Okamura, Zeman, Doubrava. Čeští politici ve službách dezinformací a propagandy

Být politikem není snadné. Musíte se vypořádat s lobbisty, voliči, bufetářkou nebo neznalostí vlastního programu. A do toho všeho se zkusit vyhnout tomu, abyste se nestali poskoky dezinformačních webů nebo přímo Kremlu. A nebo tomu běžte naproti a ještě se smějte jako smyslů zbavení.

Čeští politici jsou čím dál častěji nuceni se pohybovat ve dvou různých prostředích. Kromě reálného světa vstupují i do virtuálního prostoru a více či méně jsou schopni akceptovat jeho nepsaná pravidla. V obou těchto dimenzích se pak chovají v závislosti na ideologii i vlastní sociální inteligenci.

Případ Holík

Jaroslav Holík, dříve zvolen jako nestraník za KSČM, do Poslanecké sněmovny zvolený za Úsvit, v současné době člen Okamurovy SPD, před několika dny vyrazil na výlet. Na Krym. V době výročí anexe.

Ukrajina na tento krok zareagovala pětiletým zákazem vstupu na ukrajinskou půdu. Holík jen těžko může zastírat svůj primární úmysl – stát se součástí ruské propagandistické mašinérie.

Cesty politiků na východ Ukrajiny nebo na anektovaný Krym jsou obecně problematické. Navštíví-li poslanec toto území, navíc v době výročí anexe, vysílá tím jasnou zprávu. Holík všemu nasadil korunu tím, když věnoval rozhovor Sputniku. Tento server patří mezi jeden z mála skutečně prokazatelně ruských propagandistických nástrojů v České republice.

Některá prohlášení z rozhovoru stojí za zmínku. „Já jsem se setkal pouze s jedním člověkem, který kategoricky odmítal hovořit. Očividně byl jinak naladěn, oproti většině jeho spoluobčanů. Všichni ostatní ale doslova zářili nadšením,“ popisuje Holík.

„Je očividné, že předchozí ukrajinská vláda málo investovala do rozvoje Krymu. Ten se ve srovnání s Ukrajinou samotnou nachází v úpadku. A ve srovnání s Ruskem — to ani nestojí za řeč. Měl jsem šanci navštívit různé ruské regiony. Například dokonce i na Bajkale, v Irkutsku, na samotném Dálném východě jsem viděl krásné cesty, bouřlivou výstavbu, obchody plné potravin. Je třeba říci, že i na Krymu jsou obchody plné potravin, žádného deficitu jsem si nevšiml,“ básní poslanec.

„Krym je skutečná perla pobřeží Černého moře, má krásou přírodu, je to nejkrásnější místo na Zemi,“ říká v rozhovoru Holík.

Holíkův stranický šéf, Tomio Okamura, se pozitivním vztahem k politice Kremlu také netají. Okamura se účastní seminářů o „Mýtech o Rusku“ a v koncepci obranné politiky SPD najdeme i třeba poznámky jako „Ukrajina je na rozdíl od Ruska uměle vytvořený stát a její hranice byly vytýčené bývalými politickými špičkami Sovětského svazu. Trpí absencí historické tradice vlastní státnosti a za 25 let své existence nebyla schopna vytvořit funkční stát akceptovatelný všemi obyvateli a národnostmi Ukrajiny,“ nebo „tradiční chápání českých výrobků je v Rusku stále velice vstřícné, a slovanská vzájemnost zde stále hraje svoji roli, navzdory všem nesmyslným sankcím a embargům…“

Prezident ve službě

O propojení prezidenta Zemana s Ruskem se otevřeně hovoří i píše již delší dobu. V Rusku má svůj byznys Zdeněk Zbytek, který stojí za Zemanovou cestou z Vysočiny na Hrad. V Rusku podniká i nejbohatší Čech Petr Kellner, který má se Zemanem dobré vztahy.

