Nedělá mi žádnou radost soudit se s vlastní církví, kterou mám ráda, říká Marie Opatrná, která se s pražským arcibiskupstvím posledních 11 let soudí o neplatnost výpovědi. „Jde mi o smír, ale z dosavadního vývoje se mě zmocňuje tísnivý pocit, že zástupcům Arcibiskupství pražského jde spíše o smetení nepříjemné záležitosti ze stolu, než o usmíření s živým člověkem,“ konstatuje Opatrná.

V roce 1997 Marie Opatrná promovala na Teologické fakultě. V té době už za sebou měla dávno vystudovanou medicínu i roky praxe lékařky na onkologii. Smysl však začala vidět jinde.

Jako silně věřící člověk v roce 1998 nastoupila do Všeobecné fakultní nemocnice jako pastorační pracovník; pomáhá v komunikaci i v duchovních otázkách onkologicky nemocným a jejich blízkým. Od nemocnice tehdy získala desetinový úvazek, který trvá doposud.

Současně jí Arcibiskupství pražské dalo pověření k této činnosti a později, v roce 2002, ji zaměstnalo na pracovní smlouvu s částečným úvazkem.

V listopadu 2009 však z arcibiskupství dostala výpověď. „Obvinili mne z toho, že jsem hrubě porušila pracovní kázeň – tím, že jsem se v pátek a v sobotu zúčastnila odborné konference, kterou jsem ve svém volném čase sama připravila. Byl to zjevně jen zástupný důvod,“ říká Opatrná.

„Její tehdejší nadřízení jí vytýkali nedostatečnou komunikaci,“ říká mluvčí Arcibiskupství pražského Stanislav Zeman.

„Spor paní doktorky Opatrné s pražským arcibiskupstvím nás opravdu velice mrzí a rádi bychom dospěli k jeho ukončení k dobru obou stran. I když se paní MUDr. Marie Opatrná cítí v právu a její výpověď byla soudem označena za neplatnou, záležitost je poměrně komplikovaná,“ dodává.

Po soudu další výpověď

Podle Marie Opatrné byl ale důvod výpovědi osobní. „Tehdejší biskupský vikář pro pastoraci měl jinou vizi, jak péči poskytovat, byl zastáncem takzvaných spirituálních asistentů. To by ale otvíralo dveře do nemocnic různým alternativním metodám léčby a ohrožovalo tak nemocné, což jsem jako vystudovaný onkolog nechtěla připustit,“ vysvětluje doktorka Opatrná ve své malé kanceláři na onkologii ve Všeobecné fakultní nemocnici.

Opatrná si výpověď nenechala líbit. „První výpověď jsem dostala, když končil kardinál Vlk a ještě než nastoupil dnešní arcibiskup Duka. Mluvila jsem s ním a on mi poradil, ať podám žalobu s tím, že věří, že vyhraji a že náklady zaplatí viníci,“ říká Opatrná.

Celkově arcibiskupství Marii Opatrné předalo postupně pět výpovědí.

„Ze strany Arcibiskupství pražského mají případ na starosti již více let kolegové, kteří jsou otevřeni ke smíru a proti druhé straně nejenže nic nemají, ale mají zájem spor vyřešit,“ ujišťuje ale mluvčí arcibiskupství Stanislav Zeman.

První výpověď „pro hrubé porušení pracovní kázně“ Obvodní soud pro Prahu 1 v březnu 2011 zrušil s tím, že výpověď z pracovního poměru je neplatná.

Druhá výpověď přišla koncem srpna 2011. I tu ale soud zrušil jako neplatnou, protože nebya řádně doručena.

Následovala výpověď třetí, v srpnu 2012, taktéž pro nadbytečnost. Protože ale arcibiskupství zároveň na stejnou pozici přijalo jinou pastorační asistentku, ani tentokrát soud výpověď neuznal s tím, že nadbytečnost nebyla prokázána.

V mezidobí Marie Opatrná adresovala osobní dopisy arcibiskupovi Dominiku Dukovi s žádostí o pomoc a ochranu, reakce se ale nedočkala. Podle arcibiskupství však problém spadá spíše pod generální vikáře, „protože arcibiskup plní mnoho jiných úloh“.

„Pokud by tedy šlo o omluvu, měl by ji vyjádřit generální vikář, což osobně již dva generální vikáři učinili. Spory, které se vyhrotí, činností právníků zašmodrchají a lidsky začnou rozdělovat, většinou vyžadují ochotu ke smíru z obou stran,“ říká mluvčí Zeman.

Po třetím prohraném sporu se arcibiskupství poprvé odvolalo – s argumentem, že Marie Opatrná je coby nemocniční kaplanka církevní duchovní, vztahuje se na ni kanonické právo, a proto by tento spor neměl vůbec řešit civilní soud.

Městský soud tomu dal v září 2014 za pravdu, stejně tak i o dva roky později Nejvyšší soud.

