Když dostane Martin Hojsík otázku, jestli má jeho liberální frakce Renew aktuálně kontakt s kolegy z hnutí ANO, se zápornou odpovědí neváhá. Rok poté, co ANO odešlo od liberálů do nové frakce Patrioti pro Evropu, se v liberálním táboře zjevně vyčistil vzduch. Místopředseda europarlamentu Hojsík zvolený za stranu Progresivní Slovensko vysvětluje, že právě kvůli snaze nebořit navenek jednotu Renew dříve příliš nemluvil s českými médii. „Teď už tenhle problém nemám,“ říká pro HlídacíPes.org.

Martin Hojsík připouští, že řídit schůze je po loňském posílení extrémních politických proudů náročnější. O správnosti rozhodnutí nepustit extremisty „sanitárním kordonem“ do vedoucích pozic Evropského parlamentu však vůbec nepochybuje: „Můj nevlastní dědeček prošel Mauthausenem,“ vysvětluje.

V rozhovoru pro HlídacíPes.org, který vznikl v rámci pražské konference Globsec, se také vrací k nedávné kontrolní misi na Slovensko vedené europoslancem Tomášem Zdechovským. Emoce, které kolem této mise předvedla slovenská vláda, byly podle Hojsíka „čistá ostuda“.

S hnutím ANO se nepotkáváme

Brzy to bude rok, co v sobě Andrej Babiš objevil takříkajíc přes noc hluboké konzervativní kořeny a založil spolu s Viktorem Orbánem a Herbertem Kicklem novou frakci Patrioti pro Evropu. Současně se svým hnutím ANO odešel z vaší liberální frakce Renew. Projevilo se to nějak na fungování frakce?

Frakce je teď soudržnější. Renew je specifické v tom, že jsme velmi různorodí, a to se mi líbí. Považuji to za takové dobré cvičiště na přesvědčování, protože frakce vlastně názorově obsahuje skoro celý europarlament – až na extrémní strany. Odchodem ANO se snížil tlak na některé extrémnější pozice. Já sám jsem v minulosti nedával příliš mnoho rozhovorů českým médiím, protože jsem považoval za slušné nedávat kolegy z frakce do pozice, kdy novináři budou psát, že máme uvnitř frakce rozpory. Teď už tenhle problém nemám.

Delegace europoslanců hnutí ANO se od minulého volebního období prakticky celá obměnila, ale k vaší otázce – nepotkáváme se.

Snažili jsme se být slušní, ale Andrej Babiš předloni před volbami na Slovensku už během volebního moratoria přes své Hospodárske noviny (Babiš tehdy vlastnil vydavatelství Mafra Slovakia, pozn. red.) i přes sociální sítě útočil na předsedu Progresivního Slovenska Michala Šimečku. To je pro mě také otázka politické kultury, respektive nekultury.

Potkáváte se dnes ještě s europoslanci za ANO nějak neformálně? Koneckonců, jsou to stále ti stejní lidé, jen od loňska dostali takříkajíc „jiné noty“. Nebo to vidíte jinak?

Delegace europoslanců hnutí ANO se od minulého volebního období prakticky celá obměnila, ale k vaší otázce – nepotkáváme se. Pokud se například kolega z ANO v rámci vyjednávání ve výboru pro životní prostředí bude normálně a konstruktivně zapojovat, tak je mojí odpovědností vést s ním dialog. Ale jinak jsou pro nás v „sanitárním kordonu“.

Jak se po roce osvědčila tahle izolace, která měla oběma frakcím s účastí extremistických stran, tedy Patriotům pro Evropu a Evropě suverénních národů, zabránit v přístupu k rozhodujícím funkcím v europarlamentu?

Já jsem jedním ze zastánců sanitárního kordonu, protože pro mě je extrémní pravice až osobní věc – můj nevlastní dědeček prošel Mauthausenem. Evropská lidová strana (EPP) v některých případech nechala projít europarlamentem některé věci s vědomím, že ji podpoří všichni napravo od ní. A to je pro mě nebezpečné, i pro samotnou EPP, je to hraní si s ohněm. Tím extremisty takříkajíc vyhlásili za normální, ti přitom vůbec nejsou spolehlivým partnerem. Při vyjednávání o zákonech, o kompromisech, se chcete snažit jednat s lidmi, kteří stojí za svým slovem a snaží se najít nějaké konstruktivní řešení.

Ficovo divadlo

Změnila se celková atmosféra v europarlamentu po loňských eurovolbách, právě i s ohledem na vznik nových frakcí s účastí pravicově populistických stran, které mají v řadě případů i extremistická křídla?

Byl jsem místopředsedou europarlamentu už na konci minulého volebního období a ten rozdíl je cítit. Předsedkyně Roberta Metsolaová to pojmenovala při prvním setkání vedení parlamentu tak, že tento parlament bude náročnější na vedení schůzí a my si musíme dávat opravdu pozor na to, abychom vyžadovali dodržování jednacího řádu. Důležité ale je snažit se být férový vůči všem bez ohledu na to, jestli jsou to komunisti nebo krajní pravice. I kolegové z mé politické skupiny někdy překročí řečnický čas a já jim musím vypínat mikrofon.

Když člověk poslouchá od svých zdrojů z Rady, kde sedí ministři, že Slovensko opakuje to, co řekl Orbán, to je strašně smutné.

