Uprchlíky z Ukrajiny zneužívají některé pracovní agentury jako novodobé otroky, tvrdí některé organizace sociálních služeb v Plzeňském kraji. A za pravdu jim dávají příběhy, které HlídacíPes.org vyslechl od několika mladých rodin z ubytovny ve Zborovské ulici v Plzni. 

Ubytovna, kterou provozuje agentura AWA, sídlí v objektu podnikatele Petra Štrunce, který stojí za hnutím PRO Plzeň. Ten v oblasti tzv. obchodu s chudobou působí již dlouho, dříve ubytovny i sám provozoval.

Právě z nájemníků těchto ubytoven se měli údajně rekrutovat bílí koně v kauze daňových úniků v obchodech s pohonnými hmotami, která před deseti lety skončila vyšetřováním správců Štruncových ubytoven a jednatele jeho firem.

Z louže pod okap

Čtyřicátnice Anna přijela do České republiky s dvěma dětmi vlakem z Doněcké oblasti krátce po invazi Ruska na Ukrajinu v březnu 2022. Dětem bylo v té době dva roky a třináct let.

Cesta byla dramatická: unikli bombardování, které zasáhlo předchozí spoj a zabilo strojvedoucího. Do Česka přijela Anna vyčerpaná, děti jevily známky šoku. Rodina mířila do Plzně za manželem, který sem přijel už dříve, aby si našel práci.

Anna věděla, že začínat v jiné zemi s dvěma malými dětmi nebude snadné. Skutečnost ale předčila její očekávání.

„Agentura nás vyzvedla hned u evakuačního vlaku a odvezli nás na ubytovnu s tím, že já musím hned druhý den nastoupit do práce. Byli jsme ještě otřeseni z cesty, navíc jsem hned první den ani nevěděla, jak zajistit péči o dvouleté dítě. Přestože po dobu prvních 150 dnů za nás platil ubytování stát, hned třetí den brzy ráno nám vtrhli zaměstnanci agentury do pokoje s tím, že se musíme vystěhovat, pokud pro ně nezačnu okamžitě pracovat,“ popsala Anna webu HlídacíPes.org začátky na ubytovně ve Zborovské ulici v Plzni.

Podmínky v ubytovně líčí jako naprosto nevhodné pro život s dětmi. Běžné měly být rvačky v objektu, přítomnost drogově závislých, i prostituce. Správci ubytovny údajně neměli zájem problémům bránit, natož předcházet.

„Měli jsme strach o děti, když jsem například musela odejít do práce a manžel se ze směny ještě nevrátil. Ve vedlejším pokoji bydleli jeden čas drogově závislí. Prosili jsme vedení ubytovny, aby sestěhovali rodiny s dětmi alespoň na jedno patro, nikdo se tím ale nechtěl zabývat,“ říká Anna.

Švábi byli údajně všudypřítomní po většinu doby, co rodina na ubytovně žila. „Když jsem zametla, měla jsem jich na lopatce i desítky. Večer, když děti spaly,  jsme jim často sbírali šváby i z peřiny. Bylo to strašné.“ Rozšířená je prý v pokojích ubytovny také černá plíseň a správci ubytovny to nijak neřeší.

V pasti

V jednom období chtěla agentura rodinu dokonce rozdělit a Annu s dětmi přestěhovat do Horní Břízy, kde jeden čas také provozovala ubytovnu, ovšem s horšími podmínkami, například společným sociálním zařízením na chodbě.

„Agentura nebere na nikoho žádné ohledy, stěhují lidi, jak se jim to zrovna hodí. Mladou rodinu s dětmi dali například na jeden pokoj s lesbickým párem. Vše se vždy řeší, až když se stane nějaký konflikt. Děti takové prostředí samozřejmě traumatizuje,“ podotýká Anna, která na Ukrajině pracovala jako humanitární pracovnice.

Foto: Lucie Sýkorová, HlídacíPes.org

Poukazuje také na neexistenci soukromí. „Stávalo se, že manžel spal po noční směně, malá dcera také ještě spala, a brzy ráno do pokoje vtrhla kontrola. Chodili do pokojů v podstatě kdykoliv, nečekali až někdo otevře, rovnou používali náhradní klíče,“ popisuje Anna.

