Organizace Human Rights Watch zveřejnila v druhém lednovém týdnu svou každoroční obsáhlou zprávu o stavu lidských práv ve světě. Čínu v ní pravidelně řadí mezi země s nejzávažnější mírou porušování lidských práv, rok 2020 však byl podle organizace „nejčernějším obdobím pro lidská práva v Číně od masakru, který v roce 1989 ukončil demokratické hnutí na náměstí Nebeského klidu“.

Výkonný ředitel organizace Human Rights Watch (HRW) Kenneth Roth pro agenturu Reuters 12. ledna uvedl, že „Čína zůstává největší hrozbou pro lidská práva“.

Ředitelka čínské pobočky HRW Sophie Richardson zase kritizovala EU za to, že ze svých závazků k ochraně lidských práv „veřejně udělala cár papíru“ nedávným podepsáním investiční dohody s Pekingem na základě „vágních očekávání, že Čína bude dodržovat zvýšené nároky týkající se nucené práce a dalších otázek“.

Zároveň však kvitovala, že se více vlád aktivně zapojilo do kritiky Číny, což přispívá k nezbytnému „narušení pocitu beztrestnosti čínské vlády při porušování lidských práv“.

Samotná zpráva HRW je rozdělena do více než deseti částí zahrnujících Hongkong, Sin-ťiang, Tibet, covid-19, ochránce lidských práv, svobodu projevu a vyznání, masovou kontrolu obyvatelstva, práva žen, sexuálních a genderových menšin a práva hendikepovaných. Dále jsou zvláštní části věnované problematice uprchlíků a žadatelů o azyl (v Číně se jedná především o imigranty ze Severní Koreje, kteří jsou často obratem vraceni zpět), čínské zahraniční politice a postojům „klíčových světových hráčů“ vůči Číně.

Hongkong: Nejhorší za 20 let

Mediálně nejsledovanějšími oblastmi byly v loňském roce Hongkong a Sin-ťiang. Podle HRW Hongkong v roce 2020 zažil „nejagresivnější útok na svobodu tamních obyvatel od jeho předání Číně v roce 1997“. Po turbulentním roce 2019, kdy Hongkongem otřásla dosud největší vlna občanských protestů, Peking v lednu 2020 vyměnil nejvyššího šéfa pekingské správy v Hongkongu a ředitelem styčné kanceláře jmenoval Luo Chuej-ninga. Ten měl podle HRW „s Hongkongem nulové zkušenosti, zato proslul svou tvrdou rukou v rámci komunistické strany“.

Po potyčkách mezi prodemokratickými a propekingskými zákonodárci v hongkongské Legislativní radě ohledně jmenování předsedy Komise pro vnitřní záležitosti, k nimž došlo v dubnu a květnu, potřeboval Peking nástroj, jak prodemokratické politiky z volených orgánů definitivně odstranit. Tím se stal zákon o státní bezpečnosti v Hongkongu.

Již od jara docházelo k masivnímu zatýkání hongkongských aktivistů, ale i politiků a podnikatelů, kteří protesty podporovali. Patřil mezi ně například mediální magnát Jimmy Lai, bývalí zákonodárci Lee Cheuk-yan a Yeung Sum nebo jednaosmdesátiletý advokát Martin Lee. Další razie, zatýkání a procesy následovaly v druhé polovině roku, již s podporou nového zákona o státní bezpečnosti, který umožnil obvinění každého, kdo nějakým způsobem narušoval vágně definovanou „stabilitu, jednotu a celistvost vlasti“.

Na jeho základě došlo postupně k totální likvidaci prodemokratického tábora v Legislativní radě, přičemž klíčoví aktivisté skončili buď v emigraci (jako např. Nathan Law či Ted Hui), nebo za mřížemi (jako Joshua Wong, Agnes Chow nebo Benny Tai).

Ujguři na hraně genocidy

Živo bylo už od počátku roku i v Sin-ťiangu. Hned v únoru například unikl takzvaný Karakašský seznam obsahující interní informace ohledně Ujgurů a příslušníků dalších turkických etnik poslaných na „převýchovu“. Krátce nato se objevily zprávy o firmách, včetně západních, které se poskytováním nejnovějších technologií podílejí na masivní sekuritizaci Sin-ťiangu.

