Pavel Carbol: Beneš měl pravdu. S Němci jsme se museli rozejít, abychom dnes mohli žít vedle sebe
POLEMIKA. Po přečtení textu Jana Urbana „Prezident ničitel. Je na čase si přiznat pravdu o systematickém teroru a vraždění“ (vyšel v červnu na HlídacíPes.org) jsem o něm dlouze přemýšlel a považuji za nezbytné se k němu vrátit. Závěry v něm prezentované považuji za svým způsobem unikátní, ale bez kontextu a širších souvislostí také za velmi zavádějící.
Moderní dějiny střední Evropy nebyly jednoduché. Přinesly spoustu křivd a dodnes budí vášně. Je proto složité a nelehké je vyváženě prezentovat a objektivně o nich učit ve školách. Článek Jana Urbana si tyto ambice klást nemůže, i když využívá emočně silná fakta.
Představuje je však nebezpečně zavádějícím způsobem. Prezident Edvard Beneš dle Urbana „již za druhé světové války připravoval destrukci právního státu a parlamentního systému…..jeho zločiny jsou i dnes zamlčovány a skrývány….“ (volně citováno z článku).
Hitler a nadšení Němci v Československu
Urban vůbec nezmiňuje, že Beneš nechystal samozřejmě žádnou destrukci, ale snažil se o obnovu předmnichovského Československa, což vůbec nebylo možné očekávat jako samozřejmost. Ona destrukce „právního státu a parlamentního systému“, o níž se Jan Urban zmiňuje, byla provedena totiž ještě před 2. světovou válkou, a to Hitlerem, za mohutného nadšení československých Němců a s jejich podporou.
Jejich taktice nepřijatelných požadavků naopak Beneš k nelibosti veřejnosti vycházel vstříc. Nechtěl, aby ČSR byla vinna rozpoutáním války. Roli, jakou při tom hráli českoslovenští Němci, by se snad Jan Urban styděl bagatelizovat. Všechno jsou to dobře známé a publikované skutečnosti, stačí se třeba podívat na vítání Hitlera Němci v československém pohraničí po mnichovském diktátu na filmových záběrech. Nejedna dnešní hvězda showbusinessu by mu mohla závidět.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Beneš a exilová reprezentace se pak snažili v nově vznikajících poměrech v toku válečných událostí a spojenectví prosadit obnovu republiky. Nic nebylo samozřejmé, Hitler a Němci totiž změnili svou agresivitou a počínáním svět jako nikdo před tím. Navíc Slováci fungovali během války jako Hitlerův oddaný fašistický spojenec, což zjevně také obnově Československa nedělalo nikterak dobrou reklamu.
Kdo jiný než Beneš?
Po vypuknutí války se do čela československého odboje logicky postavil Edvard Beneš. Jiná personální alternativa nebyla, ani Jan Urban žádnou nenabízí. Českoslovenští exiloví představitelé asi měli dost dobrých důvodů, i přes některé výhrady a konkrétní oponenty, se kolem Beneše semknout. Byl to nejen spolu s TGM spoluzakladatel ČSR, ale na prahu druhé světové války v demokratickém světě respektovaná osobnost.
Nebo to chtěl Urban svým textem popřít? S Benešem se setkal ještě před válkou americký prezident Roosevelt a mnozí další vyjadřovali jemu, resp. Čechoslovákům podporu. Vše je dostatečně zachyceno ve velkém množství literatury a Jan Urban ji určitě zná. Nebo si Jan Urban myslí, že se již Československo nemělo obnovovat či nemělo v roce 1918 vůbec vzniknout? Tyto otázky se u jeho úvah nabízejí.
Dnes, s odstupem mnoha desetiletí, nikdo neglorifikuje excesy, které se v prvních poválečných týdnech děly vůči Němcům, tedy i u nás… Byly bohužel důsledkem, jehož příčinu způsobili sami Němci. Z našich pozic pohodlného 21. století se všichni shodneme na odsouzení násilí na německých civilistech.
Další výtkou Jana Urbana vůči Benešovi je to, „že dokázal zbavit Československo Němců“. Při přemýšlení nad kontextem vysídlení Němců se Urbanova slova dají upřesnit. Bylo to přesně naopak, a sice českoslovenští Němci se zbavili Československa, a to k datu mnichovského diktátu na podzim 1938. Ten konec tedy nepřišel až v květnu 1945, to jen došlo k jeho naplnění. Heslo „Heim ins Reich“ z éry jejich cesty vedoucí k rozbití Československa je myslím výstižné.
Samotný proces vysídlení Němců z osvobozeného území Československa (bez Podkarpatské Rusi) je dodnes předmětem vášní, ale i polopravd či téměř konspirací. Za důsledky každé války mohou vždy ti, kteří konflikt vyvolají, resp. prohrají. Tady bychom se snad s Janem Urbanem shodli?
Konec války není hitparádou morálky
Hitlerovo Německo je, jak pevně doufám, ještě stále všeobecně považováno za strůjce i poraženého druhé světové války. K samotnému vysídlení čs. Němců musí zaznít, že Edvard Beneš není autorem tohoto řešení! Ideové porodníky této myšlenky musí Jan Urban hledat mimo československé území. Měl by si dostudovat publikované dokumenty k těmto záležitostem. Bez spojenců, kteří měli po válce Německo rozporcované, a bez jejich souhlasu by se ze střední Evropy těžko trvale dalo vysídlit německé obyvatelstvo.
Generace našich předků v tom měly jasno. Prezident Beneš vracející se osvobozeným územím ku Praze byl grandiózně oslavován obyvatelstvem. Popis tohoto triumfu je autenticky zaznamenán v literatuře z pera mnoha zahraničních novinářů, kteří nešetřili superlativy. Naopak masové demonstrace na podporu čs. Němců se nekonaly vůbec nikde.
Pan Urban by měl také brát v potaz, jaké nálady byly mezi obyvatelstvem, a to nejen u nás, vůči Němcům po skončení války. Na tuto otázku by si měl zkusit sám odpovědět a najít i příčinu, proč tomu tak bylo. Dnes, s odstupem mnoha desetiletí, nikdo neglorifikuje excesy, které se v prvních poválečných týdnech děly vůči Němcům, tedy i u nás. Ty Jan Urban zmiňuje, ale byly bohužel důsledkem, jehož příčinu způsobili sami Němci. Z našich pozic pohodlného 21. století se všichni shodneme na odsouzení násilí na německých civilistech.
Vítězní spojenci deklarovali, že jejich vysídlení má proběhnout spořádaně a lidsky. Jsou známy i situace, kdy se naopak místní obyvatelstvo snažilo Němcům materiálně pomoci nebo zmírnit jejich ponižování, pokud si to objektivně zasloužili svým chováním za války. I tyto mezní situace jsou „pouze o lidech“. Konec žádné války není zrovna hitparádou morálky a doplácí na to vždy civilisté poražené strany. Dominují emoce, nízké pudy a pomstychtivost. Českoslovenští Němci si proto dopili svůj pověstný kalich hořkosti.
Zůstat mohlo být horší než odsun
Urbanovu článku by v těchto souvislostech prospěla i zmínka o řádění německých Werwolfů v závěru války. Jejich akce vůči Čechům byly mnohde až bestiální, protože se mstili za konec nacistického režimu. Jan Urban se snaží rovněž doložit, že již od roku 1943 bylo v podstatě rozhodnuto o poválečném osudu čs. Němců. V té době však nebylo jasné ani to, kdy a jak válka skončí. Jistá také nebyla obnova Československa v předmnichovských hranicích. Urbana možná překvapí, že si Edvard Beneš ve svých exilových úvahách pohrával i s myšlenkou na poválečné odstoupení části pohraničí Německu, pokud nějaké bude, přičemž na zmíněné území by se Němci předem sestěhovali atd.
Ač se to panu Urbanovi, mně nebo komukoliv dalšímu nemusí líbit, pravdu měl Edvard Beneš, který o kvůli válce zkrachovalém soužití Němců s Čechy, ale vlastně se střední Evropou vůbec, řekl: „Tím rozchodem zabráníme neslýchanému masakru mezi oběma národy.“
Těch úvah byla celá řada. Ohledně zmínky o majetku čs. Němců a jeho vyvlastnění – Janu Urbanovi chybí v článku jedna kardinální informace. A sice jak velké válečné reparace dostalo od Německa Československo, abychom se mohli v debatách odrazit od reálných skutečností. Jednalo se totiž o jednu velkou nulu! Vysídlení z poválečné ČSR bylo pro Němce samozřejmě trestem, je však otázkou, zda by pak život v komunistickém Československu nebyl nakonec horší variantou.
Generace našich předků v tom měly jasno. Prezident Beneš vracející se osvobozeným územím ku Praze byl grandiózně oslavován obyvatelstvem. Popis tohoto triumfu je autenticky zaznamenán v literatuře z pera mnoha zahraničních novinářů, kteří nešetřili superlativy. Naopak masové demonstrace na podporu čs. Němců se nekonaly vůbec nikde. Proč tomu tak bylo, si může také každý zodpovědět sám. I z těchto důvodů se dá vyvodit, proč čs. představitelé chtěli mít po osvobození kontrolu nad Němci, a to pomocí armády.
Selhání armádních jednotlivců je nutno také nahlížet kriticky a je škoda, že komunistická justice neuměla a nechtěla konkrétní viníky potrestat. Urban píše, že byli drženi „v nelidských podmínkách v koncentračních táborech“. Tábory to byly internační, resp. sběrné. Urbanovo označení, že se jednalo o tábory koncentrační, je nutno v kontextu s německými zvěrstvy v Osvětimi a jinde opravit! Širší veřejnost by mohla, v rámci pletení si pojmů s dojmy, získat názor, že v nich byly snad také plynové komory.
Němci dostali potravinové příděly jako Židé za války, byli i jinak diskriminováni apod. Prostě zakusili to, co běžně jejich Říše ordinovala obyvatelstvu obsazených území, speciálně Židům, a to ve všech rovinách. Dnes by to asi zvedlo ze židle řadu lidskoprávních organizací, tehdy to bylo přirozené vyústění situace. Ti bystřejší si odvodí proč.
Nemůžeme naše dnešní, mnohdy salónní a teoretická, měřítka zpětně uplatňovat na naše tehdy žijící předky, kterým se podařilo přežit německý pokus o jejich likvidaci národní i státní. To si já i Jan Urban nebo kdokoliv jiný můžeme představovat pouze laicky a být rádi, že se podobné události netýkají naší současnosti. Navíc vše lze doložit tvrdými daty – počty obětí, materiální a morální škody a jiné.
Beneš měl pravdu
Články bez širšího kontextu vyvolávají mylně názor, že nejtragičtějším dopadem 2. sv. války byl osud čs. Němců, a chybí jen „módně najít dobového německého George Floyda či pokleknout“. Přičemž v podobných článcích jako je ten od Jana Urbana je jejich podíl na rozpoutání celého konfliktu a likvidaci předválečné československé demokracie opomíjen.
Neuvěřitelně odvážná je Urbanova výzva, aby po Edvardu Benešovi, případně Ludvíku Svobodovi, nebyly pojmenovány v České republice žádné veřejné prostory. Pochybuji, že například Američané a Britové zvažují podobně „potrestat“ Churchilla s Rooseveltem, protože v době jejich vlády proběhlo bombardování Drážďan s desítkami tisíc obětí mezi civilisty, o materiálních škodách nemluvě. O násilnostech sovětských vojáků vůči Němcům při postupu na Berlín nelze také napsat nic pozitivního. Byly totiž přímo úměrné chování wehrmachtu v SSSR. Poláci mají v těchto ohledech také jasno a takhle bychom mohli pokračovat. Válka, kterou Němci rozpoutali, se nakonec zkrátka obrátila proti nim.
Ač se to panu Urbanovi, mně nebo komukoliv dalšímu nemusí líbit, pravdu měl Edvard Beneš, který o kvůli válce zkrachovalém soužití Němců s Čechy, ale vlastně se střední Evropou vůbec, řekl: „Tím rozchodem zabráníme neslýchanému masakru mezi oběma národy. Jen tak můžeme a musíme jednou – až na dnešní bolest zapomeneme – se zase jako sousedé sejít a každý ve svém novém domově bez hořkosti a v míru žíti dále odděleně, jeden vedle druhého.“ Takže sejděme se a žijme, ale vykládejme historii v souvislostech, byť složitých!
Autor je historik a předseda Společnosti Edvarda Beneše
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
162 komentářů
Děkuji, velice přesně popsáno.
Autor vychází mylně z předpokladu, že Češi, včetně vojenských jednotek, kteří na Němce útočili nějak zkoumali jejich charakterové vlastnosti. To je v ostrém kontrastu s dalším jeho tvrzením, že Češi dostali k vyhnání Němců příkaz „shora“, což je zase popřením suverenity nejen českého národa jako celku, ale také jednotlivců jako myslících bytostí a současně pokrytecké alibi pro nejvyšší představitele. V takto pojatém vidění událostí žadná osobní odpovědnost za poválečné zločiny nemůže existovat, natož aby existovala přímá odpovědnost politická.
Ono tak nějak platí, že politici upečou zákony a smlouvy, a ty pak normální lidé dodržují +- dle svých možností.
K Benešovi a dalším politikům Spojenců šlo od normálních lidí echo, že poválečné soužití s Němci je tu nemožné, a výsledkem byla dohoda o odsunu, kterou pak normální lidé uváděli do života.
