Mobilita 21. století? Příležitosti nebo noční můra, záleží jen na nás. – První díl série zaměřené na dopravu
Mít vlastní (tím spíše spalovacím pohonem poháněné) auto začíná být ve světě symbolem zpátečnictví. Jde zatím jen o střípek z komplexní mozaiky zobrazující zásadní změnu, kterou prochází sektor dopravy. Ten mění jak nové technologie, tak i zcela odlišné vnímání mobility jako takové. Podrobnosti diskutovali ředitel konzultingu PricewaterhouseCoopers Karel Půbal a šéfredaktor časopisu Smart Cities David Bárta. Opět nabízíme základní teze doplněné o expertní debatu.
Teze 1:
Vlastnictví auta je drahá pošetilost. Když se udělá velká mediální propagace, tak si lidé uvědomí, že se chovají velmi neekonomicky. My jsme například propočítali, že jeden pan doktor z Brna jezdí na elektrokole a je to pro něj nejen nejrychlejší způsob dopravy, ale hlavně nejlevnější. Podle našeho zevrubného propočtu se dá ročně ušetřit 30 tisíc korun i víc, když člověk zvolí alternativu k autu. To koresponduje s tím, co už lidé v zahraničí začínají chápat, tedy s novým životním stylem. Mít auto je vlastně hloupost, žádný symbol sociálního statutu. Samozřejmě, je to podmíněno prostředím, kde existují alternativy; prostředím, kde si auto mohu jednoduše půjčit, pokud potřebuji něco přestěhovat nebo se někam dopravit, ale nepotřebuji ho vlastnit.
[alter-eko-discussion thesis=“1″]
Teze 2:
Když lidé vystoupí ze svého stínu, auto osvítí i dům. Dortmund má významné pobídky občanům, aby začali využívat elektromobily. Do roku 2014 tak například stoprocentně proplácel pořízení elektrostanice. Zároveň toto město pobízí firmy, aby nakupovaly elektromobily. Výsledkem je pěkná ukázka, jak jde elektromobilitu provázat s dalšími revolučními trendy: Firma poskytuje svým zaměstnancům elektromobily k dopravě do zaměstnání. Podmínkou je, že jimi jede více lidí, což podporuje jakýsi firemní carsharing – sdílení aut. Navíc, když je daný elektromobil během dne zaparkován v továrně, solární panely umístěné na střeše ho nabíjejí. Zaměstnanec tak auto poté, co přijede domů, využívá jako baterii, která mu pokrývá spotřebu v době večerní energetické špičky.
[alter-eko-discussion thesis=“2″]
Teze 3:
Centrum bez aut jako oáza klidu. Bude nesmírně záležet na tom, jak nastartované trendy uchopíme. Jestli pro nás budou noční můrou, a nebo příležitostí. Protože se jedná o změnu – a změna vyvolává strach – bude to velmi záležet na politické vůli a odvaze. Krásný je příklad z Krakova, kde město zavedlo přísnou regulaci aut v centru. Lidé proti tomu demonstrovali, měli pocit, že se jim něco bere. Stejně tak proběhla velká negativní mediální kampaň. Primátor to nicméně ustál a dnes už začínají lidé v centru chápat, jak je to prospěšné. Obchodníkům se zvýšily tržby, lidé si tam dávají schůzky, protože najednou jde o příjemné prostředí. To my v Česku ještě neznáme. Je to o odvážných politicích, kteří do toho říznou.
[alter-eko-discussion thesis=“3″]
Diskuze očima Karla Půbala
Z komentářů oslovených odborníků i následné diskuse čtenářů vyplývá, že jak to u nově nastupujících trendů bývá, závěry oprávněně nemohou být jednoznačné. V diskusi se prolínají primárně dvě roviny úvah. První z nich je ekonomická stránka trendu, což je pochopitelné. Druhou rovinou je i politický rozměr celé záležitosti.