Následovaly reportáže o využívání nucené práce „převychovaných“ Ujgurů, a to často podniky, jež jsou navázány na dodavatelské řetězce velkých nadnárodních firem. Tragickou situaci a kolaps lidských práv v oblasti dokreslily analýzy dokazující masivní státem řízenou kontrolu porodnosti mezi Ujgury.

18. ledna 2021, v poslední den Trumpovy administrativy, toto stanovisko v oficiálním prohlášení potvrdil i americký ministr zahraničních věcí Mike Pompeo a USA se tak staly první zemí na světě, která situaci v Sin-ťiangu oficiálně označila za genocidu.

Méně medializovaná, ale podobně vážná je podle HRW i situace v Tibetu, kde úřady „nadále vážně omezují náboženskou svobodu, svobodu slova, pohybu a shromažďování“ a kde se jim trvale „nedaří napravit situaci, kdy dochází (…) k zabírání půdy místními úřady, často spojenému se zastrašováním a nezákonným užíváním násilí ze strany státních bezpečnostních složek“. Pod záminkou „boje s chudobou“ v tibetských oblastech navíc nadále dochází k násilnému přesidlování až stovek tisíců obyvatel, převážně pastevců a drobných zemědělců.

V květnu bylo dále schváleno nařízení o „modelových oblastech pro národní jednotu“ zaštiťující nucenou asimilaci menšinového obyvatelstva. Toto nařízení díky finančním a jiným pobídkám dále zvyšuje systémovou ekonomickou migraci do Tibetu a komplikuje již tak složité podmínky pro vzdělávání v tibetštině. Ve všech tibetských oblastech navíc dochází k posilování kontroly nad obyvatelstvem a k jeho zastrašování.

Covid-19 a lidská práva

K všeobecnému zhoršení lidských práv v Číně i ke zhoršení vnímání Číny v rámci mezinárodního společenství přispěla v roce 2020 z velké části pandemie covid-19. Ta propukla v prosinci 2019 ve městě Wu-chan v provincii Chu-pej a vinou počátečního zatajování informací a potlačování jejich šíření prostřednictvím tzv. whistleblowerů z řad lékařů a později z řad občanských aktivistů se virus postupně rozšířil do celého světa.

Čína stále brání nezávislému vyšetřování v místě vypuknutí pandemie. V souvislosti s touto situací byla zatčena celá řada aktivistů, jako například amatérský novinář Čchen Čchiou-š‘, podnikatel Fang Pin a aktivistka Čang Čan. Podle očitých svědectví také v rámci „protiepidemických opatření“ opakovaně docházelo k porušování lidských práv, ať už to bylo v lednu a únoru v uzavřeném Wu-chanu, o něco později v epidemií zasaženém Sin-ťiangu nebo v ve městě Kuang-čou na jihu Číny, kde byly vzneseny protesty proti diskriminaci cizinců, zejména těch černé barvy pleti.

Dlouhodobý problém v Číně představuje umlčování obhájců lidských práv, novinářů a nejrůznějších aktivistů, k čemuž se přidává cenzura na internetu. Některé zásahy, k nimž se čínské úřady v loňském roce uchýlily, zásadním způsobem omezily přístup ke spolehlivým informacím o dění v Číně.

Moc čínské vlády se také čím dál více projevovala na omezování svobody tisku, včetně toho zahraničního. V prvních měsících roku 2020 byli z Číny vykázáni američtí novináři z klíčových médií jako Washington Post, Wall Street Journal, New York Times a další. Kromě advokátů, specialistů na lidská práva, jako například Ting Ťia-si, Sü Č‘-jung či Jü Wen-šeng, došlo i k zatýkání a odsouzení prominentních disidentů, mezi něž patřil například hongkongský knihkupec se švédským občanstvím Kuej Min-chaj nebo z komunistické strany vyloučený magnát Žen Č‘-čchiang.

