Petr Pithart: Nejtrapnější moment „sametu“. Jak Dubček vypoklonkoval Havla z Federálního shromáždění
Nevím, co to Havlovi vjelo do hlavy. Vlastně vím, akorát se mi to nechtělo vyslovit: žádný prezident v parlamentní republice není – tajně nebo vskrytu – spokojen se svými pravomocemi! Chce je mít jako Macron (poloprezidentská republika) nebo jako Trump (prezidentská republika). U nás nebyl spokojen ani Masaryk, ani Beneš, píše ve svých vzpomínkách sepsaných pro HlídacíPes.org Petr Pithart.
V prvním dílu a druhém dílu pětidílné série Chyby a omyly Václava Havla II. Slovensko a rozpad společného státu (další díly budou na HlídacíPes.org postupně vycházet) jsem psal o fatálním Havlově nepochopení tužeb a očekávání Slováků.
Havlova neznalost Slovenska (ale hlavně neznalost Ústavy, nebo podceňování její závaznosti i pro prezidenta) byla zřejmá i z jeho katastrofálního neúspěchu při zbrklé snaze odstranit adjektivum „socialistický“ z názvu státu a armády.
23. ledna 1990 vystoupil ve Federálním shromáždění s pěti návrhy na změny ústavních zákonů. Zamýšlel změnit název státu a armády a hodlal změnit státní znak apod. Byl to nejen neúspěch již předem, ale měl i další velmi neblahé důsledky. Pro mne to byl snad nejhorší zážitek z politiky.
Jak jsme s Jičínským Havla nezastavili
Tenkrát se mi se vším svěřil a já měl možnost záměr mu vymluvit. Bylo to marné. Říkal jsem mu, že jeho návrhy nezačne Federální shromáždění, prořídlé a zčásti povyměňované (po první vlně kooptací) ani projednávat, a to z formálních důvodů.
Vysvětloval jsem, že každý návrh zákona, nota bene ústavního, musí být podán nejprve v obou republikových parlamentech, Národních radách. Teprve, když tudy projde (výbory, kluby a plény obou Národních rad), putuje před Federální shromáždění – a tam zase musí být projednán výbory, kluby a potom oběma komorami. Je to abeceda každého zákonodárství.
Havel měl připravenou odpověď: „Mám to vymyšleno, zařízeno! Ze shora se tam spustí jako opona návrh nového státního znaku, oni budou v šoku a všechno mně to schválí…“
Byl jsem dočista zoufalý: jako deux ex machina se něco na provázcích spustí ze stropu a přestane platit Ústava? Jakkoli tehdejší Ústava byla toporná a sama o sobě nedemokratická.
Petr Pithart odhaluje zákulisí událostí po listopadu 1989 též v nové knize HlídacíPes.org. Získat ji můžete zde: České průšvihy 1989–2024.
Publikace mapuje fatální selhání české polistopadové politické elity.
Ten den jsme – ještě se Zdeňkem Jičínským – kdysi starším kolegou z katedry, stáli sami ve veliké hale Federálního shromáždění a tam se snažili svého prezidenta zadržet.
Vzpomínám, že jsme mu dokonce tělesně zabraňovali, roztaženýma rukama se mu stavěli do cesty: Vašku, prosím tě, nechoď tam, budeš mít z ostudy kabát… Ne, jdu tam, uvidíte. Jdi tedy, prosím tě, aspoň přes místnost předsednictva, čekají tě tam… Ne, půjdu rovnou do sálu, uvidíte… Choval se tehdy jako diktátor, který jde dobrovolně na popravu.
Bylo truchlivé sledovat ho. Bylo nám dvěma právníkům hanba: že on to neví, ale že my dva nejsme s to mu to vysvětlit. On musel asi mít pocit, že na jeho straně je pravda dějin, či čeho a my dva se mu snažíme házet pod nohy jakési smetí, pravdu bolševických pravidel.
