Jestli se komentátoři veřejného hospodaření – počínaje ekonomy, přes firemní manažery až po některé politiky (obvykle hlavně ty, co jsou zrovna v opozici) – na něčem shodují, je to tvrzení, že úředníků je v Česku příliš mnoho.

Tato teze je často k zaslechnutí i v mnoha jiných zemích. Jde o povzdech, který má politicky vzato zaručený úspěch.

Terč, tedy státní úředníci, tvoří jen velmi malé procento celkového počtu případných voličů a velká část jejich práce je pro voliče málo viditelná – asi málokdo z nás někdy přišel do styku dejme tomu s úředníky, kteří zpracovávají hodnocení regulatorních dopadů do důvodových zpráv k návrhům zákonů.

Přitom třeba zrovna tato práce je velmi důležitou součástí tvorby legislativy.

Asi, nejspíš, možná

Stížnost na „příliš mnoho úředníků“ lze chápat hned třemi způsoby. Jistě zcela namístě je tato stížnost v tom smyslu, že agendy mnoha úředníků je při dnešní úrovni techniky možné automatizovat.

Ukázku z knihy Ekonomické jednohubky. Odpovědi na 50 důležitých otázek ekonomie a financí autora Michala Skořepy (nyní působí jako makroekonomický analytik České spořitelny) přinášíme se svolením vydavatelství Grada.

Například kdyby české vlády v minulých letech víc investovaly do možnosti prokazovat osobní identitu elektronicky, dala by se ušetřit spousta úřednického pracovního času, který je pořád ještě věnován do zemdlení opakovanému rituálu přijímání, kontroly a případně i přepisování papírových dokumentů vyžadujících osobní identifikaci občana a vyplňování jeho osobních údajů.

Tady máme za jinými evropskými zeměmi trapné mnohaleté zpoždění. Prostor pro snižování počtu úředníků skrze automatizaci tedy bije do očí. Stejně bije do očí i druhý význam slov „příliš mnoho úředníků“; existuje řada agend, které by se daly více či méně sloučit.

Kabinetní ukázkou je výběr daně z příjmů fyzických osob a výběr sociálního pojistného. V obou případech jde de facto o výběr daně z téhož základu, ale za tento výběr jsou placeny dvě různé armády státních zaměstnanců.

Úředníků ale může být „příliš mnoho“ ještě ve třetím smyslu: ve smyslu přezaměstnanosti. Tedy že na dnešní objem práce by jich stačilo míň teď hned, ještě než do státní správy proniknou čipy a chatboty a než odstraníme různá zdvojení agend.

Stupeň úřednické přezaměstnanosti se asi bude lišit úřad od úřadu. Na některých úřadech nejspíš nevědí, co dřív, jinde možná po drahnou část pracovní doby krmí rybičky. V tomto případě jsou ale na místě slova „asi“, „nejspíš“, „možná“.

Zkrátka oproti zmíněnému prostoru pro automatizaci a pro slučování agend bije úřednická přezaměstnanost do očí méně. Ale kde tedy ti zbyteční jsou?

Snižte stavy o X procent

Spolehlivé měření přezaměstnanosti ve státní správě není jednoduché. Často uváděné srovnání dnešního počtu úředníků se stavem před lety je k ničemu, protože v mezidobí mohly státu přibýt další agendy. Stačí si vzpomenout třeba na teprve nedávno založený Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost.

Srovnání s jinými zeměmi je taky ošidné, protože v různých zemích může mít stát na starost jiný rozsah úředních úkonů. Například podpora v nezaměstnanosti, v Česku administrovaná státem skrze úřady práce, je ve Švédsku do značné míry pod kuratelou nestátních fondů.

Na otázku, zda v Česku úřednická přezaměstnanost stojí za řeč, je v tuto chvíli jediná korektní odpověď: nevíme. Tušíme, že ano, protože státní sektor má ze své podstaty tendenci klouzat směrem k nehospodárnosti. Ale každopádně nevíme, kde a jak moc.

Důsledkem této neznalosti jsou plošné hurá akce vícerých ministrů financí typu „všechny resorty nechť sníží stavy o X procent“. Jako by zaměstnanců státu přebývalo všude stejně a zrovna o X procent.

Navíc bychom měli krotit očekávání úspor, kterých se dá touto cestou dosáhnout. I kdyby se nakrásně podařilo propustit deset procent státních úředníků (kterých je velmi zhruba kolem sto tisíc, podle toho, které všechny zaměstnance státu budeme pokládat za úředníky), roční úspora na úřednických platech by se pohybovala v jednotkách miliard korun.

Což je v době, kdy českým veřejným financím chybějí stovky miliard, bohužel skoro zanedbatelná částka.

Pomůže jen audit

Naštěstí existuje v boji s přezaměstnaností i kultivovanější postup. A dokonce už byl na české hroudě vyzkoušen: v roce 2004 proběhl na ministerstvu financí personální audit.

Auditoři z jisté soukromé poradenské firmy tehdy našli prostor pro snížení počtu zaměstnanců ministerstva o 17 procent. Rok předtím proběhl audit i na ostatních ministerstvech. Ve většině případů však byl v rukou personálního odboru daného úřadu, a tak vcelku nepřekvapivě žádný prostor pro propouštění nalezen nebyl.

Není sporu o tom, že tlak na úspory je správný a že by stát měl zaměstnávat jen ty úředníky, kteří jsou skutečně potřební. Ale šanci zjistit, kteří to jsou, a případně obnažit agendové překryvy, má jedině důkladný audit zvnějšku.

Bude stát dost peněz, ale bude to jedna z nejlepších možných investic; zbaví nás přebytečných úředníků, a ty zbylé zbaví neustálých stížností na jejich přebytečnost.