IN MEDIAS RES. Rozmohl se nám v Česku takový neřád. Někteří z veřejných prostředků placení zaměstnanci odmítají skládat účty ze svých počinů a okázale ignorují dotazy od novinářů. Novináři mají dvě možnosti – smířit se s tím, nebo se začít domáhat nápravy. Cestou soudní žaloby v případě Pražského hradu, nebo cestou stížnosti k Radě Českého rozhlasu, v případě mlčícího mluvčího ČRo Jiřího Hošny.

Mluvčí Českého rozhlasu Jiří Hošna už přes půl nereaguje na dotazy reportérů HlídacíPes.org. Ptali jme se ho na nefunkční etickou komisi ČRo – mlčení. Na poradenské služby novináře Jefima Fištejna – mlčení. Na politiky v pořadech Lubomíra Veselého – Xavera, na poslechovost pořadu téhož moderátora, na dramaturgii pořadu manželky hradního kancléře Alexandry Mynářové, na to, zda současný generální ředitel ČRo René Zavoral bude obhajovat svůj mandát – vždy mlčení.

Kdo, komu a co „drží“?

„Stopka“ pro HlídacíPes.org ze strany ČRo přišla poprvé loni v lednu. HlídacíPes.org byl zařazen mezi média, se kterými „se nemluví“, v souvislosti se zájmem o návrat prezidenta Miloše Zemana do vysílání Českého rozhlasu. Odtud na dlouhou dobu zmizel po skandálním vulgárním projevu v pořadu Hovory z Lán. HlídacíPes.org odeslal mluvčímu následující dotazy, na které přes telefonickou urgenci neobdržel odpovědi.

Screenshot mailové komunikace z 20. ledna.

Zatímco na otázky nijak neodpověděl, nebránilo to Jiřímu Hošnovi v tom, aby ve stejný den na Twitteru autora dotazů – tedy moji maličkost – nevybíravě napadl.

https://twitter.com/Jiri_Hosna/status/1219515809170624517?ref_src=twsrc%5Etfw%7Ctwcamp%5Etweetembed%7Ctwterm%5E1219515809170624517%7Ctwgr%5E%7Ctwcon%5Es1_c10&ref_url=https%3A%2F%2Fhlidacipes.org%2Fnema-barikada-ceskeho-rozhlasu-urazky-misto-odpovedi-mluvciho-hosny%2F

Válka na špatné adrese

K systematickému ignorování dotazů od HlídacíPes.org se Hošna vrátil začátkem letošního roku.

Šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan proto letos 19. července napsal řediteli komunikace, marketingu a obchodu ČRo následující mail se žádostí o vysvětlení jeho mlčení.

Vážený pane Hošno,

nemohl jsem nezaznamenat, že setrvale neodpovídáte na dotazy směřující z naší redakce. Doufám, že Vám slušnost dovolí odpovědět alespoň na tento e-mail. 

Nebudu apelovat na fakt, že jste placen z veřejných peněz a že je rolí tiskového mluvčího odpovídat i na nepříjemné otázky. 

Rád bych Vás však požádal o oficiální vysvětlení vašeho přístupu.  

Předpokládám, že se cítíte dotčeni některými našimi texty. Na našem webu vychází řada kritických článků, snažíme se, aby vždy byly podloženy fakty a ověřenými informacemi, zároveň připouštím, že nejsme neomylní a že se naše texty občas někoho osobně dotknou. Ostatně něco takového nepochybně zažívají i redaktoři rozhlasu.  

Na straně druhé i zaujatý čtenář by měl pochopit a připustit, že zrovna naše redakce se opakovaně staví na ochranu zájmů a role veřejnoprávních médií a tedy i Českého rozhlasu. Pokud máte pocit, že s námi vedete válku, vedete ji na špatné adrese. 

S pozdravem a v očekávání odpovědi 

Robert Břešťan
šéfredaktor HlidaciPes.org

Reakce? Jiří Hošna i tento mail nechal bez jakékoliv odpovědi.

Stížnost Radě ČRo

Redakce HlídacíPes.org se ovšem s tímto zjevným porušováním povinností z veřejných prostředků placeného zaměstnance ČRo nehodlá smířit, a obrátila se proto na Radu Českého rozhlasu s následující stížností.

Věc: Stížnost na porušování informační povinnosti ze strany Českého rozhlasu

Vážení členové Rady Českého rozhlasu.

Český rozhlas a jeho novináři při naplňování role veřejnoprávního média získávají informace – mimo jiné tím, že se dotazují jiných institucí, orgánů a úřadů, obvykle prostřednictvím jejich tiskových mluvčích.

Je proto navýsost podivné a paradoxní, že sám Český rozhlas tuto informační povinnost vůči jiným médií neplní a dotazy novinářů ignoruje.

V příloze přikládáme na ukázku seznam dotazů a obsah korespondence adresované redakcí HlídacíPes.org mluvčímu Jiřímu Hošnovi, jež zůstala bez jakékoli reakce. Stranou pak ponecháváme dotazy zaslané prostřednictvím SMS – též zcela bez reakce.