Nastupující trend vnímám jako potenciálně významnou společensko-ekonomickou změnu, kde je nutné se zamyslet a zanalyzovat dopad změn z pohledu komplexnějšího hodnocení, které bude brát v potaz nejen ekonomickou stránku věci, ale i např. dopad na kvalitu života lidí/společnosti včetně dalších vyvolaných nákladů. Tím se dostaneme k přesnějšímu obrázku efektivity/neefektivity navrhovaných řešení.
Jak je uvedeno výše, druhou rovinou trendu je politický rozměr. Komplexní ekonomické posouzení je nutné použít pro kvalifikované a informované politické rozhodnutí, aby nedocházelo k líbivým, populistickým popřípadě zájmově orientovaným rozhodnutím. Tento postup je logický, jeho aplikace však v České republice není vždy standardem. Posouzení mohou následně ukázat, že rozhodnutí neatraktivní z krátkodobého hlediska, mohou z dlouhodobého pohledu generovat nové příležitosti (např. rozvoj nových odvětví popřípadě výrazný technologický progres stávajících odvětví).
Z mého pohledu není nutné bezhlavě přejímat okamžitě všechny novinky související s trendy. Vzhledem k velikosti a ekonomické síle České republiky však nedává příliš smysl nereagovat na nový vývoj, a jak se dozvídáme ze starého přísloví „Když začíná vát vítr, moudrý člověk staví větrné mlýny a ne zdi“.
Celý rozhovor Karla Půbala z PricewaterhouseCoopers a Davida Bárty z časopisu Smart Cities si můžete poslechnout zde.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Automobilová revoluce Made in Czechia? Škoda chce první elektromobil v roce 2020
Jsou chytrá auta hloupý nápad? Jak moc se bát jejich hacknutí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
16 komentářů
Každá země má jinou tradici a jiný přístup. Zákaz vjezdů do centra města v obecné podobě by jistě většina podpořila, ale pak se objeví konkrétní projekt jako třeba zrušení parkoviště na Malostranském náměstí a je problém. Vlastnictví auta není hloupost, není to jen sociální status, nejsme jen lidé z měst, ale i z vesnic a mobilita tam je složitější a hlavně, jsme národ chalupářů a lyžařů. A většina lidí nechce na lyže jezdit vlakem (i když se mi ta reklama ČD dost líbí) a na chalupu na elektrokole. Musíme v této oblasti přidat, ale v některých oblastech auto a komfort nenahradíme.
Vize, které předpovídají raketový nástup elektromobilů a aut s hybridním pohonem, mohou být pro český průmysl skvělou příležitostí nebo naopak záhubou. Záleží, jak se přizpůsobí novým trendům. Česko jak v prodeji tak ještě výrazněji v produkci elektromobilů a hybridních vozidel zaostává za průměrem EU a to více jak trojnásobně (zdroj AutoSAP, listopad 2015). Prodeje elektromobilů a hybridních aut sice prudce narůstají, ale téměř od „nuly“. Přitom český automobilový průmysl by mohl spojit síly s místním elektrotechnickým průmyslem a technickými universitami při vývoji baterií, řídících jednotek a dalších nedílných součástí elektromobilů. Pokud nechceme v ČR za 30-50 let jen vyrábět karosérie a díly do interiéru vozů, musíme hledat příležitosti, jak se do tohoto nového trendu aktivně zapojit. Jinak nám „ujede vlak“.
Pořád mi to vychází spíš na trend“než bohatej zhubne, hubenej zhebne“, popřípadě Paroubkovo Kdo na to má.
Protože ukažte mi proboha u nás které firmy by u nás měly možnost poskytovat svým zaměstnancům elektromobily k dopravě do zaměstnání.To by byl pěkně drahej špás, na který naše firmy ani města nemají. Mimochodem když čtu Detroit, není to náhodou ten stejný Detroit který právě tehdy zbankrotoval? Takže ono to zase tak ekonomicky výhodné nebylo?
