Když v 90. letech začal ruský obchodník Vladimír Megre psát svoji ságu o poustevnici Anastázii, zřejmě netušil, co rozpoutá. Z hlavní hrdinky jeho knih se stal kult, který se šíří daleko za hranice Ruska. Snahy přetavit hnutí do politické strany ale prozatím ztroskotaly. V Česku se nenašel „dostatek nadšenců a těch, kteří by myšlenky Anastázie správně pochopili“, říká česká překladatelka Megreho knih.

Vladimír Megre je obchodník s výrobky ze dřeva sibiřské limby (někdy též nepřesně nazývané cedr, pozn. red.). A od roku 1996 také spisovatel a nakladatel. Zlomem v jeho kariéře se stala údajně výprava do sibiřské tajgy v roce 1994, kdy měl v lese potkat krásnou poustevnici Anastázii.

Díky desetidílnému eposu, který napsal během následujících patnácti let, vydělal miliony. Nejen prodejem knih, na odbyt jdou i jeho dřevěné výrobky. Získaly totiž jedinečný příběh a některé i nálepku s krásnou tváří údajné poustevnice z tajgy.

Dřevo s příběhem

„Anastázie je největším novoreligiózním hnutím v Rusku. Původně ale byla obchodním projektem,“ říká v podcastu bavorské rozhlasové stanice BR24 Vladimir Martinovic, který promoval v oboru teologie na univerzitě ve Vídni a učí na univerzitě v Minsku. V prvním díle prvního ruskojazyčného vydání Anastázie měl Megre apelovat na podnikatele, aby se spojili. „Ale už v druhém a třetím vydání té samé knihy tyto podnikatelské záměry chybí a jde jen o religiózní projekt a příběh jako takový,“ podotýká běloruský pedagog.

Obchodní zájmy ovšem Vladimír Megre příliš neskrývá ani ve videích na YouTube, kde odpovídá na otázky čtenářů. Moderátor diskuze pod videem se jmenuje Cedrový obchod, všimli si němečtí novináři. Dřevo limby má mít podle Megreho magické a léčivé účinky, údajně pomáhá při únavě, proti bolestem, je vhodné pro regeneraci.

I Anastázia prý užívá limbu. „Momentálně jsme uvedli na trh nový produkt, parfém, který Sergej vyvinul společně s francouzskou parfumérií,“ oznamuje náhle Vladimír Megre čtenářům ve videu, v němž měl původně odpovídat i na dotazy německých reportérů.

Limbový obchod provozuje Megre jako rodinný podnik. Sergej zmíněný ve videu je jeho synovcem a oficiálním šéfem firmy. Vnučka Nina je ředitelkou vydavatelství Zvonící cedry v Rusku, v roce 2017 nahradila v této funkci svoji matku, Megreho dceru.

Vesmírná databanka a úsek temných sil

Kromě této dcery má ale Vladimír Megre údajně ještě dceru a syna s poustevnicí Anastázií. Alespoň to tvrdí ve čtvrtém díle svého eposu. Právě to je jeden z momentů, díky kterému je mnoho čtenářů přesvědčeno, že Anastázie opravdu existuje a že Megre ve svých knihách popisuje skutečnost. A velmi vážně berou i filozofii a rady, které jim poustevnice skrze spisovatele sděluje.

Patří k nim i Valentýna Lymarenko Novodarská, původně učitelka hry na klavír, která přeložila všech deset dílů ságy do češtiny a knihy v Česku zároveň sama vydala. „Já jsem došla k závěru, že Vladimír Megre neměl důvod lhát,“ řekla v rozhlasovém rozhovoru v roce 2017.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

„Co se týká Anastázie, máme tady co do činění s nějakým velkým fenoménem, zábleskem božských energií. Není to jenom obyčejná kniha, jsou tam převratné informace,“ uvedla dále. „Anastázie je poustevnice, která má přístup k vesmírné databance a rozhodla se prostřednictvím Vladimíra Megreho pomoct lidstvu přenést se přes úsek temných sil, aby došlo k posunu ve vědomí člověka, a tím pádem se zvedneme na jinou úroveň existence, protože budeme uvědomělejší,“ popsala svůj pohled.

V květnu 2017 se stala Valentýna Lymarenko Novodarská spoluzakladatelkou spolku Nová civilizace. Jeho činnost podle stanov vychází právě z myšlenek Anastázie. Hlavní náplní spolku je popularizace, šíření a uskutečňování myšlenek vyložených v knihách Vladimíra Megreho v České republice a na Slovensku, zakládání rodových statků a osad, které jsou popsané v knihách Vladimíra Megreho, či pedagogická činnost s dětmi a mládeží.

Zákon pro Putina i Trumpa

V září 2017 pak zavítal do Prahy Vladimír Megre osobně. V hotelu na okraji Prahy se konala celodenní čtenářská konference s názvem „Nová civilizace“. Hlavním organizátorem bylo nakladatelství Valentýny Lymarenko Novodarské a na stáncích se prezentovala většina z osmi rodových farem v Česku. Spisovatel na konferenci představil zákon o rodových statcích, který chtěl údajně předložit ruskému prezidentovi Vladimíru Putinovi. Jeho základem mělo být právo každého, kdo by chtěl rodový statek založit, získat od státu hektar pozemku zdarma.

