Playlist si rozvracet nedáme! Vydavatel undergroundové hudby píše vedení rozhlasu
Spor o „nevhodnou“ hudbu v pořadu Noční Mikrofórum na stanici ČRo Dvojka přerůstá v kritiku vedení rozhlasu za prosazování povinných playlistů, které moderátoři ani podle okolností nemohou měnit. Přitom právě na „hudební lahůdky podle přání hostů“ rozhlas k poslechu Nočního Mikrofóra lákal. Věta ale z webu ČRo v tichosti zmizela poté, co se kolem playlistů rozběhla veřejná debata. Otevřený dopis kvůli tomu vedení rozhlasu napsal hudební vydavatel a předrevoluční disident Vladimír „Lábus“ Drápal.
Spor o vkus většinového posluchače Dvojky, který vznikl kvůli hudbě doprovázející rozhovor Nočního Mikrofóra z 27. března, popsal HlídacíPes.org v sobotu. V krátkosti: Rozhovor Terezy Boučkové s baskytaristkou a spisovatelkou Evou Turnovou se vedl o jejím angažmá ve skupinách DG307 a Plastic People of the Universe nebo o tom, jak bylo těžké nahradit ve skupině legendárního baskytaristu a tvůrce Mejlu Hlavsu.
Zvolená hudba, na které se dámy dohodly, tomu i odpovídala: zněli Plastici, písně od Velvet Underground a nebo Patti Smith. Písně ovšem nebyly vybrány z oficiálního playlistu, který má stanice pro své publikum sestavený.
Za zmíněné vysílání dostala Tereza Boučková „kapky“ od vedení stanice: „Bylo mi opakovaně vytýkáno, že nehraju z playlistu, který dodává hudební dramaturg. A který musíme dodržet. Ten ovšem absolutně není v souladu s hosty ani tématy hovoru (v tom jsem zatím měla absolutní svobodu!),“ popsala pro HlídacíPes.org.
Výběr hudby pro pořad s Evou Turnovou chápe prý vedení stanice jako svévolný akt, který se již nesmí opakovat. „Já ale hrála jinou hudbu víc než rok a nikdo si toho nevšímal. Teď je ale nová šéfredaktorka, Lenka Mahdalová, a tak se všichni snaží zalíbit se jí a dělat pořádek,“ říká Tereza Boučková.
Moderátorka prý počítá i s tím, že se její mise ve veřejnoprávním rozhlase může chýlit ke konci. „Vzhledem k tomu, že jsem podle vedení už podvakrát neuposlechla výběr hudebního dramaturga, můžou mě vyhodit ze dne na den a asi to brzy udělají. Původně jsem chtěla už včera odejít sama, ale rozhodla jsem se, že jim to neulehčím,“ dodala.
Filipová místo Navarové…
Šéfredaktorka Lenka Mahdalová se pro HlídacíPes.org nevyjádřila. Odkázala na oddělení komunikace Českého rozhlasu, které ovšem s redakcí dlouhodobě nekomunikuje. K věci se ale Mahdalová vyjádřila na sociálních sítích, v komunikaci s moderátorkou Terezou Boučkovou. Na schůzce moderátorů Nočního Mikrofóra prý nezaznělo ani slovo „pobouřit“, ani slovní spojení „ohrozit kvalitu vysílání“, nezazněl žádný zákaz, nikdo nedostal „kapky“.
Související články
Kdo zahrál tu hnusnou máničku? Vedení Dvojky ČRo pobouřili Plastici v Nočním Mikrofóru
Robert Břešťan: Když přijdou bajky Ivana Hoffmana, je čas vypnout rádio
„Paní Boučková, promiňte, ale opravdu trvám na tom, abyste respektovala kompetence, které jsou v rámci ČRo jasně rozdány, stejně jako v kterémkoliv jiném médiu. Pokud potřebujete změnu v playlistu pořadu, prosím, konzultujte ji s hudebním dramaturgem stanice. Právě on, jako jediný, je za hudební složku plně odpovědný. To není omezování, to nejsou příkazy. To jsou jen prostá pravidla, která musíme všichni dodržovat.“
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Jenže Tereza Boučková trvá na svém, jak plyne z její odpovědi: „Bylo to dost jinak, vy sama jste mi vytkla toto Mikrofórum a odsoudila ho. Proto jsem se vás ptala, jestli jste ho slyšela. Odsoudila jste i hudbu, která v něm zazněla. Řekla jste mi to mnohem příkřeji, než jak to tu píšete teď,“ píše ve své odpovědi. Na tu již šéfredaktorka Mahdalová nereagovala.