Nejtrapnější moment převratu
Byl to pro mne asi nejtrapnější moment té revoluce – převratu. Václavovi by tohle neprošlo v žádném parlamentě světa. Celý ten spor „revoluce, nebo převrat“, právní kontinuita, či zrušit všechno a začít od začátku, byl v té chvíli na scéně. Nás dva, „právní formalisty“, by vichr revoluce smetl dávno před tím, než bychom se do té obrovské haly (původně to byla Plodinová burza) vůbec dostali.
Václav se tenkrát choval jako revolucionář, což by asi vztekle popřel. Revoluce, ty já přece celý život odmítám, spolu s Masarykem, to se o mně ví, ohradil by se podrážděně. Nevím, co mu tenkrát šlo hlavou. Šel dobrovolně na porážku jako odevzdaný, mocí opojený beran…
Taky to netrvalo dlouho a byl zase na čerstvém vzduchu, vypoklonkován jako opilec z hospody… Byl z toho naprosto zdrcen.
Smutná ironie dějin, vyhazovačem byl předseda Federálního shromáždění Alexander Dubček s jeho nejistým, rozpačitým, vysokým, zadrhávajícím hlasem: „Odovzdajte, vážený pán prezident, vaše návrhy laskavo do podatěleň Národných rád, kde ich prejednajů a napokon…“
Pomlčková válka
V lednu 1990 prezident Václav Havel využil svého tehdejšího zákonodárného práva a bez předchozí politické konzultace navrhl Federálnímu shromáždění vypustit z názvu Československá socialistická republika přídavné jméno „socialistická“. Zároveň také navrhl odstranění slova „lidová“ z názvu armády a představil nový státní znak. Prezidentův plán však narazil na nesouhlas předsednictva Federálního shromáždění, které mu sdělilo, že návrhy v předložené podobě nelze na stávající schůzi schválit. Návrh byl tedy odložen a již za několik dní se ukázalo, že jeho dopad se zcela vymkl Havlovým představám. V další diskusi o názvu státu mezi českou a slovenskou politickou reprezentací se postupně vytrácela racionalita a stupňovaly emoce. Padaly návrhy jako například Federace České a Slovenské republiky, Československá federativní republika či Republika česko-slovenská. Federálnímu shromáždění se ale nakonec 29. března podařilo odhlasovat název Československá federativní republika (slovenská verze zněla Česko-slovenská federatívna republika). Již první reakce ale ukázaly, že pracně dohodnutá kompromisní varianta stejně situaci nezklidní. Nespokojena byla zejména slovenská strana, a tak poslanci zasedli 20. dubna znovu. Tentokrát byl výsledkem hlasování název Česká a Slovenská federativní republika.
Zdroj: ČT24
Pouhý prezident parlamentní republiky…
To byla pro Havla potupa jako hrom! Dubčeka v čele parlamentu si vynutil jako podmínku jeho kandidatury a teď ho ten samý člověk vyhazuje na chodbu!
Ani ne před měsícem se Dubček se slzami v očích dožadoval místa na Hradčanech, které si přece, asi si myslel, jako technik-mechanizátor Lesní správy v Bratislavě, zasloužil svým dvacetiletým úpěním pod Husákovým terorem.
Prezidentského místa se dožadoval na Havlovi, který přeci jen téměř pět let seděl natvrdo. A teď Havlovi jeho amatérské návrhy háže na hlavu… To jsou paradoxy, vpravdě havlovské!
Nevím, co to Havlovi vjelo do hlavy. Vlastně vím, akorát se mi to nechtělo vyslovit: žádný prezident v parlamentní republice není – tajně nebo vskrytu – spokojen se svými pravomocemi! Chce je mít jako Macron (poloprezidentská republika) nebo jako Trump (prezidentská republika).
U nás nebyl spokojen ani Masaryk, ani Beneš. Ti ostatní, co už nevládli v demokratických režimech, ani nemluvě. Ještě dobře, že většina evropských hlav států žádné větší nebo velké pravomoci nemá.
Ale kdo z vás, vážení čtenáři, byste byli spokojeni, kdybyste byli zvolenými prezidenty pouhých parlamentních republik? A věděli byste, jak na to, akorát, že opatrná Ústava by vám to nedovolovala udělat?
