Normalizace sexuálního obtěžování a kolotoč šikany: oběti a svědci mluví o práci s Wollnerem
Dlouhodobý bossing, neskrývané sexuální obtěžování a atmosféra strachu, kde lze jen těžko zmíněné problémy řešit. Tak popisují někteří současní i bývalí spolupracovníci pořadu Reportéři ČT pracovní podmínky pod vedením dramaturga Marka Wollnera. HlídacíPes.org na základě devíti svědectví obětí a svědků Wollnerova nevhodného chování na pracovišti popisuje atmosféru, která prý v redakci pořadu panovala více než patnáct let.
„Usměj se, nedá se na tebe dívat.“ „Ty sis zas dlouho nezašukal/a, co?“ „Si myslíš, že jsi hvězda? Jsi kýbl hoven.“ S podobně nevybíravým slovníkem Marek Wollner, nyní odstavený šéf publicistiky České televize a dlouholetý dramaturg pořadu Reportéři ČT, vede podle některých jeho současných i bývalých spolupracovníků redakci více než patnáct let.
Podle výpovědí, které pod příslibem anonymity – redakce však identitu mluvčích zná – shromáždil HlídacíPes.org, Wollner své kolegyně i kolegy dlouhodobě psychicky deptal a vytvářel mezi nimi atmosféru strachu.
Když se mu jeho oběti vzepřou – jeho bossingu, sexuálním poznámkám a nevyžádaným dotekům – údajně reaguje zesměšňováním, zlehčováním či výroky typu: „Jsi frigidní, nebo co?“
Na druhé straně za Marka Wollnera se postavilo šestnáct jemu podřízených editorů a redaktorů. Ve svém prohlášení se ohradili mimo jiné „proti osočením, že v redakci panovala toxická atmosféra šikany či sexuálního harašení“.
To, jak redakci HlídacíPes.org popsalo pracovní podmínky v Reportérech ČT devět (současných i bývalých) spolupracovníků, kteří se s nevhodným chováním svého šéfa setkali, ať z pozice přímých obětí či svědků, ale vykresluje opačný obraz.
Koketérie? Spíš normalizace sexuálního obtěžování
Část z lidí, s nimiž HlídacíPes.org hovořil, svědčila proti Marku Wollnerovi i před interní vyšetřovací komisí ČT, kterou zřídil generální ředitel Petr Dvořák. „Zpráva neobsahuje informace, které by vedly k podezření, že mohl být spáchán jakýkoli trestný čin,“ zaznělo k závěrům komise na posledním jednání Rady České televize 11. ledna 2023.
O trestné činnosti však ani sami svědci nehovořili. Popsali ale řadu případů bossingu, sexuálních narážek a také otevřeného obtěžování, jež ovšem probíhalo obvykle „za zavřenými dveřmi“. I s těmito konkrétními případy se pro HlídacíPes.org oběti svěřily, vzhledem k jejich snadné identifikovatelnosti se je ale redakce rozhodla nepublikovat, aby zajistila požadovanou anonymitu svých zdrojů.
Situace, které text níže popisuje, byly vždy ověřeny z více zdrojů a nestojí na výpovědi jedné osoby. Vždy jde o situace, u kterých bylo více svědků. Redakce HlídacíPes.org požádala o vyjádření k výrokům i Marka Wollnera, ten je odmítl s tím, že „to bude řešit právní cestou“.
Atmosféru, kterou oběti a svědci zažívali v redakci Reportérů ČT pod Wollnerovým vedením, vystihuje to, jak popisují jeho způsob komunikace a vedení týmu:
„Nešlo o nevinné poznámky. Je to o dotecích doprovázených obscénními poznámkami a explicitními výzvami k sexu,“ říká jedna z obětí. Wollner se měl dopouštět nevyžádaných doteků: sahal ženám na krk, stehna či na zadek. Ženy podle svědectví vyzýval k „šukání“ a pokládal jim otázky typu: „Jak ty to máš ráda?“
Jindy přišly prostě „jen“ sexistické narážky na vzhled: „Měla bys cvičit, povolují ti svaly,“ vzpomíná například jedna z žen, které se s jeho chováním setkaly. Wollner komentoval ve vztahu k podřízeným ženám i to, jakou si zrovna vzaly podprsenku. A když se reportérka ohradila? Přišly otázky, zda je frigidní, či poznámky, že si musí „pořádně zašukat“.
Případy, které redakce z výše uvedených důvodů nemůže publikovat, jsou ještě závažnějšího charakteru. Již zmíněné příklady však naplňují definici sexuálního obtěžování podle antidiskriminačního zákona:
„Sexuálním obtěžováním se rozumí nežádoucí chování související s důvody uvedenými v § 2 odst. 3, které má sexuální povahu, a jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí.“
Právník Aleš Rozehnal o sexuálním obtěžování: Některé prameny považují sexuální obtěžování za specifický druh šikany. Sexuální obtěžování může spočívat v nevhodných narážkách, nevyžádaných dotecích či v povinnosti strpět toto chování, aby zaměstnanec nepřišel o své místo.
Takové chování je postihováno antidiskriminačním zákonem. Pokud zaměstnanec uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany nadřízeného došlo k diskriminaci na základě pohlaví, je nadřízený povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení. Platí tedy vyvratitelná právní domněnka, že se nadřízený tohoto jednání dopustil.
Wollnerovu potřebu komentovat ženské tělo potvrzují i některé veřejně dostupné materiály. Tím je třeba nahrávka z jeho přednášky na Pedagogické fakultě univerzity Palackého v Olomouci v roce 2019. Wollner tam mluví o dezinformačním serveru Aeronet a když jedna ze studentek odchází z místnosti, neodpustí si nevhodnou poznámku: „Takhle hezký nohy odcházej,“ řekne před celým sálem.
Tlak profese jako záminka k šikaně
Pracovní podmínky, které zdroje HlídacíPes.org popisují, jsou často shrnuty výrazy jako atmosféra strachu, „wollnerismus“ nebo kolotoč šikany.
„Dělá takové kolečko. Pokaždé na několik měsíců začne dusit konkrétního člověka. Zasedne si na něj, začne ho přede všemi shazovat a ponižovat. Nikdo ale často nevěděl důvod, proč to dělá. Někdy šlo o to, že mu dotyčný vzdoroval, jindy stačilo nedat ‚to se mi líbí‘ pod jeho příspěvek na Facebooku nebo mu nepoděkovat při udílení nějakého novinářského ocenění,“ říká žena, která pod Wollnerem pracovala.
„Že je něco špatně, poznáte, když silně klepe nohou. Vy se mu snažíte říct, co budete točit nebo jak jste postoupili v přípravě reportáže, a on vám do toho neustále skáče. Nenechá vás ani doříct větu a už se dozvíte, že to podle něj stojí za ho*no nebo že jste ču*ák,“ popisuje muž, se kterým redakce mluvila.
Jiná svědectví zase mluví o tom, že jeden z kolegů na poradě dostal kvůli ponižování panickou ataku.
Svědci se shodují, že Wollner v případě nespokojenosti okamžitě přechází do osobní roviny a nevyhýbá se ponižování před ostatními členy týmu. Wollner sám to vysvětluje tím, že je „tvrdý šéf“, což je podle něj dáno náročností televizního prostředí, kdy je nutné zajistit, aby vždy bylo co vysílat a bylo to zároveň novinářsky kvalitní:
„Tyhle situace vytvářejí na každého obrovský tlak. Ten největší tlak je samozřejmě na mě, protože já za to nesu odpovědnost. A i když mám všechny své kolegy vlastně rád, dokonce i ty, se kterými je velká práce, tak ve výsledku za to nesu odpovědnost já,“ řekl Wollner v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Když se někdo Wollnerovu chování postavil, bral to prý šéf jako útok a odplatou byla agrese.
„Shazoval lidi psychicky. Někteří se dostali do smyčky, kterou bylo náročné psychicky ustát. Jakkoli dobrou práci udělali, Marek to shodil a vždy jim řekl, že je to špatně. Zasekli se a nevěděli, co točí a jak to točit, aby to Marek nesmetl,“ říká jedna z žen redakci.
„Často dochází do bodu, kdy vás nerespektuje, znevažuje a nakonec vás zlomí. Řev je v pohodě, to je součástí vypjatého novinářského prostředí, ale nikdy nepřišla žádná omluva,“ pokračuje.
Wollner na poradách běžně kritizoval vzhled mužů i žen. Často mu mělo vadit, že se někdo jen špatně tváří nebo se neusmívá. Reagoval výrazy, že mají „stažený ksicht“, že se tváří blbě a nemůže se na ně dívat.
Zdroje redakce nezávisle na sobě mluví o tom, že Wollnerovo jednání dovedlo některé členy redakce k tomu, že museli vyhledat terapeutickou péči. Jiní jeho podřízení z redakce raději odešli, přestože je televizní publicistika jako novinářský žánr naplňuje a redakce Reportéři ČT je v Česku jediná svého formátu.
Svědectví mluví i také o tom, že se Wollner měl dopustit v České televizi pokusu o fyzické napadení. O této události podle informací redakce byla informována i interní vyšetřovací komise České televize a ve svém textu ji zmínil i server Seznam Zprávy. Redakce HlídacíPes.org i s touto informací Wollnera oslovila. „Fyzické napadení nepište – to vyvrátila hned komise a podám na vás žalobu,“ zareagoval.
Průběh i výsledek komise je však v tuto chvíli neveřejný a všichni zúčastnění jsou podle dostupných informací v této věci vázáni mlčenlivostí. To platí i pro Marka Wollnera, který by o závěrech komise neměl veřejně mluvit.
Bossing je jednou z forem šikany na pracovišti. Šikana může probíhat v mnoha formách, od pomluv a zesměšňování zaměstnance až po jeho ignoraci. Podle Národního zdravotnického informačního portálu má např. tyto projevy:
- přehnané kontrolování plnění povinností či docházky,
- neschválení dovolené,
- arogantní chování,
- slovní urážky,
- nedocenění práce či častá a neoprávněná kritika,
- zesměšňování před kolegy,
- zadávání příliš složitých úkolů (na které nemá podřízený kvalifikaci nebo jsou nesplnitelné),
- zabraňování přístupu k informacím např. od nadřízených, což vede k neinformovanosti,
- nemožnost vyjádřit svůj názor nebo navrhnout své návrhy,
- přisvojení si práce podřízeného jeho šéfem,
- sexuální obtěžování,
- bezdůvodné vyhrožování výpovědí (ukončením služebního poměru),
- různé naschvály (odebrání kancelářských potřeb…),
- přemíra přesčasů,
- probírání drobných chybiček, které jsou u ostatních přehlíženy atd.
Místo činu: střižna
„Odešlo hodně lidí, kteří odváděli kvalitní práci. V poslední fázi jsem byla rozložená a bála jsem se jít do střižny. Nebyla jsem si jista sama sebou a měla jsem problémy spát. Když jsem odešla, odeznělo to a jsem spokojená, s takovým jednáním jsem se už nikdy nesetkala,“ popisuje jedna z žen, se kterou redakce mluvila.
Střižna je místo, kde reportér společně se střihačem, režisérem a dramaturgem pořadu z natočeného materiálu vytváří finální produkt – reportáž, kterou v televizi uvidí diváci. Tam v podstatě celou neděli pracují na dokončení reportáže, aby v pondělí mohla být odvysílána.
Zdroje vzpomínají na opakující se situace, kdy reportáž dokončili v podvečer, ale Wollner ji přišel zkontrolovat až kolem 22. hodiny. Jako častý důvod zmiňují, že byl hrát/sledovat tenis.
Wollner měl následně reportáž s křikem smést se stolu a donutil reportéra celou ji přepracovat, protože neodpovídala jeho představě. Práce přes noc až do ranních hodin či spaní ve spacáku ve střižně tak nejsou pro tamní reportéry neobvyklé.
Podle výpovědí dostal některé své kolegy a kolegyně do bodu, kdy mu nebyli schopni oponovat smysluplnou větou a sami přestali věřit v kvalitu své práce.