Na ubytovně žila rodina déle než rok. Dostala se do pasti, z níž jí nakonec pomohli až sociální pracovníci organizace Ponton.

„Jako agenturní pracovník mám zhruba o třetinu nižší plat než kmenoví zaměstnanci firmy, kolem dvaceti tisíc korun. Poté, co vypršela doba, kdy nám ubytování jakožto uprchlíkům hradil stát, jsem dostávala výplatu kolem 2500 korun, zbytek mi agentura rovnou strhla za ubytování rodiny,“ popisuje Anna.

Rodina žila z výplaty manžela a doufala, že někdo z nich neonemocní. „Když je člověk nemocen a nemůže pracovat, platí za ubytování okamžitě i dvakrát tolik. Navíc se manželovi stalo, že když onemocněl, byl agenturou z práce propuštěn a přijat znovu, až když se uzdravil,“ dodává Anna.

Na ubytovně měla v té době bydlet také mladá maminka z Mariupolu s dvěma dětmi, a přestože pracovala, agentura jí strhávala tolik, že jí zbývalo jen kolem 1500 korun na měsíc. „Po dvou měsících to vzdala a vrátila se na Ukrajinu, nebyla schopná to utáhnout,“ vypráví dále Anna.

Bez soukromí

V ubytovně ve Zborovské bydlela necelých půl roku také třicátnice Olga s dcerou v předškolním věku. I ta vypráví o švábech, neohlášených příchodech do pokoje kdykoliv a aroganci zaměstnanců agentury.

Výpovědi obou žen potvrzují sociální pracovníci organizací, které se lidem v nouzi na ubytovnách snaží pomáhat. Přítomnost švábů a plísně potvrdilo reportérce HlídacíPes.org i několik dalších lidí, kteří na ubytovně žili.

Ubytovnu provozuje personální agentura AWA Partners, kterou vlastní plzeňští podnikatelé Roman Moulis a František Kapoun.

Získat vyjádření agentury AWA se navzdory opakovaným snahám nepodařilo. Správcem ubytovny byl ještě v minulém roce Miroslav Mráz. Podle sociálních pracovníků jde o otce Radka Mráze, předsedy hnutí PRO Plzeň. Dosud je jeho jméno uvedeno na webu agentury AWA, ale tuto práci již nevykonává, jak sám dělil pro HlídacíPes.org. Nyní zastupuje pouze majitele objektu a všechny provozní záležitosti ohledně ubytovny zajišťuje agentura AWA.

Foto: Lucie Sýkorová, HlídacíPes.org

„My s tím nemáme nic společného, my jsme objekt jen pronajali. Ubytovací prostory má na starosti AWA a to jde úplně mimo nás,“ uvedl v telefonickém hovoru.

Na uvedeném čísle na webu ubytovny byla k zastižení jen ukrajinsky mluvící žena, která nerozuměla příliš česky. Současnou správkyní ubytovny je podle Miroslava Mráze jiná Ukrajinka, která je ale nyní zřejmě na dovolené. Telefonní kontakt na vedení agentury AWA, který má firma uveden na webu, nebyl dostupný.

Od knedlíků k ubytovnám

Budova ve Zborovské ulici, v níž sídlí ubytovna, patří firmě Maten, kterou vlastní podnikatel Petr Štrunc. Firma se původně jmenovala Omex Šťáhlavy a byla dceřinou společností Omex group, která byla známá výrobou knedlíků a v roce 2007 začala dodávat obědy pro firmy holdingu Škoda.

Jedním z jednatelů a společníků firmy v době, kdy se ještě jmenovala Omex Šťáhlavy, byl v letech 2008 až 2010 Jiří Winkelhöfer, dnes už bývalý radní pro bezpečnost. Ten minulý týden odstoupil ze všech veřejných funkcí poté, co HlídacíPes.org přinesl informaci o tom, že jeho partnerka patřila mezi pravidelné zákazníky drogového gangu, který je nyní vyšetřován. 

Omex group Štrunc spoluvlastnil od roku 1997 skrz společnost Triada profi, od července 2011 již vlastnil firmu sám a přejmenoval ji na Anpesi.

