Dlouhodobý bossing, neskrývané sexuální obtěžování a atmosféra strachu, kde lze jen těžko zmíněné problémy řešit. Tak popisují někteří současní i bývalí spolupracovníci pořadu Reportéři ČT pracovní podmínky pod vedením dramaturga Marka Wollnera. HlídacíPes.org na základě devíti svědectví obětí a svědků Wollnerova nevhodného chování na pracovišti popisuje atmosféru, která prý v redakci pořadu panovala více než patnáct let.

„Usměj se, nedá se na tebe dívat.“ „Ty sis zas dlouho nezašukal/a, co?“ „Si myslíš, že jsi hvězda? Jsi kýbl hoven.“ S podobně nevybíravým slovníkem Marek Wollner, nyní odstavený šéf publicistiky České televize a dlouholetý dramaturg pořadu Reportéři ČT, vede podle některých jeho současných i bývalých spolupracovníků redakci více než patnáct let.

Podle výpovědí, které pod příslibem anonymity – redakce však identitu mluvčích zná – shromáždil HlídacíPes.org, Wollner své kolegyně i kolegy dlouhodobě psychicky deptal a vytvářel mezi nimi atmosféru strachu.

Když se mu jeho oběti vzepřou – jeho bossingu, sexuálním poznámkám a nevyžádaným dotekům – údajně reaguje zesměšňováním, zlehčováním či výroky typu: „Jsi frigidní, nebo co?“

Na druhé straně za Marka Wollnera se postavilo šestnáct jemu podřízených editorů a redaktorů. Ve svém prohlášení se ohradili mimo jiné „proti osočením, že v redakci panovala toxická atmosféra šikany či sexuálního harašení“.

To, jak redakci HlídacíPes.org popsalo pracovní podmínky v Reportérech ČT devět (současných i bývalých) spolupracovníků, kteří se s nevhodným chováním svého šéfa setkali, ať z pozice přímých obětí či svědků, ale vykresluje opačný obraz.

Koketérie? Spíš normalizace sexuálního obtěžování

Část z lidí, s nimiž HlídacíPes.org hovořil, svědčila proti Marku Wollnerovi i před interní vyšetřovací komisí ČT, kterou zřídil generální ředitel Petr Dvořák. „Zpráva neobsahuje informace, které by vedly k podezření, že mohl být spáchán jakýkoli trestný čin,“ zaznělo k závěrům komise na posledním jednání Rady České televize 11. ledna 2023.

O trestné činnosti však ani sami svědci nehovořili. Popsali ale řadu případů bossingu, sexuálních narážek a také otevřeného obtěžování, jež ovšem probíhalo obvykle „za zavřenými dveřmi“. I s těmito konkrétními případy se pro HlídacíPes.org oběti svěřily, vzhledem k jejich snadné identifikovatelnosti se je ale redakce rozhodla nepublikovat, aby zajistila požadovanou anonymitu svých zdrojů.

Situace, které text níže popisuje, byly vždy ověřeny z více zdrojů a nestojí na výpovědi jedné osoby. Vždy jde o situace, u kterých bylo více svědků. Redakce HlídacíPes.org požádala  o vyjádření k výrokům i Marka Wollnera, ten je odmítl s tím, že „to bude řešit právní cestou“. 

Atmosféru, kterou oběti a svědci zažívali v redakci Reportérů ČT pod Wollnerovým vedením, vystihuje to, jak popisují jeho způsob komunikace a vedení týmu:

„Nešlo o nevinné poznámky. Je to o dotecích doprovázených obscénními poznámkami a explicitními výzvami k sexu,“ říká jedna z obětí. Wollner se měl dopouštět nevyžádaných doteků: sahal ženám na krk, stehna či na zadek. Ženy podle svědectví vyzýval k „šukání“ a pokládal jim otázky typu: „Jak ty to máš ráda?“

Jindy přišly prostě „jen“ sexistické narážky na vzhled: „Měla bys cvičit, povolují ti svaly,“ vzpomíná například jedna z žen, které se s jeho chováním setkaly. Wollner komentoval ve vztahu k podřízeným ženám i to, jakou si zrovna vzaly podprsenku. A když se reportérka ohradila? Přišly otázky, zda je frigidní, či poznámky, že si musí „pořádně zašukat“.

