Příčinou, proč se cítíme ochromení a zoufalí a svět vnímáme negativně, nejsou jenom zprávy. Náš mozek je evolučně nastaven tak, že se více soustředí na nebezpečí než na věci, díky kterým se cítíme dobře.

Vědci z Texaské univerzity zjistili, že 60 až 70 procent našich myšlenek bývá negativních. Negativní stereotypy si vytváříme rychleji než pozitivní, lépe si vybavujeme negativní události než pozitivní a při pohledu do minulosti máme tendenci podceňovat, kolik dobrého jsme zažili.

A aby toho nebylo málo, negativním zprávám připisujeme větší důležitost. Když stojíme před rozhodnutím, mají negativní informace větší váhu než pozitivní. Tento jev se například projevuje, když si čteme hodnocení výrobků.

Pro většinu z nás je důležitější vyhnout se negativním skutečnostem než usilovat o pozitivní. V jistém ohledu to dává smysl. Když jdeme po louce, po které běží sto ovcí a jeden vlk, je užitečné soustředit se na šelmu. Vidět v tomto případě nebezpečí znamená chránit si život.

Ve skutečnosti bloudíme v kruhu

Něco jiného ale je, když nic jiného než nebezpečí nevidíme. V současnosti se vlk v naší blízkosti příliš často nevyskytuje. Přesto trávíme hodiny, dny a někdy dokonce celé noci tím, že si představujeme, co by se stalo, kdyby se vlk objevil.

Strach nám pomáhá přežít. Avšak pouze v takových situacích, kdy máme vlka skutečně nablízku. V situacích, ve kterých skutečně hrozí hmatatelné nebezpečí.

Už vás nebaví číst jen špatné zprávy? Máte pocit, že televize, rozhlas a další média na vás chrlí jen tragédie? To sice změnit nemůžete, ale můžete změnit, jak tyto informace vnímáte. Ukázky z knihy Svět je lepší, než si myslíte, Jak se vypořádat s mediální záplavou negativních zpráv publikujeme se svolením nakladatelství Grada. Autorkou knihy je německá novinářka Ronja von Wurmb-Seibel

Když jdeme po kolejích a v dálce zahlédneme vlak, když sedíme na útesu a před námi se otevírá propast, když zpozorujeme, že v domě vypukl požár, když spatříme jedovatého hada nebo krokodýla v řece. Ve všech těchto situacích plní náš strach evoluční funkci.

Upozorňuje na bezprostřední nebezpečí a připomíná nám, že život je cenný a měli bychom se ho snažit zachovat tak dlouho, jak je to jen možné. Ve většině ostatních situací je nám strach na překážku – pokaždé, když mu přenecháme velení.

Nejprve nám zatemní pohled, potom ukáže zdánlivě bezpečnou cestu. A zatímco si myslíme, že se přibližujeme k cíli, ve skutečnosti bloudíme slepě v kruhu.

Náš mozek věnuje rizikům a nebezpečí nadměrnou pozornost. Větší než vyžaduje každodenní život.

Úskalí našeho vnímání

Ráda bych vám položila tři otázky.

Za prvé: Jak se za posledních sto let změnil ve světě počet úmrtí způsobený přírodními katastrofami?

• Vzrostl více než dvojnásobně.

• Zůstal zhruba na stejné úrovni.

• Snížil se na méně než polovinu.

Za druhé: V roce 1950 dodávaly atomové elektrárny nula procent energie. Jak toto číslo vypadá dnes?
• 5 %
• 25 %
• 45 %

Za třetí: Jak se za posledních 20 let změnil počet sebevražd ve světě?
• Klesl o 25 %.
• Zůstal přibližně stejný.
• Zvýšil se o 25 %

Odpověděli jste? Dobře, pak můžete číst dále. Jen malé varování: Pravděpodobně jste neodpověděli správně. Možná na žádnou z otázek. Nic si z toho ale nedělejte. Dopadla jsem stejně. A nejenom já, skoro všichni lidé, kteří se testu zúčastnili.