Neodpověděla ani na další „historky z natáčení“, které v diskusi o spolupráci moderátorů s hudebními dramaturgy zazněly. „Několik z moderátorů, kteří chtějí být kreativní, vám na té schůzce říkalo, jak se opravdu o dohodu s dramaturgem snažili (já taky) – a on jim zkrátka nevyhověl. A ještě je vždy znectil, takže je tím zcela umlčel. Moderátorka Zuzana M. měla pořad, kde bylo silné téma přátelství se Zuzanou Navarovou, prosila dramaturga, aby Navarovou zahrál – a on jí to neumožnil. Musela hrát Lenku Filipovou,“ napsala Tereza Boučková.
Na spor krátce na Twitteru reagoval i mluvčí Českého rozhlasu Jiří Hošna:
V ČRo máme spoustu skvělých moderátorů a jejich hlavním úkolem je moderovat. Pak máme i špičkové hudební dramaturgy a jejich práce je především vybírat hudbu do vysílání.
— Jiri Hosna (@Jiri_Hosna) April 10, 2022
Rozhlas nicméně v tichosti změnil anotaci pořadu Noční Mikrofórum na svém webu. Vypadla z něj věta, která je pro celý spor klíčová: „Intimně laděné povídání protknuté vlídným humorem umocní hudební lahůdky podle přání našich hostů.“ V nové verzi už zmínka o možnosti hosta ovlivnit hudbu chybí, jak ukazují screenshoty archivované verze stránky (vlevo) a té současné.
Hudbu skupiny Plastic People of the Universe i dalších undergroundových kapel v Česku vydává vydavatelství Guerilla Records. Jeho majitel, předlistopadový disident, pozdější ředitel Vrchlického divadla v Lounech a lounský zastupitel Vladimír „Lábus“ Drápal, se teď na vedení Českého rozhlasu a šéfredaktorku Lenku Mahdalovou obrátil veřejným dopisem, který jako dokument přinášíme v plném znění.
Pane řediteli, paní šéfredaktorko Dvojky,
dostala se ke mně skrze sociální sítě a posléze v článku na webu hlidacipes.org informace, že paní Tereza Boučková byla napomenuta proto, že na stanici Dvojka ČRo v Nočním Mikrofóru při debatě se svým hostem, hudebnicí a spisovatelkou Evou Turnovou, pouštěla „nevhodnou“ hudbu. Mám to štěstí, že obě dámy znám, ba dokonce je považuji za své přítelkyně a tedy se mě tato událost osobně dotýká. A to nejen z tohoto důvodu, nýbrž zejména proto, že jsem majitelem hudebního vydavatelství Guerilla Records, které se vydáváním „závadné“ hudby přímo programově zabývá. Jsme totiž kmenovým vydavatelstvím skupin The Plastic People Of The Universe a DG 307, jejichž tvorba v pořadu zazněla. Mimo toho jsme vydali na 200 titulů hudby, která nejen, že se zřejmě na Váš tzv. playlist oficiálně nikdy nedostane, ale daleko smutnější je, že za její pouštění může být dnes někdo dokonce potrestán.
Vydavatelství Guerilla Records vloni oslavilo 20 let od založení, ale jeho historie sahá hluboko před rok 1989, kdy jsem za distribuci stejné hudby byl sledován StB a občansky degradován. Dalo by se tedy říci, že jsem se snažil narušovat informační blokádu, která v totalitním režimu panovala a ostatně to je také důvodem, proč Vám píši i dnes. Od pádu komunismu, cenzury a svatého přesvědčení vyvolených členů komunistické strany, že nejlépe vědí, co je pro „obyčejného člověka“ dobré totiž uplynulo víc než třicet let. Nechce se mi věřit, že by ve veřejnoprávním médiu platilo „staré dobré“ playlist si rozvracet nedáme!
Jsem přesvědčen, že pokud rozhlasový publicista nabídne posluchačům hudbu, která se daného tématu přímo dotýká, a v tomto případě výše zmíněná hudebnice na těchto nahrávkách dokonce sama hraje, mělo by to být logickým doplněním celkové dramaturgie pořadu a kvitováno s povděkem za osobní iniciativu. Ba dokonce by měla být samozřejmostí vzájemná provázanost a empatie, aby se nestávalo, že je oznámeno úmrtí hudebníka a vzápětí hraje skladba zcela jiného interpreta, popřípadě se tazatel vyzná ze svého obdivu k Beatles … nebo Vladimíru Mišíkovi … a následuje hudba některé z hvězd normalizačního šoubyznysu. Což je bohužel na Vaší stanici zcela běžné.
Pokud za to byla paní Boučková kritizována a bylo jí sděleno, že hudba Plastic People a Mejly Hlavsy, kterého mj. Akademie populární hudby in memoriam v roce 2000 přijala do Síně slávy a sošku Anděla předal pozůstalým prezident Václav Havel, je pro veřejnoprávní Dvojku nevhodná a hrát se tam nesmí a nebude, dovolte mi, abych protestoval alespoň sám za sebe. A naopak Vám doporučil změnu zkostnatělého a roky neměnného schématu vysílání hudby, které nejen, že nereflektuje její rozmanitost, ale nabízí posluchačům v převážné většině hudbu, která s tématem a dobou příliš nekoresponduje. Řekl bych, že takovou změnu by přivítala a ocenila celá řada dalších posluchačů.