No a pokud se týče příkladu Krakova, ano přesně to udělala i řada našich měst.No oni lidé rychle pochopili jak je to prospěšné a tyhle zóny se postupně vylidnují. Krásné prostředí to ano, ale taky vysoké ceny za nájmy, drobní obchodníci nezvládají a odcházejí, budují se tam leda honosné budovy bank,luxusní hotely, luxusní obchodyca restaurace, tam už si místní občan to kafe nedá
Já mám BMW 650i osmiválec, 370 koní, parádní svezení. Nevím zda jde o zpátečnictví, tento výraz se mi zdá pejorativní, dal bych přednost výrazu tradiční, osvědčené, klasické. Když na to šlápnete, motor zaburácí a auto vyrazí kupředu, tomu se nic nevyrovná. Elektromobil ? Možná ano, časem, až to bude konkurenceschopné cenou, dojezdem,dobou dobíjení. Ale všechno na peníze nelze přepočítávat. Třeba mít děti je taky velmi neekonomická záležitost, že ?
No, jak v kterých případech.
Měkdo vskutku vychová děti tak, že jsou pak pro společnost (ale dnes už mohou být i pro celou biosféru) pohromou.
Hezký den.
Já Vám to auto přeju, ale sám určitě vidíte že při jeho ceně to není zrovna nastupující trend pro všechny řidiče u nás. A to tedy ani ve verzi elektromobilu čili ještě tak půl mega navrch. Nakonec ve Vašem případě můžete mít i ty děti pro radost
Koupil jsem ho starší, za cenu nové Octavie. Děti mám 2 a pět vnoučat, Jsem spokojen.
Sdílením věcí takových jako je automobil by se zřejmě velmi ulevilo biosféře.
Otázkou je, nakolik by se vyplatilo i investorům – i když něco málo se v této oblasti již začíná dít (co však když se i zde postupně trh monopolizuje ?).
Rozhodně by se ale nevyplatilo automobilkám a je úvěrujícím bankám.
Malá poznámka – firma Ecotality ale i přes podporu vlády US krachla…. ne že bych to dortmundským přál.
O synergickém efektu zálohování, skladování el. energie z kolísavých zdrojů el. energie – při plošném zavedení EV, jsme psal už v době , kdy se mi smáli (utnul jsme je příkladem firmy Hertz) když jsem popisovak možnost zavést sdílením v kombinaci s metodou Pony Expres skutečně moderní způsoby osobní dopravy – v dané zemi.
Ostatně myslím si, že s deglobalizací a relokalizací plus s rozšiřováním on line video komunikace …bude osobní doprava klesat.
A Lidé by měli místo zevlování po údajných rájích, chtít zřizovat si ráje doma, tam kde žijí.
——————
Baví mě žvanilové z bank, jak neustále bečí, že to není tak a ono je taky jinak. Proboha, a kdo teda má přijít s podpůrnou iniciativou , neřku -li s výzvou ?
Ono je třeba si uvědomit že vedle osobní automobilové dopravy existuje taky hromadná veřejná doprava. Jestli může jet jedním busem, tramvají, metrem takových 50-70 lidí, tak potom investovat nějak moc do sdílení osobních automobilů kde můžou jet tak max 4 pasažéři vedle řidiče nedává moc smysl. Nebo tedy že si to jedno auto střídá víc řidičů celej den, a pak tedy účinky eko jsou nulové.
Jako že v řádě měst už hromadná doprava je na elektrický pohon, trolejbusy, tramvaje i metro..
Nebo-li bud se řekne že to je problém – a pak se zakáže osobní doprava (třeba ve velkých městech) úplně. Všichni nechaj auto na parkovišti na konečné metra a do centra pojedou tím metrem. Plus tedy nějaká optimalizace dopravy zboží (ale proč by i to nemohlo vozit metro), a pak půjde čistota ovzduší rapidně nahoru.
Nebo se jenom řekne že „být eko je trend“, takže si i zelení budou vozit zadek osobním autem až do centra s nějakou nálepkou že jsou „eko“..
Elektromobil “La Jamais Contente“ překonal jako první vůz na světě v roce 1899 hranici 100 km/h. V následujícím století elektromobily takřka vymizely, protože teprve spalovací motory s dlouhým dojezdem a možností okamžitého “dobití” umožnily automobilům vyjet z měst. Úspěch dnešní “nové vlny” elektromobility opět podmíní to, zda poměr užitné hodnoty a nedotované ceny elektromobilů bude obdobný nebo vyšší než u klasických způsobů dopravy. Současné snahy veřejných správ a místních samospráv podporovat jejich uplatnění selektivními dotacemi a restrikcemi jsou ospravedlnitelné pouze do té míry, do jaké lze zdokladovat vyšší socio-ekonomické přínosy těchto regulačních zásahů do tržního prostředí.
Je zřejmé, že budoucnost osobní ale i nákladní dopravy bude značně odlišná od toho, co jsme zvyklí na silnicích vídat nyní. Nicméně si nemyslím, že tou klíčovou změnou bude přechod z benzinových či dieselových motorů směrem k elektromobilům a dalším vozům s alternativními typy pohonu. Tyto vozy se sice těší poměrně zajímavému potenciálu dalšího rozšíření, což už přestaly popírat všechny významné automobilky, ale opravdová revoluce v dopravě leží někde jinde. Zažitá pravidla změní až nástup autonomních vozů schopných jízdy bez jakéhokoliv zásahu člověka. Až tyto chytré automobily, ať už poháněné benzinem, vodíkem či elektrobateriemi, přetvoří ulice měst i naše vnímání dopravy. Bude méně nehod a spíše raritou se stanou i dopravní zácpy. Nespornou výhodou bude také časová úspora, kdy se namísto řízení budeme moci věnovat během cesty jiné práci.
Trošku připomíná psa, který se dokolečka honí za svým vlastním ocasem… Proč si dovoluji posuzovat plýtvání tak kategoricky? Všichni jsme se setkali s tím, že výrobek dlouhodobé spotřeby (například automatická pračka) vydrží fungovat po celou záruční dobu a nedlouho poté se porouchá a pro naši peněženku je levnější koupit výrobek nový. U aut je to trochu sofistikovanější, ale tady funguje jednak tlak autorit (a nejspíše v nějakém „komplotu“ s výrobci) na snižování emisí – vyřaď Euro 1, i když jezdí dobře a kup Euro 4 (5…) a jednak další technický rozvoj (přeci nebudeš jezdit károu, která nemá…). Všimněme si přitom, jak ekonomové, politici i média lkají, když poklesne prodej nových automobilů. Čili jsme utvrzování v tom, že musíme stále více vyrábět (a tedy i spotřebovávat) abychom se měli stále lépe (a skoro by se chtělo dodat: „… až navěky. Amen!“). A to platí pro auta, automatické pračky, ale i veškerou elektroniku… Nechci tím říci, že vše musí zůstat takové jako dosud, ale politici (po kterých občas chceme, aby „do toho s odvahou řízli“) potřebují znát odpověď i na druhou stranu této „rovnice“, už jen z toho nejprostšího principu volebních hlasů… Co udělat s nevyužitými kapacitami, bude-li nám stačit vyrobit jen 30 % osobních aut ročně oproti dnešnímu stavu. V relativně malé zemi se třemi relativně velkými automobilkami to není právě zanedbatelná otázka.
