Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Foto: HlídacíPes.org, Tereza Engelová
,

Návrat do škol není jen o testech a rouškách. Děti se musí naučit spolu znovu mluvit

Začal už třetí školní rok, do kterého zasahuje pandemie koronaviru. Kromě opatření jako roušky a testování, která mají školy udržet už natrvalo otevřené, zbývá vyřešit i řadu jiných otazníků. Co se teď bude dít s přibližně desítkou tisíc dětí, které kvůli online výuce zcela vypadly ze vzdělávacího systému? A co s těmi, kterým se po roce bez prezenční výuky rozjely s návratem do škol sociální fobie nebo deprese? HlídacíPes.org zjišťoval u ředitelů škol i odborníků na vzdělávání, co pro ně v příštím školním roce budou ty největší výzvy.

Chodníky před ministerstvy školství a zdravotnictví pokryly den před začátkem školního roku stovky podpisů namalovaných barevnými křídami. Měly znázorňovat děti, které poznamenalo dlouhé období zavřených škol a online výuky.

Nezavírejte znovu školy. Protest dětí před ministerstvy zdravotnictví a školství. Foto: T. Engelová

„Distanční výuka trvala moc dlouho. Školy, které byly zavřené, nejsou jenom o vzdělávání, ale také o kontaktu se spolužáky. Jako studenti jsme tak přišli o roky důležité pro náš osobnostní rozvoj,“ říká jeden z iniciátorů happeningu Tomáš Kudláček, student gymnázia Přírodní škola. Žáci této školy společně s dalšími subjekty v rámci iniciativy„Dostaňte nás ven!“ od ledna v rámci různých protestních akcí upozorňovali na prohlubující se problémy, kterým čeští studenti museli kvůli zavřeným školám čelit. Na online výuku byli Češi odkázáni nejdéle z celé Evropy.

„Zkušenost celé řady evropských zemí ukazuje, že pandemii bylo možné zvládnout i s fungujícími školami,“ domnívá se ředitel Přírodní školy František Tichý. Podle něj došlo kvůli zavřeným školám nejen k poklesu úrovně vzdělání nebo studijních návyků, ale i k zamrznutí rozvoje sociálních kompetencí a ke zhoršení fyzické zdatnosti. „Narostl i počet dětí, které trpí depresemi, sebepoškozují se nebo si vypěstovaly závislost na digitálních přístrojích,“ upozorňuje Tichý.

To potvrzuje také programový ředitel informačního centra o vzdělávání EDUin Miroslav Hřebecký: „Když se bavíte s dětskými psychology, psychiatry, všichni mají práce až nad hlavu. Dětí s depresemi, úzkostnými stavy je opravdu velmi mnoho.“


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Od neřádu k depresi

Ředitelka Psychologicko-pedagogické poradny na Praze 10 Pavla Kubíčková vysvětluje, jak u dětí od prvotních problémů s učivem, které v poradnách řešili v počátcích online výuky, začalo přibývat těch, které trápí především duševní zdraví: „Nejdříve jsme řešili především problémy s učením, rozvržením práce, udržením pozornosti a tak dále. To se ale postupně přetavovalo v čím dál častější nářky rodičů, že děti jsou apatické, bez motivace, bez energie. Rozklíčovat, kdy už se jedná o depresivní fázi nebo jen „letargii z vypadnutí z režimu“, bylo velmi komplikované,“ vrací se v čase Kubíčková.

foto: T. Engelová

Čím dál víc dětí se podle ní postupem času začalo uzavírat do sebe a přestávalo komunikovat: „Nárůst anorexie je enormní, nárůst sebepoškozování je enormní. Nejsem schopná to vyjádřit v procentech, protože statistiky zatím chybí. Ale v takové míře jsme se těmito problémy zatím nikdy nesetkávali,“ popisuje psycholožka.

Statistiky nemá zatím ani ministerstvo školství a podle náměstkyně ministra Pavly Katzové bude trvat ještě dlouho, než si resort o dopadech dlouhé uzávěry škol na duševní zdraví dětí udělá jasný obrázek: „Myslím, že dopady pandemie nejen v oblasti distanční výuky, ale vůbec na celou společnost, budeme hodnotit ještě dlouhou dobu. Je to i výrazně individuální, protože záleží na osobním nastavení každého žáka,“ říká Katzová.