Český rozhlas je instituce placená z koncesionářských poplatků a tedy veřejných peněz; z veřejných peněz je tedy nutně placený i pan mluvčí. Ve vztahu k vybraným novinářům však zjevně své pracovní povinnosti neplní. Ať je to z jeho vůle, či z vůle jeho nadřízených, je tento přístup zcela nepřípustný a též v rozporu s informační povinností, jež veřejnoprávní médium má.

V kodexu ČRo čteme, že rozhlas „představuje fórum pro veřejnou diskusi, v níž je možno vyjadřovat široké spektrum názorů a hledisek“ a že „poskytuje nestranné a nezávislé zpravodajství, informace, komentáře a analýzy“. Teze lze nepochybně vztáhnout i na situaci, kdy je o informace žádán rozhlas – i u témat, které vyjadřují spektrum názorů a stanovisek, které pro rozhlas vyznívají kriticky.

Podobně jako další část kodexu, kde se píše o napomáhání „vzájemnému porozumění a toleranci“ a dále, že si Český rozhlas „musí zakládat na otevřenosti“ a „účelem existence rozhlasu jako služby veřejnosti je zajistit veřejnosti zdroj informací“.

Čteme i to, že „předpokladem úspěšného plnění takto obecně vytyčeného poslání je poznání potřeb obyvatel, proto bude Český rozhlas neustále hledat a posilovat zpětné vazby s veřejností“.

Žádáme tímto prostřednictvím Rady Českého rozhlasu, aby vedení ČRo řádně instruovalo své podřízené k tomu, že se kodex vztahuje i na povinnost tiskového mluvčího hovořit s médii (tj. zástupci veřejnosti) a zodpovídat i dotazy, které z nějakého důvodu považují třeba za nepříjemné.

Informujte mne prosím na uvedenou e-mailovou adresu, jak jste s podnětem/ stížností naložili.

Za redakci HlídacíPes.org

Robert Břešťan, šéfredaktor

Teď čekáme, jak Rada ČRo s naší stížností naloží.

Žaloba na Hrad

Jiří Hošna nehraje svoji roli „němé barikády“ (tak byla pojmenována i anticena pro tiskové mluvčí) zdaleka sám. Babišova vláda a třebas ministerstvo zdravotnictví využily koronavirové pandemie k vyloučení nepohodlných médií a novinářů z možnosti kladení dotazů na tiskových konferencích.

Asi nejdále pak zašel Pražský hrad, respektive Kancelář prezidenta republiky. Ta koncem května ústy kancléře Vratislava Mynáře oznámila, že nebude poskytovat žádné informace vybraným médiím. Svůj krok zdůvodnila bojem proti dezinformacím. Opatření se týká týdeníku Respekt, serverů Seznam Zprávy a Deník N a pořadů České televize 168 hodin a Reportéři ČT.

Proti diskriminačním krokům celé řady úřadů a institucí protestoval například Český výbor Mezinárodního tiskového institutu:

Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu (CZ IPI) apeluje na vládu, ministerstva, úřady a další instituce, aby nebránily novinářům v jejich práci a respektovaly právo veřejnosti na informace, jejímiž zprostředkovateli jsou právě žurnalisté.

Selekce konkrétních novinářů či celých redakcí a omezování jejich přístupu na tiskové konference, či ignorování jejich dotazů, kastování na média přátelská a nepřátelská, je nepřijatelné a českou společnost přibližuje k praxi běžné v autoritativních a nedemokratických režimech.

Role žurnalistů je pro rozvoj svobodné společnosti nezastupitelná a orgány veřejné moci mají vůči veřejnosti povinnost odpovídat na jednotlivé žádosti o poskytnutí informací a ze své činnosti se i s ohledem na financování z veřejných peněz zpovídat.

CZ IPI vyzývá dotčené redakce a vydavatelské domy, aby se praxi zákazů či mlčení dotčených institucí bránily i soudní cestou, ostatní novináře pak k tomu, aby kolegiálně kladli dotazy v zastoupení svých kolegů a kolegyň, jimž je jejich práce znemožňována.

V Praze dne 9. června 2021

O nutnosti aktivní obrany

CZ IPI vyzval média k aktivní obraně proti diskriminaci. Stížnost HlídacíPes.org Radě ČRo proti mlčení Jiřího Hošny je krokem aktivní obrany.

Obdobně se rozhodl postupovat i Deník N, který podal správní zásahovou žalobu na Kancelář prezidenta republiky. Ta podle redakce postupovala nezákonně, když se rozhodla vybraným médiím včetně Deníku N neodpovídat na otázky:

„Jde o úřad jako každý jiný, nemůže si vybírat, zda bude plnit své povinnosti a dodržovat zákony. Odpovídat bez diskriminace médiím na otázky – včetně těch nepohodlných – je povinností každého úřadu. Občané mají právo být informováni o počínání státu a média jsou tu od toho, aby státní moc kontrolovala. (…) Žalobou nesledujeme jen zájem Deníku N. Jsme přesvědčeni, že hranice toho, co si úřady smějí a nesmějí ve vztahu k médiím dovolit, musí stanovit soud.“

Absolutně souhlasím. Zpupnost mocných neustále narůstá a s ní i snaha znemožnit nezávislým novinářům kontrolu výkonu moci. Je potřeba se tomu bránit. Nejen tím, co a jak píšeme, ale není-li vyhnutí, tak všemi prostředky, které nám dává právní řád České republiky. A zabránit tak šíření nového neřádu.