Foto: Se souhlasem Petra Zemánka

„Odkud se v nás to zlo bere?“ I 80 let poté je v Česku problém přiznat vraždění Němců

Napsal/a Petr Zemánek 27. ledna 2022
FacebookXPocketE-mail

Na konci vojny jsem pracoval v Postoloprtech na zahradě za starými, původně husarskými kasárnami z roku 1813. O zahradu se staral Jirka, selský synek z Hané, který mi jednou po orání přinesl hromádku kostí. „To vyhodili kluci z kuchyně,“ řekl jsem tehdy. Odpověděl, že to nejsou kosti zvířecí, nýbrž lidské. Přešel jsem to. Nevím, zda Jirka už tehdy věděl, co se v Postoloprtech po válce stalo, ale dnes je mi líto, že jsem se té záhadě nevěnoval dřív.

Na Žatecko a Lounsko, jsem se dostal jako student na začátku 80. let minulého století. V Březnu u Postoloprt (tehdy u Loun) jsem několik nocí (jako adept archeologických studií) spal v experimentálně postavených slovanských a germánských polozemnicích.

Už tehdy mne zaujalo, že vedle sebe žili, i když odděleně, Slované a Germáni. Museli spolu vycházet, komunikovat a vzájemně tolerovat své zvyklosti. Prochodil jsem v té době okolní kopce – Milou, Ranou i Oblík, a našel v tomto koutě zalíbení. Ještě jsem netušil, že se do tohoto kraje nadlouho vrátím.

Foto ze vzpomínkové akce v Postoloprtech v prosinci 2021

Svou povinnou vojenskou službu jsem totiž prožil opět v „Oráčově kraji“ – v Žatci, Lounech a Postoloprtech. Užil jsem si tam své. Čtrnáct dní před koncem vojny jsem si odmítl obléct uniformu a zůstal jsem jen v maskáčích a keckách. Dostal jsem sice basu, ale pracoval jsem aspoň v Postoloprtech na zahradě. Na té, kde v úvodů zmíněný Jirka, selský synek z Hané, našel hromádku kostí. Lidských.

Časy se od té doby změnily, a tak jsem se o tom, co se v Postoloprtech a jejich okolí po válce v květnu a červnu roku 1945 stalo, dozvídal postupně z novinových článků Davida Hertla a Květy Tošnarové, z divadelního představení pana Miroslava Bambuška, z historických statí Tomáše Staňka, Otokara Löbla, Adriana von Arburga, z aktivit Jaroslava Venclíka, spolku Antikomplex a zejména Nadačního spolku Žatec. Bylo toho dost! Pod jejich vlivem jsem se nechtěl stát podílníkem na tomto činu tím, že o něm budu mlčet.

Černý květ našich dějin

Pomalu ve mně vítězil Oráč, který osočuje Smrt, a Tkadleček, který hledá cestu, kudy přišlo zlo k Neštěstí. (Narážím zde na dvě středověká díla „Tkadleček“ z roku 1400 a jeho o rok starší německou předlohu „Oráč z Čech“, jež ale skýtají dodnes mnohá poučení. V „Oráči“ vede Oráč rozhovor se Smrtí, kterou obviňuje ze skonu své milované ženy Markéty, matky čtyř dětí. Tkadleček zase obviňuje personifikované Neštěstí, že zavinilo nevěru jeho milé Adličky. Obě hádky vedou ke sporu běžného člověka s daností života i poznávání původu zla ve světě.)

Pojednou přede mnou vyrašil černý květ našich dějin v místě, kde pod patronací nové československé armády došlo k nejmasovějšímu systematickému vyvražďování civilního německy mluvícího obyvatelstva na jedné lokalitě.