Vůbec vám nerozumím a to jako historik tuhle problematikou zkoumám půl století. Pro začátek bych vám doporučil číst jednotlivá slova a věty v kontextu. Nevím jak autor, ale vy nějak prapodivně očekáváte, že se snad za války zkoumají nepřítelovy charakterové vlastnosti. Vlastností nepřítele je, že je nepřítel a jako takový musí být zabit, podle řady dnešních historiků a spisovatelů to ovšem znamená, že je zavražděn. Češi doma v protektorátu byli rozhodnuti Němce vyhnat nebo vybít za každou cenu. Beneš tomu dal rámec a posloužila mu stanoviska spojeneckých vlád, které všechny v principu s transferem (za určitých podmínek) souhlasily. Odpovědnost je na Němcích, kteří si za to mohli svým počínáním v letech 1933-1945.
Ano, také s textem na 100% souhlasím-výstižně napsáno !!!
Autor naprosto opomíjí skutečnost, že to byl velkou měrou právě Beneš, který i násilím přinutil 3,5 mil. Němců žít ve státě, který jim byl cizí. Označovat tuto skupinu lidí jako „Československé Němce“ je úsměvné. Oni sami to tak asi nikdy necítili.
No tak vlastně šli do Německa rádi( podle Vás)- konečně nebyli násilím drženi v ČSR , ale mohli si splnit toužebné Heim ins reich. Jinak souhlasím s článkem autora , konečně někdo , kdo nezaměňuje příčinu a následek.
Čili podle Vás, když se v roce 1918 rozpadla rakousko-uherská monarchie a vznikla Československá republika, by bylo skutečně ideální, aby se uchovaly ty vzbouřenecké německé pohraniční provincie z roku 1919, které se zamýšlely připojit k Rakousku (tzv. Německému Rakousku či záhy Rakouské republice), resp. Německu…? Víte, tady je podstatné, že ty pohraniční regiony tvořily součást českého státu/soustátí už dlouho předtím, než se začala habsburská monarchie formovat (přičemž za počátek nějakého jejího vzniku můžeme považovat už rok 1526, i když skutečnou likvidaci české státnosti přinesl až vývoj od roku 1620)… Samozřejmě, ten vznik toho německého osídlení spadá také už do dob středověkého českého státu, čili dlouho do dob před vytvořením habsburského impéria (známého v poslední fázi své existence jako Rakousko-Uhersko)…
vycházím ze zkušenosti vlastní rodiny .Ńapřed nám Němci zabrali penzion v Jáchymově, nemluvě o tom, že mého tehdy 12ti letého otce denně mlátili výrostci z Henlainovy mládeže a na konci války penzion před odsunem Němci podpálili.Náhradou jsme dostali dům po odsunutém Sudetákovi a ten si nárokuje jeho vrácení. Kompenzace nula.
Jo, strejda s tetou si v Ústí nad Labem pořídili dům, Němci jim ho roku 1938 ukradli a tak zdevastovali, že po válce musel být stržen.
„Prostě (Němci) zakusili to, co běžně jejich Říše ordinovala obyvatelstvu obsazených území, speciálně Židům, a to ve všech rovinách. Dnes by to asi zvedlo ze židle řadu lidskoprávních organizací…“
Velmi perfektní charakteristika těchto organizací a toho, co prosazují.
Další soužití velké menšiny Němců s Čechy v CSR by bylo jistě diskutabilní. Jediný funkční stát na světě, kde spokojeně koexistuje početná menšina s většinou je Svýcarsko.
Tam však až do roku 1848 vládli nade vším německé kantony, idylické soužití nepřišlo jen tak samo.
Kemal Ataturk tomuto uváděl že „soužití více národů v jednom státě vypadá jako nesmírně humánní idea,, ale vede téměř vždy ku krvavým masakrům“.
Proto vyměnil „turecké Řeky“ za „řecké Turky“ a po výměně obyvatel se situace uklidnila. Je jen škoda, že neuposlechl vlastní rady ohledně tureckých Kurdů.
……
Kupodivu dtto platí i pro postsovětský a postjugoslávský chaos.
Mnohonárnostní SSSR se musel rozpadnout po prvním povolení šroubů.
……
Finálním výsledkem bude, že neruské národy Ruska budou téměř kompletně rusifikovány – po dobrém nebo po zlém – a ruské menšiny v neruských postsovětských státech budou téměř kompletně asimilovány – snad výjimkou aktivit typu amaterských folklorních souborů písní a tanců (viz osud lužických Srbů).
Komu se to nelíbí, at se vystěhuje. To bude platit i pro Rusy v Pobaltí a dalších postsovětských státech. Ti si mohou jen gratulovat,, že s nimi nebylo naloženo jako se sudetskými Němci okamžitě.
To je logický vývoj a nedá se na tom mnoho změnit.
Dtto býval Jugoslávie.
Bez odsunu by ihned začala připravovaná partyzánská válka bez ohledu na přijatou kapitulaci.
Odsun německy mluvících Čechů /tak řečených Sudetských Němců/byl největší chybou a zločinem novodobých českých a potažmo i československych dějin.Vymlouvaní se na jejich příklon na stranu nacistického Německa je pouhou zástěrkou a snahou o vylhaní se z tohoto problému.Německy mluvící Češi se přiklonili na stranu nacistického Německa stejně jako se jiná část Čechů přiklonila na stranu komunistického Sovětského svazu,potažmo Ruska.Odsun byl zločinem proti československému státu.
Další existence československého státu s nimi byla prakticky nemožná.
No ona viditelně nebyla možná ani se Slováky 🙂
Pár se jich potřebovalo stát ministry nebo usilovali o presidentství. Většině to nevyšlo.
A teď vážně: Během existence Československa se Slováci změnili z „polomrtvoly“, jako jsou dnes Lužičtí Srbové, v plnohodnotný národ, který má svoje všechny vrstvy společnosti. Což se nám „vymstilo“ jejich „vylétnutím z hnízda“.
Hm, Němce jsme vyhnali, Slováci nám utekli. Nějak jsme tu zbyli jako ten kůl v plotě.
Vážení spoluobčané, podepsal jsem historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nikdy nebudou opakovat tragické události let 1938-39. Vědom si neblahé zkušenosti našeho národa, zanechávám vám odkaz, ve kterém vás varuji před možnými pozdějšími požadavky na znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu odsunuti. Může se stát, že mé dekrety, vydané z rozhodnutí vítězných mocností, budou s odstupem času revanšisty prohlašovány za neplatné. Může se stát, že se najdou „čeští vlastenci“, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat, a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a jejich návrat nedopusťte. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost, a potrestejte všechny případné vlastizrádce, ať je to kdokoli a v kterékoli době. Váš Edvard Beneš.“
Ano to jsou typické bláboly starého populisty ,který na stará kolena cítil že s odstupem času bude jeho konání vystaveno tvrdému odsouzení.
To je geniální predikce.
Zdroj ?
Zapomíná se na dobu.České excesy byly následné po naprostém šílenství surovostí ze strany 90% německého národa.Vyhnání navíc bylo v době kdy se vraceli z koncentráku lidé a referovali co se tam dělo.
V knize V německém zajetí píše Vojta Beneš ( bratranec prezidenta ) o diskusi KATOLICKÝCH KNĚŽÍ , v koncentačním táboře , kteří se shodli na tom, že Němci nejsou lidé .
Dále upozorňuji na slova Alberta Einstejna – Vinen je celý národ. Němcům by mělo být dovoleno JEN zemědělství.
V podstatě to samé co řekl Einstein napsal Karl Jaspers ve své slavné eseji „Otázka viny“, vzhledem k tomu, že Einstein byl Žid a Jaspers Němec, považuji ten druhý zdroj za důležitější (navíc je perfektně proargumentován). Dá se to sehnat i v češtině.
„Němcům mělo být dovoleno JEN zemědělství…“ Jakousi deindustrializaci Německa a jeho přeměnu v ekonomicky převážně agrární a pasteveckou zemi (snad především aby se eliminovala hrozba příštího vzestupu jeho válečného průmyslu) navrhoval plán ministra financí USA Henryho Morgenthaua z roku 1944…
Dr. Joseph Goebbels to, tuším, ve svém deníku komentoval zhruba takovými slovy, že „ten Žid Morgenthau chce udělat z Německa bramborové pole“…
Možná by to bylo bývalo lepší, než je současný stav.
No, tak stačí zmínit, jak třeba u nás komunisté v 50.letech připisovali tehdejší rychlý hospodářský růst poválečného Západního Německa obnově vojenského průmyslu v Porúří…
Jinak, myslím, že Německo je doposud natolik poznamenáno dopadem druhé světové války, že jeho hospodářská síla se v tomto směru zatím, snad jako nějaké nebezpečí nerýsuje (tak nakonec nepatří např. ani k jaderným mocnostem, že)…
Jistě, něco jiného může být v posledních letech až desetiletích např. otázka masové migrace a takové ty argumenty či kecy, jak Němců po demografické stránce ubývá a tu masovou migraci potřebují prostě vzhledem ke své obrovské ekonomice…
Odsun německy mluvících Čechů z pohraničních oblastí bývalého Československa byl největší chybou našich moderních dějin.Jedna se o neomluvitelné selhání celé české politické reprezentace.Pan Beneš byl špatným ministrem zahraničí a naprosto tragickým prezidentem.Samozřejmě nemohl za všechno,ale právě za jeho éry byla zdevastována třetina území ČR a došlo k úbytku třetiny obyvatel.Z tohoto hlediska je možno dobu účinkování prezidenta Beneše srovnat pouze s obdobím husitství,případně tricetiletych válek.
Jenže ta cca třetina obyvatel měla v podstatě zápornou hodnotu. Takže jejich odsun byl jednoznačný přínos.
Pane Pergill vy s vašimi názory o méněcennosti některých skupin obyvatel by jste byl na konferenci ve Wansee za hvězdu a jistě by z vás udělali v Osvětimi ředitele.
To není méněcennost. Obyvatel, který má negativní postoje ke státu, vždy a všude cíleně škodí, kde jen trochu může, zapojuje se do boje proti státu (Wehrwolfů byly v květnu 1945 dvě divize) a ještě hledá spojence za hranicemi, má prostě hodnotu zápornou, vyjádřitelnou minimálně náklady na jeho permanentní sledování a pacifikování.
Prostě, Sudety s Němci by byly něco na způsob Pásma Gazy v Izraeli.
No možná má pan Carbol pravdu v tom, že článek pana Urbana může působit lehce expresivně. Tedy ne na každého čtenáře, mně nijak expresivní nepřišel. Z mého pohledu pouze uvádí některé momenty, které se prostě nesluší říkat ani v současnosti, kdy je stále Beneš neobjektivně pouze glorifikován a mnohé jeho, slušně řečeno, přešlapy se stále přehlíží.
V tomto kontextu se pak komentář pana Carbola jeví stejně jednostranný a emočně zabarvený, jako článek pana Urbana. Potud jsou si tedy oba autoři rovni 😉
Některé argumenty pana Carbola pak připisují Benešovi zásluhy, které však přísluší spíše jeho předchůdci TGM (mám na mysli například vyjádření podpory od Roosevelta a pod.). Ono se vůbec dost zapomíná na to, že nebýt významné podpory Ameriky, samostatné Československo by možná vůbec nevzniklo.
Řekl bych tedy, že se oba autoři zaměřili na svůj pohled na dějinné události zhruba stejně jednostranně na nemají si z tohoto pohledu co vyčítat. Na straně pana Carbola mě pak asi nejvíce mrzí to, že i přes to, že násilí páchané při odsunu Němců sice odsoudí, neopomene jedním dechem připomenout, že si za něj Němci mohli sami. Stále jsme tedy ochotni připouštět kolektivní vinu jako nástroj legitimizující násilí páchané i na těch, kteří s nacistickou ideologií neměli příliš společného. Mezi těmi třemi milióny odsunutých Němců bylo mnoho rodin, které v Sudetách žili již dávno před válkou a do dané lokality přirozeně patřili.
Každý národ asi potřebuje hrdiny, které pak nekriticky glorifikuje. A to je to, co mě zaráží nejvíc. Z oněch hrdinů se pak stanou odlidštěné modly, které mohou ve vypjatých situacích lidi stmelit, ale stejně tak i ospravedlnit ohavnosti páchané ve jménu národa, tradic, historických „pravd“ a pod.
Budeme tedy stále Beneše opěvovat bez možnosti připustit i jeho mnohé chyby? Budeme totéž opakovat i o Masarykovi, Žižkovi, Karlu IV., Husovi atd.? Patrně ano, ještě stále nedokážeme pohlížet na historii se snahou o objektivitu bez matoucích emocí.
Musíte rozlišit mezi kolektivní vinou a účastí na zločinném spolčení. Ti sudetští Němci měli na svědomí spíš to druhé, jako poslušná „ozubená kolečka“ zločinného nacistického monstra – třetí říše.
„Kolektivní vina“ Němců je revanšistický žvást. Skutečnou kolektivní vinu uplatňovali Němci vůči Židům a Romům (a ve stádiu přípravy na vyhubení z důvodu kolektivní viny byla i další etnika, včetně nás).