Případy, které redakce z výše uvedených důvodů nemůže publikovat, jsou ještě závažnějšího charakteru. Již zmíněné příklady však naplňují definici sexuálního obtěžování podle antidiskriminačního zákona:

„Sexuálním obtěžováním se rozumí nežádoucí chování související s důvody uvedenými v § 2 odst. 3, které má sexuální povahu, a jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí.“

Právník Aleš Rozehnal o sexuálním obtěžování: Některé prameny považují sexuální obtěžování za specifický druh šikany. Sexuální obtěžování může spočívat v nevhodných narážkách, nevyžádaných dotecích či v povinnosti strpět toto chování, aby zaměstnanec nepřišel o své místo.

Takové chování je postihováno antidiskriminačním zákonem. Pokud zaměstnanec uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany nadřízeného došlo k diskriminaci na základě pohlaví, je nadřízený povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení. Platí tedy vyvratitelná právní domněnka, že se nadřízený tohoto jednání dopustil.

Wollnerovu potřebu komentovat ženské tělo potvrzují i některé veřejně dostupné materiály. Tím je třeba nahrávka z jeho přednášky na Pedagogické fakultě univerzity Palackého v Olomouci v roce 2019. Wollner tam mluví o dezinformačním serveru Aeronet a když jedna ze studentek odchází z místnosti, neodpustí si nevhodnou poznámku: „Takhle hezký nohy odcházej,“ řekne před celým sálem.

Tlak profese jako záminka k šikaně

Pracovní podmínky, které zdroje HlídacíPes.org popisují, jsou často shrnuty výrazy jako atmosféra strachu, „wollnerismus“ nebo kolotoč šikany.

„Dělá takové kolečko. Pokaždé na několik měsíců začne dusit konkrétního člověka. Zasedne si na něj, začne ho přede všemi shazovat a ponižovat. Nikdo ale často nevěděl důvod, proč to dělá. Někdy šlo o to, že mu dotyčný vzdoroval, jindy stačilo nedat ‚to se mi líbí‘ pod jeho příspěvek na Facebooku nebo mu nepoděkovat při udílení nějakého novinářského ocenění,“ říká žena, která pod Wollnerem pracovala.

„Že je něco špatně, poznáte, když silně klepe nohou. Vy se mu snažíte říct, co budete točit nebo jak jste postoupili v přípravě reportáže, a on vám do toho neustále skáče. Nenechá vás ani doříct větu a už se dozvíte, že to podle něj stojí za ho*no nebo že jste ču*ák,“ popisuje muž, se kterým redakce mluvila.

Jiná svědectví zase mluví o tom, že jeden z kolegů na poradě dostal kvůli ponižování panickou ataku.

Svědci se shodují, že Wollner v případě nespokojenosti okamžitě přechází do osobní roviny a nevyhýbá se ponižování před ostatními členy týmu. Wollner sám to vysvětluje tím, že je „tvrdý šéf“, což je podle něj dáno náročností televizního prostředí, kdy je nutné zajistit, aby vždy bylo co vysílat a bylo to zároveň novinářsky kvalitní:

„Tyhle situace vytvářejí na každého obrovský tlak. Ten největší tlak je samozřejmě na mě, protože já za to nesu odpovědnost. A i když mám všechny své kolegy vlastně rád, dokonce i ty, se kterými je velká práce, tak ve výsledku za to nesu odpovědnost já,“ řekl Wollner v rozhovoru pro Seznam Zprávy. 

Když se někdo Wollnerovu chování postavil, bral to prý šéf jako útok a odplatou byla agrese.

„Shazoval lidi psychicky. Někteří se dostali do smyčky, kterou bylo náročné psychicky ustát. Jakkoli dobrou práci udělali, Marek to shodil a vždy jim řekl, že je to špatně. Zasekli se a nevěděli, co točí a jak to točit, aby to Marek nesmetl,“ říká jedna z žen redakci.

„Často dochází do bodu, kdy vás nerespektuje, znevažuje a nakonec vás zlomí. Řev je v pohodě, to je součástí vypjatého novinářského prostředí, ale nikdy nepřišla žádná omluva,“ pokračuje.

