Po nuceném odchodu do exilu založil můj otec Jan Stránský spolu s Pavlem Tigridem Československé vysílání stanice RSE. Psal se rok 1950. Poté se s Ferdinandem Peroutkou přestěhoval do New Yorku, kde pracoval neúnavně pro tamní kancelář RSE až do odchodu do penze na tom, aby se do naší země vrátila svoboda.

Kdykoliv jsem před listopadem 89 jako mladý kluk navštívil bývalého ředitele Lidových novin a svého „strýce“ v Mnichově, vždy byla na místě návštěva RSE včetně natáčení rozhovoru.

Vybavuji si, jak mi byl při jedné návštěvě představen „nový a nadějný“ zaměstnanec RSE Pavel Minařík; a jak následná zrada agenta StB „prasete Minaříka“ – jak ho nazval (nejen) můj otec – zdevastovala celou redakci.

Autorem textu je Martin Jan Stránský, lékař a vydavatel Přítomnosti. Text publikujeme na základě spolupráce s nezávislým týdeníkem Přítomnost. Titulek a mezititulky jsou redakční

Takže co bude dál?

Po pádu železné opony se RSE v roce 1995 přestěhovala do Prahy. Nestalo se tak proto, že provozovat rozhlas v Praze bylo levnější než v Mnichově, jak někteří dodnes tvrdí.

Hlavní význam tohoto geniálního tahu Václava Havla byl v tom, že najednou v Praze žilo a pracovalo cca 400 pracovníků americké organizace, která byla „pobočkou“ tajné služby CIA. To nám zajistilo největší bezpečí, které jsme si v té době mohli přát.

Dnes má RSE více než 1700 zaměstnanců a rozpočet přes 140 milionů dolarů ročně, hrazený daňovými poplatníky USA. Před pár dny se Donald Trump rozhodl zrušit veškerou finanční podporu RSE. Stanici hrozí zánik.

Pro mě a pro mnoho dalších lidí nejen v této zemi má tento krok silný citový podtext. Nastala debata o tom, co bude dál. Nabízí se různé pohledy na věc a různé otázky.

Když je dnes Evropa svobodná a když RSE vysílá do 23 zemí na východ od Evropy (jedná se o země postsovětského svazu, Pákistán, Irán, Afghánistán a další), může v těchto zemích být RSE stejně tak efektivní, jako byla v Evropě?

Během posledních sta let zachránila Amerika Evropu třikrát. Je čas, aby Evropa převzala úlohu šíření svobody do zemí, které jsou k ní blíž než k Americe.

Jinak řečeno: je posluchač v Afghánistánu ve stejné pozici a má stejné možnosti pro zavádění změn, jako měl posluchač v bývalém Československu?

Proč RSE stále vysílá třeba i do Rumunska a Maďarska, když tyto země, navzdory všemu, jsou součástí EU a NATO?

Svoboda jako vzor žití

Jsou v rámci dnešní globalizace internetu a komunikačních zdrojů lidé v zemích, kde je ohrožena demokracie, závislí pouze na jednom zdroji (RSE) pravdivých informací? Jaký je tedy smysl dnešní RSE ve srovnání s RSE, které jsme znali v minulosti?

Existence RSE má jak svou ideologickou, tak praktickou část. To, co se nezměnilo, je propagace svobody jako vzoru žití, a to platí pro každého ve světě, nejen v Evropě. A to by nemělo skončit. Jenže odkud má vysílání pokračovat a kdo ho má financovat?

Během posledních sta let zachránila Amerika Evropu třikrát. Je čas, aby Evropa převzala úlohu šíření svobody do zemí, které jsou k ní blíž než k Americe. A to i proto, že Amerika dnes prochází revolucí vedenou nevyzpytatelným cholerikem. Takového kroku, a to je podstatné, by si nejvíce všiml hlavní odpůrce svobody v Evropě – Vladimir Putin.

Převzetí RSE a jejího financování EU, jakož i vysílání z centra Evropy, tedy ze země bývalého sovětského satelitu, by byly silným signálem Rusku, že Evropa to ohledně „oné svobody“ myslí vážně. Navíc stejně jako před třiceti lety by její zachování v Praze bylo nejen jistou bezpečnostní garancí pro nás tady doma, ale i důležitým symbolem, že zdroj propagace svobody ve světě sídlí v Praze, v naší zemi.