Prezidentův poradce Martin Nejedlý dříve pracoval jako jednatel české pobočky firmy Lukoil, která sídlí v Rusku a která za svou českou dceru zaplatila několika milionovou pokutu, jelikož na jejím uhrazení záviselo místo Nejedlého na Hradě.

Chcete podpořit HlídacíPes.org?

Udělejte to ZDE a získejte tak i unikátní publikaci ZE – MAN.

Do propagandistické mašinérie Kremlu se zapojil Zeman opět minulý týden, když poskytl rozhovor slovenskému konspiračnímu a proruskému webu HlavnéSprávy.sk. Přepis rozhovoru pak byl zveřejněn i na webu Pražského hradu. „Chci lidem skládat účty, ne slibovat modré z nebe a zbytečně se zaměstnávat útoky na protikandidáty,“ říká mimo jiné v rozhovoru Zeman.

To, že si Zeman neumí představit normální politickou kampaň bez útoků na své soupeře, je samostatné téma. Mluvčí Hradu Jiří Ovčáček obhajuje rozhovor pro HlavnéSprávy tím, že na Hradě nenálepkují. Což je další lež a manipulace.

Dezinformace a propaganda se nevyhýbají ani politikům z pravé části názorového spektra. Spíše než rusko-ukrajinského konfliktu, se pravicové dezinformace týkají migrační krize či islámu.

Případ manipulace Václava Klause mladšího byl již zmapován. K islámu a migrační krizi se pravidelně na svém facebookovém profilu vyjadřuje i senátor Ivo Valenta (mimo jiné vlastník většinového podílu ve společnosti OurMedia, která vydává ParlamentníListy.cz, o jejichž manipulaci se více píše zde a zde).

Po teroristickém útoku v Londýně se Valenta připojil k řadě uživatelů, kteří s velkou mírou opovržení sdíleli fotku ženy s hidžábem a telefonem, která míjí skupinku lidí starající se o oběť útoku.

„Pokud je tato fotka z teroristického útoku, která se šíří sociálními sítěmi, pravá, pak mluví za vše!“ píše senátor Valenta.

Fotografie je sice pravá, ale kontext jejího vzniku už je komplikovanější. Výraz ženy při přiblížení působí spíše vyděšeně a navíc jiné fotografie z místa činu ukazují, že není zdaleka jediná, která se nezastavila. Více o této problematice v článku na serveru Manipulátoři.cz.

Soudruzi „´zor“

„Delegace Ústeckého kraje vyjednává v Moskvě o možnosti zavést do vybraných krajských škol znovu jako předmět výuku ruského jazyka.“ Na svém facebookovém profilu to před časem oznámil náměstek hejtmana Jaroslav Foldyna (ČSSD).

Informaci přinesl jako první HlídacíPes.org. Do Ruska vyrazila na veletrh cestovního ruchu delegace složená ze zástupců všech tří koaličních stran, kterými jsou vedle ČSSD i komunisté a koalice Okamurovců a Zemanovců.

Členové KSČM patří mezi často zmiňované politiky v kontextu propagandistického působení Kremlu v České republice. Jako hlavní důvod se uvádí určitá nostalgie po starém autoritativním režimu, jehož duch zůstal v Rusku přítomný viditelněji a silněji, než u nás.

Velmi aktivní je v tomto směru komunistický poslanec Zdeněk Ondráček. Kromě toho, že pravidelně jezdí za povstalci na Donbas, sdílí na svém facebookovém profilu  řadu dezinformací a hoaxů.

Například 5. srpna 2016 Ondráček na svém facebookovém profilu šíří zprávu o „připravovaném útoku ukrajinské armády s podporou USA na Donbas a příhraniční oblasti Ruska“. V rámci útoku nevylučuje ani použití chemických zbraní. Zmiňuje také krachující ekonomiku USA.