„On měl samozřejmě i pravdu a měl i připomínky, které byly na místě, ale způsob, jakým to komunikoval, vedl k dezorientaci, že nikdo nevěděl, co je správně. Doprovázelo to nadávání, urážení a ponižování. To je forma komunikace, která z vás vysaje všechnu motivaci, schopnost odlišit dobré téma od špatného a především důvěru ve vlastní úsudek,“ říká žena, která vše shrnuje pojmem „pocit udolání“.
„Je to stresující práce, ale v redakci ten stres vytvářel on, především tím, jak komunikoval svou nespokojenost, která podléhala jeho emocím a náladám,“ reaguje další muž, se kterým redakce mluvila.
„Končí to tak, že se bojíte chodit do střižny, jdete tam ve stresu a se sevřeným žaludkem. Jsme jako vařené žáby. Ze začátku prvních pár měsíců je milý, pak se utahují šrouby, začne řev a pokud na vás dojde řada, tak si na vás zasedne,“ konstatuje jeden z redakcí vyslechnutých mužů.
Důkazy: věděl to šéf zpravodajství Šámal. Teď tvrdí, že ne
A proč to oběti a svědci začali řešit až poté, co podnět na Marka Wollnera podala jeho kolegyně Nora Fridrichová? Ve skutečnosti to řešili už v předchozích letech. Redakce HlídacíPes.org má k dispozici svědectví i důkazy od lidí, kteří v předchozích letech o problémech s Wollnerem informovali Zdeňka Šámala, ředitele zpravodajství a sportu; Wollnerova přímého nadřízeného.
Šámal přitom redakci HlídacíPes.org ještě vloni v listopadu tvrdil, že žádnou stížnost ani podnět na chování Wollnera nedostal: „V tomto směru jsem na Markovo chování ve funkci šéfredaktora neobdržel ani jedinou stížnost nebo podnět. Pro úplnost, nic takového jsem nedostal ani v předchozích letech, kdy Marek ve funkci šéfredaktora nebyl,“ sdělil pro HlídacíPes.org.
To nyní znovu zopakoval i autorovi tohoto textu. I na doplňující dotaz, zda neobdržel třeba i jen neformální stížnost od někoho z redakce, odpověděl zamítavě.
Oběti a svědci, se kterými autor textu mluvil, však hovoří o opaku. Na stížnosti, které zmiňují, ale údajně vždy dostali pouze odpověď, že s tím nelze nic dělat – například kvůli dobrým výsledkům pořadu.
To zapadá i do informací, které v článku na svém webu zveřejnila bývalá reportérka ČT Markéta Dobiášová. Podle SMS komunikace, kterou zveřejnila, chtěla se Šámalem situaci řešit Aneta Snopová, zástupkyně Wollnera. Šámal ale měl odpovědět: „Marek by řekl, že jsem se proti němu spiknul s Babišem a ostatní to nezajímá.“
„Chceme poukázat na problémy, ne škodit ČT“
Téměř každý rozhovor, který autor tohoto textu s obětmi nebo svědky Wollnerova jednání vedl, začínal podobně. Zdůrazněním, že záměrem nikoho z nich není škodit České televizi jako instituci, ale poukázat na problémy, které se v ní dějí, a to s vidinou řešení a zlepšení.
Zmiňují to kvůli dosavadnímu způsobu mediálního pokrytí kauzy Wollner. Ve veřejném prostoru se o ní totiž mluví jako o vnitrotelevizním sporu mezi Wollnerem a moderátorkou pořadu 168 hodin Norou Fridrichovou.
Bývalí i současní spolupracovníci pořadu Reportéři ČT oslovení redakcí HlídacíPes.org se shodují na tom, že veřejnoprávní Česká televize je zásadní instituce pro fungování demokracie a samotný pořad považují za příklad kvalitní žurnalistiky.