No pak jsou ale vinni také všichni, co nepovstali například proti komunismu. Také dělali jen ona ozubená kolečka v zločinném zřízení bolševického státu. I když mnozí to nedělali z přesvědčení, ale jen z pouhé snahy „přežít,“ stejně jako ti Němci. Takže všichni Rusové jsou vinni těmi milióny mrtvých, co má bolševický režim na svědomí? A měli by být všichni kolektivně trestáni za ony vraždy? Já si to nemyslím a nemám pocit, že by se měli všichni zodpovídat a nést následky stejnou měrou.
Já naprosto chápu, že po takto šílených událostech jsou primární hnací silou lidí emoce. Ani se nesnažím tuto dobu a její činy jakkoli soudit. Jen mě mrzí, že ani po tak dlouhé době se to nemění spíš k onomu racionálnímu pohledu na historii. Dokud budeme dějiny vykládat takovýmto způsobem, budeme donekonečna opakovat chyby našich předků a nést i neblahé důsledky takového chování.
Pokud by bylo Rusko, potažmo SSSR vojensky poraženo, tak nelze pochybovat, že by k něčemu podobnému došlo. Viz protisrbské aktivity po rozpadu Jugoslávie. Včetně vyhánění Srbů z řady míst, nebo jejich fyzické likvidace.
Zpětně je jasné že nacisté plánovili dlouhodobě germanizaci českého národa, takže byli vnímány z české strany většinou realisticky. Dtto Polsko atd.
Jiná situace byla na Slovensku. Hitler nenáviděl Židy, Čechy a Poláky. Dle něj se v Rakousku a Německu „moc roztahovaly“.
Na druhou stranu sympatizoval se Slováky. Daroval jim vlastní stát a ochránil je před českou a madarskou nadvládou“.
Dokud Hitler vyhrával, Slováci proti Hitlerovi si nemohli na nic stěžovat. Jejich Hitler byl Madaři a Ceši.
Analogicky lze toto vztáhnout i na počáteční nadšení neruských národů SSSR k Hitlerovi. Nacisté neroztrubovali, že by chtěli neruské národy SSSR germanizovat. Neruské národy SSSR však měli za sebou desítky až stovky let brutální rusifikace, v letech 1932-1933 i vlnou cílených hladomorů a od roku 1928 vlnu brutální KOLEKTIVIZACE ZEMĚDĚLSTVÍ.
………
Těžko se divit tomu, že ze začátku války neruské národy SSSR (chybně) nahlížely, že Hitler nemůže už být horší h…do než ruští carové a Stalin.
Jenom poznámka k tomu, že by Hitler „sympatizoval se Slováky a ochránil je před českou a maďarskou nadvládou“… Tak on v tom březnu 1939 na Tisa a spol. prostě i tlačil, aby se od toho zbytkového, pomnichovského Česko-Slovenska odtrhli, jinak by celý slovenský prostor mohl připadnout právě (zpět) Maďarům. Nakonec, stačí připomenout výsledky tzv. první vídeňské arbitráže z listopadu 1938, na jejímž základě ČSR odstoupila, pod patronací Německa a Itálie (už bez účasti Velké Británie a Francie, na rozdíl od předchozí mnichovské konference)Maďarsku jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi. Ono to lze označit za součást takové rozsáhlejší taktiky, kterou Hitler před druhou světovou válkou i v jejím průběhu s národy střední a jihovýchodní Evropy rozehrával. Vždyť třeba po mnichovské dohodě Poláci zabrali (kromě Těšínska) i část slovenské Spíše, kterou si pak Slováci v září 1939, po německém útoku na Polsko (a při účasti Slovenského štátu) zase mohli vzít zpátky. Pokud jde o ty vztahy s Maďarskem, stačí poukázat na cílené německé tendence, ještě před Mnichovem 1938, o rozbití či rozvolnění v jádru hlavně protimaďarské Malé dohody (ČSR, Jugoslávie, Rumunsko). Zatímco Německo posilovalo své hospodářské vazby jak na Maďarsko, tak na Rumunsko a Jugoslávii, Hitler jednoznačně podpořil maďarské revizionistické požadavky vůči nám, Československu (které, mimochodem, jinak z toho ekonomického hlediska představovalo pro Německo konkurenta v oblasti průmyslové výroby a exportu), ale na druhou stranu každopádně brzdil Maďary v tomtéž směru vůči Rumunsku a Jugoslávii, které z německého pohledu představovaly importéry významných surovin (tak v první řadě už rumunská ropa, že)… Samozřejmě, ve věci vztahů Maďarska s Rumunskem a Jugoslávií, tam pak přinesly obrat až rok 1940, kdy Hitler a Mussolini vystoupili jako arbitři v maďarsko-rumunském sporu jen zčásti ve prospěch Maďarů (vlastně princip „rozděl a panuj“), a rok 1941, tj. prvořadě německý útok na Jugoslávii. Jiným příkladem zase později může být německá vojenská okupace Maďarska v březnu 1944, kdy Hitler donutil maďarského regenta admirála Horthyho k jejímu schválení, jinak vyhrožoval, že do Maďarska pošle (namísto Němců) právě Rumuny, Slováky, příp. Chorvaty…
Bohužel musím říci ,že pan prezident Beneš,spolu s polským ministrem Beckem v meziválečném období nejneoblíbenejší evropský ministr zahraničí, byl nikoliv prezident Budovatel ,ale prezident ničitel a devastátor.Nikomu jinému ,snad kromě období třicetiletých nebo husitských válek se nepodařilo zcela zničit a zdevastovat téměř polovinu území naší země a snížit počet obyvatel o třetinu.Budoucnost po 70 letech opravdu ukázala zmar a likvidaci celých kdysi kvetoucích území našeho státu.Samozřejmě v tomto devastačním úsilí nebyl sám,ale byl hlavní figurou na tehdejší politické šachovnici našeho státu.Myslím že výběr zcela neschopného a svými vlastními komplexy ovládaného Beneše byl největší chybou prezidenta Osvoboditele T.G.Masaryka.Jak kdysi zcela přesně řekl pan Stříbrný:,,ten Beneš mà schopnosti dělat maximálně poštmistra…,,.
Vzhledem k tomu, že Němci plánovali naše kompletní vyhlazení, jsme z toho vyvázli ještě dobře.
Pane Pergill nikdo naše kompletní vyhlazení naplánoval.To vy tady plánovitě lžete a manipulujete s fakty.Němci nás okupovali stejně jako Sověti.Kdy tvrdíte že nás Němci chtěli vyhladit ,tak to můžete stejně tvrdit že nas chtěli vyhladit i Rusové.
Dokumenty s poválečnými úmysly Němců s námi, odloženými jen proto, aby neposílili odboj, jsou jasné:
Třetinu pobít, třetinu poněmčit a zbytek vyhnat na Sibiř. Tuším, že Heydrich se vyjádřil, že „v tomto prostoru nemají Češi co pohledávat“. K. H. Frank zase plánoval vydláždit Václavák českými lebkami.
Takže nebylo v tom roce 1945 naplněno ani to známé „kdo jinému jámu kopá“.
Tedy, jestli píšete „..Stále jsme tedy ochotni připouštět kolektivní vinu jako nástroj legitimizující násilí,.. tak pan Carbol tu větu píše přesně takto „.. excesy, (které pan Urban zmiňuje) , ale byly bohužel důsledkem, jehož příčinu způsobili sami Němci.
Čili, pan Carbol je neobhajuje, pouze konstatuje že se tehdy historicky (a bohužel), z těchto důvodů děly. A ty důvody, nebyly právní (skutečně nejde o obhajobu), ani dnes morálně ospravedlnitelné, leč pouze psychologicky vysvětlitelné. Schválně se podívejte i do našeho tr. zákoníku , § 141 kde jsou dosti srozumitelně popsány jako polehčující okolnosti.
No a k tomu druhému, zda „. národ ´ potřebuje hrdiny, ..rozuměno jejich jednotné zjednodušený výklady , které mohou ve vypjatých situacích lidi stmelit,..“ To by bylo na pěkně hlubokou diskuzi sociologie, zda potřebuje či ne – zrovna nyní je na příkladu v USA patrné, když se o ně nechá díky cancel culture připravit…Ten stát propadá do chaosu….
To, že slavné historické osobnosti jsou nahlíženy zejména pohledem jejich zásluh je normální a běžné. Například o Wellingtonovi se dnes učíme jako o vítězi bitvy u Waterloo, a ne jako o nenapravitelném sukničkáři a zadluženém hýřilovi.
Edvard Beneš úspěšně pomohl uzavřít kapitolu, kterou otevřeli sami Němci tím, že do naší země pozvali chlapíka, který v Mein Kampfu otevřeně zmiňuje že Češi musí být nahrazeni „sedláky čisté, německé krve.“ Něco takového nejde přejít mávnutím ruky. Je jasné, že kdyby k vysídlení nedošlo, werwolfové by v Čechách měli nejen mnohem širší zázemí a krytí, ale také desetitisíce oddaných členů, kteří se nesmířili s tím, že se jim nepodařilo vybudovat Tschechenfrei Sudetenland. Představa, že by sudetští Němci, kteří se před válkou zbavili „untermensch“, by s klidem sledovali jejich návrat do svých sousedství je přinejmenším naivní.
Vaše poznámka o Němcích kteří sem přirozeně patřili je také mimo mísu. Kdyby kdokoliv ze sudetských Němců chtěl „ke svým bývalým spoluobčanů“, klidně si mohl koupit chalupu na Chebsku; z úspor z německého důchodu by to byla hračka. Ovšem jim nejde o tu krajinu, tedy chtěli by ji – ale bez Čechů.
Mimochodem jsem kdysi viděl dokument o Josefu Pfitznerovi. Redaktor se na něj ptal jeho bývalých krajanů, kteří přijeli z Německa na výlet do rodné vsi. Všichni kdo na něj vzpomínali, říkali jaký to byl slušný a pracovitý člověk, dobrého chování a vystupování. Nezasvěcenec by řekl, že popisují Mirka Dušína a ne válečného zločince. O jeho zločinec se nikdo z jeho bývalých krajanů nezmínil ani slovem. Toliko k té Vaší objektivitě při nahlížení historických osobností, ani Němci ji nemají a to jde o hodnocení uznaného válečného zločince, na jehož činech nelze záslužného najít ani zbla.
Prosím nesrovnavat Arthura Wellesleye,vévodu z Wellingtonu a vítěze od Waterloo s panem Edwardem Benešem,nejtragičtější a mejneschopnější figurou českých dějin…
1. Nehodnotil jsem vysídlení jako takové, ale jeho průběh. A ten „košer“ příliš nebyl. Navíc jsem chtěl poukázat hlavně na to, jak se uplatnila kolektivní vina. Chápu, že se tak dělo tenkrát, nechápu, že se toho zastává tolik lidí i dnes.
2. Poznámka o Němcích , kteří sem přirozeně patřili, rozhodně není mimo mísu. Jsem sudeťák, naše rodina žije na území českého státu již několik století. A naprosto přirozeně je zde po celou dobu integrována. Vyhoštěni jsme po válce nebyli, historicky se již mnoho generací hlásíme k České národnosti. Ne tak ale všechny větve naší rodiny, ta Německá vysídlena byla, přišla o všechny majetky a to za situace, kdy se nikdo neangažoval v nacistickém hnutí a reálně byli nakloněni spíše České, než Německé straně. Pouze si prostě zachovali svou Německou národnost a za to byli okradeni a vyhnáni. Moje maminka, která vysídlena nebyla, musela ještě dlouho po válce snášet mnohé ústrky a bezpráví jen kvůli svému německému příjmení.
3. Vaši poznámku o tom, že pokud by chtěli vysídlení Němci tolik žít v Čechách, mohli si zde koupit chalupu a přestěhovat se sem je těžké komentovat. Víte sám, že zde jste opravdu přestřelil, že? To je možné posledních 20 let, dříve to opravdu nešlo 😉 A to ať brzy po válce, tak za socialismu.
Na závěr, znám mnoho případů, kdy je okolím nějaký zvrácený zločinec popisován jako slušný a pracovitý člověk, takže jsem příliš nepochopil, co jste tím chtěl říci. Budu rád pokud mi to blíže vysvětlíte.
Bylo to v podstatě možné už v roce 1990. Tedy víc než před 30 lety.