Bylo to trnem v očích již československému parlamentu v roce 1947, který na základě zahraničního a opozičního tlaku rozhodl o vytvoření vyšetřovací parlamentní komise v čele s lidoveckým poslancem JUDr. Bohumírem Bunžou. Komise měla vést vyšetřování „gestapismu“, tedy činů, jichž se dopouštěli českoslovenští občané v době míru na svých německy mluvících spoluobčanech a byly srovnatelné s počínáním gestapa během válečných let.

Bohumír Bunža byl okresním soudcem v slováckých Bojkovicích, za války se zapojil do odboje a pomáhal ukrývat rozprchlé muže výsadku Carbon. Jeho jméno mi bylo povědomé. Od své maminky jsem se později dozvěděl, že její tatínek (můj dědeček) stavěli v Bojkovicích pro pana soudce vilku; dnes je z ní mateřská škola.

Po výsleších a rekonstrukcích nechala komise vykopat v Postoloprtech pět hromadných hrobů a exhumovat 757 těl. Komise však nestihla prozkoumat všechny lokality; dnes počet zmizelých německých občanů v Postoloprtech odhaduje přes 1600. Toto systematické vyvražďování vlastního obyvatelstva prováděla z rozkazu „vyčistit prostor“ poválečná československá armáda, kterou podněcovaly i výroky nejvyšších představitelů československého státu.

Nedivme se, že se po únoru roku 1948 začalo uklízet. JUDr. Bohumír Bunža byl odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti, ale podařilo se mu uprchnout do exilu uzavřen ve skříni v nákladním vlaku. Do Československa se nadšeně vrátil až těsně před svou smrtí v roce 1990.

Kříž na truc

Hlubokou brázdu mi zasazuje výsledek čtyřletého jednání o připomínce postoloprtských a žateckých obětí, jejímž výsledkem se stala neurčitá pamětní destička, která má být umístěna na boční hřbitovní zeď v Postoloprtech.

To místo jsem dobře znal. Za zdí býval vojenský automobilový park Tatrovek 815, kam jsem chodil obden do stráže. Vše, co bylo zapotřebí ve vozovém parku zlikvidovat, končilo u této hřbitovní zdi. Bylo to prolito kdečím. Zkrátka skvěle vybrané připomínkové místo. Nebylo by lepší umístit destičku u hřbitovní kaple?

Nedalo mi to, a tak jsem se spojil se svým kamarádem z vojny Zdeňkem Černým z Nadějkova a dalšími přáteli a 10. května 2010 jsme udělali „truc akci“ a zároveň vydali prohlášení občanské neposlušnosti s oficiální verzí památníku. Dva týdny před instalací oficiální připomínkové destičky na místním hřbitově jsme jako protest vztyčili tesaný kříž v místě dvou hromadných hrobů nalezených v roce 1947 parlamentní komisí v levonické bažantnici.

Kříž, který vysvětil místní pan děkan Prey, nese pamětní desku, jejíž text je určitý a odpovídá dvěma přístupům, které jsme zvolili jako výchozí – genius loci (tedy duch místa) a memento mori (okamžik smrti).

Chtěli jsme také umístit připomínkovou kovovou desku na postoloprtská kasárna, ale nedohodli jsme se s jejich majitelkou. Dnes opuková kasárna ani zahradu, kterou jsme orali, už nenajdete. Byla zbourána. Mají tu stát nové domy. A tak jen Oráči a Smrt ví, kde čekalo Neštěstí.

Uplynulo od té doby dalších jedenáct let. „Snad se už hnuly ledy,“ řekli jsme si tedy. Rozhodli jsme se umístit další připomínku v místech válečného židovského tábora a poválečných čistek nejen místních Němců v postoloprtské (lenešické) bažantnici.

Požádali jsme oficiálně místní radnici o povolení instalace smaltované připomínkové desky. Ačkoli je deska nenáročná na prostor a je mobilní, nebyla nám instalace desky povolena s tím, že v dotčených místech budou probíhat stavební práce.  Škoda.

Smrti, promineš nám někdy?