Na otázky jsem narazila ve studii švédské organizace Gapminder. Test celkem obsahoval 18 takových otázek. Z nich jsem náhodně vybrala tyto tři.

Zde jsou odpovědi. Ačkoli dnes dochází k podstatně více přírodním katastrofám než před 100 lety, umírá při nich o polovinu méně lidí. Důvodem je, že dnes žije méně lidí v extrémní chudobě než dříve. Jsou tak lépe připraveni a lépe chráněni v případě katastrofy. Na tuto otázku odpovědělo nesprávně 84 procent dotázaných, mezi nimi i já.

Celosvětově je dnes pět procent veškeré spotřebované energie vyráběno v atomových elektrárnách. To neznamená, že by atomová energie nepředstavovala problém či nebezpečí. I pět procent dokáže při nehodě reaktoru způsobit škody obrovského rozsahu.

Pět procent ale znamená, že pokud bychom se vzdali atomové energie, nezhroutila by se polovina energetické sítě. Je proto důležité znát toto číslo, alespoň přibližně.

Zde neodpovědělo správně 88 procent dotázaných, já opět mezi nimi. Místo 5 procent jsme tipovali 25 nebo 45 procent. Intenzita diskuzí o atomové energii přímo ovlivnila naše vnímání opravdové míry jejího použití.

V dnešní době slyšíme, čteme a vidíme mnohem více zpráv o problematice sebevražd než před 20 lety. Když o nějakém tématu mluví více lidí, začneme předpokládat, že se problém zhoršil. Ve skutečnosti se stal jen méně tabuizovaným. Sebevražednost poklesla o 25 procent. U této otázky se spletlo 94 procent dotazovaných včetně mě.

Důvodem poklesu jsou preventivní opatření: lepší přístup k linkám důvěry, snížení dostupnosti zbraní a jedů, lepší péče o lidi s psychickým onemocněním, snížení dostupnosti alkoholu, odpovědnější informování ze strany médií.

Přesto je třeba ještě mnohé udělat, jako například zbavit lidi trpící depresemi stigmatizace a zlepšit dostupnost vhodné psychické péče.

Systematicky chybné odhady

Pokud jste v kvízu dopadli stejně neslavně jako já, nebuďte kvůli své nevědomosti naštvaní. Užívejte si pocit, že svět je na tom mnohem lépe, než jste si doposud mysleli. Chcete-li si své znalosti otestovat důkladněji, pak na stránkách gapminder.org najdete celý kvíz pod názvem Upgrade your worldview (Aktualizujte si svůj pohled na svět).

A nejen to. Otázky můžete využít, plánujete-li pro přátele uspořádat vědomostní soutěž a chcete mít jistotu, že nikdo nedosáhne plného počtu bodů. Žádný z účastníků nezvládne odpovědět na všechny otázky správně. Většina dotazovaných odpověděla správně na jednu až čtyři otázky. Podle studie „…by dosáhli lepších výsledků, kdyby odpovědi vybírali naslepo“.

U každé otázky jsou tři možnosti odpovědi. S trochou štěstí by tak účastník testu měl odpovědět správně na každou třetí otázku, to je celkem šest otázek. Když naslepo tipujeme lépe, než když o odpovědích přemýšlíme, když hádáme hůře než generátor náhodných čísel, pak to neznamená, že jsme se něco nenaučili, ale že jsme se to naučili špatně. Trpíme systematicky chybným odhadem.

V hlavách většiny lidí běhá desetkrát více uprchlíků, než je tomu ve skutečnosti. Celosvětově chodí do školy více dívek (šedesát procent), než se většina z nás domnívá. Méně lidí, než si většina z nás myslí, žije v zemích s nízkým příjmem (devět procent). Více lidí, než si myslíme, má ve svém domě nebo jeho bezprostřední blízkosti přístup k čisté pitné vodě (sedmdesát procent).

