Nezapomenout. Studentský pochod si připomene hrůzy poválečného násilí v Postoloprtech
V úterý 27. května se uskuteční čtvrtý ročník studentského připomínkového pochodu z Postoloprt do Žatce, který doplní pietní shromáždění v Žatci. Studenti i veřejnost uctí památky obětí poválečného násilí. Od událostí konce druhé světové války letos uplyne 80 let.
Připomínkový pochodu z Postoloprt přes zámek Stekník do Žatce pořádají studenti středních škol z Loun, Prahy, Kadaně a Chomutova jako vzpomínku za všechny zbytečně umučené, týrané oběti Postoloprtského masakru na přelomu května a června 1945.
Na pochod naváže v 16:30 hodin na náměstí Svobody v Žatci pod Morovým sloupem pietní shromáždění k uctění památky obětí poválečného násilí na civilním obyvatelstvu a modlitba za smíření mezi národy. Pořádá ho ŽOK – Žatecký Okrašlovací Kolektiv a vzpomene vyhnané sousedy, kteří v Žatci, Postoloprtech a v jejich okolí po konci 2. světové války ztratili nejen své domovy, ale mnozí i své životy.
K účastníkům shromáždění promluví Martin Kos ze spolku ŽOK a Jürgen Tschirner, vydavatel knihy „Co se stalo v Žatci a Postoloprtech v červnu 1945“. Modlitbu za smíření mezi národy v českém i v německém jazyce povede duchovní správce Liběšické farnosti P. Mgr. Vilém M. Štěpán, O.Praem.
Muzeum a kulturní prostor Synagoga Žatec pořádá ve stejný den od 17:30 besedu se spisovatelem a publicistou Jiřím Padevětem, při které bude představena jeho nejnovější kniha věnovaná Postoloprstkému masakru.
Co byl masakr v Postoloprtech?
Postoloprtský masakr se stal v červnu 1945, kdy vojáci Československé armády zabili bez soudu několik set internovaných civilních obyvatel německé národnosti z Postoloprt a okolí. Masakr si připsal největší počet obětí v severních Čechách v poválečné historii a byl druhou nejtragičtější událostí při živelných násilnostech při takzvaném divokém odsunu Němců. Více lidí přišlo o život jen v souvislosti s tzv. Brněnským pochodem smrti.
O postoloprtském masakru pojednává například dokument Jiřího Padevěta ze série Temná doba na Mall.tv.
Účastníci připomínkového pochodu se sejdou v úterý 27. května v 10 hodin u vstupu do zámeckého parku vedle kostela Nanebevzetí Panny Marie v Postoloprtech. Pochodu se může zúčastnit kdokoliv z široké veřejnosti. Pořadatelé vyzývají všechny účastníky pochodu, aby si s sebou tradičně přinesli kolíček na prádlo a kus kartonu, na který napíší jméno jedné z obětí, pod kterým budou cestu absolvovat. Po krátké zastávce na místě bývalých kasáren a u Kříže v levonické bažantnici pochod vyrazí přes zámek Stekník do Žatce.
Ke čtvrtému ročníku pochodu se letos připojí i nová větev, která přijde do Žatce od Chomutova, popřípadě od Ústí nad Labem, tedy z míst, odkud docházelo k následnému shromažďování německého obyvatelstva.
Vyšetřování? Pouhá kamufláž
Pořadatelem pochodu a zakladatelem jeho tradice je učitel Petr Zemánek. Ten loni v rozhovoru pro HlídacíPes.org mimo jiné řekl, že všechna vyšetřování, která nakonec vedla k označení vraždy pěti chlapců ze stovek obětí, byla jen kamufláží, která slouží k zakrývání skutečných událostí.
Vyšetřování poválečného masakru v Postoloprtech byla jen kamufláž, říká učitel Petr Zemánek
Říká, že pro společnost mohou mít pochody, kterých se účastní mladá generace, očistný charakter.
„Podle mě když věci otevřu, povídám si o nich, tak je pročišťuju a pročišťuju i své vlastní svědomí. Proto jsem se vůbec celou věcí kolem Postoloprt začal zabývat. Protože i já jsem byl součástí toho soukolí tím, že jsem tam byl na vojně. Nevěděl jsem, co se tam dříve stalo a pohyboval jsem se v prostoru, který sloužil této věci, tak jsem měl to špatné svědomí taky. Ale nedokázal jsem se s tím srovnat, musel jsem něco udělat,“ řekl Petr Zemánek.
V české poválečné společnosti podle něho nebyl o důkladné vyšetření událostí v Postoloprtech a okolí zájem.