Přítomné přitom vyzval, aby zákon přeložili do češtiny a požadovali jeho přijetí také v Česku. „Já s sebou teď budu vozit tyto zákony všude, kam pojedu přednášet. Vezmu je i do Ameriky, i tam jsou skupiny, které podporují tuto myšlenku. Takže se dostanou i k americkému prezidentovi a do všech států Evropské unie,“ řečnil Megre za opakovaného potlesku publika.

Následně spisovatel odpovídal na dotazy, které ale nekladli lidé z publika, předkládaly je moderátorky. Mnoho lidí se údajně zajímalo o politickou stranu, která se v Rusku kolem hnutí Anastázie zformovala.

„Poté, co vyšla kniha, v níž dědeček Anastázie mluvil o politické straně, která se bude jmenovat Rodná strana, lidé prostě šli a založili takovou politickou stranu. Je to ale mladá strana a ještě v ní nejsou zkušení politici. Ale rozhodli se, že půjdou do voleb do státní dumy. Ve volbách do oblastních dum v Saratovské oblasti se stalo něco neuvěřitelného, představitel Rodné strany byl druhý za stranou Jednotné Rusko,“ rozpovídal se Megre.

„Tato Rodná strana vznikla zdola od národa a díky tomu se může stát nejsilnější stranou v Rusku. Ještě to chvilku potrvá, ale tak to opravdu bude,“ tvrdil.

Vzpomínka na SSSR

Ve skutečnosti to bylo poněkud jinak. Rodná strana byla založena profesionálním politickým konzultantem a velmistrem ruské Velké zednářské lóže Andrejem Bogdanovem v červnu 2012, měsíc poté, co Rusko zavedlo zákon umožňující zakládání nových politických stran.

Na konci roku 2013 pak Bogdanov stranu přejmenoval na Lidovou alianci. Stalo se tak jen několik dní poté, co vyšlo najevo, že stranu s názvem Lidová aliance chtěl založit opozičník Alexej Navalnyj. Bylo to vnímáno jako tah, jak Navalnému registraci strany znemožnit. A zatímco Bogdanova Rodná strana byla úřady rychle přejmenována, Navalnyj s registrací své strany neuspěl ani přesto, že název následně změnil na Stranu pokroku.

Andrej Vladimirovič Bogdanov byl tvůrcem a vůdcem desítek politických stran v Rusku. Sám podle svých slov považoval zakládání politických stran za podnikatelský záměr, který přináší značné příjmy. Velmistrem Velké lóže Ruska je od roku 2007. V roce 2008 také kandidoval na prezidenta. Opoziční a zahraniční média tento krok tehdy komentovala tak, že Bogdanov dělal ve volbách jen „křoví“ Putinovi.

Kolem Rodné strany se údajně pohybovali také členové poněkud bizarně působícího autorského kolektivu, který publikuje pod názvem Vnitřní prediktor SSSR (VP SSSR). Je to jakýsi pohrobek struktury z dob Sovětského svazu, která měla za úkol formulovat způsob, jak řídit společnost. Jejich metodologie se nazývá Koncepce obecné bezpečnosti (KOB), někdy také Koncepce společné bezpečnosti (KSB).

„Nový světový řád“ v čele s Ruskem

Činnost skupiny pokračuje pod původním názvem i po zániku SSSR, nyní však SSSR interpretuje jako „soubornou, sociálně spravedlivou Rus“. Kdysi tajné dokumenty a teze nyní autoři zveřejňují a vydávají je i jako knihy. Nejpopulárnější jsou jejich několikadílné Základy sociologie. Jeden z členů této skupiny Viktor Alexejevič Jefimov měl přednášet právě na konferenci Rodné strany.

Jefimov je vedoucím katedry sociologie Petrohradského agrárního institutu, kde působil deset let také jako rektor. V roce 2018 byl údajně odsouzen za korupci. Mluví o tom ve videích další z členů skupiny VP SSSR, Valerij Viktorovič Pjakin. Ten aktivně komentuje i současné dění, v dalším videu letos v červenci mimo jiné řekl:

„Myslíte si, že je to jen tak, že se účastníme dohody o organizaci humanitárního koridoru na vývoz obilí z Ukrajiny? Ne, to je velice silný politický tah, jehož výsledek bude vidět o něco později. Zatím si nedovolím o tom mluvit. Ale nový světový řád se buduje. Rusko se stává centrem koncentrace řízení, to na něj se orientují. I Afrika se na něj bude orientovat. Už jen díky této jediné dohodě, přestože je zatím jen na papíře, se bude orientovat výslovně na Rusko. A to si uvědomují všichni! A to je záruka stability celé světové civilizace.“

Projevy Pjakina a dalších s českým překladem zveřejňuje web konceptualcz.cz, který má v záhlaví hned vedle názvu obrázek Stalina. Knihy kolektivu KOB, především jejich Základy sociologie, nabízí v Česku web Anastasia.cz. Ten si nechal zaregistrovat v roce 2003 Jakub Sedlář z Domašova nad Bystřicí. V internetovém obchodě nabízí kromě toho výrobky z limby od firmy Megre a knihy Anastázie (i v ruštině).