Štruncovi patří dodnes také firma Anpesi rent, která dříve provozovala mimo jiné ubytovnu ve Žlutické ulici. Především z ní se měli podle kriminalistů rekrutovat tzv. bílí koně zapojení v karuselových obchodech s pohonnými hmotami. V roce 2013 byl v této kauze obviněn spolu s dalšími jednatel Štruncových firem Radek Mráz, současný předseda hnutí PRO Plzeň.

Odsouzen nakonec nebyl, na rozdíl od několika dalších osob zapojených do podvodu, v němž měl stát přijít o zhruba 400 milionů korun. Nepodařilo se prokázat ani zapojení Petra Štrunce do této kauzy. Post jednatele firmy Anpesi rent zastával v minulosti i výše zmíněný Jiří Winkelhöfer, do nedávna rovněž místopředseda hnutí PRO Plzeň.

Radek Mráz je v současnosti jednatelem Štruncových firem POLTEKA a Area D, která provozuje zábavní centrum pro děti v sousedství ubytovny Zborovská. Sám od roku 2020 provozuje firmu TERAHUMA, které hnutí PRO Plzeň platí desítky tisíc korun za zajištění PR a předvolebních akcí.

Od roku 2022 je Mráz také členem představenstva městské firmy Obytná zóna Sylván, která spravuje nemovitosti v majetku města Plzně, a členem dozorčí rady městské akciovky Vodárna Plzeň. V městských společnostech působil již v minulosti, kdy byl členem ODS, a o pozice přišel poté, co byl v roce 2013 obviněn a vyšetřován.

Ředitelé charit na kandidátce

Propojení podnikatele Petra Štrunce s agenturou AWA je neprokazatelné, podobně jako to, že stojí za hnutím PRO Plzeň. Nicméně obří reklamní plachty s kandidáty PRO Plzeň (a nyní uskupení PRO NÁŠ KRAJ, s nímž kandiduje hnutí do krajských voleb), pokrývají fasády všech významných Štruncových nemovitostí nejen v Plzni. A stejně tak „zdobí“ i plzeňské sídlo agentury AWA v Kalikově ulici.

V krajských volbách kandidují v uskupení PRO NÁŠ KRAJ společně s hnutím PRO Plzeň také zástupci strany KDU-ČSL.

Na společné kandidátce s hnutím, za kterým stojí lidé spojovaní s byznysem s chudobou, jsou tak ředitelé obou plzeňských charit – na 13. pozici ředitel Diecézní charity v Plzni Jiří Lodr, a spíše „do počtu“ je na 42. místě ředitel Městské charity Plzeň Pavel Janouškovec.

Zejména Diecézní charita se přitom podílí na pomoci uprchlíkům a obětem systému novodobého otroctví, kterou v Plzni koordinuje skupina neziskových organizací.

Organizace poskytující pomoc uprchlíkům a lidem v nouzi popisují v souvislosti se systémem ubytoven a pracovních agentur v Plzeňském kraji pojmy jako vykořisťování, moderní otroctví, obchod s chudobou, či „dojení“ klientů ubytoven.

Organizace Ponton zmapovala během uplynulých dvou let sedm desítek ubytoven v Plzni a zjistila, že zde žije zhruba cca 5500 osob, z toho přes tři tisíce ukrajinských uprchlíků. Zhruba pětina z těchto ubytoven patří nebo je provozována pracovními agenturami, které zaměstnávají Ukrajince. Na 68 % ubytoven bydlí nebo mohou bydlet děti, 25 % ubytoven nemá oddělené pánské/dámské sociální zařízení, a jen 13 % má sociální zařízení na pokojích.

Odborníci z Diakonie Západ na jaře publikovali studii mapující pracovní vykořisťování a nelegální zaměstnávání cizinců v Plzeňském kraji, kterou si objednalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. „Uprchlíky z Ukrajiny některé pracovní agentury zneužívají jako novodobé otroky,“ konstatují autoři studie.

„I přes závažnost tématu nejsou plzeňské ubytovny systematicky monitorovány a nedochází k pravidelnému vyhodnocování jejich proměn, stejně tak nedochází k systematickým intervencím, které by cílily na problémy s ubytovnami spojené,“ upozorňuje Ponton v policy paper, který zpracovala po dokončení monitoringu ubytoven.