Dle mého názoru má pan Carbol pravdu, když píše, že si to sudetští Němci zavinili sami, Kdyby se chovali jinak v roce 1938, tak by nebylo odsunu. Pokud vím z dobových materiálů, tak devadesát procent sudetských Němců podporovalo Henleina nejen názory, ale i činy, čím značně pomáhali k rozbití tehdejší republiky, což bylo podle tehdejších zákonů trestné a tudíž jako občané tehdejšího státu měli být souzení pro velezradu. Tak to aspoň vidím a cítím já.
souhlasim, Benes se dopustil samozrejme spousty chyb a nekterych i fatalnich, bohuzel to byl zaroven s komunisty architekt naseho presunu do sfery vazalskych statu SSSR a dusledky to ma dodnes obrovske. ohledne odsunu Nemcu – to samozrejme jinak moc neslo, ale mel to byt poklidny odsun, coz se nestalo. a ze se dela bohuzel zverstva z nasi strany je zname a ze Benes nad tim priviral oci, to samozrejme taky…takze ani tady nema cisty stit
Autor vychází mylně z předpokladu, že Češi, včetně vojenských jednotek, kteří na Němce útočili nějak zkoumali jejich charakterové vlastnosti. To je v ostrém kontrastu s dalším jeho tvrzením, že Češi dostali k vyhnání Němců příkaz „shora“, což je zase popřením suverenity nejen českého národa jako celku, ale také jednotlivců jako myslících bytostí a současně pokrytecké alibi pro nejvyšší představitele. V takto pojatém vidění událostí žadná osobní odpovědnost za poválečné zločiny nemůže existovat, natož aby existovala přímá odpovědnost politická.
inu jak vidno jediný osvícený i když DrB …
Kolektivní vina ? Copak je to za blábol ? Vždyť po odsunu tady zůstala pořád 200 000ová německá menšina a procentuálně to bylo přesně tolik Němců ,kteří na Hitlerův plebiscit na podzim 1938 odpověděli Nein. NEBYLI OSUNUTI VŠICHNI !!!!! Jenom říšskoněmečtí občané , kteří se jimi stali dobrovolně. Sudety nebyly v roce 1945 územím říšskoněmeckým. Tak tedy Heims in Reich. Jo a mimochodem ta německá menšina si pak začala dost brzo vyskakovat a po Antonínu Novotném chtěla už začátkem 60. let opět dvojjazyčné nápisy v pohraničí. Koncentráčník Novotný je poslal tam kam patřili. Po roce 1968 se pak vystěhoval skoro celý zbytek do Říše dobrovolně.
Kolektivní vina uplatňována byla (viz má odpověď panu Hradeckému výše). Takže s dovolením neblábolím. Moji odsunutí příbuzní se k ničemu nehlásili, pouze si po celá staletí zachovali svou Německou národnost. To byla jejich veškerá vina, za kterou přišli o majetek a především o domov.
Navíc si uvědomte, že ono číslo 200 000 Němců znamená cca 6,6% ze všech odsunutých. To je velmi zanedbatelné množství a rozhodně to neevokuje pocit, že zde zůstala nějaká početnější skupina Němců.
A k tomu Novotnému. Myslím, že pokud by dal stejnou možnost vystěhovat se po roce 1968 i Čechům, nestačil by se divit, kolik by mu jich zdrhlo 😉
Určitě, alespoň muži odpovídajícího věku, byli v německých ozbrojených silách a i ten zbytek podporoval válečné úsilí „rajchu“.
Muži odpovídajícího věku jsou v době válečného konfliktu vždy největšími obětmi z toho pohledu, že musí rukovat, ať se jim chce, nebo nechce. Nic to nevypovídá o jejich politickém či morálním postoji. I přes to, že máte na výběr mezi tím, jestli narukujete a nebo skončíte v žaláři (v horším případě rovnou u zdi) se i zde našli lidé, kteří se raději nechali umlátit k smrti, než aby bojovali v nacistických ozbrojených silách.
Trochu mě mrzí, že i přes tato známá fakta je všechny házíte do jednoho pytle. Včetně mých příbuzných. Ty statisíce (možná i nějaký ten milión) Německých antifašistů, kteří nakonec celou válku odnesli nejhůře ze všech 🙁
No, obávám se, že jich nebylo ani těch sto tisíc. Možná ani deset.
Jestli chtěl Beneš obnovit stát v intencích 1. republiky se již asi nedozvíme. Co ale víme jistě, je, že vytvořil stát navazující na totalitní 3. říši. S Němci odsunul i Rusíny – to byli také zrádci a kolaboranti? Nebo snad autor považuje za správné, aby v roce 1989 byli členové KSČ odsunuti do SSSR?
Není mi Honzo příliš jasné, co myslíte tím, že Beneš s Němci odsunul i Rusíny. Pokud vím, Rusíny si prostě vzal Stalin bez ohledu na to, zda se to Rusínům a Benešovi líbí či nelíbí. Dokonce drze tvrdil, že to Rusíni chtějí, což nebyla vůbec pravda. Vím to od Rusínů, kterým se podařilo uprchnout před Stalinem na Slovensko a do Čech.
Myslel jsem to tak, že v rámci budování nové republiky nechal odsunout/odtrhnout Podkarpatskou Rus i s jejími obyvateli do jiného státu. V podstatě ty lidi hodil přes palubu. Netvrdím, že se mu to úplně líbilo, ale pro funkci a moc udělal ledacos.
Měl vyhlásit SSSR válku?
Prostě uhájit Podkarpatskou Rus proti sovětům bylo technicky naprosto nemožné a Československo by se tím i vyřadilo z bloku vítězných států.
IMHO bychom měli využít současných zmatků na Ukrajině a to území si vzít zpět. Naprostá většina tamních obyvatel by to uvítala.
MMCH, EUrohujeři by si mohli spočítat, že by získali ne nevýznamnou populační skupinu, hlasující alespoň v prvních letech pro setrvání v EU 😉
Když podepíšete smlouvu s ďáblem, pak vám nezbude než mu eventuálně vyhlásit válku, pokud se z ní chcete vyvléknout. Lepší je takové smlouvy nepodepisovat.
Už jsem to tady někdy asi zmiňoval, ale to, že zrovna my „bychom měli využít současných zmatků na Ukrajině a to území si vzít zpět…“
Tak když povážíme, že s Ukrajinou, resp. tou Podkarpatskou Rusí jako ČR přímo ani nesousedíme… Ale myslím, že by se tu pro to mohli nabízet jiní kandidáti. Tak víme, že ten region skoro tisíciletí před rokem 1918 patřil Uhrám, Maďaři to znovu drželi za druhé světové války, a stačí připomenout, jak i dnes se Orbánova vláda pere za práva maďarské menšiny na Ukrajině – a to se v první řadě týká právě téhle oblasti…
Čerte,
myslím, že s námi nebo se Slováky (nebo v nějakém společném poručnictví) by jim bylo lépe než s Maďary.
Lidé tam pořád vzpomínají na éru ČSR jako na zlaté období svých dějin.
A.S. Pergill
Tak to ano… Ale myslím, že kdyby třeba měla nastat taková situace, že by se Ukrajina měla jako celek nějak rozpadat (a úplně mimochodem, můžeme připomenout, že se zatím rozhodně nenaplnily takové ty prognózy cca z roku 1991, tj. doby rozpadu SSSR, které Ukrajině předvídaly slibnou budoucnost významné hospodářské a politické, přinejmenším regionální, mocnosti), tak Maďaři, a do jisté míry nebo zčásti možná i Rumuni, by byli aktivnějšími zájemci o toto území než my, resp. Slováci…
On sice Beneš „chtěl obnovit stát v intencích 1. republiky“ , jenomže, jak je taky v článku uvedeno „.. Jistá také nebyla obnova Československa v předmnichovských hranicích. „. Jinak řečeno, Beneš (a náš stát) byl v tomto silně závislý na rozhodnutí vítězných mocností. Na jedné straně správně upozorňujete že si Sovětský svaz ponechal Zakarpatskou Ukrajinu,
ovšem na straně druhé, Němci vedli na konci války jednání se Spojenci o separátním míru, v rámci kterého by jim byly ponechány předválečné zisky, čili včetně našich Sudet. Ale k tomu naštěstí nedošlo…
– „intencemi“ jsem myslel nejen uzemní celistvost, ale i původní politický systém
– poválečné Československo opravdu nemělo předmnichovské hranice
– neřekl bych, že Sovětský svaz si ponechal Zakarpatskou Ukrajinu, řekl bych, že Sovětský svaz anektoval Podkarpatskou Rus
– myslím, že za Podkarpatskou Rus měl Beneš stejnou zodpovědnost jako za „Sudety“, když už ji uzmul Uhersku/Maďarsku
K tomu nedošlo proto, že s nacisty nikdo žádná jednání nevedl, protože každý chápal, že nacistům se už nedá nic věřit.
„Separátní jednání Záopadu s nacisty“ je Stalinův paranodní blud ve stylu podle sebe soudím tebe – viz doložky patu Molotov Ribbentrop,, viz separátní neutralita SSSR s Japonskem.
Západní mocnosti oduznaly mnichovskou dohodu po atentátu na Heydricha – uzemní rozloha CSR tak byla velmi draze ale přece jen definitivně vykoupena.
Jsou prokázány takovéto sondy přes Španělsko a Švédsko, snad i Švýcarsko. Stalin si byl vědom toho, že se západní státy nesetkaly s tak drsnou okupační brutalitou jako SSSR (např. ekvivalentů našich Lidic byly v SSSR stovky), a tak nebyly tak silně motivovány „zahnat nacisatickou šelmu až do jejího doupěte a tam ji zabít“.
Mimochodem, pokud by k něčemu takovému došlo (největší riziko by nastalo, kdyby uspěl atentát na Hitlera a následný protinacistický puč „Operace Valkýra“), bylo by velmi problematické obnovení Československa v předmnichovakých hranicích s Německem.
Také je možné, že západním státům došlo, k čemu vedlo poválečné uspořádání po 1. sv. válce a nechtěly opakovat stejnou chybu.
to je blabol, ze spojenci vedli s nacisty jednani o ponechani sudet nemecku
Máte mylné informace-Podkarpatskou Rus nám Stalin prachsprostě ukradl-samozřejmě i s obyvatelstvem 🙁 O žádné vysídlování se nejednalo…!!!
Pro takovéto kardinální „výplody“ musíte brát v úvahu územní stav před 1.sv.válkou a dále přes její průběh a konec, následně mezidobí do II.sv. války a poté stav po ní… Před I.sv.válkou „mělo“ Rusko území na západ až za Lodž, a od severu od necelého Finska až po Besarábii (dnešní Moldavsko) k Černému moři. Po vítězství bolševiků v Rusku docílil Lenin toho, že Rusko „vystoupilo“ jako stát z I.sv.války, ale za cenu, že se „dobrovolně vzdal“ velké části tehdejšího zapadního území (ale jaksi podmíněně s tím, že v budoucnu se toto území může někde vrátit…). Tak třeba vzniklo Polsko a Ukrajina (aby se poté mezi nimi vzniklo několikrát napětí…) a také samostatné pobaltské státy (zde tedy pouze na období mezi oběma sv.válkami – jen u Litvy to bylo necelé území). A ani tehdy nebyla předtím Podkarpatská Rus součástí našeho území, ale R-U ( a to je dostalo „darem“ od Ruska za pomoc proti Napoleonovi…).
Tak o tom, co píšete, mj. u té Podkarpatské Rusi se dá předpokládat nějaký vliv nebo dočasná příslušnost ke Kyjevské Rusi někdy v hlubokém středověku, tak do 11.století, ale pak už to bylo víceméně trvale součástí uherského státu (a nakonec tedy toho Rakouska-Uherska) – nepopírám, že tam potom ještě někdy ve středověku nějaké mocenské vlivy z toho ukrajinského prostoru (nikoliv však samozřejmě nějakého ukrajinského státu) nepronikaly… Rozhodně není pravda, že by ji Rusko darovalo Rakousku v důsledku napoleonských válek. Jenom, když už to připomínáte, tak bych tedy dodal, že tam za napoleonských válek došlo k nějakým dočasným posunům v těch ukrajinských oblastech, získaných předtím z dělení polského státu, ale to se týkalo tuším Bukoviny, kterou nebo jejíž část zabrali Rusové po porážce Rakouska od Francouzů v roce 1809, ale pak to na bázi vídeňského kongresu 1814/1815 Rakousku zase vrátili.
Jinak, brestlitevský mír mezi sovětským Ruskem a Německem z března 1918 byl z Leninovy strany anulován už po pádu německého císaře Viléma II. v listopadu 1918, ale asi taky jasné, že tam pro tu další situaci byl rozhodující dost komplikovaný vývoj, daný ruskou občanskou válkou, nacionálními hnutími národů v té západní části (tehdy se fakticky rozpadajícího) ruského impéria, atd.
Ty by nebyl špatný nápad, komouši do Sojuzu, co víc si přát?
Nic nového, tohle známe,ale z dnešního pohledu je zřejmé,že se děly zásadní chyby už po roce osmnáct.Zde se nabízí rčení: Třista let jsme úpěli pod Rakouském…ó,to se nám to úpělo…
To je velmi pěkné rčení, díky za rozšíření mých obzorů 🙂
Aha, takže podle Vás jsme měli zůstat v Rakousku a přijmout postavení druhořadých občanů bez vlastní úřední řeči? A smířit se s vedlejší kolejí – hlavně že bychom měli plné pupky? No to teda potěš.
Celý článek na mě působí velmi jednostraně, takže mě nakonec nepřekvapilo, když jsem na konci článku zjistil, že p. Carbol je předseda Společnosti Edvarda Beneše. Dívat se dnešníma očima na tehdejší události je velmi ošidné, když ještě navíc víme jak vše dopadlo. Odsun cca 3 mil českých němců je i dnes po 76 letech aktuální téma zvláště, když navštívite bývalé Sudety a zkusíte srovnat dnes a minulost (aspon díky Wikipedii), tak vás musí popadnou smutek z toho jak ta oblast vypadala před těmi lety a jak vypadá dnes, takže i z těchto důvodů považuji plošný odsun němců za obrovskou chybu. Beneě je významný spoluviníkem jak zminovaného odsunu, tak i poválečného uspořádání ČSR, kdy např. zakázal obnovení Agrární strany, která byla největší politickou stranou před válkou viz Košický vládní program: Vláda vyhlásí zákaz všech fašistických stran a organisací a nedovolí v jakékoliv formě těch politických stran, které se těžce provinily na zájmech národa a republiky – agrární strany, její odnože tzv. živnostenské strany Národního sjednocení (…)“. Říká se, že po válce byl proti obnovení těch politických stran, které jej nepodpořily při volbě prezidentem. Samotný Edvard Beneš jak já jej vidím byl na jedné straně zakomplexovaný člověk, který si, ale o sobě zároven myslel, že je vyvolený pro nějaké velké úkoly a cíle a byl to také malý a to nejen výškou, ale i myšlením viz výše neobnovení Agrární strany. Bohužel byl také zbabělec, který jako vrchní velitel armády dal rozkaz vzdát se nepříteli a potom jako první utekl z boje. Přiznám se, že nechápu, že ho po válce takto vítali místo, aby ho soudili za zbabělost. Tím se, ale vracím ke své druhé větě,že je obtížné hodnotit dnešním pohledem historické události a reálie.
