POLEMIKA. Je obrana společenského kreditu mediálních rad snahou o ovládnutí veřejnoprávních médií? Jistěže ne. Členové všech mediálních rad by měli splňovat přísná etická a společenská kritéria, tvrdí poslanec za hnutí ANO a člen sněmovního volebního výboru Martin Kolovratník. V následujícím textu odmítá kritiku radního ČT Zdeňka Šarapatky, který v komentáři pro HlídacíPes.org popsal pokusy o své odvolání ve Sněmovně.

Zákony ukládají Sněmovně volit zástupce významných regionálních, politických, sociálních a kulturních názorových proudů. Jinými slovy: OSOBNOSTI. Radní ČT Zdeněk Šarapatka bohužel svou významnou roli nepochopil.

Ve veřejném prostoru si dlouhodobě léčí historické šrámy, intenzivně vstupuje do politických debat a své oponenty častuje hanlivými výrazy a urážkami.

Blikající kontrolka

Je to člověk, který rád provokuje, k ostrým a bulvárním formulacím nemá daleko. Což o to, „proti guštu žádný dišputát“, praví české přísloví. Autor tohoto komentáře výroky pana Šarapatky dlouhodobě příliš neřešil a nezabýval se jimi. Je to zkrátka ten moment, kdy cítíte, že něco není v pořádku, udiveně pozvednete obočí, ale necháte to být. Čtenáři si jistě udělají názor sami. Dlouhodobě na pozadí však blikala varovná kontrolka.

Členové mediálních rad mají být všeobecně respektováni. Měly by to být osobnosti, jejichž veřejné výstupy a konání nezpochybní jejich nezávislost a nestrannost při výkonu funkce radního. I přesto stačilo do dnešních dnů jediné. Lehce se nad těmito výroky pousmát a věnovat se podstatnějším věcem.

Pan Šarapatka je jedním z patnácti členů kontrolního orgánu veřejnoprávní korporace, jeho názory jsou sice bulvární a sprosté, ale nemají větší hodnotu než nástroj k pobavení a k osvěžení mediálního prostoru.

Nyní však přichází klíčový moment celé debaty. Odpovězte si, prosím, sami. Může být člověk, který ostatní častuje výrazy jako „troll, slouha, počty prde…í, vymočení genů, Bohuna ze špuntárny, plná čuňa, tajtrlik či zadnice“, nezpochybnitelnou, nezávislou a nestrannou osobností? Možná ano, pokud zůstane u svých přízemních komentářů v rámci vlastní sociální bubliny.

Kubera jako poslední kapka

Za naprosto nepřijatelné však považuji jeho koketování se smrtí předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Zveřejnit rádoby vtipnou montáž předsedy Senátu a prezidenta s komentářem „Smrt je popleta: dobří odcházejí“ překračuje všechny meze lidské slušnosti a vzájemné úcty! Radní Šarapatka tímto vyjádřením naplnil onu pověstnou poslední kapku, a definitivně tak potvrdil, že se s těmito veřejnými postoji pohybuje mimo rámec zákona o České televizi.

Psychologická manipulace studenta sociální patologie Zdeňka Šarapatky je pozoruhodná. Doba je turbulentní, občané jsou rozděleni na dva nesmiřitelné tábory, kdy jeden brání veřejnoprávní média jako poslední baštu demokracie a druhý v nich naopak vidí mocenské centrum kdysi úspěšných politických stran.

Tak proč neburcovat „svůj“ tábor a nepostavit se do role Johanky z Arku, která demokracii zachrání? A proč k tomu nepřidat potřebnou dávku pomluv a kritiky oponenta? Úspěch zaručen!

Věřím, že většina z nás by pochopila gentlemanskou omluvu. Lidské přiznání toho, že jsem přestřelil a že takové extrémy do veřejné debaty nepatří. Radní Šarapatka volí jinou cestu. Svůj příspěvek zlehčuje s tím, že nebyl správně pochopen a že ho oponenti zneužívají.

Své oponenty (autora tohoto příspěvku a další poslance) označuje za pohůnky zla, přisluhovače Ruska a všeobecné nepřátele demokracie ve prospěch autoritářů, kteří postupně privatizují naši republiku. Zmateně vytahuje historické emaily Volebního výboru a náhodná hlasování ve Sněmovně, která mají jeho obraz světa potvrdit.

Kdo patří do Rady?

Manipulaci veřejného mínění dokáže radní Šarapatka násobit dalšími kroky. Neváhá zahltit sociální sítě (konkrétně své příznivce na Facebooku a Twitteru) aktivní obranou svého působení. Používá obvyklé prázdné fráze, staví sám sebe do role obhájce nezávislosti a investigativní žurnalistiky. Snaží se vykreslit svoji osobu jako odvážného bojovníka proti mocným, který hájí svobodné názory, a pomáhá tak České televizi. Opak je bohužel smutnou pravdou.

Rád bych čtenáře ujistil, že celá tato debata není o útoku skupiny poslanců na jednoho radního nebo na celou Radu. Není to boj nespokojených politiků s jejich kritikem. Je to téma o základních pilířích naší společnosti. O tom, jestli se budeme snažit vést kultivovanou a věcnou diskuzi s respektem k oponentovi, anebo jestli připustíme sprosté hospodské pokřikování i v těch nejvyšších patrech veřejné debaty.

Je to o osobnostech. Zdeněk Šarapatka se v září 2015 vyšplhal do Rady České televize po zádech olympionika Martina Doktora a vědce Václava Cílka. Posuďte, prosím, sami, kdo by našemu veřejnoprávnímu médiu přinesl větší respekt a společenskou prestiž.

Jak vidí svět poslanci

Se vší vážností zde veřejně prohlašuji, že cílem polemiky není odvolávání Zdeňka Šarapatky z televizní rady. Tento člověk není v mém okolí vnímán jako nějaký kritik nebo nebezpečný bojovník proti mocenským zájmům (jak by si sám zbožně přál).

Celá diskuze je o tom, jak kvalitní lidé by měli hájit zájmy veřejnosti a také o tom, jak vysokou úroveň veřejné debaty chceme mít. Lidé z mého okolí vědí, že jsem ve veřejnoprávních médiích 12 let působil. Budu za ně vždy bojovat a to i za cenu nesouladu s některými současnými kolegy. Na srdci mi leží jejich špičková kvalita a vysoká profesionální úroveň.

A budu chtít vědět, jestli mých 199 kolegů a kolegyň v Poslanecké sněmovně vidí svět stejně. Věřím, že ano! Bulvárním Zdeňkům Šarapatkům pak mohu vzkázat jediné: pomlouvejte, nadávejte a kritizujte dle libosti. Je to vaše věc. Přestaňte tím ale škodit veřejným korporacím, ve kterých pracují stovky profesionálů a které vaše přízemní aktivity staví do negativního světla.