstva financí Robert Pelikán, který se později v Babišově vládě stal ministrem spravedlnosti. A krátce poté nám Andrej Babiš přes média vzkázal, že rozhodcům ve sporu Diag Human s Českou republikou nenechá nic vyplatit a „nech sa súdia“. Takže před promlčením našeho nároku každý z nás podal žalobu na Českou republiku o námi nárokovanou částku za práci rozhodce. Zatímco oba mí kolegové prostřednictvím soudu aspoň částečně uspěli, to znamená, že jim byla vyplacena alespoň polovina nárokované částky, já jsem u českých soudů neuspěl. Diag Human se odmítl podílet na odměně rozhodcům přezkumného senátu, protože ho nepovažoval za legitimní.

Za zákona má být odměna rozhodců výsledkem dohody mezi stranami sporu. Snažili jste se o tom s Diag Human jednat?

Žádali jsme písemně Diag o odměnu, ale ten to odmítl s tím, že nás nepovažuje za legitimní rozhodčí senát z důvodu porušení zákona při jmenování. Ani ve zlém snu by mě nenapadlo, že když vám ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím svých zaměstnanců zastávajících adekvátní pozice slíbí a garantuje odměnu za práci, dokonce vás požádají o sdělení čísla bankovního účtu pro zaslání vaší odměny, že nakonec nic nedostanete. Osobně jsem mluvil o problematice odměny rozhodců i s premiérem Sobotkou, který mě ujistil, že celou záležitost prověří. Podruhé jsem s ním hovořil náhodně na jedné společenské akci poté, co už nebyl premiérem, po rozhodnutí soudu, podle něhož jako zástupce společnosti Diag Human v Přezkumném rozhodčím senátu nemám nárok požadovat odměnu po České republice, přestože jsem byl jmenován členem senátu na její návrh. Bohuslav Sobotka nad tím jen vyjádřil politování.

Soudní řízení spojené s mým jmenováním mi bylo krajně nepříjemné, protože bylo vůči mně osobně vyhrocené se snahou mě skandalizovat.

Mělo to nějaký vliv na usnesení, kterým jste ukončili projednávání sporu?

My jsme si mysleli, že příslibem ministrů máme dostatečně zajištěnou rozhodcovskou odměnu, proto jsme usilovali o rychlé ukončení přezkumného řízení, aby se státu nezvyšovala škodná částka o úroky. Když jsme dospěli k rozhodnutí, že se budeme zabývat pouze procesními otázkami, stal se přezkum výše velikosti škody bezpředmětný, stejně jako stanovení úročení dlužné částky.

Nepřipadal jste si, že jste tam od tohoto okamžiku jen do počtu?

Přiznávám, že v procesních věcech, které byly jádrem našeho usnesení, jsem se doslova topil. Každé čtení konečného návrhu více než desetistránkového usnesení našeho Přezkumného rozhodčího senátu bylo pro mě utrpením. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak správně jsem se rozhodl, když jsem odmítl funkci předsedy senátu. Naštěstí jsem od samotného návrhu na členství konzultoval právní otázky, v nichž jsem si nebyl jistý, a všechny procesní záležitosti s JUDr. Jiřím Kovandou, jenž byl a je velmi zkušeným advokátem s dlouholetou praxí v této právní disciplíně.

Šel jsem do toho s dobrou vůlí pomoci České republice a přezkoumat verdikt rozhodčího senátu z roku 2008. Nikomu jsem neslíbil nic jiného.

V květnu 2022 mezinárodní arbitráž označila verdikt vašeho přezkumného rozhodčího senátu za podjatý ve prospěch České republiky. Nemáte pocit, že jste byl poněkud zneužit tím, že jste jako třetí rozhodce umožnil činnost přezkumného rozhodčího senátu a legitimizoval ho?