Berte prosím tento dopis jako otevřený, neboť hudební dramaturgie Českého rozhlasu je rovněž věcí veřejnou a dokonce zpoplatněnou.
Mgr. Vladimír Drápal
hudební promotér a majitel vydavatelství Guerilla Records
držitel osvědčení za odboj a odpor proti komunismu
Projekt HlídacíPes.org – Ústí nad Labem byl podpořen základním grantem Active Citizens Fund.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Kdo jsou poradci šéfa ČT Součka. Televize hledá seznam jmen už měsíc a půl
Aleš Rozehnal: Charta pracovníka ČT, kterou navrhuje Jan Souček, je protiústavní
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
33 komentářů
Playlisty jsou v rádiích vybírány algorytmem, který při výběru zahrnuje i takové parametry, jako je datum, předpověď počasí, svátky atd. Zásadní proměnou v tomto algorytmu jsou také vztahy (čti platby – tedy v podstatě reklama) s určitými protěžovanými hudebními vydavatelstvími a dále společnostmi zastupujícími „práva autorů“ (OSA a další). Nazývat tedy člověka, který má toto na starosti dramaturgem je přinejmenším hodně nadnesený termín. Spíše jde o marketéra.
U komerčních stanic to lze ještě pochopit, ale pokud si u veřejnoprávního média takové lidi platíme prostřednictvím daní (byť je nazveme koncesí), je to přinejmenším pochybné. Snadno z toho pak vypadne paskvil typu pořadu o Zuzaně Navarové, ve kterém od Navarové nezazní jediná píseň. Prostě takové typické České absurdárium 🙁
Algorytmus podle vzoru rytmus, viďte. 🙂
Asi se mi to spletlo, když se bavíme o hudbě, díky za opravu 😉
Kompetence jsou jasně rozdány . . . Mahdalová jich ovšem mnoho nepobrala . . .
Pardon, ale cože? 🙂 Zaprvé se jedná o takzvaný algoritmus a za druhé v uvedeném pořadu na stanici dvojka ČRO se písně opravdu nevybírají dle algoritmu, před zásahem z vedení který je zmíněn v článku bylo až doposud možné hrát NA PŘÁNÍ, což z samotného principu algoritmus neumožňuje.
Výběr playlistu v rádiích je často opravdu řešen softwarově (tedy nikoli tzv. algorytmem, ale opravdovým algorytmem) a zásadní vliv na to mají dále smlouvy s vydavatelstvími a ochrannými autorskými svazy.
Smlouvy s vydavatelstvími chápu u komerčních stanic, byť logicky znevýhodňují nezávislé umělce bez velkého vydavatelství za zády. Ale jde o běžnou obchodní záležitost, tedy budiž.
Ohledně těch autorských svazů jde ale o nechutnou lobby podpořenou velmi špatným zákonem. Autorské svazy vybírají tantiémy ze všech hraných písní bez toho, aby smluvně dotyčné autory zastupovaly a rozdělují je dle „úspěšnosti“ interpreta. Tedy naprosto nespravedlivě, vybíráme za všechny, ale vyplácíme jen ty velké. Z principu tedy nejde o podporu rozvoje kultury a ochranu těch „slabých“ umělců (jak tvrdí OSA atd. a nakonec i sám zákon), ale o přerozdělování peněz pouze vyvoleným.
To, že se v programu rádií objevují pořady, kde lze hrát „na přání,“ samozřejmě nijak nerozporuje to, co zde píši a co je aplikováno na zbytek produkce konkrétních stanic.
Pokud se nyní podíváme na pořady, které jsou z tohoto mechanismu vyňaty, protože jsou tématické a mají tedy obsahovat hudbu vážící se k danému tématu, pak nechápu, jak může hudební dramaturg diktovat seznam písní bez ohledu na téma pořadu. A když to tak je, pak mě to přivádí k podezření na použití onoho algorytmu i zde a dále na zohlednění lobbingu hudebních vydavatelství a ochranných svazů. U veřejnoprávního média by takový mechanismus prostě neměl fungovat, protože převádí peníze z koncesionářských poplatků do kapes soukromých namísto toho, aby tyto peníze uvolnily ruce hudebním dramaturgům při výběru hudby a mohli tak posluchačům přinést alternativu ke komerční produkci.
OSA nostra
http://www.jirihradec.com
👍
Tomáš Filip, generální ředitel vydavatelství Universal Music, žádá, aby vedení média pečlivě zvážilo další kroky.
Zdroj: https://www.lidovky.cz/byznys/hudbu-na-radiozurnalu-vybira-strojvudce-metra.A111209_091911_ln-media_jkz
„…kompetence v rámci ČRo jasně rozdány, stejně jako v kterémkoliv jiném médiu.“ no v tomhle díky bohu za Radio 1, kde každý moderátor má ve svém pořadu svobodu hrát, co chce.