Prezident v parlamentních republikách, to je tuze křehká konstrukce: aby nebyl jen kladečem věnců, ani Donaldem Trumpem.
Příště o tom, jak probíhala „pomlčková válka“ v politickém zákulisí…
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Budoucí náměstek Vích: prodloužená ruka SPD a Ruska na ministerstvu obrany
Česko-slovenský systém „našich lidí“. Červený koberec pro Okamuru v Bratislavě
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
43 komentářů
Havel byl v každém případě kontroverzní osoba. Nejenže si přisvojoval kompetence, které mu nepříslušely (mj. to jeho „slavné“ ukončení exportu zbraní, které nás připravilo o desítky miliard – neměl na to právo, ale postavil celou zemi před hotovou věc a nebylo de facto možné už jeho závazek přednesený v Kongresu USA změnit). Otázkou je také, zda věděl o tom, jak skutečně zemřel Dubček – proč, to mu bylo nepochybně jasné. K tomu podvodné restituce, v nichž se vracely majetky, aniž by se obnovily zápisy práv zajišťujících pohledávky na vydávaném majetku váznoucích. Ale Pithart by měl být raději zticha v koutě, aby se novináři nezačali zabývat byty na Praze 1, záskanými Pithartovou rodinou. Jenže to by museli existovat skuteční novináři a nikoli propagandisté, informačně a ekonomicky napojení na fízly a demouše.
Že se Havel dopustil mnoha chyb je jasné. Největší byla ta, že „nejsme jako oni“, kdy za zvoleni prezidentem zabránil potrestání bolševických špiček a komunistická strana nebyla zakázána. Nicméně ukončení výroby (některých) zbraní je mu připisováno neprávem a jednalo se výmysl slovenských separatistů, aby podpořili nálady k odtržení.
Útlum výroby zejména těžkých zbraní (tanky, BVP) o 90% naplánovala již Adamcova komunistické vláda v roce 1988, protože s uvolňujícím se napětím zastaralé zbraně kromě režimů jako v Iráku nebo Libyi nikdo nechtěl, a ti za ně stejně neplatili.
Pravda je, že Pithart by měl držet ústa. Vzpomeňme na jeho dvojdomky, kdy si z něho Mečiar dělal vyloženě srandu, levičácké představy o ekonomice a neposlední řadě i jeho členství v KSČ.
Pochopte konečně, že výroba zbraní na Slovensku mohla fungovat pouze v rámci RVHP a SSSR. To už jsme tu rozebírali mnohokrát. Nemohli jsme zbrojit celou Afriku zadarmo.
Podceňujete psychologický význam Havlových slov. Pokud by zbrojní výroba na Slovensku lehla kvůli nezájmu nebo nesolventnosti zákazníků, bylo by to i pro Slováky pochopitelné. Takhle si mysleli, že lehla proto, že to chtěl Havel.
Co si myslí a nebo nemyslí Slováci je mi celkem lhostejné a jestli má Havel zásluhu na rozpadu ČSR, tak musím konstatovat. “ Zaplaťpánbůh“.
Jenže ona lehla právě kvůli nesolventnosti arabských zákazníků v Sýrii, Iráku, Libyi, kam jsme tanky a BVP tehdy dodávali, ale pro Slováky to pochopitelné alespoň tehdy nebylo. A pro mnohé Slováky to není pochopitelné dodnes. Myslím, že i po rozdělení státu Slováci jasně ukázali, že prostě chtějí žít v iluzích nebo přímo ve lžích. Je to pro ně pohodlnější. Bohužel se v tomto ohledu začínáme Slovákům velmi blížit.
Jo, socialistický člověk dodnes nepochopil, proto ty výkřiky “ tehdy jsme vyváželi do celého světa“. Vyváželi ale nic z toho nebylo a pokud ano, tak hluboce pod cenou.
Když se na to zpětně podíváme tak Václava Havla ať byl jaký byl ostatní dravci akorát využili.