Nedávno navštívily Slovensko v rychlém sledu po sobě dvě kontrolní mise Evropského parlamentu. První mise výboru pro rozpočtovou kontrolu vedená českým europoslancem Tomášem Zdechovským vyvolala obrovské emoce, i kvůli ostrým vyjádřením ze strany premiéra Fica nebo ministra vnitra Šutaje Eštoka směrem k europoslancům. Druhá mise výboru pro občanské svobody neměla ani zdaleka takovou mediální pozornost, přitom řešila také zásadní věci jako zrušení speciální prokuratury nebo svobodu médií. Proč ten propastný rozdíl mezi vnímáním obou misí?

Možná se vláda prostě lekla, že zneužívání eurofondů je větší riziko pro její image než právní stát, kterému podle ní běžní lidé nerozumí. Mimochodem, já sám jsem ve stejné době, kdy byla na Slovensku mise Tomáše Zdechovského, vedl misi výboru pro průmysl, kde jsme se dívali třeba na to, jak se na Slovensku využívá geotermální energie, čili pozitivní téma.

O téhle misi se ale vůbec nepsalo…

Já vím, to je právě ono, i když jsme měli taky tiskovku pro novináře. Přitom je to velmi důležité téma, protože to je o cenách energií, které nemusíme dovážet. Jenže kvůli geotermální energii na mě zkrátka ministr vnitra neútočil, na rozdíl od kolegů, kteří kontrolovali využívání eurofondů. Ale zpět k těm dvěma sledovaným misím – já sám jsem se styděl za to, jakou ostudu udělali vládní představitelé Slovensku. Přece když europarlament dělá svoji základní práci a kontroluje využívání evropských peněz členskými státy, tak je to normální věc. Když jsem čistý a vím, že nemám problém, tak stačí říct: prosím, z čeho máte obavy? Pokud je to trestněprávní věc, odevzdáme to orgánům činným v trestním řízení. Zkrátka konstruktivní, normální přístup. Tohle divadlo ale byla čistá ostuda.

Co podobné kauzy udělaly s renomé Slovenska za poslední dva roky v Bruselu?

Je to špatné. Velkou úlohou nás jako takříkajíc „opozičních“ europoslanců je, jak říkám, držet Slovensko v Evropě. Jsme jediná země EU, kde jsou všichni europoslanci ze strany vládní koalice neřazazení, tedy s nulovým vlivem. A to je něco, co reálně Slovensku škodí. Když člověk poslouchá od svých zdrojů z Rady, kde sedí ministři, že Slovensko opakuje to, co řekl Orbán, to je strašně smutné.

Otázka za milion

Pokud jde o renomé, Evropský parlament zažil za poslední tři roky dvě velké aféry kolem lobbingu a možné korupce. První byla kauza Katargate, po níž následovalo určité zpřísnění pravidel pro lobbisty v europarlamentu, a tou druhou letošní lobbingově-korupční kauza kolem čínské firmy Huawei. Co to říká o nastavení vnitřních pravidel europarlamentu?

Jakkoli přísná pravidla, stejně jako třeba pravidla silničního provozu, bodový systém v Česku nebo cokoli jiného, nejsou zárukou toho, že všichni budou dodržovat rychlost. Důležité je, aby kromě kvalitně nastavených pravidel byla tato pravidla i vymáhaná, a aby případné trestněprávní věci – které jsou z povahy skryté – byly vyšetřované nezávislým soudem, odsouzené, a aby nebyly takříkajíc přes novely trestního zákona nenápadně promlčené a tresty snížené tak, aby to všechno zapadlo.

Už jsme mluvili o dlouhodobém nárůstu populistických a částečně i extremistických politických sil v Evropě i o snaze je v europarlamentu izolovat. S tím je ale spojená otázka, proč to tak je a co s tím můžou dělat tradiční politické strany, aby tyhle hlasy získaly zpět. Máte pocit, že současné vedení Evropské unie, navíc se staronovou šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, odráží dostatečně tuhle potřebu dělat některé věci zkrátka jinak?

Já tam vidím velmi silné propojení s národní politikou. Evropský parlament není bublina, je to odraz situace v členských zemích. Je jednoduché svalit tenhle vývoj na hybridní válku, jakkoli ta hraje obrovskou roli. Je jednoduché svalit ho na algoritmy sociálních sítí, které preferují věci vzbuzující velmi silné emotivní až instinktivní reakce a dávají jim větší prostor. V Evropě narůstá nerovnost, mladí lidé řeší dostupnost bydlení, to všechno jsou věci, které přispívají k určitému odstřižení…

To je analýza toho, proč současný europarlament vypadá, jak vypadá. Ale ptal jsem se spíš na to, jestli dostatečně odráží tu potřebu změny, kterou řada voličů dává najevo.

To je otázka za milion. Za sebe vám řeknu, že se budu snažit dělat všechno proto, aby to tak bylo. Krásné, bezobsažné politické vyjádření, že? Je to podobná otázka, jako jestli budou na Slovensku předčasné volby. I kolem toho je milion spekulací a moje odpověď je, že nevím, ale že na tom musíme pracovat. Je to na každém z nás. V roce 1932 se v Německu také hrálo o to, jestli a jak se demokratické strany dohodnou proti Hitlerovi. Takže doufám, že to dopadne pro nás všechny a pro Evropu dobře – ale zaručit to neumím.