KOMENTÁŘ. Každá televize se dá vypnout. Ne tak permanentní vysílání amerického prezidenta Donalda Trumpa. Jeho kontinuální reality show je na všech programech a sociálních sítích. Trump ze sebe udělal hlavní agendu světa, která určuje, o čem se ve světové politice bude mluvit a jednat. Simulakrum se stalo skutečností.

Všudypřítomnost Trumpova obrazu a slova je principem vytváření nového impéria, na němž Trump pracuje bez ohledu na to, že Spojené státy jsou demokracie a letos slaví 250 let svého demokratického trvání.

Jako by to pro něj naopak byla příležitost zcela předělat vše, na čem Amerika doposud stála.

Text publikujeme na základě spolupráce s nezávislým týdeníkem Přítomnost.

Autorem textu je Petr Fischer, šéfredaktor Přítomnosti. Titulek a mezititulky jsou redakční.

Děsivá reakce Trumpova okolí

Už na začátku své cesty, při své druhé inauguraci, Trump prohlásil, že je ke své nové roli povolán Bohem. A jako „božský“ se nemůže ohlížet na lidské limity své vůle k moci, včetně omezení právních či historických, tradičních. Bůh je všemohoucí a všudypřítomný, a tak se chová i nový Imperátor. A to nejen doma, ale i v zahraničí.

Skutečně děsivá je reakce okolí, včetně toho nejširšího světového, které Trumpovu moc fakticky udržuje tím, že mu projevuje hlubokou úctu, podporující pocit božskosti imperátora, který pak trpí pocitem, že skutečně může cokoliv.

Problém, jako u všech imperátorů, nespočívá v tom, zda a jak velkou sílu v sobě skutečně mají, nýbrž v tom, zda o tom přesvědčí ostatní, zejména lidi v nejbližším okolí (i ty, co mají peníze), kteří božskému slouží a hrají jeho imperátorskou hru.

Jistě v případě Trumpa platí, že Amerika je největší vojenská a ekonomická mocnost na světě, má se tedy o co opřít, svět je ale dnes natolik silně provázaný, že se ani „božský imperátor“ nevytrhne z faktických omezení, která má.

Problém tedy není v chování imperátora, to je vcelku očekávatelné a historicky pořád stejné, strašlivé je jenom proto, že Trump stále ještě reprezentuje největší demokracii a nikoli největší autokracii světa.

Skutečně děsivá je reakce okolí, včetně toho nejširšího světového, které Trumpovu moc fakticky udržuje tím, že mu projevuje hlubokou úctu, podporující pocit božskosti imperátora, který pak pochopitelně trpí snadným pocitem, že skutečně může cokoliv.

Celá ta obludná Trumpova reality show připomíná scény ze slavného filmu Tinta Brasse Caligula, v němž Malcolm McDowell (na věky proslavený hlavní rolí v Kubrickově Mechanickém pomeranči) jako známý římský císař ponižuje celý svět svými mocenskými úchylkami, a ten se mu přesto dál vznešeně klaní.

McDowellovy modré oči pronikají vším a všemi, jak se to na božského imperátora sluší. Do poslední chvíle se mu do cesty nepostaví nikdo, dokonce ani tehdy, když jsou mentálně i fyzicky týráni ti nejbližší, a cesta k odplatě je vcelku otevřená.

Síla moci je právě v tomto uhranutí. V hypnotickém přijetí údajné božskosti vládce a jeho práva na všechno.

Ztráta úsudku, ochabnutí vnitřní síly

Záběr Trumpovy vůle k moci se také stále rozšiřuje, a je po výtce perverzní, jak ukazuje násilí státní moci v amerických ulicích, ale i libovůle americké akce na mezinárodním poli (ani venezuelský únos nebyl v zájmu demokracie a svobody, nýbrž vlivu a peněz).

Appeasement je opět považován za projev vysoké inteligence a politické moudrosti, a to i v zemích, jako je Česko, které má s appeasementem špatné historické zkušenosti a je v ochraně svého bezpečí zcela odkázáno na pomoc druhých.

Privatizace americké demokracie, v níž Trump silně pokročil a na níž finančně vydělává on i jeho rodina, se posouvá na mezinárodní scénu. I tam by imperátor rád měl vše pod svou kontrolou, a tak navrhuje Radu míru jako paralelní strukturu k OSN, kterou by imperátor nejraději opustil, což se také v řadě agent fakticky děje.

Rada míru bude správou světa za peníze. Miliarda dolarů jako vstup do skupiny k vyvolenému, který zajistí bezpečí všem, kdo takto potvrdí jeho božskost a výjimečnost.

Limitem spravedlnosti nového imperátorova řádu bude jeho vůle a morálka, jak sám Trump prohlásil. Jiný mezinárodní řád nemá pro božského smysl. Imperátor planety Země.

Svět, zhypnotizován caligulovskýma očima imperátora, se s něčím takovým až příliš ochotně smiřuje. Říká se tomu reálpolitický postoj a přizpůsobení se vládě silnějšího.

Appeasement je dokonce opět považován za projev vysoké inteligence a politické moudrosti, a to i v zemích, jako je Česko, které má s appeasementem špatné historické zkušenosti a je v ochraně svého bezpečí zcela odkázáno na pomoc druhých.

„Pokud stále více zemí akceptuje, že ti, kteří svými křesly v Radě bezpečnosti nesou ve skutečnosti odpovědnost za ochranu světového míru a mezinárodní bezpečnosti, ignorují základní pravidla Charty OSN, pak v budoucnu nebude moci žádná malá ani střední země klidně spát,“ shrnula rizika současného imperátorského vývoje Annalena Baerbocková, předsedkyně Valného shromáždění OSN a bývalá německá ministryně zahraničí.

Trumpova reality show se nedá jen tak vypnout. Každý z nás by si ale měl udělat jasno v tom, do jaké míry chce podporovat „božského imperátora“ v jeho novém rozměřování světa. Dvojnásob to platí pro politiky, kteří „božského“ (i v Česku) podporují, ať už z vypočítavosti, nedostatku vlastního úsudku, nebo kvůli ochabnutí vnitřní síly.

Jenom blázen by chtěl být funkcí morálního světa Donalda Trumpa. Ale kolik takových bláznů dnes je a ještě zítra bude…