Obdivovaný i nenáviděný Vladimir. Ústecký brutalistní skvost nabídl pomoc uprchlíkům
FOTOGALERIE. Ústecký hotel Vladimir, donedávna zakonzervovaný a prázdný, znovu ožil. Útočiště tady našly dvě stovky žen a dětí, volyňských Čechů, které do Česka utekly před ruskou agresí. Minulý týden se hotel po delší době otevřel i pro veřejnost – uprchlíci tam uspořádali dobročinný jarmark, jehož výtěžek putoval ukrajinské armádě. Nad hotelem, před nímž dodnes stojí socha ženy vítající sovětské vojáky, teď zavlály ukrajinské vlajky.
Těžko při procházce úplným centrem Ústí nad Labem najít stavbu, která by měla horší pověst. Samozřejmě když nepočítáme objekt bývalého krajského výboru KSČ, takzvanou Vanu, vystrkující svůj zakulacený betonový blok drze přímo na centrální náměstí a kterou donedávna zdobil obří reliéfní srp s kladivem; ten si ovšem Ústečané cudně zakrývali reklamou na brýle.
Nebo dvojici chemiček v docházkové vzdálenosti samotného centra, a asi by zaujal i kamenolom, co by kamenem dohodil. Jenže kamenolom vlastně není tak úplně stavba, je to díra v zemi nebo ve skále, ten vám vzít nemůžou, však to známe.
Čili nám zase zbývá hotel Vladimir, brutalistní chaloupka na muří noze, zasvěcená partnerskému ruskému městu Vladimir. Ano, je to Vladimir, nikoli Vladimír, tedy žádný Lenin, ale skutečně město Vladimir ve Vladimirské oblasti ve středním Rusku, na levém břehu řeky Kljazmy, přibližně 190 km severovýchodně od Moskvy. Žije zde 356 tisíc obyvatel a ústečtí zastupitelé partnerství s nimi vypověděli letos počátkem března, krátce po ruském vpádu na Ukrajinu. Koněc drůžby, tavárišči.
Proč nemají Ústečané svůj Vladimir rádi? Kromě zmíněných řekněme politických důvodů je tu nostalgický sentiment. Počátkem 80. let se komunisti ve své vrcholně normalizační rozmáchlosti rozhodli taky trochu přispět svým dílem ke tváři města. Týkalo se to i jednoho z hlavních ústeckých bulvárů, Masarykovy ulice, tehdy přirozeně vydávané za Fučíkovu. 23. února 1980 provedli pracovníci ústeckých a brněnských Vodohospodářských staveb největší odstřel v ČSSR. 1 440 kg trhaviny, navrtané v 16 tisících otvorech, odpálilo devatenáct budov ze staré městské zástavby. Ustoupit musely tradiční ústecké restaurace Pražačka a Lověna.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
A v těch místech, kde Masarykova a Churchillova ulice svírají skoro nepřirozený úhel, v samotném cípu, byl v roce 1986 podle projektu architektů Rudolfa Bergra a Zdeňka Havlíka dokončen hotel Vladimir. Před ním dodnes stojí na pětimetrovém podstavci 3,6 m vysoká bronzová socha ženy vítající první sovětské tanky, „Symbol družby“. Legenda praví, že figura ženy měla být původně nahá, na doporučení stranických orgánů musel sochař postavu obléci do přiléhavějšího teplákového úboru.
Vladimir, nebo Volodymyr?
Hotel Vladimir potkal osud mnoha podobných brutalistních staveb. Někteří ho milují jako ukázku čisté práce linií, skla a betonu, jiní mu nemohou přijít na jméno.
V nedávné minulosti měnil majitele. Nějakou dobu se pyšnil štítem celosvětové sítě Best Western, před pěti lety přešel do majetku české sítě hotelů společnosti CPI. Jenže ta už v té době prakticky přes ulici vlastnila moderní hotel Clarion, a tak se z Vladimiru stala nejprve depandance, později byl úplně zakonzervován.
Dnes před hotelem vlají ukrajinské vlajky. Paradox doby dává zavřenému baráku bez jasné budoucnosti nový smysl.
Prohlédněte si fotogalerii z dobročinného jarmarku
Foto: Robert Malecký, HlídacíPes.org, a Karel Karika (se souhlasem autora)
V hotelu našlo útočiště 220 žen a dětí z Ukrajiny. Původem volyňští Češi, většinou ze Žytomyrské oblasti. A minulou středu se za nimi do jejich dočasného bydliště mohla podívat i veřejnost. Ženy s dětmi uspořádaly jarmark, nabízely tradiční briošky a drobné dárky. Jarmark nakonec vynesl 37 tisíc korun, které využije ukrajinská armáda. A protože řada výrobků ještě zbyla, chtějí pořadatelé jarmark příští týden zopakovat.
Objekt nabídla společnost CPI krátce po vpádu Ruska na Ukrajinu. Nejprve zde působilo ústecké Dobrovolnické centrum, teď zde aktivity koordinuje místostarosta ústeckého centrálního obvodu Karel Karika. „Je úžasné, že budova konečně zase našla svoje využití. Byl bych rád, kdyby to pokračovalo, jen místo Vladimir bych hotel přejmenoval na Volodymyr,“ říká Karika.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Jan Urban: Upachtěná česká politika. Volných hlasů znechucených je pořád dost
Nový zákon o podpoře bydlení. Spíš než naděje je to jen iluze řešení
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
6 komentářů
V Pardubicích stojí něco podobného za bývalým Priorem a nikdo neví co s tím. Ještě že to je jaksi schované.
Rozhodně nesouhlasím s tím, že Ústečané hotel hodnotí pouze negativně. Jsem Ústečanka a hotel se mi vždy líbil, i když mi bylo současně líto zbouraných objektů (celé strany ulice). Vaše hodnocení mi připadá poněkud příliš rezolutní.
Je dobře, že se ta stavba k něčemu využije. Faktem je, že architektura je svědectví doby a likvidovat, a zejména relativně hodnotné stavby z let minulých (minulého režimu), jak se to někdy dělá, je do jisté míry zločin na budoucích generacích.
Tedy pane redaktore, tento článek je slátanina psaná pro dnešní dobu, něco jako když psychoanalytička Džamila Stehlíková dnes určuje na dálku diagnózy různým politickým osobnostem. Psát takto o hotelu Vladimir a semlít do článku páté před deváté o předrevoluční historii Ústí nad Labem, která se v dnešní době prostě „hodí do krámu“, tomu rozumím, ale trochu objektivity by si článek zasloužil. Tu předrevoluční historii, bourání a výstavbu nových objektů, totiž tehdejším „dědulům“ do Rady města předkládali povětšinou stejní projektanti a architekti, kteří tu dobu dnes kritizují. Nebo si myslíte, že se všichni ti lidé narodili až po roce 1989? Píšete o „brutalistním skvostu, který nabídl pomoc uprchlíkům“. Asi vůbec neznáte historii výstavby ústeckého hotelu Vladimir… zeptejte se na to třeba v článku zmiňovaného Ing. arch. Zdenka Havlíka.
A ještě nakonec si neodpustím zmínku o Karlu Karikovi, místopředsedovi městského obvodu za Piráty, který Vám do článku sdělil: „Je úžasné, že budova konečně zase našla svoje využití. Byl bych rád, kdyby to pokračovalo, jen místo Vladimir bych hotel přejmenoval na Volodymyr“. Já jen doufám, že některá napsaná „moudra“ uvedená v článku nejsou z dílny tohoto aktivistického Piráta Kariky, protože nám, Ústečanům, dluží třeba slibovanou realizaci rekreační zóny a výstavbu hotelů v Předlicích. Neboť kdyby Karika splnil svoji vizi – halucinaci, která ho postihla před pár léty (https://www.idnes.cz/usti/zpravy/rekreacni-oblast-jezera-milada-ze-ctvrti-predlice-v-usti-nad-labem.A150302_2143863_usti-zpravy_alh) – mohl dnes „úřadovat“ s Ukrajinci nikoliv v hotelu Vladimir, ale v některém z hotelů v Předlicích a naplnil si tak svůj sen…
Ten „brutalistní skvost“ je jen další urbanistický zločin komunistického režimu na tváři českých měst. Jen naprostého úchyla a diletanta v oblasti urbanismu mohlo napadnout umístit takovou stavbu ve staré městské zástavbě. Bohužel taková totální urbanistická devastace postihla za bolševika většinu českých a slovenských měst.
Obávám se, že daleko víc staveb s historickou i estetickou hodnotou bylo zbouráno až po roce 1989 než před tímto datem. Zejména v posledních dvou desetiletích se bourá hlava nehlava a místo toho se stavějí odpudivé haluzny z podřadných materiálů, ovšem s „atestem“ na „pasívnost“ a dalšími ekvivalenty použitého toaletního papíru.