„Všechna ta vyšetřování skončila kamuflážním mechanismem. Tady je někdo, kdo zabil pět chlapců. A ostatní věci, veškerá ta utrpení, která tam byla, a byla daleko horší, jsou skryta za jeden proces, který se po roce 2000 dokončil. Ale je to zastírací proces, na který se neustále odvolává třeba i postoloprtská radnice, je to ale jenom věc, která to překryje. Na tu se upozorní, že se přeci už jakoby něco dělalo, ale ve skutečnosti se nedělalo vůbec nic. Ono to všechno slouží jen k takovému kamuflování.“
V úterý 3. června pak proběhne na městském hřbitově v Žatci pietní shromáždění k uctění památky obětí poválečného násilí. Toto shromáždění pořádá Krajanský spolek Saaz ve spolupráci s městem Žatec. Při této příležitosti dojde i k odhalení pamětní desky u tzv. Černého kříže.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Otci navzdory: jak se syn velitele postavil komunistickému režimu
Ve čtrnácti letech byla partyzánskou spojkou, zprávy nosila ukryté v copech
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
22 komentářů
Takže jak koukám ani letos zadna společná akce usmíření Lidice – Postoloprty a odpustme si vzajenme
Ale zase jen izolované od sebe. Vždycky jen o tom je to jedni vrazdili ty druhé. A z pohledu příjemce záleží jen na tom zprávu té které strany dostane.
No jestli jsem to nečekal.. Tak si zase budeme nadávat a křičet komu kdo zavraždil pradedecka. A tajné služby budou s radostí sepisovat seznamy, z jejich pohledu, extremistů..
Studenti by si měli projít trasy pochodů smrti z koncentračních a zajateckých táborů, které organizovali Němci na konci války. Nejlépe by bylo, kdyby před tím tak týden totálně hladověli a jen pili vodu, nejlépe z kaluží.
A mohli by třeba georadarem pátrat po pozůstatcích obětí, které byly zahrabávány podél trasy jak chcíplí toulaví psi (a dodnes nebyly všechny nalezeny. Dokumenty se o nich najít dají.
Rozhodně by to mělo větší cenu než adorace odporných zločinců, podílejících se na chodu nacistických táborů smrti.
Soudruh zvaný Pergil by asi dneska nemohl klidně usnout, kdyby diskusi pod inteligentně napsaným článkem nezasmradil svojí odpornou bolševickou nenávistí. Soudruhu, kdybyste si ten článek aspoň přečetl, věděl byste, že ty stovky obětí postoloprtského masakru nebyli žádní váleční zločinci, ale obyčejní, nevinní němečtí civilisté, z velké části ženy, děti, invalidé a staří lidé, jelikož všichni zdraví muži museli odejít do války. Opravdu mě uráží, že ještě dnes mezi námi žijí takto primitivně nenávistní jedinci, pohrobci zločinecké komunistické ideologie, jako „Pergil“.
Vážený pane, dokonce i v Německu byli za Merkelové takoví „civilisté“ řádně odsouzeni, byť v kmetském věku a IMHO jen jako divadýlko pro svět.
Ti „civilisté“ se podíleli na chodu koncentračních a pracovních táborů, které tam Němci provozovali někdy od doby, kdy napadli SSSR. Pochopitelně se to týká i žen.
Za všechny zločiny, co se tam děly, jistě přímo nemohli, ale působili jako členové organizované skupiny a nesli část zodpovědnosti i za to, co přímo vlastníma rukama nespáchali. A to se, pochopitelně, týká i větší části těch, co jim ještě nebylo 18.
Pro ilustraci: Na „východních územích“ (která Německo obsadilo v SSSR a nahnalo tam „osadníky“) se běžně děti německých osadníků aktivně účastnily vraždění místních obyvatel už někdy od 12 či 13 let (po vzoru Sparty), většinou chlapci.ale někdy i dívky. Proto taky sověti s „východními osadníky“ neměli žádný soucit a zabíjeli je všechny, včetně potomků, pokud je dopadli. Už jsem tu také kdysi psal, že „Brněnským pochodem smrti“ byli z Brna vyexpedováni nejen místní Němci, ale právě i „východní osadníci“, kteří se do protektorátu stahovali coby na bezpečné území. Přitom je jasné, že by byli po nějakém čase sovětskou armádou identifikováni, a pak by jim nepomohlo naprosto nic (takže spoustě z nich ten „pochod smrti“ zachránil život).
Prostě, nemůžete klást měřítka naší doby na dobu těsně po válce, případně na dobu válečnou.