Proč ho vítali, namísto aby ho soudili? Řekl bych, že velmi dobře ovládal politický marketing, to se mu musí nechat. Ostatně dnes tu máme také jednoho přeborníka v této disciplíně.
Beneš neměl po roce 1944 pod kontrolou téměř nic. Silová ministerstva patřila komunistům a byla vedena komunisty, konala proti vůli ostatních stran.
V případě MO generál Svoboda byl nucen jednat jako agent NKVD – at jím papírově byl či nebyl.
Velmi úspěšný postup sovětizace východní Evropy měla na starost NKVD a SMERŠ – pod vedením geniálního organizátora (a zločince) „soudruha“ Lavrentije Beriji.
Mám k postavě pana Beneše podobný postoj, mimo vámi zmiňované ho také viním z (minimálně nepřímého) podílu na nástupu bolševiků k moci. Pokud nic jiného, velmi jim to usnadnil. Vždyť nakonec právě on udržoval poměrně nadstandardní vztahy se Stalinem (minimálně v rámci západních zemí, kam jsme se v té době stále ještě řadili). Jako socialista patrně vycházel částečně z přesvědčení a částečně i z vlastního prospěchářství.
Mimo to pořádně nevím, jak se vlastně v exilové vládě angažoval. Mýty o tom jsou poměrně velké, ale pokud člověk pátrá po realitě, pak zjišťuje, že byl Beneš v podstatě (jak píšete) zbabělý člověk, pro kterého byly na prvním místě jeho politické ambice a snaha vyjít se všemi. V principu se velmi podobal současným politikům. Ty však nikdo za totožné chování nijak neglorifikuje. Důvod je jednoduchý, na takovém chování totiž nic obdivuhodného není.
Problémem je, že jsi naprosto neinformovaný neználek, který nemá ze své hlouposti žádné komplexy a ke všemu se vyjadřuje. Beneš opustil republiku poté, co Hitler prohlásil, že zachování okleštěných Čech a Moravy s Benešem není možné. A co je důležité, mimo republiku se věnoval získání sympatií pro rozbité Československo, viz jeho turné po USA, kde odmítli Mnichov ještě před válkou. Atd
Do národního sjednocení vlezli i komunisti. Po podpisu paktu Molotov-Ribbentrop pak všechny komunistické strany otrocky podporovaly nacisty až do 21.června 1941. Českoslovenští komunisté ve Velké Británii hromadně odmítali „bojovat v imperialistické válce Británie proti Německu“ a sabotovali činnost exilové vlády.
Komu se to z komunistů nezdálo, ten byl v SSSR popraven či vydán do nacistického Německa (cca 600 německých komunistů), v zahraničí pak například ubit krompáčem (Trockij v Mexiku).
Ono máte pravdu v té druhé i poslední větě že „je obtížné hodnotit dnešním pohledem historické události a reálie. – tedy přesněji, ono je na tom problematické to hodnotit dnes značně zjednodušeným pohledem , bez hlubší historické analýzy, jak to vlastně pokračovalo, či pokračovat, jiným vývojem mohlo.)
Tedy, například hned v úvodu, se sice může zdát smutné srovnání, jak ta oblast vypadala před těmi lety a jak vypadá dnes. Jenomže už je problematické si představit, namodelovat jak by v Sudetech ta situace probíhala, kdyby tam ty Němce ponechali.
Že dejme tomu, by byla velká část z nich souzena za kolaboraci s nacisty – pro připomínku ty lidové soudy probíhaly po válce ve velkém i s Čechy. A skončili by na dlouho v lágrech a jejich majetky stejně konfiskovány
Že stejně by po roce 1948 by byl jejich kapitálový majetek zestátněn, stejně jako jejich pole, atd převedena do JZD. atd..
Že dejme tomu, by stejně byli odsunuti /do vnitrozemí /z blízkosti západní hranice, když se tam budovala Železná opona.
A to ani nemluvím, o tom -a že řadu těch lokalit osobně znám a viděl jsem ten průběh, za socialismu se toho tam řada přece jen (za státní peníze) udržovala /jistě ne všechno, leč něco ano), a ten hrozivý kolaps přišel až v prvních desetiletích po listopadu 1989. Bohužel právě až tehdy , co se nedalo rychle zpeněžit , o to už se nestaral vůbec nikdo, a až tehdy se to nechalo úplně zpustnout. I to je dosti děsivé memento..
No a k tomu druhému. bohužel ono je příliš snadné tvrdit že „..samotný Edvard Beneš si snad myslel, že je vyvolený pro nějaké velké úkoly“ v takové situaci by sám neobstál lépe asi nikdo. Jen pro příklad í, pokud se divíte že „jako vrchní velitel armády dal rozkaz vzdát se nepříteli“, tak „za armádu byl tehdy, během mnichovské krize ve vládě generál Syrový, a i ten ono „vzdání se“ doporučil. Ty důvody proč by zase byly na dlouhou analýzu, ale halt jenom prezident (i kdyby to snad ještě byl Masaryk) už nás zachránit nemohl.. A podobně, značně složitě by se mohla popisovat i politická situace (a role Beneše v ní) od roku 1945
Zoufalci a neznalové se mohou projevit na internetu,bohužel.Vždy takoví byli,chtěli také „něco“ říci – K problému:Ne co kdo napsal,ale fakta:Závěry Postupimské smlouvy v článku X.uvádí:3 víťězné velmoci se rozhodli,aby ve střední Evropě byl klid,bude proveden transfer němec.obyvatelstva z Polska,Československa a Maďarska.Odsun musí být proveden humanitní formou.(V dalším článku se řešil problém uhlí a brambory(z Polska),aby obyvatelstvo v Německu přežilo zimu.
Souhlasím s Davidem ve všem. Navíc zbavením se Němců, kteří zde 500 let žili, drželi noblesu a na co sáhli, fungovalo, si republika sama podřezala větev. České Sudety se dodnes z tohoto exodu nevzpamatovali a „ostravský lid“, který toto území dosídloval, k němuž řadím i autora článku, si tuto věc zásadně neuvědomuje. Zejména díky Němcům (tj. i Rakušanům) jsem jiní než Poláci, Slováci, Rusové či balkánští Slované.
Je třeba pochválit Hlídacího psa za to, že uveřejnil i článek opačného vyznění než agitky pana Urbana.
Jsem toho názoru, že president Beneš měl mnohá negativa, např. je známo, že byl silně zakomplexovaný ze své velmi podprůměrné tělesné výšky, ale kvůli tomu se mu rozhodně nemusí nasazovat psí hlava.
Pan Carbol nemůže reagovat jinak. O podvodech TGM a Beneše v St. Germain ani slovo. O diskriminaci sudetských Němců po vniku ČSR, ani slovo. Ve Francii, kde byla válka, si Francouzi v referendu odhlasovali, že si své Němce ponechají a jak nádherné je dnešní Alsasko-Lotrinsko, na rozdíl od kdysi kvetoucích Sudet. Hlavně, že „největší Čech“ Karel IV., měl za otce francouzského Němce… My máme dva nositele Nobelovy ceny. Z řad našich bývalých spoluobčanů jich pocházelo 10. Porsche mohla být dnes naše automobilka a mnoho dalších slavných firem z první republiky… Jsme po staletí etnikem, které spolu s ostatními tvořily Bohemii s Bohemiany různého etnického původu. Už jen 20% Čechů má čistě slovanské geny. Kdykoliv si Češi vládli sami, dopadlo to špatně, jako s každou zemí, která ztratí tradici a s ní i své elity… Edvard Beneš se zachoval jako válečný zločinec. Vyvolal a podpořil genocidu etnika. Genocidium je nejodpornější zločin, kterého se „lidé“ na lidech mohou dopustit.
Lucemburčané měli na tisíc obyvatel nejvíce od Němců povražděných odbojářů, takže bych je s Němci moc nezaměňoval.
Sudetští Němci hned v říjnu 1918 povstali a sudety musely být dobývány jako nepřátelské území, proto nebylo reálně možné jim dát autonomii. Kdyby se nepřiklonili k Hitlerovi, tak ji časem získat mohli.
„Zemské vlastenectví“ chcíplo v momentě, kdy se stalo prostředkem zcela nepokryté germanizace.
Ty elity nám vybil jakýsi zločinecký národ, žijící na západ od nás. nevíte náhodou, který?
A dalších 250 000 lidi z elit nám ,,vybil,, /protože tolik občanů Československa emigrovalo v letech 1948-1989 /nějaký zločinecký národ žijicí na východ od nás s centrem v povodí řeky Moskvy.Nevíte náhodou ktery?
Takže nám je nevybil, ale odešli.
Výsledek je ovšem stejný Pergille, jakoby nám je vybil. Užitek z nich má někdo jiný, ne my. A těch 250 000 lidí, kteří emigrovali v době komunismu, jak uvádí Ivo, to je ten nižší odhad. Já jsem se setkal s odhadem 250 až 500 tisíc. Ale i kdyby to bylo pouze oněch 250 tisíc, je to na tak malý národ velmi mnoho a vzhledem k tomu, že se jednalo o tu kvalitnější část národa, postihl nás jejich odchod velmi silně. Už jen odchod těchto lidí, nemluvě o jiných škodách a celkové stagnaci a normalizaci, je důvodem, proč tuto okupaci Rusům nezapomenout. Materiální škody způsobené ať už přímo nebo nepřímo byly sice značné, ale myslím, že jsme se z nich už do značné míry zotavily. Daleko horší a tragičtější jsou však škody morální, škody na způsobu myšlení tohoto národa, z kterých jsme se ještě nevyhrabali. O tom, jak velké jsou tyto morální škody způsobené ruskou okupací, svědčí mimo jiné například i vaše příspěvky na Hlídacím psu Pergille.
Zkuste nahradit „s Němci“ termínem „se Židy“ – a pak se zamyslete.
To nejde. Židé nezaložili SdP, neoslavovali ani neprosazovali připojení pohraničí k rajchu. Zato převážná většina sudetských Němců ano, a později pro rajch zabíjeli ve wehrmachtu, v SS, nebo v koncentrácích právě ty Židy.
Pane Carbole, proč se Češi museli s Němci rozejít, aby mohli žít vedle sebe, když obyvatelstvo států, které je za hranice nevyháněly, se s nimi dodnes snáší? K vyhánění nepřikročily DK, NL (jen 3691 z cca 170 000), B, L, F, I, RO. Své Němce vyháněly pouze CS, PL, H (jen asi 30 % zbytek Maďaři proti vůli sovětské okupační správy uhájili), YU. Je známo, že SK a H by si své karpatské Němce raději nechaly, ze stejného důvody jako si Poláci nechali asi 1,1 milionu z nich pod záminkou repolonizace (= kdo odříkal polsky Otčenáš, mohl s rodinou zůstat). Slováci se ale museli podrobit českému diktátu. Jak Slováci, tak Poláci a Maďaři si uvědomovali, že domácí Němci jsou kvalitním výkonným obyvatelstvem nadmíru potřebným pro rozvoj státu. A mohl byste zkusit zodpovědět, proč se asi v tuctu cz-obcí s příslušně velkou německou menšinou dodnes bojí požádat radnici o zavedení dvojjazyčných nápisů jako mají Poláci.
Rasistický blud o „kvalitním výkonném obyvatelstvu“, jaký šířili za okupace Němci 🙂
A ty dvojjazyčné nápisy by prostě vadily, protože asociace s protektorátem (kde musely být i ve stoprocentně českých lokalitách). Sověti nám tu po srpnu 1968 dvojjazyčné nápisy nezaváděli, proto dnes tolik nevadí dvojjazyčné nápisy např. v Karlových Varech.
Jenom pro informaci, ani v Karlových Varech žádné dvojjazyčné nápisy pro Rusy nemají. Na oficiálních budovách vůbec, a místní obchůdky a hotely mají nabídky mají pro cizince v čtyřech i více jazycích.
Sem tam v azbuce nějaký leták, čistě pro místní Rusy, třeba o představení nějakého ruského umělce, nebo levné volání do Ruska – ale ty zase ani nepřekládají do češtiny.
