Prezident, soudce, Senát. Roberta Fremra poslala do Ústavního soudu nekonečná linie selhání
GLOSA. V případu nominace soudce Roberta Fremra k Ústavnímu soudu selhali postupně všichni. Selhal kdysi Fremr, když se účastnil procesu zmanipulovaného StB. Selhal poradní panel prezidenta, který si tyto informace nedokázal opatřit, i Senát, který nominaci ve středu potvrdil. Poradce prezidenta Jan Kysela Seznam Zprávám prozradil, že existuje dohoda o maximálním počtu dvou bývalých komunistů v roli ústavních soudců. To je výrok natolik závažný, že stojí za bližší prozkoumání.
Fremrovi dali senátoři důvěru navzdory pochybnostem kvůli kauze Olšanské hřbitovy z roku 1988, v níž se na zmanipulované obžalobě podílela komunistická tajná policie. Fremr v tajné volbě v Senátu získal hlasy 36 z 67 přítomných členů horní parlamentní komory.
Pochybnosti kolem případu z roku 1988 na serveru HlídacíPes.org celkem zřetelně popsal v sérii textů kolega Jan Urban. I pan soudce Fremr na ně reagoval zřetelně: Den před jednáním Senátu poslal senátorům dopis, v němž připustil, že byl naivní a naletěl manipulaci Státní bezpečnosti. Nad osudem jednoho z tehdejších odsouzených vyjádřil lítost.
„I tak jsem ale vyslovil ve vztahu k němu a jeho matce lítost, protože jsme se tak nejspíše, byť nevědomky, sami podvedeni StB, podíleli na přinejmenším částečně nezákonném rozhodnutí. Pro mě skutečně hořký pocit,“ napsal Fremr a dodal: „Je to nepříjemný pocit, když zjistíte, že jste se podíleli na něčem, co vyústilo v nějakou nezákonnost.“
V normální situaci by se dělo zhruba následující. Soudce kandidaturu k Ústavnímu soudu nepřijímá, svou lítost si odnáší do civilního života, žije s ní a snaží se s ní vyrovnat, když už nejde napravit. Další debata, například o úvahách prezidenta Petra Pavla o jeho nominaci, o úvahách senátorů před či po hlasování a podobně, je zcela zbytečná a věc končí.
Místo toho si ovšem soudce Fremr svou lítost odnáší k Ústavnímu soudu, k nejvyšší instituci, která v Česku dbá na dodržování lidských práv a zákonnost soudního procesu.
Dopadlo to právě obráceně, než mělo.
Selhání pojistky
Zajímavý příspěvek do debaty vnesl poradce prezidenta pro justiční otázky Jan Kysela. Prozradil, že v prezidentově poradním panelu existuje dohoda na maximálním počtu dvou bývalých komunistů jako soudců Ústavního soudu.
„Proto jsme se domluvili, že by to měli být maximálně dva lidé a zároveň musí mít úžasnou polistopadovou historii. Mělo by tedy být nade vší pochybnost zřejmé, proč jsou kandidáti navrženi z hlediska jejich zásluh při budování demokratického právního státu, a že by to současně měli být lidé, o kterých z doby před rokem 1989 nevíme vlastně nic jiného sporného, než že byli členy komunistické strany,“ řekl Kysela v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Na čemž jsou zajímavé dvě věci. Předně ono samotné autoritativní rozhodnutí, že právě dva. Proč dva, ne pět, sedm? Nebo naopak žádný?
Zákon přirozeně nic takového neupravuje, nenařizuje, pokud by tak činil, pak nejspíš v rovině ano, nebo ne. Pohybujeme se tedy v rovině pocitů, dojmů z požadavků veřejnosti. A víme tedy, že poradní panel prezidenta uvažuje o nějakém poměru dva ku patnácti, kdy je komunistická minulost bez dalšího odrazem nastavení dobrého mravu. Nebo aspoň únosného.
Pak je tu samozřejmě fakt, že ani toto kritérium nebylo dodrženo, protože o Fremrovi toho víme více sporného, než že byl členem komunistické strany. Což ostatně Jan Kysela připouští.
„Zdá se mi, že to v té diskuzi trochu splývá, že řadě lidí vadí komunistická minulost pana Fremra, dalším to, že byl předlistopadovým trestním soudcem, a někomu právě až debatovaná kauza. A tohle jsou spíše otázky politicko-hodnotového posouzení a to já ve své dočasné pomocné roli vnímám jako otázky, které přísluší spíše prezidentovi a senátorům,“ řekl.