Já jsem se svým jmenováním členem senátu souhlasil. Bylo mi řečeno, že se jedná o standardní postup. Soudní řízení spojené s mým jmenováním mi bylo krajně nepříjemné, protože bylo vůči mně osobně vyhrocené se snahou mě skandalizovat. Po jmenování jsem déle než rok pracoval jako člen Přezkumného rozhodčího senátu, což předpokládalo nastudovat tisíce stran dokumentů, které se nasbíraly za období déle než 20 let trvajícího sporu. Pozdějším pravomocným rozhodnutím Městského soudu v Praze o tom, že jsem v přezkumném senátu byl vlastně zástupcem společnosti Diag Human, jsem byl zděšen a zaskočen. Po tomto pravomocném rozhodnutí nelze retrospektivně vyloučit názor, že mé jmenování bylo účelové s cílem jen doplnit senát tak, aby vůbec mohl ve věci rozhodnout. Nerad bych se ale tímto stanoviskem připojil k těm, kteří jsou po boji považováni za generály. Následně jsem se neúspěšně dovolal k Nejvyššímu soudu ČR a rovněž neúspěšně dal podání Ústavnímu soudu ČR. Nejvyšší soud ČR mi doporučil obrátit se se svým nárokem na Diag Human, případně svůj nárok vymáhat soudní cestou.

Usiloval jste ještě jinou cestou o vymožení svého nároku?

Ano, postupně jsem spolupracoval s třemi advokátními kancelářemi v Lichtenštejnsku, protože společnost Diag Human má sídlo ve Vaduzu. Konečným zjištěním bylo, že soudní vymáhání mé pohledávky by bylo iracionální. Když jsem obdržel odmítavé stanovisko Ústavního soudu ČR k mé intervenci o vyplacení nárokované odměny, jsem věc konzultoval i s bývalým soudcem Evropského soudního dvora. Poté, co mi sdělil, že má naděje na úspěch, je asi tak méně než jednoprocentní, rozhodl jsem se v této věci dále již nic nepodnikat. Mé přímé finanční náklady spojené s výkonem funkce člena Přezkumného rozhodčího senátu přitom přesáhly dva miliony korun, přičemž jsem za svou práci neobdržel ani korunu. Převážně šlo o náklady na právní konzultace a právní zastoupení.

Zpětně začínám chápat, proč kolegové rozhodci trvali na odložení mobilů před zahájením každého jednání. Kdybych věděl, co mě čeká, nikdy bych do toho nevlezl.

Jak se na svoje působení rozhodce v kauze Diag Human díváte dnes?

Šel jsem do toho s dobrou vůlí pomoci České republice a přezkoumat verdikt rozhodčího senátu z roku 2008. Nikomu jsem neslíbil nic jiného. Možná jsem byl naivní. Když se mi vloni naskytla možnost seznámit se s odůvodněním výroku mezinárodní obchodní arbitráže, která detailně zkoumala právě ty skutkové věci, jichž jsme se my nedotkli, zůstal jsem podruhé v této kauze v šoku. Ten výrok se mne dotýká osobnostně, protože vyznívá kriticky vůči nám, členům Přezkumného rozhodčího senátu a podezírá nás z korupčního jednání. Přestože vyjádření jsou směrem k mé osobě podstatně shovívavější než vůči mým exkolegům-rozhodcům, cítím se nekomfortně. Popisuje se tam i moje údajné propojení se společnostmi Towit a Dumfries spojených s JUDr. Oršulou a jejich pohledávkou vůči společnosti Diag Human; cítím se tím osobně poškozen a rád bych pomocí důkazů očistil své jméno před odvolacím londýnským soudem. Mezinárodní rozhodci nabyli dojmu, že jsem vědomě a účelově s ostatními hrál nějakou hru. Já jsem ovšem nic nehrál. Nepříjemně mne překvapily i pasáže o snaze státu od začátku ovlivňovat průběh sporu, třeba i za použití BIS. Zpětně začínám chápat, proč kolegové rozhodci trvali na odložení mobilů před zahájením každého jednání. Kdybych věděl, co mě čeká, nikdy bych do toho nevlezl.

Připouštíte si, že jste byl zneužit?

S dnešním poznáním – ano.