Foto: Radek Vebr / MAFRA / Profimedia

Prezident, soudce, Senát. Roberta Fremra poslala do Ústavního soudu nekonečná linie selhání

Napsal/a Robert Malecký 4. srpna 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

GLOSA. V případu nominace soudce Roberta Fremra k Ústavnímu soudu selhali postupně všichni. Selhal kdysi Fremr, když se účastnil procesu zmanipulovaného StB. Selhal poradní panel prezidenta, který si tyto informace nedokázal opatřit, i Senát, který nominaci ve středu potvrdil. Poradce prezidenta Jan Kysela Seznam Zprávám prozradil, že existuje dohoda o maximálním počtu dvou bývalých komunistů v roli ústavních soudců. To je výrok natolik závažný, že stojí za bližší prozkoumání.

Fremrovi dali senátoři důvěru navzdory pochybnostem kvůli kauze Olšanské hřbitovy z roku 1988, v níž se na zmanipulované obžalobě podílela komunistická tajná policie. Fremr v tajné volbě v Senátu získal hlasy 36 z 67 přítomných členů horní parlamentní komory.

Pochybnosti kolem případu z roku 1988 na serveru HlídacíPes.org celkem zřetelně popsal v sérii textů kolega Jan Urban. I pan soudce Fremr na ně reagoval zřetelně: Den před jednáním Senátu poslal senátorům dopis, v němž připustil, že byl naivní a naletěl manipulaci Státní bezpečnosti. Nad osudem jednoho z tehdejších odsouzených vyjádřil lítost.

„I tak jsem ale vyslovil ve vztahu k němu a jeho matce lítost, protože jsme se tak nejspíše, byť nevědomky, sami podvedeni StB, podíleli na přinejmenším částečně nezákonném rozhodnutí. Pro mě skutečně hořký pocit,“ napsal Fremr a dodal: „Je to nepříjemný pocit, když zjistíte, že jste se podíleli na něčem, co vyústilo v nějakou nezákonnost.“

V normální situaci by se dělo zhruba následující. Soudce kandidaturu k Ústavnímu soudu nepřijímá, svou lítost si odnáší do civilního života, žije s ní a snaží se s ní vyrovnat, když už nejde napravit. Další debata, například o úvahách prezidenta Petra Pavla o jeho nominaci, o úvahách senátorů před či po hlasování a podobně, je zcela zbytečná a věc končí.

Místo toho si ovšem soudce Fremr svou lítost odnáší k Ústavnímu soudu, k nejvyšší instituci, která v Česku dbá na dodržování lidských práv a zákonnost soudního procesu.

Dopadlo to právě obráceně, než mělo.

Selhání pojistky

Zajímavý příspěvek do debaty vnesl poradce prezidenta pro justiční otázky Jan Kysela. Prozradil, že v prezidentově poradním panelu existuje dohoda na maximálním počtu dvou bývalých komunistů jako soudců Ústavního soudu.

„Proto jsme se domluvili, že by to měli být maximálně dva lidé a zároveň musí mít úžasnou polistopadovou historii. Mělo by tedy být nade vší pochybnost zřejmé, proč jsou kandidáti navrženi z hlediska jejich zásluh při budování demokratického právního státu, a že by to současně měli být lidé, o kterých z doby před rokem 1989 nevíme vlastně nic jiného sporného, než že byli členy komunistické strany,“ řekl Kysela v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Na čemž jsou zajímavé dvě věci. Předně ono samotné autoritativní rozhodnutí, že právě dva. Proč dva, ne pět, sedm? Nebo naopak žádný?

Zákon přirozeně nic takového neupravuje, nenařizuje, pokud by tak činil, pak nejspíš v rovině ano, nebo ne. Pohybujeme se tedy v rovině pocitů, dojmů z požadavků veřejnosti. A víme tedy, že poradní panel prezidenta uvažuje o nějakém poměru dva ku patnácti, kdy je komunistická minulost bez dalšího odrazem nastavení dobrého mravu. Nebo aspoň únosného.

Pak je tu samozřejmě fakt, že ani toto kritérium nebylo dodrženo, protože o Fremrovi toho víme více sporného, než že byl členem komunistické strany. Což ostatně Jan Kysela připouští.

„Zdá se mi, že to v té diskuzi trochu splývá, že řadě lidí vadí komunistická minulost pana Fremra, dalším to, že byl předlistopadovým trestním soudcem, a někomu právě až debatovaná kauza. A tohle jsou spíše otázky politicko-hodnotového posouzení a to já ve své dočasné pomocné roli vnímám jako otázky, které přísluší spíše prezidentovi a senátorům,“ řekl.

Odkaz na roli Senátu je klíčový, stejně jako jeho role. My už dnes víme, že v něm sedí 36 zástupců lidu, kterým nevadí ani kandidátova krátká epizoda s členstvím v komunistické straně, ani ovšem role ve zmanipulovaném procesu z dílny StB. A že tento počet stačí k tomu, aby si soudce s nevyřešeným vztahem k minulosti na Ústavní soud sedl.

Ze všech selhání, která nominační proces Roberta Fremra provázela, je toto pro nejbližší budoucnost to nejkřiklavější. Pokud byl Senát jediný a poslední, kdo mohl sporné jmenování zastavit, měl tak učinit.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)