Umístění desky mělo mít i skrytou židovskou historickou kontinuitu. Do židovského tábora byli v roce 1944 umísťováni vězni ze smíšených židovských rodin a ti, kteří nezapřeli své židovské manželky. Také na zpracování událostí v Postoloprtech a Žatci se výrazně podílel pan Otakar Löbl z žatecké židovské rodiny. A posledním židovským pojítkem je i to, že autor zmíněného německého spisu „Oráč z Čech“, Jan z Žatce, věnoval dílko svému příteli, pražskému židovskému kupci Petru Rothirschovi.

Bylo to v království Koruny české za panování Václava IV., kdy se ještě nerozlišovalo obyvatelstvo dle národnosti, ale podle toho, zda chce žít v této krásné zemi.

Čech „Tkadleček“ se svého Neštěstí se ptá: „Odkud se v nás to zlo bere?“ A hloubá nad tím, do jaké míry může člověk určovat svůj osud. I já se ptám, zda tehdy mohli českoslovenští vojáci a místní gardisté neuposlechnout bestiálních rozkazů svých nadřízených, kteří se stali, možná nechtěně, vykonavateli staré bolševické teze o přerůstání války ve válku občanskou. Mohli se zachovat jinak? A jak bych se tehdy zachoval já?

Slovy středověkého Oráče: „Nic neomlouvá krutost smrti.“ Smrt mu moudře odpovídá: „Buď rád, že jsem si tvou Markétu vzala ctnostnou, dosud nezkaženou světem.“

Když však, milá Smrti, záměrně nedovolíme zoufalým kojícím matkám nasytit své děti a necháme je hladem pomalu umírat jen proto, že jsou německé, není to tvá vina, ale naše. Promineš nám to někdy?

Čech Tkadleček s Němcem Oráčem a židovským klukem Petrem Rothirschem spolu ruku v ruce chodili do klášterní školy v Teplé a našli k sobě cestu. Proč my  ne?


Autor je kastelánem hradů Točník a Žebrák a učitelem na pražském Gymnáziu Jana Keplera.