Podle ní některým studentům distanční výuka nebo její kombinace s prezenční výukou naopak vyhovovala: „Byli studenti, kteří se cítili takto výrazně lépe než při striktně prezenčním vzdělávání. Hodně záviselo na rodinné situaci žáků, ale i na situaci a podpoře konkrétní školy a schopnosti školy distanční výuku kvalitně realizovat. Na vyhodnocení těchto věcí ale potřebujeme skutečně čas,“ říká Katzová.

Podle Miroslava Hřebeckého z EDUin se dopady online výuky na duševní zdraví dětí projeví v plné šíři až v tomto školním roce, protože začnou po dlouhé době fungovat školní psychologové.

Jak vtáhnout zpět deset tisíc dětí

„Nesmíme také zapomínat na těch naměřených plus minus deset tisíc dětí, které se ve výuce nepodařilo udržet a které se postupně vytratily,“ naráží Hřebecký na studenty, kteří se online výuky neúčastnili vůbec. Nejedná se přitom jen o středoškoláky, kteří třeba místo školy začali chodit na brigády nebo do zaměstnání, ale v nemalé míře i žáky základních škol.

„Předčasné odchody ze vzdělávání velmi pravděpodobně vzrostou i v základním školství. To je problém, který nás ve školství čeká jako úplně nejpalčivější po celý ten příští rok, jak tyto děti vtáhnout zpět do vzdělávacího procesu,“ upozorňuje Hřebecký. Podle něj to ale nezařídí jen samotné doučovací hodiny, které plánuje ministerstvo školství podpořit v rámci jednotlivých škol.

„Nejdříve je potřeba navázat zpátky kontakt. Důležitá je tedy zpočátku resocializace, až potom doučování,“ domnívá se Miroslav Hřebecký z EDUin. Foto: T. Engelová

„Nejdříve je potřeba navázat zpátky kontakt. Důležitá je tedy zpočátku resocializace, až potom doučování,“ domnívá se Miroslav Hřebecký. Ztrátu sociální interakce mezi žáky považuje za zásadní problém také ředitel brněnské základní školy Husova Roman Tlustoš. Jeho pedagogickému týmu se sice podařilo díky systému osobních konzultací a osobního doučování po celou dobu pandemie zamezit zásadnějším výpadkům žáků ze vzdělávání, sociální vazby a schopnost komunikace mezi sebou budou ale děti podle Tlustoše dohánět ještě řadu nadcházejících měsíců:

„Sám o sobě považuji za daleko větší problém, že byly děti ochuzeny o sociální interakci mezi sebou, než že se nenaučily třeba pedosféru v zeměpisu šestého ročníku. Myslím si, že pro tento školní rok je to zásadní výzva, jak ten sociální deficit žákům nahradit. Jaké volit programy, adaptační výjezdy, možná třídnické hodiny,“ zamýšlí se Roman Tlustoš. Příspěvky od ministerstva školství na resocializační aktivity žáků by uvítal, stejně jako většina ředitelů škol, se kterými HlídacíPes.org mluvil:

„Vím, že třeba na Slovensku ministerstvo školství už dlouhodobě podporuje školy v přírodě nebo lyžařské výcviky. Teď by to určitě byly správně investované peníze,“ říká Roman Tlustoš.

Raději psychologa než pastelky

Podobně to vidí i ředitelka základní a mateřské školy Ruská v Litvínově Pavla Tomášová. Přes léto připravili její pedagogové pro potřebné děti doučovací kempy, které si škola zafinancovala. Co by ale nutně potřebovala v nadcházejícím školním roce, jsou školní psycholog, sociální pracovníci a speciální pedagog:

„Musíme být založeni na individualizaci vzdělávání. Věnovat se dětem s problémy, ale i dětem nadaným, kterých se v každé třídě pár také najde, a pak se zase bojíme, aby nevypadl ten střed.“

Podle Pavly Tomášové, ředitelky ZŠ Ruská v Litvínově je důležité naučit děti komunikovat a vyhledávat si informace. Ve sboru jí chybí psycholog a sociální pracovníci. Foto: T. Engelová

V době covidu, kdy se u některých žáků potýkali s velkými výpadky a „offline“ režimem, se jim osvědčila komunikace s nespolupracujícími rodiči právě přes asistenty pedagoga nebo speciální pedagožku.

„My dokážeme dětem ze slabšího sociálního zázemí pomoci materiálně. Koupit pastelky, cvičební úbor, sehnat jim obědy, ale aby se rodina zajímala systémově a pracovala s dítětem, to je velmi těžké. My rodiče těchto dětí skutečně složitě dostáváme do školy, nechtějí s námi spolupracovat. Když už, tak lépe komunikují s naší speciální pedagožkou. Cítí se bezpečněji. Právě v těchto profesích potřebujeme nutně posily,“ říká Pavla Tomášová.