Vyjadřuji plnou podporu panu Drápalovi i paní Boučkové. Pokud Český rozhlas něco potřebuje, je to výměna hudebních dramaturgů a zejména „zvoraného“ vedení, které trvá na podobných bolševických manýrech.
Ne vyměnit, ale totálně zlikvidovat. Nic jiného než zrušení rozhlasové a televizní daně nepřinese žádoucí efekt.
Vyjadřuji plnou podporu a podepisuji v plném rozsahu.
Jako posluchačka naprosto souhlasím s názorem moderátorky i hosta pořadu. Hudební výběr hosta je rozhodně zajímavý a obohacující. Pokud se mi to nelíbí, mohu přepnout. Ale mnohdy jsem byla velmi příjemně překvapena. Chápu, že by měla být dodržena technická kvalita nahrávka, ale o tom nebyla řeč.
I mne občas překvapil nesoulad s názorem hosta na oblíbenou hudbu, a s následnou
nahrávkou. Doufám, že budete respektovat výběry moderátora a hosta pořadu.
Iva Zemanová
Ono je to vlastně velice jednoduché, na jedné straně kvóty jsou a budou (nechám stranou jestli je nařídil Brusel, nebo naopak si každá vláda dosti nacionálně hlídá sama ), leč legislativně to tak je,
Ale na druhé straně, a jak i zmíněno, možnost dohodnout si s dramaturgem změnu pro určitý pořad, nebo čas, tu je a taky být musí.. Ony se totiž můžou stát i horší pády, kdyby třeba umřel nějaký VIPák a po dobu truchlení si pak ČRO pouštěl podle kvót pop šlágry, to by byl větší průšvih, který by se snad řešil i v parlamentu.
Jenomže, jestli tahle komunikace s dramaturgy nefunguje, a ty změny si nelze pružně dojednat, tak to značí dost hrubou chybu v organizaci firmy. A za tu je zodpovědný kdo? Pochopitelně, generální ředitel, kdo jiný. Ale jestli ani on a jeho tiskový mluvčí nyní neprovede a neohlásí rychlou nápravu, tak nad ním je ještě VeleRada ČRo a nad ní parlament. A tohle by už právě někoho z pravicových poslanců zajímat mohlo, a postavit si na boji za svobodnou hudbu svou reputaci. Co třeba Piráti?
Veřejný dopis pan Vladimíra Drápala mi mluví z duše, i když já sám bych použil podstatně ostřejší formulace. Tuto mnou kdysi docela hojně sledovanou stanici – do dávné instalace Jaromíra Ostrého šéfredaktorem – jsem postupně opouštěl s tím, jak se měnila na směsku familiárních povídaček donekonečna recyklovaných „celebrit“, ale především kvůli skladbě hudebního doprovodu. Myslím, že říkat jejímu sestavování dramaturgie je urážkou této profese, a nelze tady vystačit s oblíbenou mantrou o cílové skupině dané stanice. Vedle toho, že playlist je krutě početně omezený, výběr muziky je totálně out of date, jeho poplatnost nejprovařenějšímu mainstreamu je evidentní a o žánrech jako indie, alternativa, groove, nujazz atd. zde neuslyšíte, se pečlivě dodržuje představa, že posluchačstvo neudrží pozornost pro mluvené slovo déle než tři minuty a je třeba je odlehčit – a teď si dáme písničku! Tohle píšu jako 76letý pamětník, těžko si představit, jak se na toto stanici dívají mladí lidé.
Veřejný dopis pan Vladimíra Drápala mi mluví z duše, i když já sám bych použil podstatně ostřejší formulace. Tuto mnou kdysi docela hojně sledovanou stanici – do dávné instalace Jaromíra Ostrého šéfredaktorem – jsem postupně opouštěl s tím, jak se měnila na směsku familiárních povídaček donekonečna recyklovaných „celebrit“, ale především kvůli skladbě hudebního doprovodu. Myslím, že říkat jejímu sestavování dramaturgie je urážkou této profese, a nelze tady vystačit s oblíbenou mantrou o cílové skupině dané stanice. Vedle toho, že playlist je krutě početně omezený, výběr muziky je totálně out of date, jeho poplatnost nejprovařenějšímu mainstreamu je evidentní a o žánrech jako indie, alternativa, groove, nujazz atd. zde neuslyšíte, se pečlivě dodržuje představa, že posluchačstvo neudrží pozornost pro mluvené slovo déle než tři minuty a je třeba je odlehčit – a teď si dáme písničku! Tohle píšu jako 76letý pamětník, těžko si představit, jak se na tuto stanici dívají mladí lidé.
Hraje se ten, kdo je větší „kamarád“. U „sluníček“ na Radiožurnálu také slyšíte jen Annu K, Kollera, Langerovou, atd. Stejné je to u rozhovorů….zvou se jen schválení „umělci“.
Původně jsem si myslel, že jde o „zpozdilou“ zprávu z 1. dubna. Bohužel opak je pravdou. Odpověď mluvčího (Jiří Hošna) si překládám tak, že ČRo má hudební dramaturgy – věštce, kteří již dopředu odhadnou, co by tak bylo vhodné u toho kterého hosta zahrát (přání hostů, co si nechat zahrát, je evidentně minulostí). Chraň pak bůh moderátora, aby snad s hostem na téma hudby zavedl hovor, protože to by se potom mohlo ukázat, že vkus a zaměření hosta se poněkud odlišuje od vize hudebního dramaturga (viz ostatně absurdnost pořadu o Zuzaně Navarové). Možná by bylo vhodnější pořady typu „Noční mikrofórum“ hudbou vůbec nedoplňovat, ať tam není třeba rockový host, jehož rozhovor je doplňován sladkobolným mainstreamem.
Hlavně, že média jsou plná příkladů o cenzuře v Rusku a tady si ze svých daní platíme cenzuru obdobnou, která bohužel vedení ČRo přijde jako normální. Ale ono je to vlastně už všude stejné. Okrajové (nemíním extremistické) názory jsou potlačovány a nápadně nenápadnou formou je prosazována jedna hlavní „pravda“.
Dramaturg = moderátor , nechápu , že to tak nemůže fungovat
Hudební dramaturgie v ČRO nestojí ani za pětník… Prostě tragédie… Jediné, co se dá poslouchat, je mluvené slovo.
Je smutné, že tolik posluchačů je odkázáno na zvůli jednoho hudebního
redaktora a na jeho vkusu,častěji nevkusu.Někdy mají v oblibě jednoho
zpěváka či skupinu(na Dvojce např. Hrůza, Mandragi), a to melou kolikrát za den.
Je zajímavé, že když měl svůj pořad Gott či Žbirka, tak si vesele hráli své písničky.
Vlastní spor nebudu komentovat, půjde jen o můj subjektivní názor. Stanici Dvojka Českého neposloucham už snad deset let. „Hudební“ dramaturgie této stanice je naprosto tragická a pro mě nestravitelná. Takže si odpustim i kvalitní slovesné či žurnalistické pořady. A jestliže je pravda, že v pořadu o Zuzaně Navarové nesměly zaznít její písně, tak Dvojku nebudu poslouchat další dekádu. A jenom pro informaci: šedesátku mám dávno za sebou.
Stanice ČR 2 zcela rezignovala na rozhlasovou žurnalistiku a v rámci zvýšení procenta poslechovosti najala Gondíky, Petra Rychlého nebo Halinu. Hudební „dramaturgie“ je zcela mimo hodnocení – používaný playlist někdo sestavil v polovině osmdesátých let z toho nejotřepanějšího středního proudu a od té doby se jede v těchto kolejích (alespoň nestárnu, na dvojce stále zní stejná hudba, jako když mi bylo patnáct). To, že moderátoři nemají právo pustit písničku, která se váže k tématu, je dost těžko uvěřitelné. A ještě víc to, že v roce 2022 někoho pohorší Plastici… 😀
Mám návrh. Z databáze hudby vybírejte náhodným generátorem v počítači. K čemu dramaturg? V komečních rádiích host si vybere skladbu a ejhle zaloví v počítači a hrají. Totéž na přání posluchačů.
Tohle není žádná cenzura apod., ale jde o porušení vnitropodnikových nařízení. Ano, souhlasím, že se hodí pouštět hudbu vztahující se k hostu, ale to si paní Boučková měla dupnout předem a toto pravidlo si vybojovat. Tak jako v každé jiné firmě.
Je mi 70 let, ale hudba vysílaná na radiožurnálu se nedá posluchat. Ti co dávají playlist dohromady mají asi okolo 90ti, nebo dostávají od těch stále omílaných skupin a zpěváků podíly na tantiémách. Není možné, aby se ty unylé skladby vysílaly několikrát denně
Nad ČRo2 jsem zlomil hůl nedlouho po příchodu nového ředitele. Bohužel není pro mne v republice plnohodnotná náhrada za kdysi mé duši lahodící vysílání a tak stanice všelijak střídám a stále se nemohu dohledat té správné chuti.
Když označíme zvuky (hudbu asi těžko) DG307 jako „hudební lahůdku“, pak se ani nedivím, že vydavateli Guerilla records připadá zbytek hudební produkce v rozhlasu zkostnatělý a nereflektující její rozmanitost. Ale hlavně, že se ten pán podepsal s titulem a neopoměl zdůraznit své hrdinství před hromadou desetiletí.
Hošna se mýlí. Český rozhlas nemá špičkové hudební dramaturgy. Z výběru Petrů Krále a Koženého se většině posluchačů zvedá žaludek.
Český rozhlas má špičkové lháře (Hošny).
Český rozhlas má plnit veřejnou službu. Má hrát nové písničky od všech interpretů.
ČRo však dělá pravý opak. Hraje furt dokola to samé, některé zpěváky a kapely neouští vůbec. Je to hnus.
Petr Král, Radiožurnál
https://radiozurnal.rozhlas.cz/petr-kral-5003535
Petr Kožený, Český rozhlas 2
https://dvojka.rozhlas.cz/petr-kozeny-7721451
„Když si občas naladím v autě rádio, udělá se mi fyzicky zle.“ (Martin Pohl — Řezník); „Bloudím mezi stanicemi a slyším tu i onde skladby ve stejném pořadí.“ (Albert Salický); „Ještě pamatuji dobu, kdy rádia zajímalo, co člověk dělá a chtěla slyšet novou písničku. Nabízel jsem nový singl, ale bylo mi řečeno, že tohle Radiožurnál nedělá.“ (Janek Ledecký); „To doprošování, dávání cédéčka do rádií, kde vám pak třeba řeknou: To my nehrajeme. Připadala jsem si jako nějaká poslední začínající zpěvačka. Ponižovalo mě to.“ (Věra Špinarová); „Televize neustále chrlí jednu vyhledávací pěveckou soutěž za druhou a objevují desítky nových a talentovaných zpěváků. Kde ale mají vystupovat, když hudební pořady byly z velké části zrušeny a rádia je také odmítají hrát? Všimla jsem si, že některé české stanice často demagogicky odmítají hrát novinky, protože chtějí hrát hity. Aby se ale z písničky stal hit, musí jí někdo pomoci. A to by měla být rádia.“ (Helena Vondráčková); „Kvalitní pop tu je, akorát se nedostane do éterových rádií.“ (Jarda Konáš); „Podle našeho názoru nedávají česká rádia příliš prostoru novým, mladým kapelám.“ (Ondřej Polák); „Na jednu stranu je hezké slyšet v rádiu naše staré hity, na druhou stranu mě štve, že nehrajou i naše nové písničky. Tenhle problém mají snad všechny kapely, dostat novinku do celoplošně vysílajícího rádia je dnes skoro zázrak.“ (Jiří Lang); „Původně píseň Atentát žádný hit být neměl, všechna rádia nám tuhle skladbu odmítla hrát s odůvodněním, že je natolik pomalá, až je prakticky nevysílatelná.“ (Richard Krajčo); „Společnost je kapitalistická a všechno funguje na bázi peněz. Co je úžasně dobré, se prosadí samo. čemu se ale až tak nedůvěřuje, to je třeba zaplatit. Nemám na mysli úplatky. Pokud ovšem někdo chce, aby se jeho písnička hrála v celoplošném rádiu, musí si její vysílání zaplatit jako reklamu. Málokterá kapela si to může dovolit.“ (Míra Chrástka); „Zdá se mi to být nějaký těžký, dostat ty moje přemýšlivý písně k lidem. Rádia vydělávají peníze na reklamách, takže jim o hudbu moc nejde. Ta je jen takový věšák na veselé třicetivteřinové reklamní spoty, takže písničky jsou spíš výplň. Ono to funguje, peníze to generuje, tak proč by to mělo být jinak. Takový je kapitalismus a nic lepšího zatím nemáme. Rádia nemají ambici, aby hudba, kterou pouštějí, byla co nejpestřejší. Ustát pozici moci je těžký a hudební dramaturg v jakémkoli českém rádiu, i v tom nejméně úspěšném, zakouší velký pocit moci a důležitosti. Je tolik písní a všichni chtějí, aby je rádia hrála. I Michal David je smutný, že mu nechtějí hrát jeho nový písničky. A v každém rádiu je jeden pomazaný odborník a ten rozhoduje, co se bude hrát. S tím souvisejí všemožná pokušení. Nechat se uplatit. Barevné papírky v obálce a malá křeč v úsměvu. A my písničkáři buď přistoupíme na tu hru a zaplatíme 400 tisíc i víc, o které si ten drzý pán řekne, nebo čekáme na zázrak. Je to Hlava 22: rádia argumentují, že posluchači jsou nějak vychovaní a chtějí slyšet ty jejich písničky, ale sama si je k té omezené zvukové kulise vychovala.“ (Jan Budař); „Nad českými komerčními stanicemi jsem dávno zlámal hůl – na rozdíl od západních je na nich zajímavé, že nepřinášejí vůbec žádnou přidanou hodnotu. Jdu-li do obchodu a vyměním-li tam své peníze za bochník chleba, provedl jsem transakci, kdy jsem za něco dostal něco. Jak jsem však za poslední měsíc občas byl nucen poslouchat české komerční rozhlasové stanice, tam pro mě žádná taková férová transakce neprobíhá: České komerční stanice se bezostyšně prezentují jako projekt, jehož cílem je zmanipulovat občana tak, aby na něm vydělaly. Žádnou přidanou – tedy informační – hodnotu ty komerční stanice nepřinášejí.