Wollner na poradách běžně kritizoval vzhled mužů i žen. Často mu mělo vadit, že se někdo jen špatně tváří nebo se neusmívá. Reagoval výrazy, že mají „stažený ksicht“, že se tváří blbě a nemůže se na ně dívat.

Zdroje redakce nezávisle na sobě mluví o tom, že Wollnerovo jednání dovedlo některé členy redakce k tomu, že museli vyhledat terapeutickou péči. Jiní jeho podřízení z redakce raději odešli, přestože je televizní publicistika jako novinářský žánr naplňuje a redakce Reportéři ČT je v Česku jediná svého formátu.

Svědectví mluví i také o tom, že se Wollner měl dopustit v České televizi pokusu o fyzické napadení. O této události podle informací redakce byla informována i interní vyšetřovací komise České televize a ve svém textu ji zmínil i server Seznam Zprávy. Redakce HlídacíPes.org i s touto informací Wollnera oslovila. „Fyzické napadení nepište – to vyvrátila hned komise a podám na vás žalobu,“ zareagoval.

Průběh i výsledek komise je však v tuto chvíli neveřejný a všichni zúčastnění jsou podle dostupných informací v této věci vázáni mlčenlivostí. To platí i pro Marka Wollnera, který by o závěrech komise neměl veřejně mluvit.

Bossing je jednou z forem šikany na pracovišti. Šikana může probíhat v mnoha formách, od pomluv a zesměšňování zaměstnance až po jeho ignoraci. Podle Národního zdravotnického informačního portálu má např. tyto projevy:

• přehnané kontrolování plnění povinností či docházky,
• neschválení dovolené,
• arogantní chování,
• slovní urážky,
• nedocenění práce či častá a neoprávněná kritika,
• zesměšňování před kolegy,
• zadávání příliš složitých úkolů (na které nemá podřízený kvalifikaci nebo jsou nesplnitelné),
• zabraňování přístupu k informacím např. od nadřízených, což vede k neinformovanosti,
• nemožnost vyjádřit svůj názor nebo navrhnout své návrhy,
• přisvojení si práce podřízeného jeho šéfem,
• sexuální obtěžování,
• bezdůvodné vyhrožování výpovědí (ukončením služebního poměru),
• různé naschvály (odebrání kancelářských potřeb…),
• přemíra přesčasů,
• probírání drobných chybiček, které jsou u ostatních přehlíženy atd.

Místo činu: střižna

„Odešlo hodně lidí, kteří odváděli kvalitní práci. V poslední fázi jsem byla rozložená a bála jsem se jít do střižny. Nebyla jsem si jista sama sebou a měla jsem problémy spát. Když jsem odešla, odeznělo to a jsem spokojená, s takovým jednáním jsem se už nikdy nesetkala,“ popisuje jedna z žen, se kterou redakce mluvila.

Střižna je místo, kde reportér společně se střihačem, režisérem a dramaturgem pořadu z natočeného materiálu vytváří finální produkt – reportáž, kterou v televizi uvidí diváci. Tam v podstatě celou neděli pracují na dokončení reportáže, aby v pondělí mohla být odvysílána.

Zdroje vzpomínají na opakující se situace, kdy reportáž dokončili v podvečer, ale Wollner ji přišel zkontrolovat až kolem 22. hodiny. Jako častý důvod zmiňují, že byl hrát/sledovat tenis.

Wollner měl následně reportáž s křikem smést se stolu a donutil reportéra celou ji přepracovat, protože neodpovídala jeho představě. Práce přes noc až do ranních hodin či spaní ve spacáku ve střižně tak nejsou pro tamní reportéry neobvyklé.

Podle výpovědí dostal některé své kolegy a kolegyně do bodu, kdy mu nebyli schopni oponovat smysluplnou větou a sami přestali věřit v kvalitu své práce.

„On měl samozřejmě i pravdu a měl i připomínky, které byly na místě, ale způsob, jakým to komunikoval, vedl k dezorientaci, že nikdo nevěděl, co je správně. Doprovázelo to nadávání, urážení a ponižování. To je forma komunikace, která z vás vysaje všechnu motivaci, schopnost odlišit dobré téma od špatného a především důvěru ve vlastní úsudek,“ říká žena, která vše shrnuje pojmem „pocit udolání“.