Podle ní bude důležité se v příštím školním roce zaměřit také na prevenci, více pohybu a schopnosti studentů komunikovat.

„My bychom chtěli, aby učitel nebyl jen nositelem vědomostí, ale aby spíš naučil děti komunikovat, vyhledávat informace a pracovat s nimi, spolupracovat. Aby byl čas na sociální vazby, aby děti věděly jaký je zdravý životní styl, že se mají opravdu hodně hýbat. Takže další hodiny tělocviku by byly fajn,“ upozorňuje Pavla Tomášová na další negativní důsledek online vzdělávání – nárůst obezity mezi studenty.

„Já jsem osobně jsem některé děti málem nepoznala, jak narostly,“ říká Tomášová s tím, že se na příští školní rok budou snažit do výuky zařadit víc pohybových aktivit. „Připravili jsme program „Hýbe se celá Ruská,“ kde budou zahrnuté různé soutěže, turnaje, tělovýchovné chvilky. Máme také párového učitele na tělocvik, od toho si hodně slibujeme,“ líčí plány do budoucna litvínovská ředitelka.

Krize jako papiňák

Podle Miroslava Hřebeckého čeká školy ještě další velká výzva, která české školství sužuje dlouhodobě, ale covid ji ještě prohloubil: rozevírající se nůžky mezi sociálními vrstvami a úrovní vzdělávání.

„Každá krize je do jisté míry papiňák, takže se všechno vaří rychleji a vyplavou na povrch i špinavé věci. A jednou z věcí, kterou covid odhalil směrem k veřejnosti a politikům, protože odborníci o ní mluví už dlouho, je otázka nerovností ve vzdělávání. Ty se v době pandemie ještě zvýšily,“ upozorňuje Hřebecký.

Podle něj české školství trpí tvrdou exkluzí, která se projevuje už v samotné konstrukci přijímacích zkoušek na školy, drilovacích testů a s nimi spojeného doučovacího byznysu.

„Děti, které mají dobré rodinné a finanční zázemí, se během covidu mohly připravit na příjímačky dokonce lépe, než během běžné výuky, protože jim řada předmětů odpadla a mohly se věnovat jen přípravě na střední školy,“ říká Miroslav Hřebecký. Děti, které takové podmínky neměly a byly odkázány na to, co je naučí škola, na tom byly o poznání hůř.

„Děti, které neměly k dispozici soukromou doučovací agenturu nebo soukromého učitele, byly vydány všanc distanční výuce. Její kvalita a efektivita byla ale o řád níž. Český výzkum sice neexistuje, nicméně měřili to Britové, a myslím, že Belgičani, a u online výuky naměřili zhruba třicetiprocentní efektivitu,“ upozorňuje Hřebecký na rozdíly závisející na rodinném zázemí jednotlivých studentů. Nerovnosti ve vzdělávání a jejich náprava budou podle programového ředitele EDUin jednou ze zásadních výzev pro české školství do budoucna, nejen v začínajícím školním roce.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

2 komentáře

  1. wenkovan napsal:

    1. úroveň vzdělání, dosažená při online výuce, bohatě postačí k práci u pásu v Kosteleckých uzeninách
    2. patrně jste si nevšimli, že jsme opět „best in covid“

  2. petrph napsal:

    Bohužel, jest to tak. Jenomže je nutné připomenout to co se o školství říkalo předtím – že pro ty dětí je zbytečné vysedávat celé dny (celé mládí) zavřené ve školách, kde jim učitelé přednášejí neužitečná fakta, která si přece můžou najít na tom internétě a tím pádem „budou vědět všechno“.
    A že prý tedy stačí „aby se naučili – přemýšlet v souvislostech“ , popřípadě si pak „nějaké projekty“ – poskládané z toho internétu sami mohli vytvářet . Což tedy jistě mohli i doma .
    A pokud se týče těch deseti tisíc zapomenutých dětí – nedá se věřit tomu, že by se v těch stovkách miliard vydlužených peněz nenašlo pár desítek milionů, aby pro ně stát mohl nakoupit tablety a datové karty..
    Spíše tedy, že díky koro padla pár dekád budovaná falešná iluze „nového nového vzdělání“, a povede to návrat ke klasické výuce učitel – žáci, ve školní třídě..

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *