Petr Pithart: Havlovo snění o spravedlnosti – pozvat sudetské Němce a vrátit jim majetek
Ještě před přijetím Česko-německé deklarace se Václav Havel jednou vydal na zatraceně tenký led ve snaze česko-německý spor vyřešit radikálně, ale definitivně. Byl jsem u toho. Dodnes se o tom málo ví, jediný, kdo o tom psal, byl Daniel Kaiser ve druhém díle Havlova politického životopisu „Prezident. Václav Havel 1990–2003“.
Psal se rok 1991 a jednalo se v té době o vyváženou mezistátní Česko-německou smlouvu o přátelství. Na Havlův návrh znění smlouvy německá strana neobvykle, až neslušně dlouho, nereagovala.
Václav mě tehdy proto vyslal za kancléřem Helmutem Kohlem, abych urgoval odpověď, eventuálně vypátral, v čem je problém.
Petr Pithart odhaluje zákulisí událostí po listopadu 1989 též v nové knize HlídacíPes.org. Získat ji můžete zde: České průšvihy 1989–2024.
Publikace mapuje fatální selhání české polistopadové politické elity.
Mělo se to odehrát co možná nenápadně: na česko-německé hranici, na Šumavě, mezi Železnou Rudou a Bayerisch Eisenstein, kde se s velkou slávou obnovovalo kdysi frekventované železniční spojení (koleje jsme v padesátých letech v rámci spouštění železné opony pro jistotu vytrhali).
„Jeď tam, a vyzvěď to na něm,“ znělo Havlovo zadání. To se lehko řekne, ale zrovna s Kohlem hůř provede.
Nápad dosti odvážný
Byly tam mraky lidí z obou stran. Z té bavorské mnoho místních funkcionářů CSU a ti všichni měli přede mnou přednost.
Kohl každému věnoval pozorných deset minut a já alespoň viděl, jak důkladně, s pozorností ke každému straníkovi a jeho komunálním problémům, se v Bavorsku dělá křesťansko-sociální politika.
Nakonec jsme spolu mluvili v Eisensteinu, pod plachtami obřího stanu s tupláky piva: nic jsem se však z mnoha jeho slov nedozvěděl. Bylo zřejmé, že je tu nějaký problém a když byl problém, kancléř si dával na čas. Často problémy řešil, jak se říkalo, „vyseděním“; někdy tak problém sám zmizel. Časem prostě vyhnil.
Související články
Petr Pithart: Havlova omluva sudetským Němcům. Kontroverze, která otřásla revolucí
O co Havlovi šlo, jsem se dozvěděl až při jeho návštěvě Spolkové republiky v květnu 1991. Vzal s sebou předsedy vlád obou republik a tak jsem s Janem Čarnogurským seděli s Kohlem v budově kancléřství.
Nám dvěma Havel předem neřekl, co má na mysli, pokud jde o tu mezistátní smlouvu. A já jen zíral: navrhoval, aby se v ní stanovilo, že vyhnaným sudetským Němcům může být jejich majetek na našem území vrácen za předpokladu, že se k nám vrátí a budou tu mít trvalé bydliště. A když také získají české občanství (měli by pak dvojí občanství, což už bylo tehdy přípustné). Pak se dokonce budou moci účastnit naší privatizace!
Za to naopak vyžadoval odškodnění dožívajících obětí nacismu. Sám označil tuto iniciativu s ohledem na situaci doma za „dosti odvážnou“, ale troufal si všechny ty předsudky a emoce zvládnout… Údajně to celé byl nápad našeho tehdejšího velvyslance ve Spolkové republice Německo, ostatně také literáta, Jiřího Gruši.
Trvalo to snad dvě hodiny. Kohl mluvil a mluvil a vlastně se k těm Havlovým návrhům přímo nevyjadřoval. Ale protože neřekl, že je pro, bylo jasné, že je proti. Později to komentoval tak, že v Havlově „nezvyklé iniciativě“ je mnoho pozitivního, ale jsou tam i výbušniny…
Střelba – naštěstí s tlumičem
My dva republikoví předsedové vlád jsme slovo nedostali – já byl rád, že ne. Nebyl jsem ani trochu připraven jít vůči vyhnaným lidem tak daleko a jako skeptik jsem si ani trochu nemyslel, že by to veřejnost u nás přijala.