“ (Jan Čulík); „Proč skoro neposlouchám rádio? Protože se většinou poslouchat nedá. Tedy pokud nejste „většinovým“ posluchačem, který ocení neustálé přehrávání stejných „hitů“ pořád dokola. Stále to samé, pořád dokola – diktát manažerů a producentů je neúprosný. Talentovaný interpret nebo skupina se bez pomoci prostě neprosadí, i kdyby předváděla kdovíco.“ (Jan Handl); „Zaprděnost dvou hlavních českých rádií pro mladé mi čím dál tím víc leze na nervy. Proč kvůli hudebním „dramaturgům“ Evropy 2 nebo Fajn rádia musíme být za totální hudební losery? Proč tahle dvě hudební rádia, která nám tvrdí, že hrají to nejnovější a tuhle a tuhle písničku nám přinesla jako první, neříkají pravdu? Proč skutečně nehrají novou muziku? Proč u nás musíme být i v tomhle 100 let za opicemi? Práva na vysílání singlů pro ČR problém nejsou, spousta menších rádií nové písničky hraje. Proč jsou Evropa 2, Fajn a jejich dramaturgové tak pozadu? Čeho se bojí? Nedokážou sami odhadnout, co se bude a co nebude hit? Jen zbytečně vyčkávají, až co vyjde z průzkumů a jestli se to někde začne hrát nebo ne?“ (Vítek Havliš); „Je to paradox, protože když má člověk určité množství známých písní, tak je velmi složité prosadit novou věc, protože lidé chtějí poslouchat pořád jen ty staré, notoricky známé. Na Slovensku přitom v rádiích hrají i nové písně od zpěváků mé generace, zatímco u nás to je stále Hurikán, Kaskadér… V dnešní době rádia nechtějí hrát nové písničky, novou tvorbu, televize nevysílají žádné novinkové hitparády – jen desítky let staré pořady, a zaplaťpánbůh za ně! Neustále se škatulkuje, co je správná muzika a vysvětluje se lidem, co mají poslouchat. Veřejnoprávní televize je pak v tom případě úplně k ničemu! Sedí tam jakási tajná porota, která vyhodnotí, kdo tam může být a o kom se naopak nemá mluvit, kdo má skoro absolutní tabu nebo kdo je tam naopak neustále – takže když se v kulturních zprávách objeví informace, kdo třeba vydal novou desku, tak jen po odsouhlasení jakéhosi cenzora… Vám proto zbývá jediná věc – zaplatit si reklamu, abyste prosadil i to, co třeba není dobré. Dneska většina začínajících zpěváků a zpěvaček bohužel musí mít nějakého sponzora nebo bohatého milence, případně dobrého kamaráda na správném místě, který jim umete cestičku. S kvalitou to ovšem často nemá nic společného. My jsme malý český stát, a pokud jsme vytvořili něco zajímavého a dobrého, tak se snažíme to pošlapat a poplivat. Já jsem v 90. letech nezapadl. Ale to je zase ta česká povaha, když jste první nebo druhý a pak najednou šestý, tak se řekne »to je v háji, ten už zhasnul«. Ale tenhle »chytrák«, určitě velice vzdělanej, možná nebyl v ničem nikdy ani dvacátý, natož desátý… Sláva zhasla? V 90. letech jsem vydal asi pět desek, a poměrně úspěšných. Jenže právě proto, že jsem si založil vlastní vydavatelství a nedělal pod těmi stávajícími velkými, tak se mě snažili vymazat. Všude měli svoje lidi… V té době se zpěváci 70. a 80. let přestali hrát skoro úplně, ale to nebyla vina naše. Za to mohli právě tehdejší lidé z médií, kteří měli pocit, že jsou posluchači nabažení toho všeho z minulosti a že to už nepotřebují.“ (Dalibor Janda); „Zkušební testy songu „Vítejte do zlých časů“ dopadly výborně – kamarádi a známí správně reagovali a bavili se. Chlapci se tedy rozhodli, že takto veselý song by mělo slyšet víc lidí. Oslovili své známé i neznámé v soukromých rádiích a těšili se, jak jejich veselá taškařice zazní éterem a možná zlidoví. Tato šance však songu dána nebyla… Uběhl nějaký čas a píseň z rádií stále nezněla. Při položení přímého dotazu, proč se píseň nehraje, se známí z rádií ošívali, ale odpověď byla víceméně shodná a zarážející. Text písně je prý moc politický! A oni by mohli mít blíže nespecifikované „problémy“. Trojice „otců songu“ byla šokována – takové věci se snad dají očekávat v Bělorusku, ale nikoliv v členském státu Evropské unie! Odpovědný redaktor se stává vykonavatelem autocenzury, již si v duchu české nátury z bezpečnostních důvodů naordinoval. Případ veselého songu, který byl „zakázán“, jen přibližuje atmosféru politikaření na špatném místě, které podrývá samotné kořeny demokracie. Je třeba bubnovat na poplach, aby se text písně Vítejte do zlých časů nestal realitou!