Pro společenské dravce už v historii posloužilo mnoho užitečných idiotů.
Ale vždyť on sám sebe a ty své také bohatě obsloužil. Určitě na sebe nezapomněl.
Nikdo není dokonalý.
…a to ještě rozdal zbrojní průmysl, zrušil povinnou vojenskou službu (armádu) a provedl velkorysou amnestií…ty „klíče“ jsem už dávno vyhodil…čau(oskar81)
Za ten slovenský zbrojní průmysl a zrušení povinné vojny si zaslouží chválu.
Stačí odstup 35 let a historky o „největším trapasu sametu“ a o „sporech o pomlčku“ jsou pro nás – běžné čtenáře z následující generace, kteří jsme v té době také žili – zajímavé asi jako přemítání železničního modeláře o tom, jestli stromeček přilepit vlevo, nebo vpravo od modelu nádražního domečku.
Poučení z toho plyne, že cokoli, co se dnes v politice může zdát jako smrtelně důležité a vážné, bude za 30 let už pouze triviální, zbytečné, pro lidi nepochopitelné, nedůležité, zapomenuté.
Politici si měli uvědomit hned v 90. že společný stát se Slovenskem je nesmysl a nechat Slovensko ať si táhne kam ho srdce táhne. Společný stát nepřinesl nikdy nic dobrého.
Napsal jste to opravdu hezky. Občas mívám chuť dozvědět se něco ze zákulisí toho, co nejednomu běžnému smrtelníkovi obrátilo život vzhůru nohama, pochopit ty události, lépe poznat aktéry těch změn, … dlouho u toho ale nevydržím, protože často mě pak propadne pocit ztraceného času – k čemu mi je dobré vědět, že ne všechno bylo takové, jak se to veřejnosti podávalo, že osobnosti, které hýbaly dějinami, nebyly žádné skvělé charaktery, … ?
A Vám to rozdělení státu nějak vadí, nebo co?
Kdo to byl ten autor?Nikdy jsem o něm neslyšel 😩
„…při zbrklé snaze odstranit adjektivum „socialistický“ z názvu státu a armády.“
Hezky napsáno, až na to, že armáda nikdy neměla adjektivum socialistická, nýbrž lidová – proto „ČSLA“
V socialistickém státě.
Kdo dostal v armádě pochvalu, musel odpovědět „Sloužím socialistické vlasti.“
Kdybyste článek četl pozorněji, dočetl byste se, že Havel navrhoval vypustit z názvu státu slovo „socialistická“ a z názvu armády slovíčko „lidová“. Přečtěte si článek ještě jednou a pozorněji.
Zamyslete se nad tím, proč se tento článek objevuje zrovna teď, když se náš „prezident“ snaží diktovat nově zvoleným stranám složení nové vlády a vytrubuje do světa už před volbami, že případného vítěze voleb sestavením vlády nepověří.
Myslím, že to příliš prožíváte a za realitu vydáváte své vlastní dojmy.
Možná jsou to dojmy, ale hlavně to jsou fakta. Vy jste klasický příklad. Vy dojmy nemáte. Vlastní názor na článek nemáte, ale k názorům ostatních se vyjadřujete.
Myslím, že v reakci na příspěvek pana Dulíka jsem dostatečně vyložila svůj pohled nejen na dnešní článek, ale vůbec na všechna ta vzpomínání pamětníků, kteří tenkrát hýbali společenskými změnami, byli v centru dění. Nevím, co byste ještě ode mě chtěl slyšet, resp. číst.
Premiér návrh předkládá a president schvaluje a záleží na něm jestli ano, nebo ne. Taky Vám tak vadilo když se Zeman vykašlal na všechno a vládu nadiktoval jen podle svého?
Že bych tedy raději připomenul, zrovna Masaryk u nás jako prezident spokojen byl. Ovšem, Masaryk by takovou hrubou politickou chybu neudělal, aby se se svými návrhem osobně přišel do parlamentu, protože věděl, že i tam má spoustu politických odpůrců, kteří by ho mohli, jak verbálně (a tím i mediálně) a urážlivě odmítnout.
