Poprvé v zisku. Slovenský návod na to, jak postavit skutečně nezávislý deník na zelené louce
„Andrej Babiš ničí nezávislost českých médií tak, že to není představitelné ani na Slovensku,“ říká Matúš Kostolný, šéfredaktor slovenského Denníku N, novin, které se za tři roky dostaly z nuly až na 23 tisíc předplatitelů. Příběh je to už celkem notoricky známý a chytlavý. Teď k němu ale poprvé Denník N přidal i ekonomický zisk.
To „en“ v názvu mladého deníku znamená „nezávislost“. Právě nezávislá žurnalistika tváří v tvář oligarchům a populistům je téma v řadě zemí – v Česku, ve Spojených státech i na Slovensku. Tam se v roce 2014 velká část tehdejší redakce deníku SME rozhodla noviny opustit a založila nové.
Novináři tak protestovali proti tomu, že se do vydavatelství Petit Press, které SME vydává, chystala vstoupit česko-slovenská finanční skupina Penta.
Související články
Babišovo vydavatelství si na Slovensku stěžuje na veřejnoprávní televizi. Kvůli českým volbám
S odstupem času šéfredaktor Kostolný uznává, že deník SME pořád dělá dobrou práci. Stejně by se prý ale nesmířil s tím, aby byl na výplatní listině Penty. Skupina má na Slovensku kontroverzní reputaci zejména kvůli kauze Gorila, podle níž měla Penta za vlády Mikuláše Dzurindy uplácet slovenské politiky a státní úředníky,
„Když nedávno SME oslavovalo 25 let existence, na oslavu přišel i Jaroslav Haščák z Penty (jeden ze zakládajících partnerů investiční skupiny Penta, pozn. red.). To je přesně ta situace, kterou bych nechtěl zažívat,“ popisuje v rozhovoru pro HlídacíPes.org šéfredaktor Kostolný.
Už od chvíle rozhodnutí rozjet nový projekt věděl, že nechce jít vyšlapanou cestou. Vidět je to třeba na tom, jak velkou redakci vede. Denník N měl od počátku 45 redaktorů. Podobné projekty novinářů opouštějících mainstream a zakládajících nová média v Česku volily výrazně skromnější aranžmá.
Národní sbírka na noviny
Po třech letech existence je nyní Denník N ekonomicky poprvé v zisku. Vzhůru ho táhne hlavně digitální předplatné, tištěná verze je spíše otázkou prestiže.
Noviny vznikly v Bratislavě, nezůstaly ale jen „bratislavskou kavárnou“. Kostolný i jeho lidé začali objíždět Slovensko, věnovali se diskusím na školách, a postupně připravili tři instruktážní příručky pro školy.
Není to jen pouhé čtení ale i praktický návod pro učitele a studenty, jak v hodinách třeba probírat kreativním způsobem témata jako falešné zprávy, nebo jak posilovat kritické myšlení či mediální gramotnost.
Na první z příruček, na tu o falešných zprávách, vybral Denník N od lidí vůbec nejvyšší částku v historii crowdfundingu na Slovensku – víc než 35 tisíc eur (zhruba 950 tisíc korun).
Díky těmhle penězům mohlo příručku dostat 50 tisíc studentů. A Denník N má dodnes síť asi pěti set učitelů ve slovenských regionech, s kterými může na podobných tématech dál pracovat.
„Vznikla tím malá komunita. To je podle mě taky úkol dnešních médií. Nejen psát, ale i vytvářet komunity lidí, kteří se v něčem vyznají a jsou to odborníci v dané oblasti,“ říká šéfredaktor.
Češi ztrácejí, my doháníme
Kostolný a jeho redaktoři vlastně svým odchodem ze SME zopakovali 25 let starý postup, díky kterému tenkrát právě deník SME vznikl.
Redaktoři, které v té době vedl Karol Ježík, odešli z deníku Smena na protest proti intervencím premiéra Vladimíra Mečiara do fungování novin. Ze Smeny se stalo SME.
I kvůli období mečiarismu se slovenská média výrazně vzdálila těm českým. Vidět to bylo třeba na veřejnoprávní Slovenské televizi, která se stala hlásnou troubou Mečiarova režimu a ještě dlouho po odchodu šéfa HZDS z čela vlády neuměla tenhle deficit dohnat. Slováci proto často sledovali Českou televizi a česká média byla pro ta slovenská dlouho vzorem. Jenže dnes?
„Ještě nikdy jsem neměl tak intenzivní pocit, že média obecně – nejen ta veřejnoprávní – na Slovensku jsou porovnatelná s těmi českými. Zdá se mi, že jsme se přiblížili kvalitou diskuse i novinařiny. A je to díky negativním trendům v Česku,“ konstatuje Kostolný především v narážce na angažmá Andreje Babiše coby politika i vlastníka médií.