Všichni jsou proti zneužívání kauzy ze strany populistů a politiků, kteří dlouhodobě vyvíjejí tlaky na zestátnění či politické ovládnutí České televize. To je prý také jeden z důvodů, proč kauza Wollner vyplavala na povrch až teď:
„Nikdo nechce nahrávat lidem, jako je předseda SPD Tomio Okamura nebo šéf ANO Andrej Babiš. Cením si i Marka Wollnera v tom, že jejich tlaky v minulosti ustál, ale to by měl zvládnout každý novinář. Problém je jeho lidská rovina a chování, které by nebylo přijatelné ani padesát let zpátky. Kauza je výhradně o něm,“ vysvětluje jedna z osob, se kterou redakce mluvila.
„Nemůžu tutlat pravdu a hájit to tím, že je to ve prospěch demokracie,“ říká další ze zdrojů redakce, který s Wollnerem spolupracoval.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Stát chce po dvaceti letech přidat radním ČTK. Hledá se, kdo to zaplatí
Alternativní média poslušně drží mikrofon Ficově vládě. Méně zpráv, zato větší zisk
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
24 komentářů
Ryba smrdí od hlavy. Jaké je vedení ČT odráží přímo chování pracovníků instituce.
Samozřejmě se o tom vědělo, ale vedení ČT to neřešilo. Wolner dehonestoval Zemana, Babiše, Okamuru a jiné opoziční politiky a to úplně stačilo k jeho neotřesitelné pozici.
Teď vedení ČT hraje mrtvého brouka. Vlastně se nic nestalo. Pár nevinných poznámek a plácnutí po zadku… Je potřeba vymýtit ten augiášův chlív shora až dolů. Jinak si na tento typ chování budeme muset zvyknout.
Konečně, ty ženy mohou být rády, že na ně Wolner pohlédl, to je rétorika vedení ČT.
A tu „dehonestaci“ sis vycucal z kterýho prstu? Augiášův chlív se bude vyplachovat v březnu. Od bývalé kuchařky až po tzv. kancléře.
Oběti si podle A2larmu stěžují, že Wollner dostal možnost seznámit se s obsahy jejich anonymních výpovědí. To si dovolil mnoho, zjišťovat, z čeho ho obviňují! V ČR se neodpouští profesní úspěch, dokonce ani na Reportérech ne. Závist má přednost.
Wollner je zločinec, nutno ho profesně i společensky zlikvidovat, protože na přednášce řekl, ža má studentka hezký nohy!
Je to nechutné a mrzí mne to že se takto mediálně známé osobnosti chovají !
Takové vtípky o hezkých nohách si můžete dovolit tam, kde je přátelská atmosféra v kruhu známých lidí, určitě si takto nedovolí člověk pokřikovat na neznámou dívku na přednášce v sále plném lidí. Je vidět, že pan Wolner je ten z „rovnějších“ a celé jeho okolí mu dovolilo se takto chovat a myslet si, že je to v pořádku.
Tak jestli slečně pochválil nohy, tak to je fakt nechutný čuně! Pokud takhle uvažujete tak snad radši fandit Wolnerovi
Wolner a jemu podobný predsa nemajú bezmedzné právo na všetko.
Spomeňte si aká facka padla na udeľovaní Oskara…
Čudujem, že sa nenašial nikto kto by Wolnerovi ručne vysvetlil ako sa má či nemá správať k cudzím manželkám.
Neverím, že Vám by nevadilo ak by Wolner či jemu podobný komentoval, povedzme prsia Vašej manželky.
Nech sa volner zamestná niekde na statku ako dojič a tam može komentovať koľko chce. I cez víkendy.
Pokud ty nohy „chválil“ osaháváním, tak je to nechutné. Pokud obě strany nesouhlasí, tak je to obtěžování. Nic jiného.
Vážený pane Žabko.
Píšete: „Průběh i výsledek komise je však v tuto chvíli neveřejný a všichni zúčastnění jsou podle dostupných informací v této věci vázáni mlčenlivostí. To platí i pro Marka Wollnera, který by o závěrech komise neměl veřejně mluvit.“
Tedy verdikt nebyl vynesen, Wollner se Vám sám hájit nemůže (vázán mlčenlivostí), anonymové mluvit mohou, žádného svědka, který by mohl mluvit v jeho prospěch neoslovujete. Tímto Wollnera v článku v podstatě popravíte bez soudu. Nejsem příznivec p. Wollnera, ale Váš článek p. Žabko je špatný a mám z něj trochu husí kůži. Ještěže nejsem veřejná osoba ve Vašem hledáčku.
