Moravia Industry, která loni koupila závod na výrobu montovaných hal Hard Jeseník, vyvolala mezi místními rozruch. Po nákupu dalo vedení 130 zaměstnancům výpovědi, části bez nároku na odstupné. Ti podobu výpovědí žalují a poslali na Moravii návrh na insolvenci. O celý případ se navíc začala zajímat policie a státní zastupitelství. 

Moravia Industry je registrovaná ve Velké Británii. Oficiálně je zapsaná v Londýně na adrese, kde sídlí množství dalších firem.

Jejím majitelem je Stanislav Lepka, jehož jméno je historicky spjato s podnikáním v energetickém průmyslu, především s gigantem RWE. V roce 2017 kandidoval na šéfa Energetického regulačního úřadu, ale neuspěl. V současné době vystupuje jako nezávislý expert na energetiku. Zájem o Hard nakonec projevily dokonce dvě Lepkovy firmy – kromě čerstvě založené Moravie také společnost Testudo Iustus.

Za Moravii komunikuje s médii Pavel Kočiš. Dříve pracoval jako mluvčí Exekutorské komory ČR nebo třeba jako mluvčí Zdeňka Bakaly v době, kdy se řešil prodej bytů OKD. Kočiš stojí v čele společnosti EMC a je považován za odborníka na krizovou komunikaci.

V prosinci 2017 vystřídal Lepku na pozici ředitele Moravie Michal Lieb. Podle veřejně dostupných informací strávil Lieb většinu profesního života v IT oborech.

Na několika webech se lze dočíst totožnou zprávu. „Michal Lieb prošel v průběhu své profesní kariéry celou řadou významných IT společností. Asi nejzajímavější bylo jeho působení v manažerských a statutárních pozicích LCS, Abakus nebo Servodata.“ V roce 2013 měl znovu nastoupit do Tech Data.

Analýza pro česká centra

Mimo to je Lieb jednatelem ve firmě Ralt Company. O jejím působení bylo možné krátce slyšet v březnu loňského roku. Tehdy totiž Ralt vyhrála veřejnou zakázku v hodnotě 213 tisíc na vypracování analýz pro Česká centra – příspěvkovou organizaci Ministerstva zahraničních věcí. Název analýzy zněl: „Globální analýza procesů a potřeb.“ Na základě tohoto dokumentu pak Česká centra vypsala řadu dalších výběrových řízení v řádech milionů korun.

Úroveň analýzy sklidila kritiku. Pro pořad Reportéři ČT, který o dění v Českých centrech točil reportáž, zkritizoval úroveň analýzy Jan Urban, vyučující manažerských kurzů na European Business School.

„Pokud bych od studenta dostal takovouto práci, tak musím říci, že by ta známka byla zcela jistě nedostatečná,“ uvedl Urban pro Reportéry.

Dědictví padlé kampeličky

Ralt Company zároveň představuje důležité pojítko ke spojení Moravie Industry s podnikáním bratří Zaorálků. To jsou jeseničtí rodáci s kontroverzní podnikatelskou minulostí.

Vít Zaorálek byl odsouzen na 4 roky do vězení za vytunelování více než 800 firem.

Společně s bratry Martinem a Janem stojí Vít Zaorálek za obřím holdingem firem CMB. Skrze Holding CMB ovládl Vít Zaorálek řadu firem, které před svým pádem zaúvěrovalo Metropolitní spořitelní družstvo – jedna z největších kampeliček v zemi. Zhruba pro dvacítku těchto firem měla, podle insolvenčního rejstříku, vykonávat analytické služby právě Liebova Ralt Company. Za služby však Lieb nedostal zaplaceno a tak Ralt půjčil 1 250 000 korun Zaorálkovým firmám, aby mu mohly za odvedenou práci zaplatit.

Podle záznamů došlo z těchto peněz k zaplacení nákladů za analýzu, Ralt si tak vlastně sám sobě zaplatil za práci pro Zaorálky. Zmíněnou půjčku však firmy ovládané Zaorálkem již nesplatily, a tak na ně Ralt podal návrh na insolvenci. Do ní se později zapojily jako věřitelé další firmy. Jedna z nich, Glory Daze Associated při svém vstupu obvinila Ralt a Zaorálky z toho, že návrh na insolvenci byl účelový a místo toho, aby se o něj staraly soudy v Praze, protože tam holding Zaorálků oficiální sídlí, mířil návrh na insolvenci do Brna.

Déjà vu

Bratři Zaorálkové vstoupili i do příběhu závodu Hard. Někde v prostorách závodu bylo pronajato firmě DAGAZ CZ několik metrů čtverečních prostor. Zakladatel firmy je Vít Zaorálek, prokuristou je Martin Zaorálek.

Podle bývalých zaměstnanců závodu to byl právě Martin Zaorálek, který krátce po koupi závodu chodil po výrobních halách a fotografoval si stroje. Ty byly, krátce na to, na příkaz Moravie zakonzervovány a posléze vyvezeny spolu s dalším materiálem z Hardu. Část strojů byla prodána – což je právě moment, kvůli kterému se o insolvenci Hardu zajímá policie. Moravia Industry měla v případě prodeje svého majetku ze zákona povinnost použít peníze na splacení pohledávek.

Celý příběh Hardu připomíná tunelování textilky Kras Haka. Brněnská textilka byla jedna z mnoha firem, kterou podle verdiktu Vrchního soudu v Olomouci Vít Zaorálek dostal ze startu tisíciletí do konkurzu. Firma dodávala uniformy pro policisty, vojáky nebo hasiče. Podle soudu skupina okolo Zaorálka rozprodala výrobní stroje, elektrická zařízení i auta. Podobně skončily další podniky, například Avia Kutná Hora, o práci přišly stovky lidí.