Bylo by to možná „čisté“, nejspravedlivější řešení, ale zároveň politicky, jak se říká, neprůchodné. I na tom se ukazovalo, že dějiny bohužel neskončily, jak předvídal Fukuyama, nýbrž naopak, že jsou zde virulentní fáze všude rostoucího nacionalismu, která havlovskému idealismu nepřeje.
Václav Havel se tehdy podruhé střelil ve vztahu k „odsunu“ do nohy. Zbraň však tentokrát měla pomyslný účinný tlumič, takže ten výstřel nikdo neslyšel. Pochybuji, že by takovou smlouvu doma parlament ratifikoval. Ani druhá strana neměla odvahu Havlův nápad přijmout a vtělit jej do mezistátní smlouvy.
Tato epizoda myslím dobře doplňuje obraz Václava Havla jako člověka a politika idealistického, s vypjatým smyslem pro spravedlnost. Ale váhám označit Havlovy představy totálním úletem.
Václav Havel nebyl sám, kdo tomu uvěřil. Ve světě podle něj bylo pro radikálně vstřícné kroky vůči bývalým nepřátelům místo.
Jenže vzápětí se ozvaly reálné výstřely na hranicích uvnitř Jugoslávie (nejprve na hranicích mezi Srbskem a Slovinskem a vzápětí na hranicích mezi Srbskem a Chorvatskem) a nastal nikoli „konec dějin“, ale konec všemu snění. Také konec všeobecnému míru – který sotva začal. A také konec havlovského snění o velkorysém, humanistickém narovnávání národnostních křivd.
Ale aby bylo jasno: summa summarum jsem přesvědčen, že i tak se Václav Havel zcela mimořádně zasloužil o česko-německé usmíření, a nakonec i narovnání. Přestože cesty k němu byly hodně křivolaké.
Tento text vznikl v rámci projektu EthProMedE.
Spolufinancováno Evropskou unií. Vyjádřené názory jsou názory autora a neodráží nutně oficiální stanovisko Evropské unie či Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Ve čtrnácti letech byla partyzánskou spojkou, zprávy nosila ukryté v copech
Maud Beerová: Zvítězili jsme nad Hitlerem. Máme vnoučata!
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
55 komentářů
V Jugoslávii se jasně ukázalo, že poválečný odsun českých Němců z ČSR bylo nejlepší ze všech špatných řešení. Němce uchránilo před neustálým předhazováním jejich selhání s nacizmem, což by je zatvrdilo a jen by čekali na vhodnou příležitost, jak ty tzv. Sudety znovu odtrhnout.
V Jugoslávii velmoci nechtěly přistoupit na podobný scénář etnického oddělení obyvatel a tak to stálo desítky tisíc obětí, než se to etnicky oddělilo samovolně. Nenávist mezi obyvatelstvem jen narostla, zatímco tady se to už urovnalo a potomkům českých Němců už jde jen o majetky. A to ještě ne všem.
Ale z české strany neurovnalo, pořád jde o ty ukradené majetky.
Havel se do politiky vůbec nehodil. Dělal jednu chybu za druhou (amnestie,podpora bombardování Srbska a nesplněný slib o jeho odchodu v případě konce federace). Jeho plán ohledně sudetských Němců byl nereálný a u nás by se setkal s nepochopením. Jinak vyhnání sudetských Němců po válce byla podle mne chyba. Beneš byl idiot,který uvěřil Stalinovi a komunistům. Vyhnání nemělo být s titulu kolektivní viny. Mimochodem tím,že Němci odešli i proto vyhráli komunisté volby v českých zemích.
Amnestii mu vyčítat nelze, protože normalizační režim se snažil ze svých oponentů nadělat kriminálníky (a zkorumpovaní soudci, z nichž mnozí soudí dodnes, mu v tom šli na ruku). Takže opravdu nebylo možné „kus po kuse“ zjišťovat, navíc s nespolupracující policií a justicí coby překážkou, kdo je opravdu kriminálník a kdo je politický vězeň.
I prokristapána, jak to čtu „..navrhoval, aby se v (té smlouvě) stanovilo, že vyhnaným sudetským Němcům může být jejich majetek na našem území vrácen za předpokladu, že …….
Jak tak koukám, tak proti nápadům pana Havla byl i Beneš s jeho Nečasovou misí, svatý muž..
Havla snad museli držet na Hrádě za ruce, aby celou naší republiku nerozdal svým kamarádům na Západě. Za těch pár tretek co mu posílali do disentu, to snad stálo..
Hlava státu má vždy, za všech okolností a bez jakýchkoliv ohledů hájit zájmy (toho-onoho) státu. President (u nás zvlášť) vždy, bez ohledu na kohokoliv a za jakýchkoliv okolností hájí zájmy … toho, kdo ho platí? Ergo-kladívko? Chcete, aby náš stát fungoval? V pořádku, ale inu nechtějte pak, aby náš stát byl republikou!
Otázka je jaké ty zájmy jsou. O tom si každý myslí něco jiného
No to je pravda – třeba i taková, že Václav Havel přece žádný majetek (restituovat) nechtěl, aby nakonec všechen dostal… To byly právě takové jeho „paradoksy“… Tedy převedeno na ty (různé jeho) zájmy, když je uvádíte…
No, možná že když viděl jak si majetky rozebírají nomenklaturní komunisté pod laskavým dohledem V. Klause tak změnil názor. Vůbec se mu nedivím.
No zase chyba, protože nad tím bděl Tomáš Ježek – to byl tržní dogmatík, který si myslel, že ten jeho „patent“ na privatizaci je unikát a v tom „unikátu“ měl i restituce.. Tedy opět blud, abyste něco napsal…
Tomáš Ježek byl premiér? To jsou mi věci. Ježek byl jen autorem projektu ale praktickou stránkou, jako komu co se nezabýval. Na to byli jiní.
Tomáš Ježek byl tehdy ministrem pro správu majetku a jeho privatizaci… Měl třeba hlášku, že „kdo mě sáhne na privatizaci, tak tomu ruce zpřerážím…“ – tedy takový to byl dogmatík… On ty zákony na privatizaci vlastně napsal a měl v nich i tu formu restitucí, kterou pak chválil jako bezproblémový úkon.. Má třeba smutný podíl na cause Rakona Rakovník, protože tam byla původně „jeho Ježkovo přednost“ v rychlosti prodeje, ačkoli v tu dobu probíhal restituční spor, který měl „dovětek“ až od Evropského soudu a následně pak stát platil jak mourovatej, protože tehdy se mělo vyčkat na soudní rozhodnutí o restituci – a to dogmatik Ježek záměrně neudělal, ale preferoval rychlost… Celý Ježek pak postupně upadal do zapomnění a to si myslím, že pak mělo vliv i na jeho úmrtí, protože karavana jela dál a bez něj…
Nyní by se to Fialovi do voleb mimořádně hodilo.
Moje prababička z Chlumu u Třeboně, vdova po českém učiteli a vlastenci tamtéž, musela svůj domeček odevzdat a jít do odsunu víc jak 80-tiletá, naštěstí přežila. Ještě že měla dceru v Mnichově, která se o ni postarala. V Praze do lágru jí nosil jídlo syn, který se pak utopil. I tak vypadala „spravedlnost“.
však Havel taky tvrdil,že nebude nic restituovat,a jak to dopadlo,pak v restutuci dostal iDášu
Má babička byla Němka, manžela měla Čecha, my všichni pokrevní potomci (9) jsme Češi, majetek z babiččiny strany sebrali komouši dokonce i fyzicky, v restitucích nám nic nevrátili asi jsme podle vás navěky fašouni.
… ale „komunistický majetek“ byl zabrán natotata k tomu speciální zákonem (o majetku KSČ a SSM). To jste zřejmě prospal se přihlásit..
Chyba základní byla, že se nezabíral ale majetek komunistům. Stejně si vše jen nakradli.
..no „právním“ státě jsou na to soudy… Takto třeba hokejový emigrant Jiří Kochta vyhrál soud o svůj dům, který mu byl zabaven státem poté když zůstal bez státního souhlasu v NSR… To dozajista také víte, že ? Tedy ta vaše jednoduchost svědčí spíše o opaku, tedy psát za každou cenu – i když to je blbost…
Nějak Vám nerozumím. Podle Vás bylo špatně když dostal zpět svůj majetek? Mimochodem, sport je něco co jde naprosto mimo mě.
…no pokud nerozumíte, tak to je vaše chyba.. Já jen s tím „Kochtou“ jsem napsal, že on ten svůj dům nakonec vysoudil, tedy „právní stát“ zafungoval – což tedy tak odporuje vaším dogmatům, že se majetek nezabíral komunistům… Je třeba se ponořit do tehdejší doby, aby tady jste neuváděl zoufalé jednoduchosti….
O té době mě vůbec nepoučujte, na to nemáte gebír. Po počáteční euforii jsem sledoval jak to jde vše do kopru. Lidé byli neuvěřitelně naivní a komunistům opět skočili na špek.
já vás nepoučuji, protože z toho všeho co píšete, tak to svědčí spíše o zoufalé jednostranné zabedněnosti – a to nejde „přesvědčit“ ani jakoukoliv pravdou….
No, ona ta doba měla být bez diskuse černobílá. Já jsem v 70. letech přišel o pozemky které by dnes měly hodnotu mnoha milionů a nevysoudil jsem nic. Prý aby se zabránilo dalším křivdám na těch kdo ty pozemky od MNV dostali. Takže jisté hořkosti se nemůžete divit.
… no černobílá doba ? Tak jste měl žádat o finanční protihodnotu – k tomu byl vytvořen fond, který měl „poškozeným“ toto kompenzovat.. Tedy „právní stát“ byl i tehdy…
Představuje si to moc jednoduše.
… ano demokracie a právní stát nejsou jednoduché veličiny – a je tedy se o ně aktivně zajímat… Vy jste to zřejmě zapíchl, tak ale pak si nemůžete stěžovat – natož ještě na komunisty, ti vám tu vaši neschopnost o „péči o majetek“ nezkazili…
Je mi líto, že nechcete vidět v čem je problém. Já totiž vůbec netvrdím, že všichni sudetští Němci byli fašouni – to samo o sobě je nemístná vulgarizace Benešových dekretů.
Já se na tom dívám z druhé strany. Tak řekněme že naopak ti všichni odsunutí sudetští Němci říkají že oni(jejcih odsunutí předkové) jsou ti hodní a mírumilovní-a měli by dnes nárok na restituce.
Ale –zkoušel jsem si dělat nějaké propočty těch zkonfiskovaných majetků všech těch odsunutých Němců, pochopitelně s přepočtem na dnešní ceny nemovitostí a pozemků.. A vycházely mi naprosto astronomické sumy, které by náš stát nedokázal vyplatit ani za 500 let.
Němci dostali potvrzení od našeho státu o zabaveném majetku. Jeho hodnota, v penězích nebo naturáliích, jim měla být vyplacena německým státem na úkor válečných náhrad (které nám ostatně Německo dodnes dluží). Pokud nám tedy Německo zaplatí válečné náhrady, které nám byly po válce přiznány (s nějakou rozumnou úrokovou sazbou), tak bychom z toho mohli vyplatit potomky Německem okradených Sudetských Němců a ještě by nám hodně zbylo.
Nic nám nedluží. Už v 60. letech byla podepsána dohoda o tom, že se ČSSR vzdává reparací výměnou za zabavený německý majetek.
Problém je, že ten majetek tvoří ani ne třetinu reparací. Nicméně i tak je tedy zabavený majetek součást poválečných reparací a tudíž by se rozhodně neměl vracet.
Nerad Vám bourám bábovičky ale Protektorát byl nejméně poškozenou zemí v Evropě. 90% průmyslu a infastruktury bylo nedotčeno. Měli jsme našlápnuto stát se nejvýznamnějším výrobcem pro celou Evropu, ale 48. Vše špatně.