Pravoslavná církev proti Anastázii

O tom, že celý svět bude brzy vzhlížet k Rusku, snil podobně jako autoři VP SSSR i Vladimír Megre. V rozhovoru, který vyšel na začátku roku 2018, prohlásil:

„Vím, co se odehraje v budoucnosti, v perspektivě. Nehledě na všechny překážky se tato myšlenka (rodových statků) bude rozvíjet ve všech zemích – a to se odehrává i teď. Zmizí hranice. Já například nevnímám hranice mezi Prahou, Českou republikou a Ruskem… Ukázalo se, že vliv mají jedině slova Anastasie, žádné zákony. Když se podíváme na situaci, která se odehrává na statcích v Rusku, hlavní tendence je směřující vzhůru. Počet rodových statků se pomaličku, ale velmi pevně zvyšuje. A tak tomu bude i v dalších zemích,“ předpovídal.

Ruští fanoušci kultu Anastázie jdou ještě dál, zjistil deník Moskauer Neue Zeitung: „Na síti Vkontakte sdílejí, že národní idea Ruska je formulována v knihách, které ze země udělají vědecké a kulturní světové centrum s nejvyšší životní úrovní.“

Podle výzkumu antropoložky Julie Andrejevové z petrohradského muzea Kunstkammer existuje v Rusku více než 500 rodových statků a osad s celkem zhruba šesti tisíci obyvateli. Velikost osad se pohybuje od několika rodin až po stovky příbuzných.

Julia Andrejevová ale vykresluje pro Moskauer Neue Zeitung méně idealistický obraz tohoto hnutí. „Téměř vždy byli obyvatelé rodinných osad do jisté míry fascinováni Megreho knihami, plánovali vybudovat alternativní, harmonickou společnost, ale nedokázali ji realizovat a v určitém okamžiku se odmítli podílet na většině kolektivních projektů,“ vysvětluje.

„Lidé se často nemohou živit výhradně domácími produkty a jsou závislí na práci a zásobování ve městě,“ dodává. Úřady a ruští občané se prý navíc staví k tomuto hnutí spíše nedůvěřivě. Pravoslavná církev další organizace se podle Andrejevové snažily ovlivnit místní správu, aby zabránila osadníkům v nákupu půdy a rozšiřování již existujících osad.

Češi Anastázii „nepochopili“

Rodná strana se nakonec v Rusku rozpadla a v Česku ani nevznikla. „Příprava založení Rodné strany ztroskotala z mnoha důvodů: nepochopení Anastáziiných myšlenek; nepřipravenost; nedostatek nadšenců, kteří by byli ochotní věnovat svůj čas a energii pro ostatní,“ říká Valentýna Lymarenko Novodarská pro HlídacíPes.org.

Zákon o rodových statcích nakonec Vladimír Megre českým příznivcům Anastázie ani neposkytl. Prý bylo potřeba jej nejprve dopracovat. Než k tomu ale došlo, Rodná strana v Rusku se rozpadla.

Vladimír Megre nedokázal svým fanouškům odpovědět jednoznačně ani na to, zda Anastázie a jejich společné děti opravdu existují. „Už několik let jsem je neviděl. Jen jsem si povídal s jejím dědečkem. Ten mi řekl, že to tak Anastázie potřebuje, že tady pro nás zkrátka nějakou dobu nebude,“ řekl vyhýbavě na setkání s čtenáři v roce 2017.

„Podle toho, co jsem viděl a slyšel od dědečka, Anastázie může upadnout do delšího spánku a její duše se může vznášet v prostoru. Možná jsem to nepochopil přesně, ale on mi řekl: necítíš někdy, že se vznáší v prostoru v nějakých jiných zemích? Anastázie už v prvním díle říká: mnoho temných sil se na mě navalí, ale já jsem silnější a já nad nimi zvítězím. Já si myslím, že se vrátí,“ tvrdil.

Přitom už v roce 1999 musel Megre přiznat, že hlavní postava jeho knih je „umělecky vytvořená“. V Petrohradě tehdy totiž proběhl soudní proces proti ženě, která se vydávala za Anastázii. Prohlášení u soudu předložil vydavatel Megreho knih s tím, že spisovatel má na Anastazii autorská práva, a proto o ní nesmí nikdo jiný psát. Pokud by ale byla Anastázie skutečná postava, nemohl by na ni práva uplatňovat.

„Anastázie je skutečná, a zároveň je to postava z mých knih. Stejně jako já jsem skutečný a zároveň vystupuji ve svých knihách,“ pokoušel se později Megre relativizovat prohlášení vydavatele u soudu.