Odkaz na roli Senátu je klíčový, stejně jako jeho role. My už dnes víme, že v něm sedí 36 zástupců lidu, kterým nevadí ani kandidátova krátká epizoda s členstvím v komunistické straně, ani ovšem role ve zmanipulovaném procesu z dílny StB. A že tento počet stačí k tomu, aby si soudce s nevyřešeným vztahem k minulosti na Ústavní soud sedl.
Ze všech selhání, která nominační proces Roberta Fremra provázela, je toto pro nejbližší budoucnost to nejkřiklavější. Pokud byl Senát jediný a poslední, kdo mohl sporné jmenování zastavit, měl tak učinit.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Nechci advokacii, která bude za pět let slibovat věrnost Putinovi
Hurá za mříže! Soud hodlá zkoumat středověké podmínky v českých věznicích. Pozdě, ale přece
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
33 komentářů
Nikoho neobhajuji, jen si tak říkám, jestli jste tak „čistý“ a cítíte se způsobilý veřejně soudit a odsoudit všechny, které jste vyjmenoval, za jejich „selhání“.
Jinak pro odlehčení – o podobném případu pojednává část filmové pohádky Anděl Páně.
Pro ostatní diskutující upravuji mírně text :
Nikoho neobhajuji, jen si tak říkám, jestli jste tak „čistí“ a cítíte se způsobilí veřejně soudit a odsoudit všechny, kteří jsou zde jmenovaní, za jejich „selhání“.
Jinak pro odlehčení – o podobném případu pojednává část filmové pohádky Anděl Páně.
Honošení se demokratickými hodnotami o svobodě vlády jen dokazuje jaká žumpa se z nich stala.
Podporovat i náznakem lidi minulého režimu je opravdu k zamyšlení kam se tento stát vlastně zřítil.
Poradce prezidenta Jan Kysela prozradil:
„existuje dohoda o maximálním počtu dvou bývalých komunistů v roli ústavních soudců.“
Má smysl vůbec číst dál?
Kdo tu dohodu dohodl?!
Co… to … !kur*a! je tohleto?!?!?!
Komunista Pavel ma pochopeni pro svoje stranicke kolegy
Skanzen český prožívá další personální „renesanci“.
32 roků po sametové demokratizaci české státní doktríny jsme se dopracovali ke znormování počtu bývalých komunistů v nejvyšších státních institucích, jako je třeba Ústavní soud: „Domluva je, že v Ústavním soudu budou nanejvýš dva lidé s minulostí v KSČ…“ (poradce prezidenta JUDr. Jan Kysela).
Pravdou je, že soudruzi z KSČ měli, v jimi prokletém kapitalisticko-vykořisťovatelském byznysu, od samého počátku „nové éry ČR“ zastoupení stoprocentní.
Kam se na ně hrabou nějací etici se svými teoriemi o morálce.
Diagnóza: Husácký syndrom rozpadu morální integrity (HSRMI). Tohle zákeřné onemocnění se nepodařilo potlačit ani po 32 letech nové české státní doktríny.
Čest práci, soudruzi!
Trochu se pletete.
Ta dohoda je dána od sametové revoluce, nikoli nyní.
O tom žádná…
Viz to podstatné v mém příspěvku:
„…soudruzi z KSČ měli, v jimi prokletém kapitalisticko-vykořisťovatelském byznysu, od samého počátku „nové éry ČR“ zastoupení stoprocentní.“
Zdravím PV
Platí takové úsloví: Jednou komunista navždy komunista. Není to doslova pravda, ale je to blízko pravdě. Málokdo z těch lidí, kteří byli v KSČ, je ochotné přiznat svůj omyl a už vůbec nějakou vinu. Znám pár svých spolužáků ze základní školy, kteří pocházeli z komunistické rodiny a posléze do KSČ také vstoupili. Když jsme se setkali po šedesáti letech, tak tito lidé mají pořád komunistické myšlení se vším všudy co k tomu patří. O zrůdné válce Ruska na Ukrajině prohlašují, že si za to Ukrajinci mohou sami. Takže tak nějak jsou ochotní komunisti změnit své myšlení a zpytovat své svědomí.
Ty komunistické rodiny něčemu věřily a vyrůstaly v podmínkách opravdové periferie společnosti. To, že jejich zkušenost už neplatí, nebyli s to reflektovat. Ostatně: Kolik lidí hlasovalo pro vstup do EU v domnění, že je to jen jaksi formálně přejmenovaná RVHP?
Když lidé bez morálky zvolili prezidentem komunistického rozvědčíka milující stranu a SSSR, tak řvali všichni novináři nadšením a psali oslavné články plné vzletných slov o demokracii.
Když tentýž prezident schválil soudce Fremera na post soudce ÚS a Senát to přiklepl, tak jsou novináři z toho vedle. A co vlastně čekali? Senát není pojistkou demokracie ale soubor odložených provařených lidí, v postatě zbytečná a drahá cestovní kancelář.