Dokonce, tedy, poněkud trapná událosť, když tam před lety instalovali sochu T.G.Masaryka, tak šla fáma, že prý si ho Rusové pletou s Leninem – čili se na ten sokl (za drahé peníze) přidělal nápis T.G.Masaryk – ovšem pouze v latince, takže Rusové mají smůlu
A pokud by tedy šlo o „jiné xjazyčné nápisy, pokud budete chtít jet vlakem z Chebu do Aše, tak se prosím nelekněte, na vlaku je cedule Marktredwitz – Hof Hbf. Místní chápe, leč přespolní se doptá, pokud mu ten vlak zatím neujede :)))
Jestli to nebude také tím, že Dány a Holanďany jejich „němečtí spoluobčané“ nepovažovali za rasově podřadné a nechovali se k nim podle toho…
Že tak čtu, to Vaše závěrečné „zamyšlení“, já sám žiji v jistém českém kosmopolitním (příhraničním) městě s řadou menšin, takže nechápu smysl požadavku “ zavedení dvojjazyčných nápisů“, protože tady doslova na každém sloupu a v/u každém obchodu (i jiných subjektech) vídám řady nápisů v několika jazycích. a nikdo z vedení města tomu nebrání:)))
Tak jestli snad tím požadavkem „o zavedení dvojjazyčných nápisů“, nemyslíte zavedení povinnosti takových dvojjazyčných nápisů, které by potom i obec vynucovala? To by opravdu nemuselo skončit dobře, a řada seniorů (kteří třeba pamatují i Protektorát) by z toho mohla mít infarkt..:)))
Souhlasím s panem Urbanem v jeho červnovém článku Prezident ničitel. Beneš pravdu neměl, povýšil uplatnění kolektivní viny nad úlohou a rolí státníka hledat demokratické řešení byť by bylo sebesložitější. Za tři roky mu to dala komunistická sebranka plíživě nastolující komunistický zlořád od května 45 „sežrat bez servítek až na dno“, Vyhnání Němců se jim hodilo do krámu víc než co jiného. Beneš pak umíral jako zlomený muž asi si už i vědom svých mnoha tragických omylů. Nástup sudeto -německého šovinismu oné doby nehledejme jen v Němcích samotných ale zejména i v politice Československa od jeho vzniku. Byla to politika hodně vzdálená principům demokratického středoevropského státu který slibovali mezinárodnímu společenství jeho zakladatelé. Politika nespravedlivě upřednostňující vedle české vůdčí role také neproporcionálně slovenskou menšinu nad všechny ostatní menšiny v novém státě jak v dělbě státní moci tak i v běžném životě, politika která prakticky neumožnila aby se tři miliony našich tehdejších spoluobčanů s novým státem ztotožnili. Po nástupu nacismu se pak přiživená ukřivděnost největší německé menšiny stala katalyzátorem události které jí následovaly.
Vznik ČESKOSLOVENSKA a udělání ze Slováku bratry a z Němcu v pohraničí cizáky byla chyba .Prumyslové pohraničí vydělávalo republice slušnej balík ,ale do pohraničí se nedávalo skoro nic .Nebýt německých samospráv tak by města v pohraničí byla zaostalá.Proto jim vyhovoval Hitler a Henlain kteří jejich stížnosti na nerovnost mezi námi a němci využili k nekalé propagandě.Slováci se nám za bratříčkování v pojetí Beneše odměnili že se odtrhli v.r:1938.Mnchov byl dusledek naší domácí politiky.
Průmyslové pohraničí ve skutečnosti vyrábělo pouze zbytné věci (např. bižuterii). Proto na ně dopadla krize hůř než na vnitrozemí, které se dokázalo uživit produkcí nezbytností. Navíc stejná situace nastala i během první světové války, kdy rozhodně nelze říci, že by rakousko – uherský režim Němce diskriminoval a cíleně poškozoval. Na konci první světové války byl v některých oblastech Sudet hladomor jako v nějaké rozvojové zemi a Němci ještě bojem proti československé vládě komplikovali situaci.
Je vidět že toho o historii průmyslového pohraniční moc nevíte, ani o problematice zásobování těchto oblastí potravinami po r.1918, když už patrně narážíte na oblast severních čech zmíněnou bižuterií. Ono se toho v podhorských příhraničních oblastech tolik vypěstovat nedá tak jako v tehdy zaostalých úrodných nížinách, kde se „produkcí nezbytností“ dá uživit samozřejmě lépe. Často docházelo k rychlejšímu zásobování nedostatkovými přídělovými potravinami z přeshraničních oblastí Saska. I proto se zde historicky rozvíjel průmysl a stojírenství zde bylo na špičkové úrovni. Doporučuji si prostudovat archívy než budete takto dedukovat.
Byla tam malovýroba a především spotřebního zboží, které v době krize nejde na odbyt jako první. Za toho Rakouska byla nouze o umělá hnojiva. Přestože proces výroby čpavku z vodíku a vzdušného dusíku nobelisty Habera prodloužil válku asi o dva roky, bylo jich málo a byla dodávána přednostně do půd s nejvyšší bonitou (u nás hlavně Polabí a Haná), takže úrodnost v horských polohách šla dolů (a to ještě byly drsné rozdíly mezi Rakouskem a Uherskem, v Uhrách bylo potravin až skoro do konce války víc a v lepší kvalitě).
Čili spadla jim výroba potravin v místě, odbyt většiny průmyslu šel do kopru a bylo to.
Jinak v pohraničí jsem viděl akorát podniky od Němců vytunelované a zavřené, aby nedělaly konkurenci podnikům na druhé straně hranice.
Průmyslové pohraničí mělo daleko měststější charakter a vyšší úroveň infrastruktury /vodovody,kanalizací/a životní úroveň než centrální části českých zemí.A k tomu zbytnému průmyslu.Jen město Jablonec nad Nisou mělo v letech R-U monarchie větší daňové výnosy než celá Halič.Je zajímavé že německé mateřské firmy těch našich znarodněných a později privatizovanych trosek fabrik v pohraničí funguji a stále produkují špičkové zboží.
V letech prosperity jistě ano, ale zatímco potraviny lidi budou kupovat pořád (to je třeba ta Halič), bez nejrůznějších cingrlátek typu bižu, sklenčky, vázičky apod. se obejdou. I to kafe můžou pít z plechového hrnku a ne z Karlovarského porcelánu, alespoň než přejde krize. Nebo začnou alespoň víc dohlížet na služku, aby jim nepotloukla to, co už mají.
Lépe bych to neřekl.
Beneš byl jen Masarykova vycvičená opička, bohužel kritizovat starého populistu se ani dnes nikdo neodváží.
Ano, jenže rozčarování pro ně přišlo poměrně brzy. Důležitá místa na úřadech obsadili Říští Němci, dospělí muži dostali povinnost nástupu do Armády. Zavedena válečná výroba a plnění válečných dávek. Každá sudetská rodina měla potom nějakého padlého na frontě.
Slováci nebyli upřednostňováni jako Slováci, ale jako Čechoslováci. Existovala idea o vytvoření patnáctimilionového československého národa, který by tak svým počtem duší převálcoval ostatní národy, především Němce, Maďary a Poláky. A tento československý národ byl upřednostňován podporou škol, novin a časopisů, vydáváním knih atd. Třeba získat zaměstnání u státu jako úředník, železničář nebo policista nebylo jen tak, uchazeč musel bez potíží mluvit česky nebo slovensky. Úředním jazykem byl jazyk československý, který měl dvě varianty. S němčinou se vůbec nepočítalo, takže i v naprosto německých oblastech byli jen čeští státní zaměstnanci.
Není to pravda, i ten Němec se mohl stát státním úředníkem, pokud zvládl češtinu asi tak na úrovni současných česky studujících zahraničních studentů. A bez té češtiny se neobešel, protože se agenda vyřizovala v češtině.
A, mimochodem, řada tuzemských Němců mluvila česky naprosto perfektně a bez cizího akcentu, takže se za okupace uplatnili jako provokatéři, pracující pro gestapo. Jen v Brně jich bylo chyceno tolik, že jejich nakonzervované mrtvoly (po popravě) vydržely na lékařské fakultě až do sedmdesátých let jako materiál pro anatomické pitvy.
Naprosto souhlasim, je to skvele vyjadreno. Jenom nevim,proc tov etsine nasich spoluobcanu stale unika.
Jestli bych si dovolil oponovat, ona už je zásadní chyba v popírání možnosti kolektivní viny. Což má tedy jistě právní smysl v trestně-právních případech (ovšem i tam se, pro připomínku, pracuje s pojmem organizovaná skupina). Zatímco v případech politických rozhodnutí se touto kolektivní vinou argumentuje a pracuje poměrně často a snadno. I nyní (nedávno), když nás politici „přesvědčují“, že to je přece vina (některých, řady, mnoha?) lidí, že nedodržují předpisy, aj, takže proto a pro všechny (kolektivně) musí ta opatření politickým nařízením zpřísnovat a porušení přísně trestat N’est-ce pas ?
Takže co se týče Beneše, nikdo netvrdí, že by být měl být nejlepší, supergeniální politik všech dob, a že by snad mohl vymyslet projednat a prosadit pro všechny strany výhodné, přijatelné , právní demokratické a navíc dlouhodobě stabilní řešení.,,,
Že o tom mluvíme, pokud by snad měl mít prezident takovou schopnost a pravomoc, tak se musíme ptát, proč Havel nezabránil v roce 1992 rozdělení Československa.. Oproti situace Beneše by to snad měla být brnkačka…
Bohužel ten Carbol měl začít rokem 1918. Dějiny je nutné vykládat obšírněji než on, který líbivě nám zkresluje situaci.
Výsledek hovoří za vše – Československo již dávno neexistuje. Proto by si Češi měli klást otázku, jak vlastně vzniklo ono Československo a proč k jeho zániku došlo. Ale to pro toho Carbola je sousto, které jako Benešovo zaslepenec nám není schopen vysvětlit.
Moje matka byla ze Sudet,česká rodina,ale děda se vyučil ve Vídni a mluvil líp německy než česky.Rok 1945 pak přinesl vraždy pro zábavu ,zakopávání za živa a znásilňování Rusy nakaženými kapavkou.
Řádění Rusů lze pochopit,bylo to jim přirozené jednání jemuž byli z domova zvyklí.Řádění Čechů pochopit nelze a dokud viníci nedojdou trestu,nelze uvažovat o nějaké shodě s rodinami obětí.K těm viníkům patří i londýnská vláda s Benešem a Ingrem,kteří k těmto činům Čechy hecovali .Odsun bylo rozhodnutí Beneše ,dodatečně vzaté na vědomí mocnostmi.Mohlo být správné či nesprávné,to ať si vyříkají historikové a není zde předmětem viny,tím je způsob jaký zvolili a ten byl zločinný.
Řádění Rusů můžete pochopit jako důsledek toho, co viděli při osvobozování okupovaných území.
1.Co se tyka Nemcu, tak se zda byt moralne vsechno v poradku. Ale proc se povalecne usporadani tykalo i Madaru a „nemeckych“ Zidu?
2.„Velka reparacni nula“ – Je to trochu slozitejsi: „sudetonemecky podil“ na zeleznicnich vagonech csl. drah napriklad Rusove dali alespoz castecne Polakum. Podle mezinarodnich smluv nalezel totiz ponemecky majetek v zahranici velmostem, ve vychodni Evrope Sovetskemu svazu. Z Nemecka dostala CSR reparace ve vysi 8,4 milionu dolaru (cesky zdroj). Materialni skody, zpusobene prechodem frontu, odhadla UNRRA na 120 miliard Kcs, z toho 30 miliard na Slovensku, v letech 1945-48 vyplatila UNRRA CSR na tyto skody financni pomoc ve vysi 9,683 miliard Kcs (slovensky zdroj).
3.Podivejte se prosim na protokoly rorhovoru Benese se sovetskym velvyslancem v CSR (https://www.prlib.ru/collections/1298142). Benes hajil uz v tricatych letech stalinisticke krvave cistky vic nez komuniste. Uz italsky velvslanev v Praze v letech 1928-30 Luigi Vannutelli Rey psal, ze by Beneše neoznacil jako lhare, ale jeho chovani nazval „psychickou anomalii“: Kazdemu rekl to, co on myslel, ze chce slyset. Anthony Eden charakterizoval 1943 Benese jako „maleho intriganta, ktery na kazdou stranu rozsizuje polopravdy a tim zpusobuje zbytecne konnflikty“.
Ad 1) Pokud se týká Maďarů, tak ti „pykali“ za to, že na Slovensku chovali stejně jako Němci v Čechách. Ono se o tom moc (na rozdíl od Mnichova) nepíše, ale Maďarsko si, v roce 1939 taky odtrhlo kus jižního Slovenska..
A pokud se týče „německých“ Židů, na ty formálně dolehlo znění Benešových dekretů – protože se v 30.letech přihlásili při Sčítání k Němcům . Píšu formálně, protože při hlubším studiu těch Benešových dekretů zjistíte, že lidé. kteří byli nacistickým režimem persekuováni, se mohli z toho odsunu vyreklamovat – jenže o to museli požádat.. Což tedy ti němečtí Židé neudělali, patrně při své moudrosti pochopili že jim bude v poválečném (západním) Německu lépe a bezpečněji než v poválečném Československu :)))))
Maďaři okupovali slovenské pohraničí. O odsunu rozhodovala národnost, k níž se člověk sám aktivně hlásil (respektive za děti to dělali rodiče) nikoli náboženství. Takže Židé, kteří se hlásili k Němcům (nějakých 80 procent), měli smůlu.
Tento článek plně podepisuji. Je skoro zázrak, že v dnešní době ještě vychází články odporující módnímu trendu dělat z Němců oběti války a poválečných událostí.