Útok má podle Ondráčka proběhnout mezi 10. a 12. srpnem, nebo „nejpozději začátkem září tohoto roku“. Označit jeho výrok za dezinformaci není v tomto případě obtížné. Je totiž zřejmé, že k žádnému podobnému útoku nedošlo a rovněž nedochází. Ondráček tak šíří dezinformaci.

V komentářích pod příspěvkem se rovněž pyšní tím, že je „cíl splněn“ a podařilo se mu rozšířit tuto dezinformaci mezi „více jak 10 tisíc lidí“. Níže Ondráček v kontextu popírá přítomnost ruské armády na východě Ukrajiny. Podrobnou analýzu poslancových aktivit zpracoval analytik programu Kremlin Watch Roman Máca a můžete si ji přečíst zde.

Nevinné, ale nebezpečné

Hoaxy a dezinformace se objevují v projevech a facebookových příspěvcích i řady dalších politiků. Legendární se v tomto směru stala poslankyně Pavlína Nytrová, která v boji proti homosexuální lobby čerpala informace „z internetu“.

Úsměvně pak působí kiks senátora Jaroslava Doubravy, který na svém Facebooku sdílel zprávu o tom, že EU chce ukrást písmeno Ř. Už v létě 2016 přitom tento hoax popsal server Manipulátoři.cz. Zprávu vydal web pravdive-zpravy.cz, který provozuje mediální skupina Prima. Jako legraci – obdobu dřívějšího Hromu, například.

O Doubravově selhání jako první informoval HlídacíPes.org, který zároveň připravil výběr některých dalších selhání českých zákonodárců.

Problém mediální výchovy?

Co vlastně vše zmíněné ukazuje? „Takoví lidé tím o sobě říkají, že buď neumí pracovat s informacemi a posoudit relevanci toho kterého informačního zdroje, nebo nejsou schopni či ochotni ani malé snahy o rozeznání pravdy od lži. V tom nejhorším případě se tak chovají vědomě a z jejich strany jde o laciný populismus a rozehrávání propagandistických, mocenských her,“ říká Petr Nutil, šéfredaktor portálu Manipulátoři.cz, který se na pojmenovávání šířených hoaxů specializuje.

Problém je, že pokud se volení zástupci neumí orientovat v mediálním prostředí a dokážou vědomě či nevědomě šířit dezinformace, je jejich kompetence pro řízení země zásadně zpochybněna.

Celé společnosti by nejspíše výrazně pomohla kvalitní mediální výchova. Jenže… „Myslím si, že mediální výchova rozhodně není na našich školách ani zakázána, ani nepodporována, ale není podstatou věci. A myslím si, že mediální výchovu nebo mediální zdatnost, aby byli informováni žáci, studenti, děti, co se kolem nich děje, to není jenom na učitelích. To je i na rodičích, je to na společnosti jako takové. Je to koneckonců i na politicích,“ řekla v rozhovoru pro Český rozhlas ministryně školství Kateřina Valachová.

Propagandistické násosky

Jak se však ukazuje, rodiče, společnost a i politici v této oblasti často fatálně selhávají. Často pracně nabyté vědomosti z historie, biologie, chemie a matematiky se mohou po pár hodinách na internetu proměnit v prach, když člověk zjistí, že Země je placatá, očkování způsobuje autismus, Hitler by gentleman, holokaust je mýtus a kdo ví, co ještě.

Rezignovat na klasické vzdělání pochopitelně nelze, ale marginalizovat úlohu mediální výchovy ministryní školství je poměrně nebezpečné.

Nestačí říct lidem, že mají být prostě skeptičtí ke všemu, co se kde píše. Takto současný mediální prostor nefunguje, naopak to pomáhá propagandě, jelikož příjemce nakonec stejně sklouzne k příjímání zpráv, které více sedí jeho světonázoru formovanému specifickými vlivy.

Kdyby tedy stát investoval peníze do vzdělání, nemusel by zakládat Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, jehož aktivity a minimální transparentnost vyvolávají stejné obavy, jako kdejaký poslanec nasosaný propagandou.