“ (Lou Fanánek Hagen); „Každá soukromá stanice hlásá, že hraje staré české hity, a všechny tyto stanice znějí úplně stejně. Žádná z nich se nesnaží objevovat nové tváře české populární hudby a dostat do vysílání byť jedinou novou písničku je nadlidský úkol. Je to jako z Hellerovy Hlavy 22 – „my vám tu písničku hrát nebudeme, protože ji nikdo nezná…“ Když se jich zeptáte, jak to udělat, aby se známou stala, poradí vám stejní fiškulové, že ji přece musíte nejdřív dostat do vysílání nějaké rozhlasové stanice… To znamená, že v soukromém sektoru nemám jako autor a interpret žádnou šanci. Komerční stanice bude vysílat jenom to, co je známé, protože populární písničky jsou pro ně jenom jakousi vatou mezi reklamami.“ (Zdeněk Vřešťál); „Přestože oběma producentům i publiku se nová potencionální singlovka „Lady M“ velmi líbí, oslovená rádia jí odmítla nasadit s odpovědí psanou přes kopírák: „skladba se nehodí do našeho formátu…“. Neodhadl jsem zřejmě kolik má mít ten „formát“ nul, ale jak už se ví, zpátečnická úroveň českého éteru je všeobecné známá věc, takže tam mě asi vážně neuslyšíte…“ (Jan Vytásek); „Kvůli zpravodajství poslouchám Radiožurnál, ale jen do chvíle, kdy zazní první tóny hudby. Pak je bohužel nutné okamžitě přepnout. Když se veřejnoprávní rádio řídí playlistem se zoufale omezeným výběrem hudby, je to smutné.“ (Marek Eben); „Paní Hikelová, ředitelka zpravodajských stanic Českého rozhlasu, v televizních zprávách řekla – Gotta a další z minulé éry u nás nehrajeme, posluchači si to nepřejí. Nemluví se přitom o podstatě věci – že je, tak jako v dřívějších dobách, vydán zákaz nehrát některé interprety nebo skupiny. Nevidím v tom velký rozdíl. Mně to připomíná třídní boj.“ (Karel Gott); „Radiožurnál rád poslouchám, a přestože se nepovažuji za hudebního specialistu, takřka pokaždé se začátkem hudby vypínám, abych se nerozčílil.“ (Jan Hřebejk); „Radiožurnál je nejposlouchanější rádiovou stanicí v ČR. Navazuje na rádio Hvězda, nejposlouchanější stanici za bolševika. Mluveným slovem se liší, hudba zůstává stejná. Bezpohlavní, tupá, profesionální už jen z pohledu bolševických přehrávek, vymývající mozek, nezajímavá. Hudba pro všechny, střední proud, vlastně pro nikoho. Neomylně bez kořene a identity, pouhé vnucování nevkusu. Kvůli té hudbě Radiožurnál neposlouchám.“ (Jaroslav Hutka); „K otázce playlistu Radiožurnálu se již v roce 2011 nedá vyjádřit s chladnou hlavou. 800 písní v playlistu na veřejnoprávním rádiu, to je zhovadilost, která zapříčiňuje, že 40 % uslyšíte znovu do patnácti hodin. A to už zavání demagogií, vymýváním mozků, děláním idiotů z posluchačů a především dobami dávno minulými.“ (Tomáš Tenkrát); „Konglomerát veřejnoprávních stanic Českého rozhlasu (vysílající za naše společné peníze) jménem Radiožurnál, Dvojka, Vltava, Česko, Wave, Leonardo, Regina, Region, Plzeň, Pardubice, Hradec Králové, Ústí nad Labem a další jsou vlastně státem a námi dotované pseudokomerční stanice, které se snaží zalíbit – nikoli objevovat nové, ještě neohrané a neprověřené. Prioritou je poslouchanost, nikoli poslouchatelnost.“ (Zdeněk Vřešťál); „Pouštění hudby v rádiu je obrovský kšeft, a jak mi říkala jedna redaktorka, je nebezpečné se o to zajímat.“ (Jaroslav Hutka).
Je mi líto, jediné rozumné řešení je zrušení veřejnoprávních médií (řada skutečně demokratických států nic takového stejně nemá) a nechat zapracovat neviditelnou ruku trhu. O tom, co se bude vysílat, by neměl rozhodovat nějaký „dramaturg“, ale posluchač.
ČRo je jednou z posledních bašt socialistického režimu a také je dlouhodobě odkladištěm vyhaslých hvězd na které už nechce nikdo koukat.