Nedůvěra vůči očkování je na seznamu globálních hrozeb. I Česko má řadu odpíračů
Začátkem roku 2019 zveřejnila Světová zdravotnická organizace (WHO) seznam globálních zdravotních hrozeb. Mezi nimi má své místo i nedůvěra vůči očkování. Významnou roli v tom hrají spalničky. I když strategické plány počítaly s tím, že do roku 2020 prakticky vymýceny, svět potýká s jejich zvyšujícím se výskytem. Svůj podíl na tom má i Česko.
Navzdory rozšiřující se dostupnosti vakcín přibylo v posledních letech v řadě zemí k epidemiím spalniček (v rámci Evropy například v Rumunsku, Itálii, Ukrajině nebo Řecku). Jedním z důvodů, proč se spalničky nedaří vymýtit, je pokles proočkovanosti populace.
Za jednu z hlavních příčin poklesu proočkovanosti populace je považována zvyšující se nedůvěra v očkování a s ní související váhavost vůči vakcinaci.
Od začátku roku do počátku května 2019 bylo na českém území evidováno přes 500 případů spalniček. Podle Ministerstva zdravotnictví klesla proočkovanost proti spalničkám v Česku jen na 84 %.
Antivakcinační hnutí získává na síle díky rozvoji technologií. Internet a boom sociálních platforem, diskuzních fór či jiných uzavřených internetových skupin, do nichž každý může velmi jednoduše přispívat, značně usnadňují záměrné, ale i nezáměrné šíření mylných informací.
I když členové antivakcinačních hnutí často sami sebe neoznačují vždy přímo za odpůrce vakcinace, ale za „podporovatele bezpečného očkování“.
Analýzu „Očkování a dezinformace v českém informačním prostoru“, která téma detailně rozebírá, zpracoval k červnu 2019 Pražský institut bezpečnostních studií. Následující text je výběrem z této analýzy.
Rodiče za lepší informovanost?
Odmítání očkování propagují jak antivakcinační skupiny, které využívají internetu a zejména sociálních sítí pro šíření svých názorů na problematiku očkování, tak ale i populistickými stranami v Itálii, Polsku, Francii či na Slovensku.
Například i současný americký prezident Donald Trump byl zpočátku svého volebního období jedním ze šiřitelů skeptických názorů vůči očkování a poukazoval na to, že vakcíny stojí za rozšířením autismu, v současnosti je ale jeho rétorika opačná a i on klade důraz na nutnost vakcinace.
Téma očkování se stalo i předmětem zájmu třetích aktérů – jmenovitě Ruska, jehož Výzkumná internetová agentura (tzv. „trollí farma“) na Twitteru šířila jak pro vakcinační, tak antivakcinační názory s cílem polarizovat společnost.
Analytická část studie se zaměřovala na to, jak se o tématu očkování psalo v uplynulém roce (leden 2018 – únor 2019) na čtyřiceti českých webech, které jsou známé publikováním sporného obsahu; cílem bylo zjistit, zda tyto weby publikují i manipulativní články týkající se očkování.
Ve sledovaném období bylo na sledovaných webech publikováno celkem 570 článků k tématu očkování. Nejčastěji články o očkování zveřejňoval server Eurozprávy.cz (203 textů), dále Rozalio.cz (73 textů), Halonoviny.cz (56 textů), Sputnik CZ (34 textů) a Prvnizpravy.cz (33 textů).
Z celkových 570 článků o očkování však bylo identifikováno jako negativních pouze 76. Tyto články je možné z obsahového hlediska považovat za zavádějící (obsahující dezinformace či konspirační teorie) nebo přímo odkazují na zavádějící materiály.
Negativní články o očkování publikovalo celkem 18 webových stránek. Nejčastěji se jednalo o webovou stránku Rozalio.cz, představující oficiální portál spolku Rozalio – Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování, z. s. (19 příspěvků), dále webovou stránku Nwoo.org – New World Order Opposition Organisation (10 příspěvků) a webovou stránku Czech Free Press (10 příspěvků).
Démon jménem vakcína
Zastřešující tezí všech 76 negativních článků bylo, že vakcíny jsou neefektivní a nebezpečné. Mezi nejpopulárnější negativní narativy o očkování patřily ty poukazující na negativní důsledky očkování (zejména tvrzení, že vakcíny způsobují autismus) a o údajně toxickém složení vakcín.
Další populární tvrzení „dokládá“, že očkování slouží jako prostředek k manipulaci a ovládání lidí. Tvrzení o neefektivnosti a nebezpečnosti vakcín byla rovněž přítomná ve zprávách, které zlehčovaly infekční nemoci, proti nimž je vakcinace určená.
Z analýzy vyplývá vzájemné propojení mezi jednotlivými sledovanými weby, které často přebíraly texty kritické vůči očkování jak z českých, tak i ze zahraničních webů či od spolků bojujících za svobodu v očkování.
Kromě zkoumaného webu spolku Rozalio do této skupiny patří i spolek „Po očkování“ a jeho předseda Václav Hrabák či hnutí „Svoboda v očkování“, vedené Mariánem Fillem. Ze zahraničí se v rámci českého mediálního prostoru nejčastěji objevují názory novináře Jona Rappoporta a režiséra Del BigTree.
Navzdory nízkému výskytu dezinformací o očkování na sledovaných webech, nelze problematiku mylných zpráv o očkování podceňovat. Při hodnocení potenciálního dopadu mýtů spojených s vakcinací je nutné vzít v potaz i řadu dalších platforem, a to zejména sociální sítě, řetězové maily, veřejná i uzavřená fóra a diskuzní skupiny, ve kterých se mýty o očkování mohou snadno šířit a vzájemně posilovat.
Hlavním problémem zůstávají nepodložená tvrzení, které vakcíny mnohdy démonizují a nezasazují uvedené argumenty do patřičného kontextu. Texty kritizující očkování jsou často postavené na emocionálních výpovědích jedinců, neopírají se o statistická data, ale naopak generalizují na základě individuálních příběhů s negativními následky, které nemusí mít nutně kauzální souvislost.
Tyto závěry poukazují na nutnost vést intenzivnější dialog mezi veřejností a zodpovědnými státními orgány a odborníky. Větší důraz by měl být kladen na snadnou dostupnost validních a spolehlivých informací o očkování pocházejících právě od lékařských autorit. Důležitou roli v tomto ohledu hraje schopnost tyto informace propagovat na internetu.
Zákon i úhradě újmy z očkování
Komunikace ve zdravotnictví se v souvislosti s nástupem internetu potýká s výzvou, jak reagovat na velké množství polopravd, pověr a mýtů, které se nekontrolovatelně šíří prostřednictvím sociálních sítí, webů či diskuzních fór. Vzhledem k tomu, že se internet stal jedním z primárních zdrojů informací, (nejen) lékaři se často potýkají s argumentací typu „je to pravda, četl jsem to na internetu.“
Moderní technologie též usnadnily odpůrcům očkování (tzv. antivakcionisté), aby efektivněji propagovali své postoje. Ty se však často nezakládají na vědeckých poznatcích, obsahují manipulativní argumentaci a negativní rámování tématu očkování jako takového.
V současnosti je v České republice povinné očkovat proti devíti infekčním chorobám. Jsou to: záškrt, černý kašel, tetanus, dětská obrna, hepatitida B, onemocnění vyvolaná bakterií Haemophilus influenzae b, zarděnky, spalničky a příušnice.
I odborníci připouštějí, že některé vakcíny u některých jedinců mohou mít nežádoucí vedlejší efekty. Dne 25. března 2019 byl v Česku schválen dlouho diskutovaný Zákon o úhradě újmy způsobené povinným očkováním. Nová legislativa odkazuje na Občanský zákoník a umožňuje jedincům na základě podané žádosti náhradu újmy na zdraví, a to až do výše přibližně 10 milionů korun.
Žádosti mají být posuzovány individuálně, na základě znaleckých posudků. V případě potřeby bude o žádosti rozhodovat odborná komise.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Bez Ruska se v Česku pořád natankovat nedá. Závislost na Putinovi má skončit příští rok
Rok, ve kterém Tomio Okamura zmizel ze zpráv o českém extremismu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
5 komentářů
„Dne 25. března 2019 byl v Česku schválen dlouho diskutovaný Zákon o úhradě újmy způsobené povinným očkováním. Nová legislativa odkazuje na Občanský zákoník a umožňuje jedincům na základě podané žádosti náhradu újmy na zdraví, a to až do výše přibližně 10 milionů korun.“ Opravdu nevím, jak na to autor článku přišel, když poslancům byl sněmovní tisk 451 rozeslán až 27. 5. 2019 ve 12:57. Takto si v redakci představujete nezavádějící a přesné informace? Nezlobte se, ale tento článek je brak…
To psal nejaky robot? Nebo se jedna o strojovy preklad z nejakeho jineho jazyka? Spousta chyb v syntaxi, divny slovosled, divne odsazovani. Nemohl by to jeste jednou nekdo projit a zeditovat?
Jak je uvedeno v textu, jde o výtah z analýzy, která není úplně novinářským útvarem. Ale rozhodně nám nepřijde, že by šlo „o strojový překlad“. Ale ano, obvyklý standard autorských textů HPORG je vyšší.
To očkování a že je to tak zpolitizované… A názor, že lepší než očkování je nemoc v dětství prodělat a tak vůči ní získat imunitu… Asi velice známým případem v tomhle ohledu mohou být pravé neštovice (variola), a jaká to byla v minulosti metla lidstva… Je známa metoda, kterou na konci 18.století, tzn. ještě před nějakým významným rozvojem mikrobiologie, prosadil anglický lékař Edward Jenner, když nechal lidi očkovat tak, že je nakazil vlastně neškodnými kravskými neštovicemi, čímž dotyčný získal imunitu vůči těm daleko nebezpečnějším, často smrtelným neštovicím pravým (i když se také snad uvádí, že tohle nemusí platit až tak na 100 %). Tak je taky známo, že Jenner sám tohle odkoukal, nebo došel k tomu na základě praktických reálií známých mezi anglickými venkovany – a taky je známo, že už dost dlouho předtím se způsobem zdánlivě podobným (naočkováním, resp. méně závažným či nebezpečným nakažením) předcházelo pravým neštovicím v Turecku, o čemž se ostatně v Anglii i jinde v Evropě také už vědělo…
U nás se pak proti pravým neštovicím očkovalo povinně za První republiky a pak i za komunismu… A během druhé poloviny 20.století zmizela variola doslova celosvětově. Někdy v 70.letech se jako o posledních dvou ohniscích, kde se ještě vyskytuje, hovořilo o Somálsku a o Indii… A od té doby se prý již nikde neobjevila. Samozřejmě, to, že je její virus přechováván v laboratořích v USA a v Rusku, to je jiná záležitost…
Tak zrovna v tomhle (a myslím dost známém) případě to očkování (nebo v první řadě naočkování způsobující prodělání příbuzné, ale vlastně neškodné nemoci) úspěšné bylo…
Jenom, když jsem tu před chvílí psal o těch neštovicích, tak ona v 60.letech 20.století vedla Světová zdravotnická organizace kampaň za jejich globální vymýcení. Dost klíčovou roli tady přitom hrál náš Karel Raška. Občas se to připomene i v médiích jako vlastně velký úspěch též naší medicíny.