Velký bratr nikdy nespí

V oblasti svobody vyznání Čína podle zprávy HRW úspěšně pokračuje ve svém úsilí o „sinizaci“ náboženství s cílem „zajistit, aby Komunistická strana Číny byla konečným arbitrem duchovního života lidí“. To ovlivňuje především tři velká náboženství, která jsou v Číně oficiálně povolená, tedy křesťanství, islám a buddhismus, zejména jeho tibetskou formu. I přesto Vatikán v říjnu obnovil svou dohodu s Pekingem, jež čínské vládě umožňuje zasahovat do jmenování biskupů v Číně.

V roce 2020 se také zintenzivnil masový dohled na obyvateli, zejména prostřednictvím nejnovějších technologií. K tomu částečně přispěla i pandemie covid-19. Ke kontrole obyvatel tak napomáhají i aplikace jako Health Code. Ta přiřadí uživateli na základě různých kritérií jednu ze tří barev podle jeho rizikovosti a výsledná barva pak má dopad na mnohé oblasti jeho života, včetně svobody pohybu. Zjištění, že aplikace vyvinuté čínskými technologickými giganty jako např. WeChat nebo TikTok, slouží ke sběru dat a monitorování uživatelů čínskou vládou, vedla k zákazům nebo omezením užívání těchto aplikací některými světovými vládami.

Zpráva HRW zmiňuje také setrvale špatnou situaci ohledně rovnoprávnosti žen, práv sexuálních a genderových menšin a hendikepovaných lidí. Tyto skupiny obyvatel jsou v Číně stále diskriminovány a aktivisté a obhájci jejich práv jsou často pronásledováni úřady.

Čínské tlaky v zahraničí

Porušování lidských práv v Číně čím dál tvrději kritizovaly Spojené státy, spolu s tím, jak se celkově vyostřovaly jejich vztahy s Pekingem. Intenzivněji se ozvala i Evropská unie, byť podle Human Rights Watch některé „frakce mezi členskými státy brání jednotnému přijetí masivnějších opatření, jako jsou například cílené sankce proti čínským úředníkům zodpovědným za pronásledování“.

Německo loni v říjnu představilo na třetím výboru Valného shromáždění OSN společné prohlášení proti porušování práv čínskou vládou, jež podpořilo 39 zemí, a podobné prohlášení předložilo také Turecko, znepokojené represemi proti etnicky blízkým Ujgurům. Podle HRW dále přes 400 občanských organizací z celého světa žádalo vytvoření mezinárodních mechanismů ke kontrole lidských práv v Číně.

Jedním z důvodů dokazujících nutnost zavést takovéto mechanismy je expanze Číny prostřednictvím Iniciativy pás a cesta (BRI), která je „kritizována pro nedostatečnou transparentnost, nerespektování zájmů místních komunit a potenciální ohrožování životního prostředí“.

K podobným závěrům jako HRW došla ve své výroční zprávě vydané v prosinci také Komise pro záležitosti Číny při americkém Kongresu. Ta mimo jiné upozorňuje na „šíření porušování lidských práv čínskou vládou po celém světě, včetně dopadů na Američany“.

Konkrétně zmiňuje vyhrožování a zastrašování kritiků, blokování obsahu na sociálních sítích, tlaky na vydavatele, aby cenzurovali svůj obsah přístupný na čínském trhu, ovlivňování akademických institucí směrem k potlačování akademických svobod, zasahování do multilaterálních institucí a tlaky na americké a mezinárodní firmy, aby zastavily kroky, jež nejsou v souladu s politickými narativy a požadavky čínských funkcionářů.

V rámci zasahování do práv Američanů zmiňuje zpráva například kauzu bojkotu NBA poté, co generální ředitel klubu Houston Rockets Daryl Morey zveřejnil v říjnu 2019 na svém Twitteru podporu hongkongským protestům, vyhrožování Ujgurům žijícím v USA a jejich rodinám v Číně, či tlaky vyvíjené na mezinárodní společnosti např. v souvislosti s Hongkongem a Tchaj-wanem.