Kdyby tu Němci zůstali, byl by to stále problém. Nevím jak se na to sami Němci dívají v současné době, ale jejich tendence k roztahování se a přivlastňování si zabraného prostoru je historicky doložitelná. Jsem ráda, že se jsem si konečně, po dlouhé době, mohla přečíst článek, který „ten ubohý, krutě vyhnaný lid německý“ nelituje a uvádí události do patřičných historických mezí. To, že se někdo zachoval k Němcům škaredě, to všechno byl jen důsledek předchozího a zpravidla také si takto mnozí hlupáci a zbabělci hojili svá ega.
Velmi výstižné, děkuji. Ještě bych doplnil požadavek protihitlerovské německé sociální demokracie v anglickém exilu, aby Sudety už navždy zůstaly připojeny k Německu. Každý ví, co to ze strany „hodných“ Němců znamenalo
Skvěle napsáno, děkuji! Dnes je takovýchto článků potřeba jako soli.
Ono je to celé složitější. Spíš bych si nejprve položil otázku, proč čeští Němci viděli takovou spásu v Hitlerovi. Na tenhle průser zadělal už Masaryk a spol. Vytvořili jakýsi „ceskoslovenský národ“, cosi imaginárního, co de fakto nikdy neexistovalo (bohužel Evropa nejsou USA, kde funguje primárně občanský princip – Američan řekne že je Američan třeba irského, německého, afrického atd. původu, ale to pořád Američan a ne Ir, Němec nebo třeba Súdánec). ČSR měla být primárně konfederací (po vzoru Švýcarska) území dělených dle převažujících národností (Češi, Němci, Slováci, Poláci, Maďaři, Rusíni) s odpovídající správou a nikoliv, jak tomu bylo pod „českým“ imperialismem, kdy etničtí Češi byli de facto menšinou (v celé 15 mil. ČSR jich bylo asi 6,5 mil.), i když významnou. Němci, ale i Slováci atd. nebyli příliš připouštěni do vysokých funkcí ve správě státu a když přišla krize ve 30. létech, nejvíce to odnesly chudší Sudety, Slovensko atd. Nelze se pak divit tomu, že představa připojení k Německu byla pro tyto „druhořadé“ občany tak lákavá. No Slováci to pak dorazili, de facto to skončilo až v roce 1993 rozdělením ČSFR. Prostě celý koncept československého národa byla chyba od počátku.
No a vysídlením Němců jsme se střelili do vlastní nohy a to hodně. Místo řádného potrestání skutečných zločinců naši „hrdinové“ občas zavraždili nějaké ženy či děti, ukradli co mohli atd. Na to skutečně nemůžeme být hrdí. A Sudety se z tohoto „hrdinského činu“ nevzpamatovaly dodnes. Stačí přejet hranici do Nšmecka a zpět a porovnat, jak vypadají krajina, vesnice, městečka. Je to k pláči.
Když ono je to skutečně složitější – to je právě ten rozdíl mezi státem a národem, resp. národností, jejíž definice, jak zjistíte je dosti rozplizlá, že se dokonce v různých státech liší. Český název „národnost“ se sice otrocky překládá jako nationality, jenomže už když se podíváte do novějšího OP, uvidíte že zpětně se to překládá jako národnost/státní příslušnost.
Takže skutečně, občan USA prohlásí že je Američan (a má to v pase), stejně jako občan Velké Británie – řekne oficiálně že je Brit (neb i to má v pase), a až na nižší úrovni bude vzpomínat staré křivdy, že je Skot, Welšan, a nikoliv nějakej Anglán,,,
Tudíž – pokud by se podařilo Masarykovi vytvořit takový společný stát na občanském principu „všichni jsme občané státu Československo“, uznáváme plně jeho svrchovanost. ale současně si demokraticky, občansky volíme své zástupce do jeho řízení, měl by v podstatě vyhráno.. Jenže se mu to nepodařilo, a ty „národnosti“ se mu tam začaly mezi sebou hádat, a jak to dopadlo, za 20 let víme.
Nápad s rozdělením na kantony sice vypadá dobře, jenže, když se podíváme na příklad Švýcarska, ani tam to nestihli „za 20 let“, ale trvalo to prosím postupně , nelekněte se, 700 let..
https://www.moje-svycarsko.cz/Kantony
a jak se tam taky můžete dočíst, když se to pokusit „urychlit“ Napoleon, tak se tam proti němu vzbouřili…
ČSR měla být primárně konfederací, ale to po povstání Němců hned v roce 1918 prostě nebylo možné. Kdyby nepřišel Hitler, tak bychom tu nejspíš nějaké německé kantony měli.
Článek je trochu ve vleku názorových klišé a stereotypů. Fakt je, že už za první republiky panovala značná netolerance k Němcům a to vedlo k radikalizaci a odloučené německé (3 miliony) „menšiny“. V té době jsem nežil a netroufám si soudit v čem byl problém jak se na něm Beneš nebo TGM podílel. Excesy vendety po válce lze jistě při pochopení kontextu vysvětlit, ale nevím jestli zcela omluvit. To zvažte sami jak by jste se chovali. Každopádně Beneš je hodně ambivalentní figura našich dějin. Chápu, že někdo ze společnosti E. Beneše ho adorovat musí, kdo jiný by to měl dělat, že. My ostatní si můžeme nechat určitý odstup a přiznat si, že Beneš nejenom udělal řadu chybných rozhodnutí, ale hlavně přispěl komunistům k jejich destrukci demokracie.
Faktem ovšem je, že až do října 1918 nám Němci vnucovali ty svoje skřeky, a pak se cítili být dotčeni, že se bez nich obejdeme.
Benešovci budou vždy hájit Beneše, jeho kroky a poukazovat na to, že vyhnání (proč pořád říkáte „odsun“?) bylo rozhodnutí vítězných mocností (ovšem na popud a vytrvalou snahu právě Beneše). Souhlasím s těmi, kteří tvrdí, že za problémy s Němci mohl vznik Československé republiky a jeho politika. 800 let jsme tady žili pospolu a český šovinismus konce 19. a začátku 20. století nebyl o nic menší, než ten německý. A najednou museli Němci pryč, protože „si to s ami zavinili“? Vždyť jich bylo přes tři miliony. Se Slováky jsme nikdy neměli nic společného, jen dvacet let republiky. S Němci několik století společného života, kultury, historie. Po vyhnání zbyla v pohraničí jen poušť, ztráta historické paměti a devastace krajiny. Beneš se neštítil nálepkování a kolektivní viny. Když v roce 1946 přijel do zničené Opavy, neváhal prohlásit, že tam přijel definitivně zúčtovat s Němci. Jako by každý Němec rovnal se nacista. A kolik takových nacistů – a říkají si vlastenci, národovci – máme dnes kolem sebe. Měla by se konečně bez příkras říkat pravda – Beneš byl ke konci války posedlý vyhnáním Němců a tento akt, ať už svévolný nebo posvěcený vítěznými mocnostmi, byla docela obyčejná genocida, jako každá jiná.M
1918,němců bylo víc než slováků ,ekonomicky / daně / platili asi 7x více do státního rozpočtu . proč se ten stát jmenoval “ československo “ ? — 1938 , v mnoha obcích proběhly demonstrace německých antifašistů proti henlainovi ,po obsazení pohraničí hitlerem tito utekli před zatčením do zbylého česka a my jsme je vyhnali zpět k nacistům. 1945, jsme vyhnali ze země německé antifašisty i německy mluvící židy .
otázka k zamyšlení , byla by 2. světová válka , kdyby se rakouská monarchie nerozpadla / i trochu s naší pomocí /
Antifašisté, explicitně dle znění Dekretů, mohli o neodsunutí požádat. U těch Židů je problém ten, že pronásledování z rasových důvodů se dost dobře nedá chápat jako ekvivalent odboje. Zejména pokud se před začátkem okupace projevovali vůči Čechům nepřátelsky.
S obsahem článku vcelku souhlasím, ale nikoli bez výhrad. Proč byli odsunuti i němečtí židé, kteří nějakou náhodou dokázali přežít koncentrák? Stejně tak byli odsunuti i němečtí nepřátelé Hitlera, které Němci rovněž zavřeli do koncentráků. Tuto nespravedlnost odsunu či nelidské zacházení při divokých odsunech nechápu. Tím jsme se zachovali stejně, jako Němci. Když samozvaní mstitelé se rozhodli zajet do nějaké vesnice a tam postřílet ještě děti, nebo staré občany, protože ti mladší buď padli, nebo byli v zajateckých táborech, českému národu také neslouží ke cti. Málokdy je někdo později soudil, a když už, tak dostali směšné tresty a po půlce už byli doma.
Válka sebou nese násilí a Němci se dopustili nejhorších zločinů v historii lidstva. A i když už válku prohráli, stejně se chovali k českým civilistům tak hrozně, že mnozí Češi měli pocit, že mají jakési právo jim to oplatit. Jenže už v době míru a to nám mohou Němci oprávněně vyčítat.
V dnešní době, kdy se ve škole děti učí, že Hitler bojoval proti bolševizaci Evropy a v podstatě konal dobro v zájmu evropských států, že 2. světovou válku vyvolali rusové a Hitler jen reagoval na vzniklou situaci, je pochopitelné, že pan Urban píše o odsunu našich „přátelských Němců“ to, co píše. Ohýbání historie se stalo modní záležitostí a včerejší nepřítel nacista je náš dnešní přítel a spojenec.
Naštěstí ještě žijí pamětníci a Ti vědí své.
„do čela československého odboje logicky postavil Edvard Beneš. Jiná personální alternativa nebyla“ Např. diplomat Štefan Osuský nebo gen. Lev Prchala. „K samotnému vysídlení čs. Němců musí zaznít, že Edvard Beneš není autorem tohoto řešení!“ Nicméně Beneš jej prosazoval, podepsal a proto za něj nese plnou odpovědnost. Mimochodem Ještě v r. 1940 jednal Beneš s Wenzelem Jakschem o vyhnání Sudetských členů NSDAP, SS, Gestapa a jiných válečných zločinců. Odhadovalo se to asi na milion lidí, Jaksch souhlasil a tento akt by měl smysl i retrospektivně. Benešův plošný „odsun“ byl ve skutečnosti etnickou čistkou, která je ve slušné společnosti právně i morálně neobhajitelná. Dál nečtu. Nemá to smysl. Autore vy nejste historik, ale propagandista.
Jenže technicky se nic jiného prostě udělat nedalo. Jak dlouho by soudy probíraly Němce, který z nich je ten „jeden ze tří“, co má být odsunut? Možná by to dělaly ještě teď.
Lžete. Beneš se rozešel s W. Jakschem proto, protože sice Jaksch plánoval obnovení Československa, Ovšem v pomnichovských hranicích.
Pan Prezident Beneš neměl pravdu bohužel v ničem. Jeho zahraničně politická orientace po první světové válce na Francii a Velkou Británii a po druhé světové válce na Sovětský svaz přivedla obyvatele Československa dvakrát do otroctví. Poprvé na 6 let a podruhé na 41 let. Přitom zásluhu na vzniku Československa měly Spojené státy Americké a obyvatelé bývalého Rakouska – Uherska v Americe. Češi, Slováci, Židé a Rusíni. Ti byly dekretem Edvarda Beneše v roce 1945 zbaveni československého občanství a darování jako otroci Sovětskému svazu. Bylo to přes 700 tisíc občanů. Mám podezření, že to bylo součástí určitého obchodu mezi Benešem a Stalinem. Rusíni byli loajální občané Československa až do 15.3. 1939. Jan Antonín Baťa byl odsouzen jako kolaborant a připraven o majetek, přitom celou válku podporoval finančně vládu Edvarda Beneše v Anglii. Do dnešní doby mohly finanční výnosy z celého světa plynout firmě Baťa ve Zlíně. V dějinách rozhodují osobnosti. V Rakousku, Finsku a Jugoslávii měly po druhé světové válce silné osobnosti, přitom první dvě země patřily mezi poražené. My máme ve zvyku náš osud svádět na zahraničí. Ale nebylo nikým určeno, že budeme pod vlivem komunistů a Sovětského svazu 41 let. Za to si můžeme sami a Edvard Beneš. Stačilo by, kdyby se Edvard Beneš po první světové válce i po druhé světové válce orientoval na USA. Edvard Beneš byl vrchní velitel ozbrojených sil a armáda by stála za prezidentem i v roce 1948. To ho neprobudila smrt Jana Masaryka, zatýkání hrdinů protifašistického odboje hned po únoru 1948 ? Za 41 let emigrovali statisíce Čechů a Slováků, statisíce byly v koncentračních táborech socialismu. To nebyli Němci, ale Češi a Slováci. A nakonec se stejně po roce 1989 Československo rozpadlo, takže jeho idea Čechoslováků byla a je mrtvá. Lidé se projeví v krizových situacích a Edvard Beneš ve všem prohrál. Je to dle mého názoru nejtragičtější postava českých dějin. Ovlivnil negativně život miliónů obyvatel České republiky až do dnešní doby. Přitom největším bohatstvím každé země jsou její obyvatelé. Myslím si, že nejste schopni tuto osobnost objektivně posoudit, na to je potřeba časový odstup . Ještě bych Vám doporučoval projet pohraničí České republiky od Ostravy do Aše a dále do Břeclavi. Možná budete potřebovat tlumočníka, ale ne do německého jazyka. I toto ovlivnil a zasloužil se o to Edvard Beneš.