„Je to stresující práce, ale v redakci ten stres vytvářel on, především tím, jak komunikoval svou nespokojenost, která podléhala jeho emocím a náladám,“ reaguje další muž, se kterým redakce mluvila.

„Končí to tak, že se bojíte chodit do střižny, jdete tam ve stresu a se sevřeným žaludkem. Jsme jako vařené žáby. Ze začátku prvních pár měsíců je milý, pak se utahují šrouby, začne řev a pokud na vás dojde řada, tak si na vás zasedne,“ konstatuje jeden z redakcí vyslechnutých mužů.

Důkazy: věděl to šéf zpravodajství Šámal. Teď tvrdí, že ne

A proč to oběti a svědci začali řešit až poté, co podnět na Marka Wollnera podala jeho kolegyně Nora Fridrichová? Ve skutečnosti to řešili už v předchozích letech. Redakce HlídacíPes.org má k dispozici svědectví i důkazy od lidí, kteří v předchozích letech o problémech s Wollnerem informovali Zdeňka Šámala, ředitele zpravodajství a sportu; Wollnerova přímého nadřízeného.

Šámal přitom redakci HlídacíPes.org ještě vloni v listopadu tvrdil, že žádnou stížnost ani podnět na chování Wollnera nedostal: „V tomto směru jsem na Markovo chování ve funkci šéfredaktora neobdržel ani jedinou stížnost nebo podnět. Pro úplnost, nic takového jsem nedostal ani v předchozích letech, kdy Marek ve funkci šéfredaktora nebyl,“ sdělil pro HlídacíPes.org.

To nyní znovu zopakoval i autorovi tohoto textu. I na doplňující dotaz, zda neobdržel třeba i jen neformální stížnost od někoho z redakce, odpověděl zamítavě.

Oběti a svědci, se kterými autor textu mluvil, však hovoří o opaku. Na stížnosti, které zmiňují, ale údajně vždy dostali pouze odpověď, že s tím nelze nic dělat – například kvůli dobrým výsledkům pořadu.

To zapadá i do informací, které v článku na svém webu zveřejnila bývalá reportérka ČT Markéta Dobiášová. Podle SMS komunikace, kterou zveřejnila, chtěla se Šámalem situaci řešit Aneta Snopová, zástupkyně Wollnera. Šámal ale měl odpovědět: „Marek by řekl, že jsem se proti němu spiknul s Babišem a ostatní to nezajímá.“

„Chceme poukázat na problémy, ne škodit ČT“

Téměř každý rozhovor, který autor tohoto textu s obětmi nebo svědky Wollnerova jednání vedl, začínal podobně. Zdůrazněním, že záměrem nikoho z nich není škodit České televizi jako instituci, ale poukázat na problémy, které se v ní dějí, a to s vidinou řešení a zlepšení.

Zmiňují to kvůli dosavadnímu způsobu mediálního pokrytí kauzy Wollner. Ve veřejném prostoru se o ní totiž mluví jako o vnitrotelevizním sporu mezi Wollnerem a moderátorkou pořadu 168 hodin Norou Fridrichovou. 

Bývalí i současní spolupracovníci pořadu Reportéři ČT oslovení redakcí HlídacíPes.org se shodují na tom, že veřejnoprávní Česká televize je zásadní instituce pro fungování demokracie a samotný pořad považují za příklad kvalitní žurnalistiky.

Všichni jsou proti zneužívání kauzy ze strany populistů a politiků, kteří dlouhodobě vyvíjejí tlaky na zestátnění či politické ovládnutí České televize. To je prý také jeden z důvodů, proč kauza Wollner vyplavala na povrch až teď:

„Nikdo nechce nahrávat lidem, jako je předseda SPD Tomio Okamura nebo šéf ANO Andrej Babiš. Cením si i Marka Wollnera v tom, že jejich tlaky v minulosti ustál, ale to by měl zvládnout každý novinář. Problém je jeho lidská rovina a chování, které by nebylo přijatelné ani padesát let zpátky. Kauza je výhradně o něm,“ vysvětluje jedna z osob, se kterou redakce mluvila.

„Nemůžu tutlat pravdu a hájit to tím, že je to ve prospěch demokracie,“ říká další ze zdrojů redakce, který s Wollnerem spolupracoval.