Prezident Pavel je kariérní komunista, který včas převlékl kabát. Fremer do toho spolku náramně zapadá. Máte co jste chtěli, tak si nestěžujte.
Brilantní!!!
Je pozdě brečet nad rozlitym mlékem na rozpálené plotně. Prostě stalo se, že miliardář Babiš byl vysachovan změnou pravidel. Ti co se nyní považuji za vítěze, jsou v klínci ekonomické recese a jde o to, aby z toho nebyla porazka. US soud je personalne doplněn a Fialova nesesaditelna vláda v tomto funkcim období ma proti sobě zformovany Hrad s justicne-militaristickou silou, kterou profesor politologie Fiala jaksi abstrahoval jako nemožnost. Errare humanum est, jak praví latinici, veřejnost ještě ví jen, že do voleb je daleko. Rozhodnutí, ale bude nutne provadet a budou nelehka. Disidentsti vítězové jsou upozadeni, aniž to zaregistrovali, ale už vědí, že jsou mimoni.
Fiala je naprosto stejný týpek. Demokracie a občané – to jsou jeho dva největší nepřátelé.
A tak je to v celé společnosti…je mně z toho na blití…
To nejste sám.
Jenže nikdo slušný do politiky sám od sebe nepůjde.
Proto tam je tohleto.
Kdybych ve sněmovně hodil kamenen, na 100% trefím z*rda (nebo vybavení sněmovny).
No tak aspoň vidíme jak bude teď fungovat ta transparentnost kterou lidem nový nový prezident Pavel slíboval. Ještě že aspoň teď ti skutečně nezávislí novináři všechno napraskaj..
Nedávné nominace prezidenta Petra Pavla do Ústavního soudu posouvají Česko směrem k balkánským poměrům a Kunderově zemi zapomnění. Kontroverzi vzbudil již dříve nominant vážné otazníky vzbuzuje Pavlova nominantka Kateřina Ronovská, která vede katedru občanského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Zároveň již několik let působí ve správní radě Nadace Independent Press, která vlastní majoritní podíl 56,6 procenta v EXTREMistickém Deníku je zmíněna již v zakládací listině nadace z roku 2020.Nadaci přitom zakládala skupina vlivných miliardářů, oligarchů a podnikatelů jako Jaroslav Horák, Martin Hájek, Libor Malý, Martin Vohánka, Libor Winkler, Ondřej Fryc nebo Silke Horáková. Část z nich přitom významným způsobem, tedy milionovými částkami, Pavlovu prezidentskou kampaň Nedávné nominace prezidenta Petra Pavla do Ústavního soudu posouvají Česko směrem k balkánským poměrům a Kunderově zemi zapomnění. Kontroverzi vzbudil již dříve nominant Robert Fremr, kterému je vytýkáno členství ve zločinecké Komunistické straně Československa a rozhodování ve zpolitizovaném soudním procesu před rokem 1989. Podle informací Borovan.cz vážné otazníky vzbuzuje i další Pavlova nominantka.Jedná se o Kateřinu Ronovskou, která vede katedru občanského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Zároveň již několik let působí ve správní radě Nadace Independent Press (viz zde), která vlastní majoritní podíl 56,6 procenta v levicovém Deníku N. Ronovská je zmíněna již v zakládací listině nadace z roku 2020.
Nadaci přitom zakládala skupina vlivných miliardářů, oligarchů podnikatelů jako například Jaroslav Horák, Martin Hájek, Libor Malý, Martin Vohánka, Libor Winkler, Ondřej Fryc nebo Silke Horáková. Část z nich přitom významným způsobem, tedy milionovými částkami, sponzorovala Pavlovu prezidentskou kampaň jako Winkler, Vohánka, Hájek nebo Fryc.
I kdyby byly všechny ty nesmysly, které jste tu napsal, pravda, tak pořád je Petr Pavel stokrát lepší volbou než Babiš. Oba dva pocházeli z komunistických rodin, oba dva vstoupili do KSČ. Přesto Babiš byl navíc agentem STB a jeho podnikatelská cesta je lemovaná mrtvými původními majiteli firem, které jim Babiš ukradl. Vetřel se do politiky z jednoho důvodu- aby okradl stát a to se mu skutečné podařilo za pomoci bývalých soudruhů v SPD a také originálních komunistů z KSČM.