Takže, sice se to nepíše v učebnicích, ale pan Masaryk to řešil, s pomocí Pětky. Což tedy byla neoficiální, neveřejná instituce – dohody lídrů hlavních politických stran první republiky, přímo s prezidentem republiky. Kde si tedy už předem prezident Masaryk, díky své vysoké autoritě, s nimi dohodl co potřeboval. A až pak to šlo (někdo to navrhl) oficiální cestou do parlamentu, kde už to mělo, díky vedení těch stran, zajištěno politickou podporu.
Což už tedy ani pan Havel, náhle vyzvednutý na nejvyšší piedestal moci, nepochopil, a chápal tu svou nejvyšší moc tak autonomně, jako monarchističtí panovníci dávno před ním.
Jen bych si dovolil opravit omyl, v případě USA. Ono je to totiž a pouze otázkou označení, nikoliv principu. V USA funkce prezidenta odpovídá evropské funkci premiéra, předsedy vlády, kterou řídí.
Jak je patrno, VH opravdu nebyl „zachráncem – spasitelem“ republiky, ale – soudíme-li podle skutečných důsledků – jen samolibým škůdcem, který byl přesvědčen o tom, že republika je jeho kořistí, s níž může nakládat podle své libovůle.
A v čem Vám tak uškodil?
… Václav Havel prosadil krátce po svém dosazení na „trůn“ zrušení víz pro občany USA, kteří sem k nám chtěli přicestovat…V opačném případě, aby on svoji „vahou“ meldoval v USA congressu, že by USA měly učinit také zrušení víz pro naše občany chtějící cestovat do USA, tak to ho ani nenapadlo – a to v tom congressu USA byl vícekrát než na Moravě… Očekával jsem (asi tedy bláhově), že Václav Havel ještě na schůdcích z letadla prohlásí, že „právě jsem se vrrrrátil z congrrresu USA, a congrrres všechny mé návrrrhy ke zrrrušení víz prrro naše občany do USA přijal….. A pak by nastal frenetický potlesk, který tedy nikdy nenastal, protože to Václava Havla nikdy nenapadlo… Zrušení víz – s omezením, pak partyzánsky provedli Topolánek s Langerem v r. 2007 – to už Václav Havel nebyl ve funkci, ale USAválky i tak podporoval dále…
Opět pitomě plácáte josefe jak je u vás už pravidlem. Zavedení bezvízového styku z USA bylo závislé na zavedení biometrických pasů u nás a i v jiných zemích. K zavedení biometrických pasů u nás došlo v roce 2006. A k zavedení bezvízového styku s USA po zavedení biometrických pasů Topolánkovi umetl už dříve cestičku právě Václav Havel. Langer přímo se zavedením bezvízového styku s USA neměl nic společného. Podílel se pouze na zavedení biometrických pasů.
…no plácáte ..vadiny vy, Skeptiku… Když do USA měl jet někdejší primátor Varšavy Lech Kaczynski, tak to odmítl se slovy „, že když takto nemůže do USA jet obyčejný Polák, tak to já také nepojedu..“ – tedy ten Kaczynski udělal gesto, které ten Václav Havel nikdy neudělal, protože ho to ani nenapadlo, ale rád se do USA nechal odvážet.. Že potom samotné zrušení víz mohlo nějakou dobu trvat, tak to už je věc jiná (a třeba u toho Polska mohli obyčejní občané Polska bez víz začít jezdit až za Trumpa v prvním období, někdy v r. 2018…).
josef 24. 10. 2025 (12:54)
Opět vidím, jak pitomě plácáte josefe. Já nevidím absolutně žádný důvod, proč by měl Václav Havel opakovat hloupá gesta pana Kaczyńského. Je zvláštní, že do Ruska, se kterým v té době Poláci také neměli bezvízový styk a nemohli tam běžně jezdit, pan Kaczyński letěl. Tehdy mu to nějak nevadilo. A stálo ho to život.