„Pro mě by bylo perfektní, kdybychom úroveň českých médií dohonili zlepšováním sebe sama. Jenže vy nám běžíte naproti. A jen díky tomu teď stojíme na stejné čáře,“ hodnotí. Zejména u veřejnoprávních médií na Slovensku ale nepovažuje kvalitu za garantovanou napořád.
Přežít jedno zlé období
Televizní zpravodajství veřejnoprávní RTVS (Rozhlas a televize Slovenska) hodnotí diváci jako nejdůvěryhodnější, což je obrovská změna oproti minulé dekádě. Ke zlepšení došlo v uplynulých pěti letech, kdy „telerozhlas“ vedl Václav Mika.
Teď už ale půl roku mají televize s rozhlasem nového ředitele Jaroslava Rezníka, který zatím stihl zrušit investigativní pořad Reportéri a televizní zpravodajství teď nově opustí i dva jeho vedoucí zaměstnanci.
I proto vidí Matúš Kostolný česká veřejnoprávní média stále jako pevnější v kramflecích, navzdory aktuálním turbulencím v Českém rozhlase i úvahám některých politiků o zestátnění ČRo a ČT.
„Televize a rozhlas na Slovensku zkrátka vůbec nejsou v kondici, kdy by s přehledem přežily jedno období ředitele, který má choutky dělat to „postaru“. Ta hrozba je velká, zdá se mi, že větší než v Česku,“ říká šéfredaktor úspěšného Denníku N.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Aleš Rozehnal: Charta pracovníka ČT, kterou navrhuje Jan Souček, je protiústavní
Jak vydělat na ekonomice pravdy, porazit shitstorm a žít s umělou inteligencí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
4 komentáře
Perfektní článek, a velmi, velmi pravdivý. Média v České republice nyní budou čelit daleko většímu tlaku, než tomu bylo dřívě. Velkou hrozbu v manipulaci a ovlivňování veřejného mínění, považuji od A do Z – estébáka a lháře Andreje Babiše. Suplenta mu zdárně tvoří doposud se hledající Pitomio, a někde v pozadí komunisté. Je to hrůza!
Víte, já se obávám že to je mnohem horší. Kdyby šlo jen o Babiše, tak tady máme mít kvalitní nezávislé soudy, aby – při jeho žalobách či jiných tlacích na média jasně rozhodly, máme tady svobodu projevu, máme tady svobodná média a pan Babiš je vrcholný politik, čili média mají právo jeho kritiky ze všech stran. Tečka, razítko , jménem republiky.
Bohužel, my zde nemáme kvalitní nezávislé soudy, uctívající základní ústavní principy. Ale soudci dost tápou ve složitých právních konstrukcích podanými profesionálními právníky obžalob i obhajob, slabikujíc si přitom formální texty paragrafů, marně přemýšlejíc co tím vlastně zákonodárci chtěli říct – a jak vlastně mají rozhodnout /dost často špatně a hlavně pokaždé jinak).
Ale ten problém je mnohem širší, naše současná demokracie právě v tomto postfaktickém období je vlastně bojem různých plutokracií o moc nedemokratickými prostředky- a právě ty (a znovu, není to jen Babiš) se snaží nastavovat pravidla a svobody právě tak aby vyhovovaly právě jim – ale ty ostatní omezovaly..
V podstatě s vámi souhlasím, jen jak tyto skutečnosti vysvětlit voličům těchto subjektů. To především oni nesou odpovědnost za počínání zmíněných pánů a soudruhů. Jen si nejsem jist, zda si jejich voliči jsou schopni tuto skutečnost vůbec uvědomit.
O ty voliče ani tak nejde, protože v téhle neustálé válce o vliv nad občany volby které se konají jednou za 4-5 let nemají zase tak velký význam. Právě že řada těhle vlivných skupin vůbec není volena, ale opírá se o něco jiného.
Dejme tomu, jak předpokládám, ani v téhle válce s novináři nebude muset Babiš zneužívat svou funkci premiéra ale použije na to svoje soukromě placené právníky.
Ovšem, na straně druhé, pan Rychetský, předseda Ústavního soudu měl tuším v listopadu publikovaný rozhovor, ve kterém, v boji proti Babišovi a Zemanovi se odvolával na ústavní principy které v Ústavě vůbec nejsou. Zkrátka, co bylo ústavní, když si to dohadoval ještě třeba Klaus s Kalouskem (o éře Havla ani nemluvě), už dnes být ústavní nemusí.. Quod licet Iovi, non licet bovi , i v právu a ústavním právu…