Snad jen jedna drobnost: Povšimněte si jeho účesu na titulní fotografii tohoto článku: Ten byl velmi populární mezi komunistickými papaláši v 80. letech a nenosili ho snad jen ti, co už žádné vlasy neměli.
soudci museli být ve straně, jinak nemohli být soudci. senát mě zklamal a to hodně a soudruh Fremr měl sám odstoupit. Toto je hodně ošklivý škraloup a asi nebude jediný. a že se stal P.P. prezidentem? to byste si radši představovali toho čerpače STB? Kdo vymyslel preference? Pokud nebudete chtít být ovlivněni, nemohly by žádné, nejen noviny, být zveřejňovány.
Nemáte pravdu, soudci ve straně být nemuseli. Neříkám, že to tyto „bílé vrány“ měli jednoduché, ale šlo to. A těch bílých vran nebylo zdaleka tak málo, jak by se mohlo zdát.
Takové řeči, že každý musel být komunista, aby mohl udělat jakoukoli kariéru a nebo aby mohly jeho děti studovat, pouze nahrávají všem těm bývalým komoušům, kteří dodnes znovu obsazují vysoké posty.
Těmito zkratkami tak vlastně normalizujeme členství ve straně coby něco, co prostě všichni museli a umožňujeme tak těmto lidem zahodit svou minulost a nadále se podílet na výkonu státní moci (v jakékoliv rovině).
Pro některé profese to platilo stoprocentně, zejména pro ty atraktivnější, u nichž byl potenciál zájmu ze strany funkcionářských dětiček.
To nebylo selhání, to byl úmysl, tokové tam potřebují zase bude rozhodovat na polické zadání.
I kdyby byly všechny ty nesmysly, které jste tu napsal, pravda, tak pořád je Petr Pavel stokrát lepší volbou než Babiš. Oba dva pocházeli z komunistických rodin, oba dva vstoupili do KSČ. Přesto Babiš byl navíc agentem STB a jeho podnikatelská cesta je lemovaná mrtvými původními majiteli firem, které jim Babiš ukradl. Vetřel se do politiky z jednoho důvodu- aby okradl stát a to se mu skutečné podařilo za pomoci bývalých soudruhů v SPD a také originálních komunistů z KSČM.
Není. Babiš musel být v KSČ a musel pro STB sepisovat elaboráty o svých služebnách cestách (ostatně jako kdokoli, kdo se dostal služebně přes železnou oponu). Pavel nemusel být v KSČ ani na toho vojáka z povolání. A jeho historie z mládí (mj. o tom, jak přesvědčoval spolužáky o přínosu „bratrské pomoci“ v srpnu 1968) ukazuje, že byl hlubokým a zaníceným příznivcem těch nejradikálnějších sil v KSČ, které se cítily ohroženy i Gorbačovem.
A tak si český rybníček otevřel stavidlo.
Sehnat někoho nepolepeného a aby rozuměl právu není tady jenom tak. Vždyť i mezi dikutujícími jsou případi …..
No myslím, že 34 let po převratu již můžeme najít i mnoho vhodných kandidátů, kteří komoušskou minulostí zatíženi nejsou. A že i mezi komunisty byli slušní lidé, kteří i přes své členství ve straně nedělali žádná svinstva na rozdíl od pana Fremra.
Uznávám, že takových kandidátů na tyto vysoké posty nebude nekonečně, ale jistě existují.
No třeba takový dosluhující předseda ÚS. S titulem disidenta se časem vypracoval v ukázkového papaláše který na lidi pokřikoval „víte kdo já jsem?“.
No je určitě pravda, že stejně jako mezi komunisty byli i slušní lidé, nálepka disidenta nezaručuje morální kvality konkrétního jedince.
A to papalášství je nakažlivé jako mor, spousta lidí to „chytí“ při první příležitosti 😀
„Našli moji rádcové bývalého bolševika mezi zástupy slušných a normálních soudců?“ Našli! Muselo to dát fušku.
Faktem je, že v době souzení toho incidentu na Olšanských hřbitovech už cosi „bylo ve vzduchu“. Pamatuji, jak v té době dětičky akademických a partajních funkcionářů ostentativně zaujímaly pseudodisidentské postoje, aby se z nich za rok stali „tahouni“ studentské stávky. Tyhle rodiny se prostě jistily na všechny strany.
A jsem přesvědčen, že kdyby soudruh soudce chtěl, tak se tomuhle procesu vyhnout mohl. Asi stejným stylem, jako když se mi studenti omlouvají ze zdravotních důvodů a ptají se, jestli mají přinést potvrzení a já jim říkám „Kolego (kolegyně), pokud si jako student/ka medicíny nezvládnete kdykoli sehnat potvrzení, že jste na smrt nemocen/ná, tak na této škole nemáte co pohledávat“.
Prostě, zcela jistě měl dost známých mezi doktory, kteří ho mohli nechat místo souzení umírat třeba na lepru, nebo se „nervově zhroutit“ a šupnout ho na kritickou dobu do klece.