Smysluplnost vlastnictví osobního automobilu nelze paušalizovat, nicméně v případě obyvatele evropského velkoměsta ho lze dnes označit za ekonomický propadák. Zdaleka totiž nejde pouze o palivo, pojištění a servis, ale především o pokles hodnoty vozu. A buďme realisty a nesrovnávejme si to pak s chozením pěšky a s jízdou na kole. Spočítejme si cenu, jak já tomu říkám, komfortního baličku, tedy MHD, taxi 1x týdne a 1x za šest týdnů vůz střední třídy z autopůjčovny na víkend. Vyjde nás to podstatně levněji, než jezdit každý den zánovní Octavií, natož něčím dražším. Problémem mnoha lidí ale je neschopnost nebo neochota si vypočíst skutečné náklady, které vlastní auto se sebou přináší. Je to skoro jako s cenou osobních půjček.
Debata o ekonomice elektromobilů je často primitizována na úroveň ano/ne a to paušálně. Je to ale podobné jako si pokoušet odpovědět na otázku jaká je návratnost solární elektrárny. Odpověď může totiž znít 8 let anebo i 40 let. Záleží na tom jaká je to elektrárna a jak uplatníme vyrobenou energií. Přesně tak elektromobil může být záležitostí absolutně ztrátovou když Teslu za 3 miliony korun budeme nabíjet ze zásuvky za cenu za kWh pro malou domácnost a pak si s ní občas projedeme pár kilometrů. Zcela jinak ale vypadá provoz elektrické dodávky nebo třeba taxíku na bázi například Nissan LEAF, který najede denně stovky kilometrů. Přidejme k tomu levnou elektřinu, nejlépe z vlastního zdroje, a máme návratnost oproti vozu se spalovacím motorem ne delší, než několik málo let. Jednoduše, nesnažme se elektromobily natlačit tam, kam (zatím) nepatří. Nepotřebujeme dotace ale zdravý rozum.
S příchodem elektromobilů s dojezdem přes 500 km (cca rok 2019), rychlonabíjením 10 – 15 min, s všudypřítomnými nabíječkami – u hypermarketů, na parkovištích, ve sloupech veřejného osvětlení, … – po příchodu elektroaut s chytrými technologiemi a autonomním řízením (cca rok 2020 – 2025), se snižující se cenou s rostoucí poptávkou a státními dotacemi (cca 2017, 2018 v ČR) a konečně s evropskou emisní normou, která v roce 2025 v podstatě znemožní vyrábět spalovací auta, bude technologický převrat v dopravě poměrně rychlý a fundamentální. A navíc bude nakonec zavedeno šrotovné na stará a neekologická auta, což bude mít za následek, že v Evropě, a možná i v ČR, bude již v roce 2030 nejméně 50% aut elektrických. V té době, s takovou poptávkou a po zavedení výroby již vynalezených sodikovych baterií a za využití stávajících výrobních prostor automobilek (ty totiž jednoduše zruší výrobu spalovacích aut a zamění za výrobu elektrických aut, protože výroba již bez zapoctenych počátečních investic bude velice levna) budou elektromobily stát dle dnešních cen cca 100 až 150 tisíc, bez inflace. Z elektromobilů se stane spotřební zboží a někdy kolem roku 2040 si nikdo na spalovací auta ani nevzpomene. Toť moje prognóza, a to jsem ten vývoj prodejnosti a vývoje cen hodne podcenil.
Takhle optimisticky vidí věc např. i studie „Electric Vehicles in the United States A New Model with Forecasts to 2030 „, z roku 2009. Ovšem mezitím došlo k jak poklesu cen ropy, tak i k velkému nárůstu její domácí produkce (peak oil se zatím nekoná). S klesajícími cenami plynu získává tento segment automobilové výroby velkou konkurenci v podobě aut na plyn.
Prostě bez nějakých výraznějších přímých a nepřímých (např. daňové úlevy) státních podpor zdá se mi , že věc nepůjde tak rychle kupředu.
Ale neznám čínské realie, ty mohou nakopnout celosvětový trh s EV. Číňanů umírá ročně kvůli smogu údajně několik milionů, to je mj. i kruté.