Odsudek ruské anexe Krymu je důležitější než francouzský export sýrů a válečných lodí
ANALÝZA Favorit nadcházejících francouzských prezidentských voleb François Fillon při návštěvě Německa označil hospodářské sankce proti Rusku za zcela neúčinné. Otázka účinnosti ekonomických sankcí je skutečně velmi problematická a těžko změřitelná.
Pokud měl François Fillon na mysli, že sankce proti Rusku jsou neúčinné z toho důvodu, že Rusku stále okupuje Krym, pak měl bezpochyby pravdu. V to, že by sankce přinutily Rusko revidovat svoji anexi, však zřejmě nevěřil vůbec nikdo.
První byla Megara
Historie ekonomických sankcí je dlouhá a rozporuplná. První historicky zdokumentovanou ekonomickou sankcí byl tzv. Megarskýá dekret, který vydal aténský vládce Perikles a který spočíval v embargu uvaleném na město Megara.
Podle tohoto dekretu byli všichni megarští obchodníci vyloučeni z obchodování v Aténách a jejich lodě musely opustit všechny tamní přístavy.
Zlatá éra ekonomických sankcí panovala v době studené války. USA chtěly prostřednictvím nich destabilizovat nepřátelské státy, stejně jako Sovětský svaz, který tímto způsobem sankcionoval např. Čínu, Finsko, Albánii a Jugoslávii.
V devadesátých letech trápily ekonomické sankce Srbsko nebo Irák. Ekonomické sankce proti Íránu přivedli tento stát k jednacímu stolu, i když následně vyjednaná dohoda byla spíše kapitulací Západu.
Ekonomické sankce mají většinou velmi omezený efekt a jejich hlavním důvodem je demonstrace morálního rozhodnutí zemí, které sankce uvalují. Nejlepší, čeho můžou dosáhnout, je, že přivedou znesvářené strany k jednacímu stolu a nikoli k válce.
Poškozeny obě strany
Účelem ekonomických sankcí proti Rusku bylo narušit ruskou ekonomiku. Sankce spočívají v zákazu přístupu určitých státem vlastněných firem podnikajících v bankovnictví, energetice a obraně na západní finanční trh a embargu na export vyspělých těžařských technologií a vojenské techniky.
Výsledkem je pokles hrubého domácího produktu Ruska v řádech procent, oslabení rublu a odliv kapitálu. Na sankce Rusko zareagovalo zákazem importu západních zemědělských komodit, což ale způsobilo v Rusku zvýšení cen potravin a tím došlo ke zvýšení inflace. Účelu sankcí tedy bylo dosaženo.
Je zřejmé, že sankce a reakce na ně poškodily i západní země. Západní export do Ruska byl však i před sankcemi limitován možnostmi slabé ruské ekonomiky.
Jednadvaceti zemím EU se po zavedení sankcí export dokonce zvýšil, což znamená, že našly jiné exportní příležitosti.
ČTĚTE TAKÉ:
Sankce proti Rusku mají pokračovat nejméně do konce ledna 2017
Zeman: „Sankce proti Rusku nefungují“. Prouza: „Sankce fungují. Kdo říká, že ne, hájí svůj byznys“
Pokles vývozu Švédska a Řecka byl spíše než sankcemi způsoben nízkou konkurenceschopností jejich výrobků a služeb. Pro Belgii, Finsko, Estonsko a Lotyšsko nejsou ztráty způsobené sankcemi a zákazem dovozu zemědělských výrobků ze Západu nijak výrazné. Vážný problém však sankce způsobily Litvě a Finsku.
Ukázka jednoty
Obecně se ale dá konstatovat, že sankce ukázaly jednotu Západu v odsouzení ruské anexe Krymu a způsobily Rusku ekonomické škody, zatímco ekonomické škody západních států jsou relativně malé.
Od konce druhé světové války je ruská anexe Krymu vedle odtržení Kosova od Srbska a okupace severního Kypru zřejmě největším porušením mezinárodního práva v evropském prostoru.