Není to tak úplně pravda, navíc Němci ukradli co nebylo přibité (a co bylo, ukradli i s hřebíky). Před cca rokem byly v Německu objeveny zvony, které nám Němci ukradli tak těsně před koncem války, že už je nestačili rozšmelcovat, dodnes neprojevili náznak snahy ukradené vrátit. Prostě pořád pokračují v linii Hitlera a spol.
Fašismus má mnoho podob a je třeba naučit se je rozpoznávat a zavčas trestat.Myšlenkové zločiny jsou odporné a je jasné,že jste měli k babičce ,tedy občance Německé Říše kladný vztah.Tudíž aniž jste si to třeba uvědomovali,postrádali jste nenávist nutnou k antifašismu .A ten kdo není antifašistou je jak jste to sám rozpoznal.
Úřední kroky proti Vám pak měly preventivní charakter.
S citací jste skončil před těmi předpoklady, a v těch je mj. významné trvalé bydliště a občanství. Za předpokladu podnikání by daně ze zisku zůstávaly v ČR, Němci by se o území pečlivě starali, a ostatní podmínky Havlova nápadu taky nejsou nic proti ničemu, na rozdíl od zparchantělého vlastenectví a politikaření.
Proč jsem asi napsal to předtím „o Nečasově misi“?
To Vás nenapadlo, že taková „restituce s podmínkami “ by byla segregační a snadno napadnutelná jako protiprávní? Čili – pokud by se měly z naší strany uznat restituce Němců z konfiskací Benešových dekretů, tak potom ale všem a nikoliv jim to podmiňovat jakýmikoliv omezujícími podmínkami. To by nám samozřejmě, nikde u evropských soudů, neprošlo.
Ovšem věc druhá, když se nad tím zamyslíte, kolik, asi z těch majetků zkonfiskovaných po válce, byla ještě v těch devadesátkách vůbec v rukou státu, aby je mohl na ty Němce převést? Řada z těch nemovitostí, celých lokalit zanikla, popřípadě byly třeba převedeny nebo prodány během té doby ,českým občanům. atd… No – doufám že nečekáte, že by jim to ti naši lidé museli vyklidit a vrátit
Asi,.? By se to muselo řešit finančními náhradami Jenomže – jak asi dobře víte, podobně politicky dohodnuté církevní restituce budeme splácet do roku 2043. V případě sudetských Němců by se to splácelo tak několik století.
No, možná by to bylo výhodnější vrátit majetek původním majitelům než ho nechat rozebrat privazitačním šíbrům a hohštaplerům typu Kožený, Krejčíř, Babiš a pod.
Pravda, tím se dostáváme k tomu podstatnému, totiž co by bylo míněno tím „vraceným majetkem“.
Z toho Vašeho textu předpokládám vyplývá, že by se to mělo týkat privatizace firem.
Kdyby se toto formulovalo naprosto veřejně, tak by se to dalo obhájit – za podobných podmínek se mohly upřednostňovat privatizační projekty u nás.
Tedy, pokud by zde byl seriózní německý zájemce o tu firmu, – jehož předkové vedli tuto firmu už za první republiky. Tak proč mu nedat přednost a tu firmu mu neprivatizovat. Sice by musel – zaplatit nějakou cenu – ale ta by nemusela být (dle tehdejšího stavu podniku) tak vysoká – a krom toho, jako i naši „noví podnikatelé “ by si na ní mohl půjčit od banky a splácet až ze zisků toho svého podniku.
Na této ekonomické a politické bázi by se o tomto už tehdy jednat dalo. Ono si tedy přiznejme, že takto zahraničním investorům“ se stejně řada našich podniků později privatizovala.
A jistě by se dalo souhlasit s tím, že by to bylo pro republiku v řadě případů výhodnější než když to „dostali“ , za podivných okolností Kožený, Krejčíř, Babiš.
Jenomže to má dost háček. Že totiž konfiskace majetků Němců po válce se netýkaly „jenom firem“.
Oni tady ti odsunutí sudetští Němci, ty 3 miliony Němců museli skutečně nechat a bylo jim zkonfiskováno úplně všechno. Od jejich rodinných domů a dalších jejich nemovitostí, přes zemědělskou půdu a další pozemky, až k jejich dalším movitým či investičním majetkům, které tu museli nechat.