Beneše může adorovat národ, který si zvolil Zemana za prezidenta a Babiše za premiéra. Tím je řečeno vše. Každý národ má takové politiky, jaké se v něm rodí. proto ta mizerie v každém čase.
Vzhledem k tomu, když vidím, kdo konkrétně plive jedovaté sliny na Zemana a Babiše (a tady zase na Beneše), tak vám dávám za pravdu. Ovšem s tím, že tu adoraci chápu jako plus a bezcenné lži o těchto (a dalších) politicích zase jako mínus.
Pochopitelně jací se v něm zrodí.
Jisté je že p.Beneš pouze dekrety podepsal o odsunu Němců nebylo rozhodnutí Československa,ale vítězných mocností.Jedine co o.Klasovi pripisuji jako kladné počínání je jeho postoj k pokusům překrucovat tato fakta.Jidáši z Čech očekávají třicet stříbrných, skutečností je že odsunutí Němci byli odškodnění, Češi, kteří museli utéct před henlajnovci do vnitrozemí nejen nebyli odškodněni,ale jejich zem na ně zapomněla, politici i média dělají vše proto,aby o této části dějin mládež nic nevěděla, podlézají Německu.To Poláci si při schvalování sjednocení Německa vynutili , že tito nebudou moci překrucovat konečná usnesení vítězných mocností co se týká území poválečného Polska a klást nároky na revizi těchto usnesení.
Posloupnost uzdálostí je nevyhnutelným principem hodnocení historie. Každá doba nějak navazuje ne dobu předešlou. Vznik ČSR navazuje na Rakousko -Uhersko, ale částečně se zveličuje utrpení v době pobělohorské, zatímco se zamlčuje rozvoj hodpodářský a národní obrození, po němž jsme měli statut téměř federální. Němcům se v Sudetrech líbilo, a tak vzkvétali a v době vzniku ČSR jich bylo 3,5 milionú. Podobně na Slovensku se líbilo Maďarům a bylo jich tam přes půl milionu. K bagatelizaci těchto menšin byl vymyšlen společný „československý národ“ a tento podvod umožnil vznik ČSR. Co čert nechtěl, vysvětlil to Hitler Evropě v Mnichově a „napravil“ tak tento podvod následnými kroky, proti nimž nic neměly Anglie, Francie ani Itálie. Těžko spekulovat, nakolik k tomu přispěla k menšinám přezíravá politika 1. republiky. Myslím, že málo, Němec je nespokojen, když nepanuje, což se vyřešilo nástupem Hitlera. Benešivi vyčítám vůdčí roli při bolševizaci naší země. Počínaje Košickým vládním programem, pokračujíc nedemokratickým zákazem Agrární a Živnostenské strany a vyvrcholením Vítězným únorem s přijetím demise ministrů a přistoupením na všechny požadavky Kl. Gottwalda. Asi náš národ nenáviděl, že mu připravil takovou budoucnost.
Clanek pana Urbana povazuji za mimoradne potrebny pro pripomenuti role, jakou sehral Dr. Benes. Zaznam Benesova projevu, kde hrima “musime nemeckou a madarskou otazku vylikvidovat”, zcela jiste dodal odvahy lidem, kteri maji na svedomi brutalni likvidaci nemeckeho obyvatelstva nejen v Postoloprtech, Brne, na Svedskych sancich, ale na mnoha mistech cele zeme. Polemika, zda nemci byli internovani v koncentracnich taborech, je v kontextu nejen Postoloprt, tabora Hanke nebo Pohorelic, pro me zcela nepochopitelna. Je prokazatelne, ze nemci byli drzeni a vrazdeni v koncentracnich taborech, rizenych ceskoslovenskou armadou. Uvadet, ze v techto taborech nebyly plynove komory, timto se snazit situaci zlehcovat, povazuji za nestoudne.
nechapu, ze v clanku ani zminka o tom, ze benes, ac v exilu ve velke britanii, nas privedl do chrtanu komunistickeho CCCP, kdy na sklonku 1943 jednal v moskve se stalinem a gottwaldem o budoucim usporadani ceskoslovenska. a jestli se nepletu, uz tam dohodli, ze prvnich pseudosvobodnych voleb po valce se budou moci zucastnit jen 4 strany – komunisti, socialni demokrati, narodni socialisti a lidovci. spousta lidi nemela koho volit, tak to nakonec hodili nektere z techto stran, nebo hodili bile listky.
nechapu, ze benesoj nevadilo vydat se stalinovi, i kdyz moc dobre vedel o jeho skoro dvouletem spojenectvi s hitlerem, kdy dodavkami ropy, obili a nerostnych surovin prispel k okupaci skoro cele Zapadni evropy.
a paradoxne v dobe, kdy si benes uzival exilu v londyne a nacisticka luftwaffe londyn bombardovala, stalin posilal vyse zminenou ropu, obili a nerostne surovinu hitlerovi, aby se mu lip bombardovalo.
i pres to vsechno benes videl budoucnost v komunistickem sovetskem svazu.
podle me neni moc co oslavovat.
Nechápete víc, ale stačí si vzpomenout na konferenci v Jaltě, kde se rozdělila Evropa na základě výsledků vítězství ve válce, kterou začalo hitlerovské Německo , za vydatné pomoci deep state V.Británie…
Souhlasím s tím, co je zde napsáno. Je dost složité to posuzovat dnešní optikou, ale pravděpodobně jiné řešení nebylo možné.
Když si vezmu třeba zákaz mnoha politických stran a hnutí nebo třeba novin a cenzurování těch povolených, tak s demokracií to po roce 1945 nevypadalo nijak růžově. A toto Beneš a jeho vláda připravovala už dříve. V dějinách neexistují kladné a záporné postavy, jen různě šedé. A nelze se tak postavit jen na jednu stranu. U Beneše ale chápu výjimku, protože oponentem mu je Hitler.
Naprostý souhlas. Studoval jsem podrobně Dr Beneše, veškerou jeho korespondenci v Sezimově Ústí. On byl de facto tvůrcem republiky, on stál u podpisu všech smluv. On věnoval všechny síly obnovení republiky, náleží mu veškerá úcta. Panu Urbanovi ani ta sebemenší, znám jeho působení v Prachaticích… Ale to je vedlejší. Pokud pan Urban nic neví, měl by o daném tématu mlčet.
Výborně pane Carbole,
přesně tak bych to napsal já sám.
To , že pan Urban a mnozí co špiníte Beneše můžete sedět u PC je důsledek, že
republiku osvobodili spojenci, mnozí z Vás by se možná ani nenarodili a ti ostatní
co by měli to „štěstí“ by pracovali pro Adolfa, až by jim pot tekl do bot.
Souhlasím s p. Carbolem, že článek p. Urbana byl expresivní a určitě ty rozumné donutil k zamyšlení. Proto ostatně p. Carbol reagoval a také to beru tak, že není zde mnoho prostoru pro kompletní analýzu a proto spoustu informací které dotvářejí obraz chybí. A proto jsem za články obou pánů rád a děkuji jim. Také by mně zajímal pohled jak p. Carbola tak Urbana na příčinu, proč německé obyvatelstvo tak Hitera vnímalo a vítalo. Jestli to není ta souvislost která nám uniká.
Beneš měl dvě možnosti. Vést Československo do války proti Německu nebo spáchat sebevraždu. Následky jeho zbabělosti máme dodnes.
Považuji za pravděpodobné, že se Britové a Francouzi zavázali v případě odporu Československa přijít Hitlerovi na pomoc (a mže se to dodnes tutlá, ale že to Beneš věděl). Němcům bychom patrně dokázali přinejmenším drsně pustit žilou (přepadení Polska by museli odložit někdy na rok 1944), a to jak ztrátami živé síly, tak i vojenské techniky. Navíc by Němci nezískali výstroj a výzbroj pro cca 20 divizí, která jim umožnila zahájit válku už v roce 1939, necelý rok po Mnichovu.
Britští a francouzští „mírotvůrci“ si nedokázali spočítat, že v podstatě dávají v Mnichově Hitlerovi ty zbraně, které potřeboval, aby zahájil válku proti nim. Čímž předvedli značnou míru mentální nedostatečnosti.
Z pohledu Francouzů je absolutně nelogické budovat nákladnou obrannou linii na hranicích s Německem a pak si odstřelit nejschopnějšího a nejlépe vyzbrojeného spojence v zádech protivníka.Polsko pak vmanévrovat do konfliktu s Německem a pak nedodržet sliby pomoci.Je evidentní,že za tím byl zájem ukázat Hitlerovi,že na západ to nepůjde,ale že na východ má cestu volnou.Britové i Francouzi si mysleli,že až se serve Hitler se Stalinem,tak oni pak v klídku tu válkou vyčerpanou část Evropy ovládnou.
Hlavne slo o to zabavit nemovity a movity majetek Nemcu, jehoz celkova hodnota presahovala hodnotu Marshallova planu pro celou Evropu.. Cesky stat je z podstaty zalozen na kradezi…
Celková hodnota majetku Němců v Československu nepřesahovala částku, kterou nám Německo mělo vyplatit jako reparace, a kterou nám (rozdíl mezi zabaveným německým majetkem a přiřčenými reparacemi) dodnes dluží. Němci začali odškodňovat oběti z koncentráků a z nucených prací v podstatě až poté, co jich víc než 90 procent zemřelo stářím.
Všichni bývalí občani ČSR, kteří přijali občanství III.říše, zcela automaticky se stali zodpovědni za všechny zločiny proti ČSR, které Německo provedlo. Jejich majetky jsou zabaveny oprávněně jako občanům agresora. Výjimka pro Němce občany ČSR, žijící na území ČR, kteří prokáží svou bezúhonost vůči ČSR, se tento postup netýká.
Odsunu Němců rozumím, v kontextu doby to byl logický krok a ačkoliv nesouhlasím s násilím, které při něm bylo spácháno na bezmocných, nelze se mu příliš divit.
Absolutně však nesouhlasím s glorifikací Beneše, co jiného však čekat od předsedy stejnojmenného spolku.
Beneš měl samozřejmě zásluhy o vznik Československa, nicméně existuje také mnoho záznamů dokazujicích jeho charakterové vady egocentrismus, posedlost moci a nedostatek odvahy. V rozporu se všemi právními předpisy vydal zemi Němcům a následně abdikoval a uprchl do exilu. Následně se neváhal nechat oslovovat presidentem a ve snaze dostat se do čela odboje neváhal diskreditovat své konkurenty, především z řad vojenského velení. Neváhal se paktovat s komunisty a opět v rozporu se vším schválil odtržení zakarpatské Ukrajiny, aby nás nakonec za slib presidentovani i po válce přehodil sovetskemu svazu.
Pro mě to je vlastizradce, intrikán a neštěstí protuto zemi!
Eduard Beneš, byl ješitný ,sobecký, pomstychtivý, mistrný manipulátor a zbabělec. Celý život mu šlo jen o jeho prospěch. Aby měl jistotu, že bude po válce zvolen prezidentem, nevával se spojit se zrůdou Stalinem a Gottwaldem, ti mu to zaručili.
V demokratickém prostředí záruku neměl , měl by v něm příliš mnoho oponentů.
Také díky příliš neobjasněným temným zákoutím v jeho životě , včetně problematického získání titulu doktora práv a metodám jak likvidoval své oponenty. V r. 1935 byl zvolen prezidentem ,díky komunistům, když omilostnil Gottwalda.
On je rozhodující měrou zodpovědný , že jsme se po válce stali součástí totalitního komunistického bloku ovládaného zločinným stalinským režimem. Kdy si to konečně uvědomíme kdo byl Eduard Beneš.
Paradoxem je , že máme zákon o jeho úctyhodnosti. Kdo Beneše především glorifikuje, Václav Klaus a vzhlížejí k němu i komunisté, vždyť jim pomohl k moci.
Ing. Miloslav Huleš
Kdyby Beneš demisi nepřijal, došlo by k občanské válce, na kterou nebyla demokratická část společnosti připravena. Někteří demokratičtí politici dokonce odjeli v únoru 1948 na hory, protože absolutně nereflektovali, o co se jedná. Neměli jsme, bohužel, žádného Pinocheta, který by ten Staromák obklíčil a tu sběř, která se tam shromáždila, vystřílel.
Všichni bývalí občané ČSR německé národnosti , kteří přijali říšské občanství se dopustili velezrady a napomáhání nepříteli. A tedy měli být odsouzeni a potrestání podle zákonů ČSR. Tedy i smrtí zastřelením nebo oběšením. Všichni bývalý občani ČSR, kteří přijali občanství III.říše, zcela automaticky se stali zodpovědni za všechny zločiny proti ČSR, které Německo provedlo. Jejich majetky jsou zabaveny oprávněně jako občanům agresora. Výjimka pro Němce občany ČSR, žijící na území ČR, kteří prokáží svou bezúhonost vůči ČSR, se tento postup netýká. Bohužel s rozvratem ČSR r. 1938 do ustanovení opětovné vlády ČSR a zavedení státního pořádku, docházelo , ze současného pohledu,sice k excesům, ale jednalo se o akt proti občanům nepřítele, kteří navíc neuposlechli rozkazu své vlády ke kapitulaci. Tedy se už nejednalo o válečné činy , ale terorismus, ze strany nepřátel ČSR.