POZNÁMKA. Není to zase tak dávno, co čeští politici a diplomaté jezdili po světě a zoufale se snažili prodat komukoli, kdo projevil aspoň malý zájem, přebytečná armádní letadla L-159. Dnešní vláda, která se zaklíná ekonomickou diplomacií – a tváří se u toho, že ji tu dosud nikdo nedělal – ideologicky rozhodla, že Ukrajině letadla neprodá.

Čas letí jak stíhačka z Aera Vodochody. Ještě počátkem nového tisíciletí měla česká armáda k dispozici celkem 71 jednomístných podzvukových letounů L-159A. Nechat si jich chtěla jen 24, ale těch nadbytečných se vůbec nedařilo zbavit.

Jestli tedy bylo něco esencí snah o ekonomickou diplomacii v politické režii, byly to dlouho marné pokusy prodat tyto letouny a pomoct tak přežít i Aeru Vodochody.

Nakonec se stal zázrak – letadla si koupil Egypt, americká společnost Draken International a také Irák, kde se stroje osvědčily například v akcích proti bojovníkům Islámského státu.

Aero Vodochody pak oživilo program na L-159 a začalo vyrábět nové cvičné stroje L-39 nové generace (dnes pod obchodním názvem L-39 Skyfox), pořídila si je už vietnamská či maďarská armáda.

Dáme přednost letadlům

Další skvělá reklama pro česká letadla (pro výrobce i českou armádu, navíc i sbírání poznatků o možnostech nasazení v prostředí moderní dronové války) se nabídla spolu s možností prodat čtyři armádní L-159 Ukrajině.

Z plánu, o němž při návštěvě Ukrajiny mluvil český prezident Petr Pavel, a který byl v běhu už za minulé Fialovy vlády, ale sešlo.

Stalo se z toho politikum ve stylu „sám mám málo“, my chceme mír… a nová Babišova vláda prodej odmítla s tím, že česká armáda tyto stroje potřebuje. Dalo by se na to nahlížet i tak, že vláda dala přednost zbrojení před penězi „pro naše lidi“.

Má to ale i další rozměr. Když vláda v Poslanecké sněmovně žádala o důvěru, vystoupil i ministr zahraničí Petr Macinka.

Kromě očekávatelných mouder o tom, že zahraniční politika se nebude dělat „v think-tancích, neziskovkách nebo v médiích“ sliboval, že místo „pravdy a lásky“ budeme do světa vyvážet zboží a služby.

Podle Macinky je ekonomická diplomacie „něco, co minulá vláda pravděpodobně ani nevěděla, že existuje“ a „export nebyl prioritou té předchozí vlády“.

Cože? Ekonomická diplomacie?

To pěkně naplňuje to, čemu se lidově říká cintat si pentli. Máloco totiž definuje činnost ministerstva zahraničí (a ministerstva průmyslu) posledních dvou dekád, než tlak na ekonomickou diplomacii, otevírání dveří českému byznysu, hledání oborových příležitostí atd. atp.

Ekonomická diplomacie se prostě objektivně děje prakticky na denní bázi v životě velvyslanců a dalších českých diplomatů. Nový ministr se ovšem tváří jako by do vrat Černínského paláce vstoupila tato idea až s ním.

Přičemž ve chvíli, kdy on sám mohl vytroubit do světa, jak vláda podpoří tradičního českého výrobce a významného exportéra Aero Vodochody skvělou reklamou na jeho zboží, místo toho vše odtroubí.

Prostě skutek utek. V tomto případě podzvukovou rychlostí kamsi odletěl.