A právě toto bylo předmětem politických sporu, a navrácení všech těchto majetků dokonce velice dlouho požadoval i sudetoněmecký ladsmanšaft * ten se tohoto požadavku vzdal oficiálně až v roce 2015.
Opět zavádějící titulek. Řekněte tomu psovi, který hlídá, ať se nad sebou zamyslí.
Pana Pitharta čtu a tohle mu vysloveně škodí. Titulek nevystihuje to, co chce autor sdělit.
Hranice mezi Srbskem a Slovinskem?
Zajímavé Pithartovo přiznání o snaze Havla a dalších změnit rozhodnutí vítězných velmocí a výsledky a důsledky 2. světové války. Snad to i souviselo s Havlovou snahou o restituce rodinného majetku, nad kterým byly stíny konfiskace za soužití a spolupráci s Říší.
Byla by to Havlova politická sebevražda. Pan Kohl dobře věděl že si Němci odsun zasloužili, naši zem tenkrát vyrabovali, zabili přes 300 000 našich občanů a skončili jsme jako Stalinova oběť. Po tom všem bylo něco podobného naprosto nepřijatelné, nehledě k tomu že by ČSR potom požadovala od Německa válečné reparace (nedostali jsme nic, prý škodu uhradil zabavený německý majetek – no to asi těžko, byla tak 10-100x větší).
Havel udělal spoustu chyb – měl třeba prosadit zákaz komunistické ideologie a bolševiky rozehnat. Oni nám dodnes škodí.
Obrovská škoda, že k tomu nedošlo, byť souhlasím s p. Pithartem, že společnost na to tehdy nebyla připravena. Myšlenka návratu našich bývalých krajanů je skvělá, nicméně dějiny šly trochu jinudy a ani na jedné straně hranic se po tom nijak hlasitě nevolá. Naši zemi v několika hlavních migračních vlnách opustilo za posledních 100 let neskutečně mnoho talentovaných lidí, proto zde elitu tvoří lidé opravdu odporní a nízcí hokynáři, kteří by se za standardních poměrů nemohli vůbec prosadit. Všichni ti maloměšťáci, zlodějíčci a hochštapleři typu Klause, Zemana, Bureše a dalších odpudivých figur…Vyhnat 3 miliony krajanů, kteří v mnoha případech tvořili páteř našeho hospodářství a společenského života byl luxus, který jsme si nemohli dovolit a podle toho to také dopadlo 🙁
1. Nebyly vyhnány tři miliony. Řada sudeťáků zdechla na frontách a jejich kadavery hnojí ornici Ruské tabule nebo jiných lokalit. Další skončili v zajetí a poté byli lifrováni rovnou do Německa. Řada sudeťaček pracovala mimo Sudety v průmyslu, nebo jako ošetřovatelky apod. (i u armády), takže je konec války zastihl mimo náš stát a už se sem nestihli vrátit. Další zemřeli na následky bombardování, válečného strádání apod. Řada sudeťáků pracovala (pro schopnost mluvit česky bez akcentu) jako konfidenti a provokatéři gestapa a po válce buď zdrhli, nebo skončili na šibenici, i mimo Sudety.
2. Řada Němců zapálila své domy a odtáhla na konci války nebo těsně po ní do Německa. Tatínkův zaměstnavatel měl v Malé Morávce rekreační objekt a ještě někdy na začátku 60. let, kdy jsme tam byli poprvé, tam byla spousta vypálených domů.
3. Řada sudeťáků se do odsunu nedostala, protože byli buď antifašisté, nebo nepostradatelní odborníci.
.
A všechny tyto kategorie nacističtí „hysterikové“ ignorují a přičítají je k oněm vysídleným, či „povražděným“.
Je mi líto, vrácen íi majetku Sudetským Němcům je v rozporu s usnesením Postupimské konference, podle níž měl být majetek Němců na jiných než německých územích zabaven, aby se nemohl stát prostředkem k financování další války. Odsunutí Němci pak měli být odškodněni z majetku Německa. Proto také dostávali potvrzení o výši zabaveného majetku. Pokud nic v Německu nedostali, okradli je jejich „soukmenovci“, a ne my.