Západoevropské země očividně nejsou kvůli Krymu ochotné podstoupit vojenskou akci. Zbývá tedy jen možnost anexi odsoudit a podniknout nevojenská opatření.
Pokud však Západ nechce být považován pouze za rétora, který není schopen žádného činu, měly by ekonomické sankce dále demonstrovat odsouzení ruské agrese.
Francouzský prezidentský kandidát François Fillon by si měl uvědomit, že ukázka jednoty v odsudku porušení mezinárodního práva je důležitější než francouzský export sýrů, vín a válečných lodí do Ruska.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
17 komentářů
Ekonomické sankce proti Rusku po skončené éry prez .Obamy nedávají smysl.Ukrajina přišlo s prosíkem k Rusku o dodávkách plynu v letošní tuhé zimě. Německo už stáli migranti za dva roky 2×23 milard eur. Prostě pí kancl. A.Merkelová vyhověla exprez. Obamovi a pozvala migranty a rozpoutala něco tak obludného ,jako když Hitler začal válku proti SSSR.Nový prez Trump. překvapil všechny profláklé české politiky svou pracovitostí a okamžitým jednáním. USA budou stavět na mexických hranicích zeď a Mexiko brzo procitne. Prem.Mayová něco špitla o nepovedných intervencích,které přišly draho a odnese to Německo s Francií.DO USA mají migranti ze zemí kde bují terorismus zakázaný vstup. Zvolení prez. Trumpa jsem předpokládal stejně jako Brexit a ještě příjde na řadu Polsko se svýmii ambicemi na Ukrajině. Na takové zvraty už nemá prez. Zeman sílu,měl by jen nastartovat přes prez. van Bellena spojenectví z Rakouskem. A v klidu odejít i když jeho spolupracovníkům se to nebude líbit.
„Západoevropské země očividně nejsou kvůli Krymu ochotné podstoupit vojenskou akci.“ Tahle věta ve mě evokuje jednu historickou podobnost. Jedním z největších válečných konfliktů v Evropě v téměř přesně stoletém rozmezí mezi porážkou Napoleona I. (1814/5) a vypuknutím první světové války (1914) byla tzv. krymská válka 1853-56. O co tehdy šlo? Stručně, otevřený ruský tlak na Turecko (Osmanskou říši), rusko-turecká válka… V r. 1854 se na stranu Turecka přidaly Velká Británie, Francie a také Sardinie-Piemont (ta hlavně proto, že potřebovala podporu Francie císaře Napoleona III. v plánovaném sjednocení Itálie, v čemž bylo ovšem největší překážkou Rakousko). O tehdy již dlouho ruský Krym se ani tak nejednalo – ten byl jen hlavním bojištěm (proto se té válce říká „krymská“). Výsledek? Porážka Ruska a mj. ztráta jeho velmocenské prestiže, které dosáhlo v Evropě po napoleonských válkách – a která se, mimochodem, alespoň zčásti mohla podobat prestiži, dosažené SSSR po druhé světové válce. – – – Jenže asi je zbytečné připomínat, že celkový technologický pokrok je dnes (a už po r. 1945 byl) někde jinde než v polovině 19.století. A samozřejmě, jde o existenci jaderných zbraní, ve kterých, v jejich destruktivní síle, také můžeme vidět přinejmenším jednu z úplně hlavních příčin, že se tzv. studená válka nikdy nezvrhla ve skutečný konflikt mezi SSSR a USA, potažmo obecně Západem. Totiž, jestliže lze na krymskou válku 1853-56 pohlížet svým způsobem také jako na takovou vzdálenější dohru vítězství nad Napoleonem I., jsem skoro přesvědčen, že nebýt jaderných zbraní, něco podobného by se dříve či později