S pozdravem Lukáš Peterka
P.S. citace z Etického kodexu HP:
II. Obsahové zásady: Členský subjekt se zavazuje, že bude dodržovat redakční standardy, jakými jsou ověřování informací, nestrannost a nezávislost, poskytování prostoru k vyjádření tam, kde to situace vyžaduje a podobně.
Připadám si jako v blázinci. Je mě 61 let, ekonomka rozpočtářka a celý život jsem pracovala s muži. Byla jsme moc hezká a o návrhy a tzv. sexistické narážky nebylo nouze. Ale vždy jsem dotyčného kolegu odpravila do patřičných mezí. Někdy stačilo v legraci a někdy důrazně. Např. jednou mě jeden kolega honil kolem stolu v kanceláři, chtěl si asi “ sáhnout. A když mě zahnal do kouta, tak jsem ho popadla za ty jeho ruce, nechtíc mu zlomila prst a byl pokoj. Nikdy jsem si na nikoho nestěžovala. Ono záleží na ženě. Pokud je žena inteligentní, chytrá a dostatečně sebevědomá, tak si dokáže okolí srovnat tak, že si je odkáže do patřičných mezí. Letos jsme s manželem oslavili 43 let společného veselého života. Rada na závěr. Děvčata, přestaňte se chovat jako americké blbky a koukejte cvičit, abyste neměla ochablé zadnice a pokud si někdo něco k vám dovolí, tak ho srovnejte. I když je to šéf. Třeba v legraci, třeba tvrdě. Kdo se bojí, končí.
Nevěřícně kroutím hlavou, „např jednou“ předváděčka okolo stolu . . . kolikrát to bylo podobně?, mám dojem, že Vám to bylo
řekněme skrytě příjemné – myslím ten obdiv mužů, „Pokud je žena inteligentní, chytrá a dostatečně sebevědomá,“ tak si zjedná pořádek na stálo a nekritizuje ženy z prostředí**, které nezná, dovedu pochopit, že měly strach se důrazně vymezit, a určitě i mě jako manželovi pohledné ženy by nebyly příjemné invektivy, které zaznívají v kauze Wollner
**předeším sama sobě jste měla poradit, aby se obdobné situace minimalizovaly.
Víte, já si myslím, že to platí pro normální mužský, ale pokud je tam nějaká patologie, můžete tvrdě narazit. Třeba jste měla štěstí.
Jestliže byly poměry v týmu pana Wollnera tak strašně špatné, tj. plné urážek a ponížení, tak se divím, ale opravdu se hodně divím, jak je možné, že tento tým odváděl po dlouhou dobu vysoce kvalitní práci?
Myslím si, že to dost dobře není dlouhodobě možné. Pokud jsou poměry v tvůrčím týmu takové, že se z nich zvedá žaludek, tak to v něm vnímaví a tvůrčí lidé brzy zabalí a odejdou jinam. A zůstanou jenom podlézači.
Možná, že se pan Wollner jako šéf občas choval jako pitomec. Ale nevěřím tomu, že to bylo patnáct let tak zlé a že jeho tým přesto podával patnáct let tak vysoké výkony.
No, dělala jsem desítky let řídící funkci ve velké firmě. Něco takového bych nedovolila na pracovišti nikomu, tím méně sobě. Pan Wollner je oprávněně odejit.
ČT se tedy jako „spravedlivá instituce“ neprojevila. Ale co se divím, normy slušného chování a úcty k druhým, zejm. ke svým koncesionářům, u všech jejích reportérů absentuje. Redaktoři, i ti postižení, zcela samozřejmě veřejně vykřikují, že urážky a napadání pánů Babiše, Okamury, … jsou jejich kolektivním cílem a snažením. Co si to vůbec dovolují, urážet cca 35 % voličů této země? Oni mají být nezávislí a nestranní. Tak ať se tam sežerou, odejdou, vezmou sebou jejich ředitele a jdou pracovat jinam. Kde jsou ty jejich manýry a nevychovanost žádoucí.