Škoda, škoda, že se tento Grušův a Havlův projekt usmíření a nápravy neuskutečnil. Nás venkov v pohraničí by se trochu více podobal tomu rakouském a polském venkovu. Měli bychom dost sedlákůy, kteří by dokázali vyrobit lokální potraviny a příroda, orná půda, by nedostávala tak zabrat. Češi a Havel by ve světě platili za jakési Nelsony Mandely, vzory usmířena a nápravy křivd, Německo by nám za takové gesto ihned otevřelo pracovní trh, do EU bychom vstoupilo dříve, než ostatní sovětizovaní. Hůře by se kradlo, za restituce, takovým profilem. Krásně si to Havel a Jirka Gruša vymysleli. Vlastně nechápu, proč jsme byli hned po Sametovce takoví nacionalisti, že jsme také netoužili po nápravě křivd a smíření s vyhnanými českými Němci? Místo možnosti, stát se mistry světa v usmiřování, zvolili jsme oligachizaci naší země. Česká cesta. Majetku vyhrnaných Němců se během dvou, tří let kompletně zmocnila kriminální mafie lidí z Pozemkového fondu a různých lokálních gangsterů, obchodníků s LTO, bolševických zemědělských tajemníků, normalizačních papalášů z krachujících SST a JZD. Tak místo Nobelovky míru za smíření dnes máme nekonečná latifundia a myslivecká safari agrární buržoazie bohaté z rozhodnutí úřadu tak, jako nabyli preláti a cizácká šlechta, ani po Bělohorských konfiskacích. Dobře to vymysleli, Huša s Havlem, ale Kohl pragmaticky myslel jen na Německo a jeho bolševický český protějšky, jen jaksi sami na sebe…
Tři mêsíce po Havlově návštěvě Německa zlikvidovala vláda, a to v utajení, Československou vládní komisi pro stîhàní nacistických válečných zločincû! Její perfektní archiv byl rozkraden! Kdo na tom mēl zájem? A v Kohlově vyjednávacím týmu byl i nacistický válečný zločinec! Sudeťàk! Přítel některých českých politiků.
Vidíte ty “hodnoty“ EU (západu)? Všude je chaos a práva neplatí. Nemusí nikdo z EU válčit stačí je přestat poslouchat. Stejně je nikdo nevolil.
Míníte Rudé právo? Nebo jak ?
Máte tam faktické chyby:
1. “ A když také získají české občanství…“. V roce 1991 žádné české občanství získat nešlo, jen československé.
2. Srbsko a Slovinsko žádnou společnou hranici neměly.
Myslím, že nebyl snílek ani idealista. Ideje měl jasně dány. Byl to majetek a moc. Koukněte na jeho kamarády jak jim uměl přihrát. A omluva němcům? Výsměch historii. Asi moc dobře vděl proč to dělá a idea to jistě nebyla. Nemáme štěstí na prezidenty, ale třeba ten současný je první za kterého se člověk nemusí stydět ať si hnípalové křičí jak chtějí. Já mám uloženy 3 osobnosti novodobých dějin, Masaryka, Svobodu a Pavla. A nešťastnoho hrddinu Háchu.
Svobodu ? To myslíte vážně? Byl přímo zodpovědný za pronásledování vojáků západního odboje.
Doufám,že se smaží v pekle.
Kohl nechtěl tuto smlouvu z jednoho jediného důvodu.. otevřela by otázku válečných reparací Německa.. a třeba Polsko bu toho hned využilo ke vznesení nároků…
Kdysi jsem nad tím problémem hloubal a dospěl jsem k závěru,že je nám bez Němců líp-máme na sebe menší nároky,nejsme tak racionalističtí a nejsme tak kolektivní a družní jako oni.Vlastně jsme vyslovení individualisté a tudíž by to dobré nebylo.Havel měl svou pravdu,z jeho nadnárodní a etické perspektivy vypadalo mnohé jinak než jak to viděla většina lidí u nás a je škoda,že tu nikdo takový už není.