opakovalo také po vítězství nad Hitlerem, tj. v době studené války. – – – Takže… Otevřený válečný konflikt mezi dvěma jadernými mocnostmi, který by měl vést k nějakým zásadnějším změnám, např. v územním uspořádání, je těžko představitelný bez opravdu mimořádně katastrofálních následků (v případě tzv. omezené jaderné války). Jistěže se dá těžko očekávat, že kterákoliv západní velmoc půjde dnes po boku Ukrajiny do války s Ruskem. Ovšem, na druhou stranu, v případě obav z dalšího ruského postupu je třeba říci, že i bez případné asistence USA, EU sama o sobě představuje bezpochyby přece také potenciálně dost silný faktor oproti Rusku (připomeňme, že mezi jaderné mocnosti patří též zmíněná Francie). Jen by možná stačilo jaksi „oprášit“ a rozšířit ideu tzv. Západoevropské unie, mezistátní organizace, která vznikla po druhé světové válce v souvislosti s otázkami obrany (západo)evropského prostoru a která zanikla před několika lety převzetím jejích kompetencí EU. – – – Jen na závěr podotýkám, Putin sám přiznal, že Rusko v r. 2014 přikročilo k anexi Krymu proto, že bylo prakticky hořce smířeno s tím, že se i Ukrajina jednou stane členem NATO, a v té souvislosti s představou, že by na Krymu (strategicky významném poloostrově, který je dost spojen s ruskou válečnou minulostí – kromě zmíněné krymské války můžeme připomenout i operace za druhé světové války atd. atd.) měla být jednou zřízena třeba vojenská základna USA. Zdůrazňuji, pouze interpretuji to, jak se sám Putin zhruba vyjádřil.
Hranice států v Evropě a okolí se za posledních 100 roků “ posunovaly“ mockrát, cílem byl klid a mír. Dnes si mocní měří pindíky a o míru není řeč, proč taky vždyť prachy jsou první v řadě. Řeči o morálce, právu a míru necháme pitomcům, co mají holé zadky ne?
Tak to posouvání hranic a „klid a mír“… Ono může jít o takový mír vynucený silou a co jedni pokládají za prospěšné, tím se druzí cítí ukřivděni – takže to naopak může obsahovat zárodky příštích konfliktů. Když píšete Evropa „za posledních 100 roků“, lze připomenout tzv. versailleský systém po první světové válce, se svými změnami hranic, což nakonec stálo u zrodu druhé světové války o pouhých cca 20 let později. – – – Pokud jde o slovo „mír“, ono se dá také vykládat poměrně různě. U nás se asi poněkud zprofanovalo tím, že patřilo k nejčastěji užívaným slovům propagandy komunistického režimu (a ačkoliv komunisté oficiálně prohlašovali, že jsou proti „imperialistickým válkám“, samozřejmě přiznávali, že nejsou pacifisté); a lze si ho také vysvětlit tak, že skutečný mír může nastat teprve tehdy až nějaká síla ovládne maximum, ideálně např. celý svět, kdy prostě už nebude třeba proti nikomu bojovat (ostatně, možná i v takovém smyslu mohl o „míru“ hovořit např. i A. Hitler). – – – Ale principiálně Vám rozumím a souhlasím s Vámi. Ta slova, „morálka, právo, mír“, svoji etickou hodnotu rozhodně mají.
Zkuste si vybavit, který mír nebyl vynucen silou. V jádru mír, který je dosažen, uzavřen, má garance těch, co jej vynutili a také vychází z toho, že jak spokojení, tak ukřivdění pochopí, že mír má sice svoje oběti, ale je nejlepší z možných řešení. Příkladem jsou státy vzniklé z bývalé Jugoslávie.