Nechápu,ze se toto dělo 15 let a více lidem a nebyli schopni se nějak spojit a bránit.karierismus asi taky děla sve
Jestli toto je pravda tak by měl dostat co proto. Nejsem zastáncem fyzických trestů, ale v tomto případě by si zasloužil normálně chlapsky přes držku….
Vážená redakce, poslední 2 roky jsem byl z 90% nadšen vašimi články (to, když jste psali o politice) a z 10% jsem si klepal na čelo, jestli jste normální, aneb jestli jste se nezbláznili (to, když jste psali o covidu). Protože jsem vaši práci z těch 90% velmi oceňoval, opakovaně jsem vás podpořil i finančním darem. Touto bagatelní kauzou, ze které jste udělali středobod vašeho mediálního světa , ale ve které jste se především pasovali do role středověkých inkvizitorů, jsem ovšem s četbou hlídacípes.org a finanční podporou vaší společnosti k dnešnímu dni skončil. Měli byste se nad svým jednáním velmi zamyslet… I přesto vám přeji hodně úspěchů ve vaší další práci, a hlavně špetku skromnosti, sebereflexe, a trochu více nadhledu a pohody do vašich myslí… Děkuji a ať se vám daří.
Děkujeme za zájem o naši práci i podporu. Mnoho zdaru a vše dobré přejeme i vám. A doufáme, že stranky HlidaciPes.org budete navštěvovat i nadále.
Dvakrát je v článku zmíněno, že přece nelze nahrávat Babišovi nebo Okamurovi. Komu je tedy v ČT nahrávat možné a správné? Není to náhodou tak, že tato „veřejnoprávní“ instituce je na straně „pokroku“, tj. havloidní pražské kavárny a politické pravice, placené kapitalisty? A že to tak nesmí být, že musí být vysílání vyvážené a prezentovat všechny politické názory a směry? Třicet let byli komunisté v parlamentu a dostávali ve svobodných volbách pravidelně od šestnácti až po současná tři procenta (poprvé a patrně zaslouženě). Kolik redaktorů za ta léta vyjadřovalo ve svých pořadech komunistické mantry a názory, nepočítaje v to zesměšňování? ČT je jednostranné a proto nezákonně se chovající médium, jehož usurpátoři musí být propuštěni, především generální ředitel a zatouchající žába na prameni Šámal.
Nechápu, že „vyšetřování“ probíhá v ČT a ne na policii. Že svědci vypovídají komisi ČT a ne na policii. Pokud se dělo to, co svědci popisují, je to na trestní stíhání a ne na „posouzení“ komise ČT. Je snad ČT státem ve státě?
a není náhodou informace, že se pracovníci báli, že je konkrétní politici politicky využijí ukázkou potvrzením toho, že již politicky využíváni jsou a to jinými politiky a zájmy? proč Babiš a Okamura jsou špatní a jiní jsou výborní? některá politická strana je tady nedemokratická? pokud ano, proč nikdo nekoná? já myslím, že všechny fungují na základě stejného zákona a nálepkování je jen manipulací
Když má někdo moc a myslí si, že si může dovolit všechno a že na něj nikdo nemůže a nic ho nemůže ohrozit.Takoví člověk by to měl zažít v opačném případě, možná by se začal chovat jako člověk.
Souhlasím s paní Ročeňovou. Je to sice dávno (takže jsem byla mladší), ale na jakékoliv nevhodné narážky jsem okamžitě reagovala, a pokud došlo k nějakému nevhodnému šáhnutí nebo plácnutí, řekla jsem „to jsi udělal naposledy“ nebo rovnou přiletěla facka. Pokud to jen naznačil, řekla jsem „tak to bys mohl jen zkusit“. Oni čekali „chachachichi“ a u mě tedy hodně narazili. Popisuju nevhodné namyšlené chování, ne upřímné a kamarádské plácnutí po rameni.
Můj komentář se neobjevil :-(, takže jen to – souhlasím s paní Ročeňovou.