Souhlas s vámi .. poněvadž já použil tvrdší slušná slova o venouškovi i tak komentář ideologickým sítem neprošel. To je 35. let po zbytečném tkz. plyšáku. Načpak byl, když svoboda slova názoru odešla silvestrem89 na dovolenou a ještě se nevrátili
Povídejte mi chvilku o svobodě slova před 89 ať se pořádně zasměju. Jo, mohl jste svobodně leda obdivovat SSSR a chodit s transparentem “ Ať žije KSČ “ , to bylo tak všechno.
Proč ty „skutečné důsledky“ přičítáte Václavu Havlovi opravdu ani trochu nechápu Karle Poláčku. Václava Klause a Miloše Zemana nám Václav Havel nezvolil. Ani jako premiéry, ani jako prezidenty. Václava Klause jako premiéra si zvolili sami naši voliči, jako prezidenta nám jej svými pletichami prosadila v parlamentu ODS a to jsem ODS dodnes nezapomněl. Václava Klause jako premiéra jsem v roce 1992 volil dokonce i já a hořce toho lituji dodnes. V případě Miloše Zemana si jej jak jako premiéra, tak i jako prezidenta, zvolili naši voliči sami. Myslím, že kdyby Václav Havel ještě dnes žil, připočetl byste mu i zvolení Andreje Babiše a původce toho, co po sobě Andrej Babiš zanechal. Hlupákem nebyl Václav Havel, hlupáky je ta větší polovina našich voličů, která svoji špatnou volbu a její následky shazuje na Václava Havla, přestože Václav Havel jim při volbách ruku nevedl.
Ten text je napsán velmi vtipně a výstižně:). Představa pánů Pitharta a Jičínského, jak se i fyzicky snaží zabránit Havlovi ve vstupu do síně, je kouzelná.
Hrozná představa je naopak to, jak ho zrovna Dubček (veď ale prezidentom som mal byť já!) shodí. Fuj.
Ani nechci pomyslet, co se za takových 10-15let dozvíme nejen o Havlovi ale až roztají ledy,o skutečné historii „Sametové revoluce“.
Problém s názvem státu měli a dodnes mají jenom Češi. Slováci chtěli název státu se spojovníkem Česko-Slovensko a Česko-Slovenská republika. Proti byli Češi.
Dodnes má většina Čechů pseudoproblém se zeměpisným názvem vlastního státu Česko a jeho anglickým překladem Czechia.
Česká a Slovenská Federativní Republika. Zdá se vám, že vidíte pravopisnou chybu?
https://dvojka.rozhlas.cz/ceska-a-slovenska-federativni-republika-zda-se-vam-ze-vidite-pravopisnou-chybu-7548719
Naprostá nula Pithart potřebuje zvýšit prodejnost svého spisku a tak kope do 14 let mrtvého Havla, kterému nesahá ani po podrážky od bot.
Moc dobře si pamatuji, jak v době, kdy se společný stát z vůle Slováků rozpadal (Mečiar, Kňažko, Čarnogurský a další), blábolil do televize o dvojdomcích, o tom jak se se Slováky společně navzájem vciťují do svých požadavků (slavné cestování po hradech) a jak je dohoda blízko, což byla lež jako věž.
Šašek, který slyšel trávu růst, když zjistil, že by reálně mohlo začít vyhazování komoušů a stbáků od jejich koryt.
Jakkoli mě V.Havel nijak převelice neimponoval, byla to významná osoba s lidským právem chybovat.
Zato Pitharta s jeho dvojdomkem jsem měl za „zneuznaného velikána“, chytrolína s líbivými nereálnými frázemi. Tehdy jsem si řekl: Budiž.
Dnes je jeho sebevyzdvihování trapné. Já, já, já, Jičínský, Dienstbier, možná trochu Rychetský – u mě smutné postavy tehdejšího kvasu neznámé budoucnosti.
Obhajoba společného státu založeného na slibech byla prohnilá od počátku. Doba ukázala, jak moudrý byl přátelský rozchod. Slováci si řídí svůj stát a já jim to přeji.