Plně rozumím. Ale jen bych se pokusil vysvětlit, jak jsem to myslel. Když se podíváme do historie, třeba i více než jen těch zmíněných 100 let zpátky, tak zjistíme, že nějaký recept na zachování trvalého míru těžko existuje. Mír mezi státy lze uzavřít i na základě relativního kompromisu, což ale nebyly mnou v první řadě míněné mírové smlouvy s poraženými státy po r. 1918 (a že tím jejich strůjci opravdu mínili zachovat mír v Evropě, ale že to naopak obsahovalo jevy, které spoluzapříčinily druhou světovou válku, to je obecně známo nebo se to připouští, s tím už nic neuděláme). To už se čistě v takovém ohledu ukázalo úspěšnější striktní rozdělení Evropy do dvou bloků po r. 1945, s tím jaderným odstrašováním atd. – – – Ale když zmiňujete tu Jugoslávii… Z té je dnes 7 nezávislých států, počítaje v to tedy i ten problematický případ Kosova. A konkrétně ten případ Kosova, jeho odtržení od Srbska, je nějakou zárukou míru do budoucna? Já nevím… Tak pokud se v té oblasti nezvedne nějaká nová vlna extrémního nacionalismu a revanšismu, tak možná že ano. To těžko odhadnout. – – – A když už jste na začátku psal o tom „měření pindíků mezi mocnými“ apod., tak šlo asi hlavně o to, o čem je článek, tj. Krym… To je zase těžké, protože, jak právě naznačeno, zájem na zachování míru a smysl pro spravedlnost se můžou často rozcházet. Ale když píšete, že v zájmu míru i „ukřivdění pochopí…“ Pokud to srovnáme s tím Kosovem, tak si při celkovém pohledu upřímně myslím, že ztráta Krymu představuje pro Ukrajinu jistě menší „znásilnění“ (a pro plné pochopení tohoto obratu, nás samotné dost „znásilnila“ mnichovská dohoda 1938) a křivdu než ztráta Kosova pro Srbsko. Měla by se tedy Ukrajina, za nějaké širší mezinárodní garance, nároku na Krym vzdát? V zájmu míru a vůbec lepších mezinárodních vztahů by to možná (!) mohlo být nejlepší řešení.
„Francouzský prezidentský kandidát François Fillon by si měl uvědomit, že ukázka jednoty v odsudku porušení mezinárodního práva je důležitější než francouzský export sýrů, vín a válečných lodí do Ruska.“ Už Vám poděkoval francouzský prezidentský kandidát François Fillon za tu knížecí radu pane doktore? A od koho víte, že on nebo jeho blízcí nevlastní sýrárnu, nebo vinařství, či dokonce loděnice? V takovém případě, by export sýrů, vín a válečných lodí do Ruska, byl samozřejmým zájmem jeho a jeho blízských! Jednota v odsudku porušení mezinárodního práva , jak je nazýván návrat Krymu k Rusku (na přání obyvatel Krymu), je důležitá jen pro ty, kdo ji chtějí zneužít ke svým nepříliš čistým politickým cílům, a to ještě proti vůli těch, kterých se to týká především – krymským obyvatelům.
Správně ovšem poukazujete na případ Kosova, které bylo ukradeno „vyspělými západními demokraciemi v čele s USA“ Srbsku. Jen pro ilustraci citace z Wikipedie : „Počet nealbánských uprchlíků, jejichž masový exodus začal s ústupem jugoslávské armády a byl podpořen i „excesy“ ze strany UÇK, je těžké odhadnout, k současnému datu se udává v rozmezí 65-250 tisíc. Další Srbové, zejména majitelé domů a pozemků, mají své domy buď vypálené, nebo zabrané Albánci a nemohou se domoci práva, aby jim nemovitosti byly vráceny.“ Nic podobného se nedělo, po přistoupení k Rusku na Krymu!
O existenci smlouvy mezi Ruskem a Ukrajinou o garanci ukrajinských hranic podepsanou začátkem devadesátých let a o hrubém porušení této smlouvy Ruskem, jste se Oskare ani jen nezmínil. Pro vás ale přímo typické.
A nezmínil jsem se ani o pověstné smlouvě z roku 1938 uzavřené v Mnichově. Myslím si totiž, že nesmyslné mezinárodní smlouvy jsou uzavírány proto, aby byly později zrušeny, zvláště jsou -li v rozporu s vůlí a přáním těch, kterých se tkají. Proti ámi citované smlouvě obyvatelé Krymu protestovali už v době jejího uzavírání, na rozdíl od českého „rozčarování“ z toho, že „nás západní spojenci zklamali“.
Pokud si pan Fillon myslí, že sankce proti Rusku jsou neúčinné, tak by měl navrhnout něco účinnějšího. Pokud ovšem nechce aby se nedodržovalo právo. V tom případě se můžeme v Evropě zabíjet navzájem jako Islamisté. Daleko k tomu nemáme, zvláště teď, když si v USA zvolili prezidenta z kterého je vyděšena půlka USA, demokratická část EU včetně jejich rozvědek.