A neplatí to ani zeměpisně: Onehdy byl ohromný kvil, že Izrael vybombardoval v Gaze nějakou nemocnici, aniž by se někdo pozastavoval nad tím, že pod tou nemocnicí byl bunkr s hlavním (aktuálně) vedením Hamasu, který se podařilo zlikvidovat a jeho osazenstvo pobít, včetně úřadujícího šéfa. Ten byl bratrem onoho Hamasníka, co organizoval útok na Izrael s bezuzdným vražděním a odvlékáním rukojmí (nejhorší útok na Židy od druhé světové války). A onen organizátor byl zabit podobným způsobem před pár měsíci. Prostě, pokud je pod nemocnicí bunkr se zločinci, tak tou nemocnicí musejí do něj proletět speciální bomby na ničení takovýchto objektů a jejich následné výbuchy ji ještě dál poškodí. S tím nic nenaděláte.
To máte marné, házíte jen perly… Ti lidé mají buď vymyté mozky, nebo jsou finančně zainteresováni, aby psali podobné výpotky. Nicméně s obsahem Vašeho vyjádření v zásadě souhlasím.
Aha, Takže mám temné tušení, že jste nadšeně chodil do Prvomájových průvodů a podobných bolševických akcí a tím aktivně podporoval bestiální vládu KSČ. Možná byste taky měl být nuceně odsunut na východ do Sojůzu.
Budete se možná divit, ale do prvomájových průvodů jsme chodili vcelku rádi, protože se tam člověk setkal s kolegy, které celý rok neviděl, a občas jsme tam brali i děti, abychom si vzájemně předvedli, jak za ten rok povyrostly. Rozhodně to nikdo nebral jako podporu režimu.
No ovšem, ty transparenty “ Ať žije KSČ a Pětiletku splníme a pod.“. To byly jen takové halucinace, že?
Analogie těch transparentů můžete vídat i dnes. Proto taky občas můžete uslyšet i ono „S EU na věčné časy a nikdy jinak“.
Ono, s EU je celkem logická volba. Existence jakéhosi samostatného ČR na pomezí Evropy a Asie je dost nepředstavitelná- Černá a bílá a Asie v žádném případě ne.
To „se Sovětským svazem …“ se také jevilo, alespoň pro některé, jako vcelku logická volba. Dnes tyhle lidi, pokud se dožili, najdete v táboře EUrohujerů.
S Ruskem to možnost nikdy nebyla. Rusko nemělo s Evropou nikdy nic společného. Když to řeknu trochu drsněji, Rusové jsou jiný živočišný druh. Spíše se domluvíte s delfíny.
Hele, oni rasisto. S Rusy, Ukrajinci, Bulhary, Kazachy a dalšími národnostmi jsem se vždy domluvil bez problémů.
S Rusy ne, pár desítek jsem jich potkal a ne, nejde to.
Pochod do Žatce se zastaví v Levonické bažantnici, kde se stal poválečný masakr. Na fotce je vysvětlující cedule začínající textem : Postoloprtská (Lenešická) bažantice. Zde.. Lenešice přitom leží opačným směrem u Loun.
Nikoho to netrklo?
U nás také jeden učitel, J. Svoboda z místního gymnázia vyvolává nenávist vůči lidem a politicky manipuluje se studenty. To učitelé dělají, že zneužívají studenty k politickým provokacím. Přitom školský zákon jasně stanoví, že školy v ČR jsou apolitické. Jak vidno, tohle neplatí. Učitelství není poslání ale neblahá diagnoza tento případ to jasně potvrzuje.
Ministerstvo už dávno uvedené ustanovení, za které jsme cinkali klíči, nedodržuje.
určitě jste nad tím už přemýšlel, tak řekněte-jaký trest by ten učitel zasluhoval ?
Za určitých okolností by se to dalo chápat jako vlastizrada, ale dobrý advokát by ho z toho asi vysekal. Nicméně trest, který dostala ta paní učitelka, vykládající zhruba stejně pomýlené názory o válce na Ukrajině by byl jistěže přiměřený. Navíc tady nejde, na rozdíl od té učitelky, o ryze verbální čin.
No, hlavně aby se pan Jurgen Tschirner zmínil i o tom, co se dělo v tom (zřejmě rekreačním) táboře pro židovské míšence za německé okupace a co zřejmě úzce souviselo s tím, co se v něm pak dělo těsně po porážce nadřazené rasy.
No, možná by bylo nezaškodilo kdyby se totéž dělo v 89. po porážce nadřazené strany.
Asi bude nutné Němcům po každou generaci omočit čumáky ve zrůdnostech, které jejich předkové nadělali za války a snažili se je dělat dál, dokud nebyli fyzickým násilím zastaveni. Asi jako se štěněti namáčí čumák do loužičky, kterou udělalo na linoleu.