Ekonom Daron Acemoglu při projevu po slavnostním převzetí Nobelovy ceny za ekonomii v prosinci 2024. Foto: Profimedia

Nobelista vs. selský rozum. Vlády populistů a autokratů k prosperitě nevedou

Napsal/a Robert Břešťan 31. května 2025
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Je to trochu, jako když se nezkušený návštěvník galerie poprvé postaví před obrazy moderních autorů a diví se „co je to za patlaninu“ a „to bych zvládl taky“. Tvrzení, že společnosti se špatným právním řádem a institucemi, které vykořisťují obyvatelstvo, nepřinášejí růst ani změny k lepšímu a že prosperitě nejlépe svědčí demokracie, může znít podobně „samozřejmě“. Ale samozřejmé to není…

Za „dlouholetý výzkum vlivu institucí na ekonomický růst a prosperitu národů“ byla vloni udělena Nobelova cena za ekonomii. Získal ji profesor americké MIT (Massachusetts Institute of Technology) Daron Acemoglu spolu s kolegy Simonem Johnsonem a Jamesem A. Robinsonem.

I ve svých dalších pracích Daron Acemoglu, jeden z nejcitovanějších ekonomů světa, ukázal, že demokratické instituce podporují inovace a ekonomický růst, zatímco autoritářské systémy často vedou k stagnaci.

Přesto je i v současné bohaté Evropě demokracie na ústupu. Naopak narůstá populismus, nacionalismus a poptávka po takzvaných silných lídrech.

Pokud někdo říká něco, co je v příkrém nesouladu s „mým přesvědčením“ – třeba že ta zlopověstná Evropská unie je navzdory všem výhradám pro nás skvělá, stačí se  jen otočit zády a říct: „No, ale já si to nemyslím.“ Hotovo. Tečka. Šach, mat, nobelisto!

Proč má Česko štěstí

Minulý týden Acemoglu přijel na pozvání banky ČSOB a Hospodářských novin do Prahy; jeho vystoupení na summitu Trendy práce se týkalo právě i důležitosti demokracie.

„Demokracie je důležitá jako nikdy předtím. Data dokazují, že je dobrá pro ekonomický růst. V 90. letech to vypadalo na velkou poptávku po demokracii. Od půlky nového tisíciletí ale její podpora v USA i západní Evropě klesá, mluví se o růstu nerovnosti, korupci…“

Česko má podle něj silné demokratické instituce a štěstí, že je součástí EU. Pro zemi jako je Česká republika je podle něj členství v EU naprosto zásadní: „Bez EU by byly Česká republika i další malé ekonomiky rozdrceny.“

Říká to profesor americké univerzity MIT, člověk, o němž se jako o kandidátovi na Nobelovu cenu mluvilo posledních několik let – a nakonec ji také v roce 2024 dostal. Předkládá pro to argumenty, důkazy, fakta, propočty.

Jenže, jak známo, pokud někdo říká něco, co je v příkrém nesouladu s „mým přesvědčením“ – třeba že ta zlopověstná Evropská unie je navzdory všem výhradám pro nás skvělá, stačí se vlastně jen otočit zády a říct: „No, ale já si to nemyslím.“ Hotovo. Tečka. Šach, mat, nobelisto!

Tím spíš, když takový postoj podpoří algoritmy sociálních sítí, bublina jej za to poplácá po ramenou a nadělí kupu lajků.

Nikoli nadarmo i Acemoglu na neblahý vliv sociálních sítí poukazuje: „Svět by byl lepší, kdyby nebyly. Monetizuje se model, kdy nejde o šíření informací, ale o šíření emocí, které nahlodávají demokracii. Ale určitě to není tak jednoduché, že bychom se zbavili vlastní odpovědnosti tvrzením, že za současné problémy mohou sociální média. Je rolí politiků budovat důvěru v demokracii. Silné a funkční instituce jsou více než sociální sítě.“

Rychlá deindustrializace může přinést velké problémy. Z toho plyne obrovská výzva: najít nové zaměstnání pro lidi, jejichž dovednosti už nejsou potřeba.

Když změna přináší i problém

Acemoglu se ve své práci věnuje i dopadu technologických změn, dlouhodobě analyzuje přínosy umělé inteligence. Ta má podle něj sice ohromný potenciál, ale zatím „nedoručuje to, co si od ní slibujeme“. Určitě má ale sloužit k lepšímu rozhodování, identifikaci problémů, filtraci informací, jejich získávání a třídění.

AI je podle něj ale nyní zatím extrémně neefektivní a energeticky náročná technologie: „ChatGPT je asi desetitisíckrát (je to jen odhad, protože tyto firmy přesná data nezveřejňují) méně efektivní, než dotaz zadaný ve vyhledavači Google. A to ještě může být výsledkem lež.“

S životem v demokracii a nezbytným sociálním smírem změny v ekonomice a přístupu k práci nicméně AI úzce souvisí.

I průmyslové země jako je Česká republika se musí připravit na to, že služby budou v ekonomice hrát stále větší roli. I tam ale bude muset růst produktivita, právě s využitím moderních technologií a umělé inteligence.

„Rychlá deindustrializace může přinést velké problémy. Z toho plyne obrovská výzva: najít nové zaměstnání pro lidi, jejichž dovednosti už nejsou potřeba. Často pak končí v málo placených a málo produktivních službách,“ říká Acemoglu.

Technologický vývoj musí tedy myslet i na ty méně šťastné, méně kompatibilní a méně schopné se změnám přizpůsobit. Právě frustrace, obava, strach z neznáma, nejistota je to, co dnes vede k oblibě politiků slibujících rychlá, zkratkovitá řešení, k volbě populistických či autokratických stran.

Jenže ty, jak teď víme i díky panu Acemogluovi, ve skutečnosti k žádné dlouhodobé prosperitě nevedou.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)