Jenomže, když píšete „Pokud ovšem (pan Fillon) nechce aby se nedodržovalo právo“.. tak si musíte uvědomit, že se právo Ruskem nedodržuje stejně, i když ty sankce působí. Ergo – a pan Rozehnal to píše v článku, ty sankce jsou pouhé demonstrační gesto. Znovu – to právo se nedodržuje stejně, a musíme se s tím vyrovnat, stejně jako s těmi teroristickými útoky islamistů – jak nám vysvětluje Mutti Merkelová.
Zrovna pan doktor Rozehnal tady napsal hodně článků o formalismu při výkonu práva. Z nichž tedy vyplývá, že i právo lze vydržovat (udržovat) pouze zákonnými prostředky – a k tomu zákonem určenými orgány práva. A musíme se smířit s tím, že Rusko není v jurisdikci EU, tudíž vůči Rusku EU žádné zákonné zákroky pro výkon práva provádět nemůže.
Němče, ještě něco hezkého o Trumpovi, prosím, prosím, …
Že by se zeptal, odkdy máme v EU komunismus? Jistě, státy EU vyhlásily ekonomické sankce Rusku. Tedy rozumějme, politici v čelech těch států Ale státy do Ruska nic nevyvážely, protože státy nic neprodukují a (téměř) žádne státní podniky nevlastní.
Takže,komu bylo skutečně zakázáno, kdo tu tíhu sankcí těžce nese, a kdo byl těžce poškozen, to jsou soukromé subjekty v EU, že? A taky jejich zaměstnanci, kteří tím pánem měli nižší mzdy, nebo přišli o práci. A oni to dobře vědí.
Takže až příjdu volby, voliči politikům i tuto vnucenou „míru
soodarity“ jistě vrátí..
Aby se pak zase někdo nevymlouval na nějaké ruské agenty a Zemana 🙂
Jen bych Vás doplnil, že v případě EU o těch sankcích často nerozhodly ani tak konkrétní státy, ale to, co je ještě nad nimi, tj. samotná Evropská unie. A také bylo zajímavé sledovat, jak z této situace začaly profitovat ekonomiky států, které zůstaly „mimo“ a které se také staly náhradními trhy jak pro Rusko, tak pro ty, kteří se do sankcí zapojili (nápadně např. země Latinské Ameriky pokud jde o export zemědělských produktů, předtím dovážených ze zemí EU, do Ruska). Patřilo k takovým i Turecko, také „mimo“ navzdory členství v NATO – dokud na něj tedy právě Rusko neuvalilo sankce kvůli té sestřelené vojenské stíhačce. Ale pokud se nemýlím, v případě Turecka se ty vztahy s Ruskem zase už urovnaly.
Proti bezpráví se musí okamžitě zakročit. Vymlouvat se na peníze je cesta do pekel. Tak jak nejde nechat na ulici mlátit starého člověka abych nepřišel o nějaký byznys tak nejde nechat bez pomoci napadený stát. Dneska on, zítra já, pozítří ty. Násilím jsme ohroženi všichni.
Němče, respektování přání obyvatel Krymu vyjádřeným výsledkem referenda o tom zda chtějí být pod Ukrajinou či nikoliv, přirovnávat k : „… nechat na ulici mlátit starého člověka abych nepřišel o nějaký byznys …“, to předpokládá velký mentální deficit.
To je ta potíž – jak píšete „Proti bezpráví se musí okamžitě zakročit..“ Jenže jak ostatně dovozuje v článku v závěru pan doktor Rozehnal, tak sankce nejsou ani tak „zákrokem“, který by tomu bezpráví bránil, ale pouze gestem, „ukázkou jednoty“
Kdybych použil srovnání. Pokud Vy uvidíte na ulici mlátit starého člověka,tak místo osobní pomoci (zákroku) půjdete svolat demonstraci proti násilí..