Marie Opatrná ale namítala, že podle učení katolické církve může do duchovenského stavu vstoupit pouze pokřtěný muž přijetím jáhenského svěcení: „Katolička se nemůže stát duchovním, a proto ani nemůže být ve služebním poměru. A proto ani žena nemá šanci obrátit se na církevní soud v pracovních záležitostech.“

Proto se také obrátila na Ústavní soud, který v říjnu 2016 rozhodl, že „(…) bylo porušeno právo stěžovatelky na přístup k soudu zaručené Listinou základních práv a svobod“ a že – volně interpretováno – duchovním se člověk nemůže stát z vnějších okolností, nýbrž jen při splnění podmínek a vyjádřením vlastní vůle.

Vše se tedy vrátilo k městskému soudu, který 18. července 2018 potvrdil, že i tato třetí výpověď je neplatná.

Dohodněte se, vyzývá soud

Krátce po verdiktu městského soudu, 14. listopadu 2018, přijalo Arcibiskupství pražské novou směrnici o činnosti nemocničních kaplanů ve své arcidiecézi, kde explicitně píše, že nemocniční kaplan je duchovní a může to být muž i žena.

Následně podalo dovolání k Nejvyššímu soudu; opět s argumentem, že „v římsko-katolické církvi je za duchovního považován i nemocniční kaplan, respektive pastorační asistentka“ a že tedy i Opatrná je duchovní a její případ by neměly řešit civilní soudy. Nejvyšší soud ale dovolání v listopadu 2019 zamítl.

„Diecéze jako zaměstnavatel jistě musí dodržovat státní normy. Na druhou stranu ale církev musí mít právo nejen jmenování, ale i odvolání osob, které jejím jménem plní různé pastorační úkoly,“ trvá i dnes na svém arcibiskupství ústy svého mluvčího Zemana.

Mezitím Marie Opatrná v březnu 2019 dostala další výpověď a hned v červnu další. Obě pro porušení pracovní kázně.

„S argumentem, že se nedostavuji do zaměstnání. Nabídli mi změnu pracovní smlouvy – administrativu v budově arcibiskupství, což jsem ale odmítla, protože jsem chtěla nadále pracovat s nemocnými podle své pracovní smlouvy. Kromě toho ta nabídka vůbec nezohlednila fakt, že jsem tři předchozí soudy o neplatnost výpovědi vyhrála a nebyl tedy žádný důvod smlouvu měnit,“ vysvětluje Opatrná, která se na soud obrátila i kvůli čtvrté a páté žalobě.

Tato další soudní řízení však soud přerušil a nařídil mediaci, tedy možnost smírného urovnání sporu. Ta zatím probíhá bezúspěšně.

„Chtěla jsem se svým právníkem soudní smír opakovaně – ještě před soudně nařízenou mediací, ale k žádnému výsledku to nikdy nevedlo. Ze strany arcibiskupství byly vždy kladeny podmínky, které byly pro mne morálně či právně nepřijatelné,“ říká Opatrná.

I arcibiskupství zdůrazňuje, že v minulosti byla paní Opatrné vícekrát nabídnuta smlouva o vzájemném vypořádání dohodou. „Tato dohoda se buď nezdařila, nebo dohodnuté podmínky paní Opatrná později odmítla. Soudní mediace stále probíhá a věříme, že dojde k řešení, je to jediná rozumná možnost, jak spor ukončit,“ říká mluvčí Zeman.

O Bohu i o fotbale

„Nejde mi o to, abych byla nadále zaměstnancem arcibiskupství. Chci se ale i dále věnovat pastoraci a chtěla bych mít k tomu pověření. A samozřejmě bych se ráda dožila plné rehabilitace,“ vysvětluje Opatrná, která se neoficiální domácí pastoraci podle svých slov věnovala už před rokem 1989.

V českých nemocnicích nyní působí zhruba třicet biskupstvími jmenovaných či vyslaných nemocničních kaplanů. Placeni jsou různě – částečně z rozpočtu nemocnic, jindy jsou zaměstnanci církve, často to ale dělají i bez nároku na odměnu.

„Kaplani působí v různém modu. Mohou to být zaměstnanci nemocnice vyslaní církví, zaměstnanci církve, kněží, jáhni i laici. Mnoho kněží, jáhnů a laiků dochází do nemocnic ve svých farnostech a nejsou nemocničními kaplany jmenováni,“ vysvětluje Stanislav Zeman.

Podmínkou je, aby šlo o vysokoškolsky a teologicky vzdělané lidi, muže i ženy se znalostí zdravotnické etiky a alespoň třemi lety působení v pastorační péči.

Marie Opatrná nyní oficiální pověření církve nemá, přišla o něj již při první výpovědi v roce 2009. S lidmi ale v nemocnici nadále pracuje z titulu lékařky i absolventky teologické fakulty. „Je to na základě úvazku ve VFN, ale i na základě pracovní smlouvy s arcibiskupstvím, protože výpovědi nebyly soudně prohlášeny za platné,“ říká.

„Mou prací je doprovázení nemocných a jejich blízkých v těžkých fázích života. Nejde o evangelizační činnost, ale především o naslouchání. Pacienti se mnou mohou mluvit o všem, nejen o životě s nemocí, ale třeba i o kultuře, hudbě, fotbale nebo hokeji,“ vysvětluje Opatrná.