Kde se to posr***? Chyby Václava Havla
Petr Pithart
Petr Pithart / předseda české vlády 1990–1992
„Od chvíle, kdy Havel přijal kandidaturu na prezidenta, se domácí politice věnoval jen okrajově a udělal v ní řadu chyb nebo opomenutí, o kterých se nevědělo, nechtělo vědět, nemluvilo nebo jen málo.“Petr Pithart
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Tragédie „české cesty“
Petr Pithart
Petr Pithart / předseda české vlády 1990–1992
„Klausova kuponovka byla ,česká cesta‘, bez cizáků, tedy hlavně Germánů, kterým prý Pithartova vláda jde za pár marek na ruku. A kde dnes nacházíme ty, co nás ostouzeli? Na krajní evropské nacionalistické pravici. Klausovi aplaudují sjezdy nahnědlé Alternativy pro Německo...“Petr Pithart
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Havlovi agenti
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Na klíčová místa ministrů vnitra a obrany v první Čalfově vládě se v prosinci 1989 dostali agenti vojenské kontrarozvědky Richard Sacher (krycí jméno Filip) a Miroslav Vacek (krycí jméno Srub). Se souhlasem prezidenta Havla, ale za zády Občanského fóra...“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Havlovi hvězdopravci
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Havel prezident byl někdo úplně jiný. Nový Havel měl názor dřív, než kohokoliv vyslechl. Dokonce vydal příkaz: ,Nepouštějte ke mně nikoho se špatnými zprávami.‘ Obklopil se přitakávači a podivnými existencemi, mezi nimiž nechyběli agenti StB nebo hvězdopravci.“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Nová smlouva s KGB
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Koncem února 1990 se na cestě na první státní návštěvu SSSR ministru vnitra Sacherovi v uličce mezi sedadly vysypaly z desek papíry. Když jsem je začal sbírat, najednou jsem měl v ruce připravený text nové tajné dohody s KGB. Hájil se tím, že prezident o tom ví. Havel se odmítl o věci bavit.“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Soudcokracie
Aleš Rozehnal
Aleš Rozehnal / právník
„Snaha ,zachraňovat státu peníze‘ je buď projevem servility moci soudní k moci výkonné, nebo zřejmě nevědomou známkou jevu, který označujeme jako,soudcokracie‘. Tato tendence je o to nebezpečnější, že soudní moc je státní mocí nejmocnější a nejdůležitější.“Aleš Rozehnal
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Policejně gangsterský stát
Aleš Rozehnal
Aleš Rozehnal / právník
„Četnost případů a úroveň krytí nezákonností ze strany vysokých státních orgánů naznačuje, že se Česko posunulo do úrovně, kterou bychom mohli označit jako policejně gangsterský stát. V něm stát neovládají zločinci, ale je to právě stát, který kontroluje zločineckou infrastrukturu. Ta pak funguje ku prospěchu vyvolených úředních osob a osob pod jejich ochranou.“Aleš Rozehnal
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Rozkradené restituce
Jan Kalvoda
Jan Kalvoda / expolitik a právník
„Lex Schwarzenberg není zdaleka jediným příkladem, kdy český stát za dlouhodobé pomoci tuzemské justice systematicky obíral vlastní občany o jejich majetek. Odpudivou kapitolu polistopadových dějin představují i zemědělské restituce.“Jan Kalvoda
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Republika oligarchů
Ondřej Neumann
Ondřej Neumann / zakladatel HlídacíPes.org
„35 let od listopadu 1989 máme zoligarchizovanou, podinvestovanou ekonomiku, plnou neschopných politiků ve vládě i opozici, kteří nejsou schopni pochopit, jak vypadá ekonomika 21. století. Ti, kteří zde zbohatli, už většinou investují mimo Českou republiku.“Ondřej Neumann
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Privatizace pro vyvolené
Ondřej Neumann
Ondřej Neumann / zakladatel HlídacíPes.org
„Při privatizaci nakonec převážila vize známá z hasičského bálu ve filmu Miloše Formana Hoří, má panenko. Tedy zhasnout, určitý čas počkat a po rozsvícení sálu nechat každému, co si stihl ,zprivatizovat‘. Bohužel, o tom, že se zhasne a nastane ten správný čas, byli informováni jen vyvolení.“Ondřej Neumann
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Zombie českého práva
Tereza Engelová
Tereza Engelová / reportérka HlídacíPes.org
„Lex Schwarzenberg je zombie českého práva. Kauza v sobě spojuje vršící se bezpráví obou totalit minulého století a navazující bezpráví doby polistopadové...“Tereza Engelová
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Dotační feťáci
Robert Břešťan
Robert Břešťan / šéfredaktor HlídacíPes.org
„Peníze od evropských daňových poplatníků byly v mnohém promarněnou příležitostí. Lidé, firmy a vlastně celá tuzemská ekonomika si na ně navíc vytvořili velmi nezdravý návyk. Česko plíživě přešlo z tržní ekonomiky do ekonomiky silně závislé na dotacích.“Robert Břešťan
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Užiteční idioti Kremlu
Vojtěch Berger
Vojtěch Berger / reportér HlídacíPes.org
„Kauza ,radar v Brdech‘ ukázala Rusku, jak v bývalých středoevropských satelitech může znovu získat vliv. Nasvítila společenské rozložení i ,užitečné idioty‘, kteří se Kremlu můžou hodit v pozdější hybridní válce.“Vojtěch Berger
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Stavitelé „mostů“
Vojtěch Berger
Vojtěch Berger / reportér HlídacíPes.org
„Rusko přitahovalo české prezidenty Klause i Zemana. Sen o Česku jako o mostu mezi Východem a Západem se ale zbortil nejpozději s odhalením ruské účasti v kauze Vrbětice.“Vojtěch Berger
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)