Studie tak dospívá k závěru, že „…pokud budeme mít v hlavách chybné představy, nikdy nebudeme schopni vytvořit udržitelnou budoucnost.“ Pokud si myslíme, že uprchlíků je 300 milionů místo skutečných 30 milionů, nenahráváme tím jen pravicové propagandě.

I ti, kteří hájí spravedlivou azylovou politiku, přeceňují rozsah daného problému. Pokud si myslíme, že v parlamentech na celém světě je pouze pět nebo patnáct procent žen (ve skutečnosti dvacet pět procent), pak se trápíme více, než bychom museli.

Toto číslo je sice stále jen polovina rovnoprávného padesátiprocentního poměru, přesto však tento údaj ukazuje, že jsme již dále, než si většina z nás myslí. Navíc jsou i země, ve kterých je zastoupení žen v parlamentu vyšší než těchto 25 procent. Například na Islandu je to 47,6 procenta.

To nás může přivést k tomu, abychom se podívali na tyto země a ptali se, jaké kroky zde museli provést, aby se přiblížili rovnoprávnosti. Tento údaj nám také ukazuje, že německý parlament s aktuálním zastoupením žen ve výši 34,7 procenta nijak výrazně nevyniká nad průměrem.

Až budou naši politici jiným zemím a kulturám vyčítat, že utlačují ženy a nedostatečně se zasazují o jejich práva, měli by si nejprve zamést před vlastním prahem a zlepšit situaci doma. Ale počkat, vždyť Německo řídila celých 16 let žena!

Podívejme se na poslední otázku ze studie Gapminder.

Do roku 1990 bylo 18 zemí na světě někdy řízeno ženami. Kolik zemí to bylo v roce 2020?
• 53
• 29
• 78

Už asi možná tušíte, že správná odpověď je 78. Více jak třetinu zemí již někdy vedla žena. Správnou odpověď uhodla jen dvě procenta dotázaných.

Je to lepší, než se zdá

Opravdu toho víme tak málo o světě, ve kterém žijeme? Útěchou může být, že autoři studie se dotazovali pouze lidí v Norsku, Švédsku, Dánsku a Finsku. Jedná se ale o země, které se pravidelně umisťují vysoko ve srovnávacích testech úrovně vzdělání obyvatelstva.

Není tedy příčinou tohoto nadprůměrně špatného výsledku skutečnost, že právě o těchto otázkách nemají v uvedených zemích ponětí? Podívejme se, jak dopadla podobná studie z Velké Británie. Provádí se od roku 2012. Ve více než 40 zemích se jí zúčastnilo více než 100 000 osob.

Studie se jmenuje Perils of Perception (Nástrahy lidského vnímání) a dospívá se v ní k závěru, že se pleteme téměř ve všem. I tato studie pracuje s kvízem. Avšak oproti švédské studii jsou výsledky vztaženy k zemi, v níž dochází k dotazování.

Na otázku, jak se změnil počet vražd v Německu od roku 2000, odpovědělo 23 procent dotázaných, že se zvýšil. Třicet procent se domnívá, že zůstal přibližně na stejné hodnotě. Pouze 14 procent odpovědělo, že se počet vražd snížil. To je také správná odpověď. Klesl o 33 procent.

Na otázku, kolik dívek v Německu ve věku 15 až 19 let otěhotní, odpovídali lidé, že průměrně 16 procent. Ve skutečnosti to je 0,6 procenta. Na otázku, kolik lidí v Německu ve věku 20 až 79 let trpí cukrovkou, odhadovali lidé průměrně 31 procent. Skutečnost? Sedm procent.

V každé zemi si dotazovaní mysleli, že obětí terorismu je více, než tomu je ve skutečnosti. To samé platilo pro násilí a drogovou závislost. Počet vražd odhadujeme vyšší, než je ve skutečnosti, stejně tak sociální nespravedlnost a nezaměstnanost. Téměř všechno považujeme za horší, než doopravdy je.