Ivo Valenta je bezesporu muž se širokým záběrem. Od sázkové společnosti Synot se v podnikání dostal i k realitám, hotelnictví či médiím, a to jak v Česku, tak na Slovensku. Sponzoroval také různé politické strany a od roku 2014 zasedal v Senátu. Křeslo však o víkendu neobhájil. Důsledkem je i to, že se nemusí zbavovat svých médií, jak ještě před volbami sliboval.

Hranice na mapě nebyly pro Iva Valentu nikdy překážkou. Jeho firmy částečně sídlí na Kypru, on sám žil řadu let v Monaku a když se kvůli politice vrátil do Zlína, v podnikatelských záměrech se nijak neomezoval tím, že nedaleko už začíná Slovensko. Naopak, svůj byznys tam rozšířil.

Už několik let tak jeho společnost Synot Gastro Slovakia vlastní luxusní hotel Elizabeth v Trenčíně a do Valentova portfolia spadá i nedaleké slavné prvorepublikové koupaliště Zelená žába v Trenčianských Teplicích. Svého času Valenta sponzoroval i trenčínský fotbalový klub.

Deník ve službách vlády

Valentův vliv však na Slovensku sahá mnohem dál, přinejmenším tak daleko, kam dosáhne tištěné či webové vydání deníku Pravda, do něhož Valenta vstoupil před dvěma lety. Pravda je i přes dlouhodobý pokles prodaného nákladu třetím nejčtenějším deníkem v zemi hned po bulvárních titulech Nový čas a Plus jeden den (podle údajů z konce roku 2019).

To, že může být Pravda mocenským nástrojem ovlivňujícím slovenskou politiku, se ukázalo například při prezidentských volbách v letech 2014 a 2019, kdy deník dával prostor spíše kandidátům vládní strany Smer Robertu Ficovi, resp. Maroši Šefčovičovi.

Letos se vydavatel Pravdy, společnost Perex, musela vypořádat s dopady koronavirové krize. Už pár měsíců se pod články na webu novin objevuje výzva čtenářům, aby redakci finančně podpořili, což v případě média vlastněného miliardářem nebývá zrovna obvyklé.

V červnu firma požádala o dočasnou ochranu před věřiteli, údajně kvůli prohře starého soudního sporu, nařízenému odškodnému a současně vysokému počtu nesplacených pohledávek u odběratelů. Vedení firmy také tehdy uvedlo, že koronavirová pandemie způsobila výrazný výpadek příjmů z inzerce, kvůli kterému musel Valentův deník propouštět či sahat zaměstnancům na platy a snižovat počet stran.

Dnes však předseda představenstva společnosti Perex Ján Svoboda tvrdí, že úsporná opatření byla jen „dočasná a preventivní“.

„Dočasná soudní ochrana skončí automaticky na konci tohoto měsíce a z naší strany nejsou důvody pro její prodloužení,“ říká pro HlídacíPes.org Svoboda s tím, že vydavatel Pravdy se „po dekádě dostal do černých čísel“.

S podporou Parlamentních listů

Známější jsou Valentovy mediální akvizice v Česku, především jeho většinový podíl ve vydavatelství Our Media, které provozuje portál Parlamentní listy. Hojně čteného, ale kontroverzního webu se původně Valenta letos chtěl zbavit, měl už údajně i několik zájemců o koupi, koronavirová krize ho ale přiměla změnit názor.

„Právě v dnešních dnech se totiž ukazuje, jak velkou sílu mají internetová média, jejichž čtenost prudce roste. Proto naopak zvažuji další expanzi – například do internetových televizních stanic,“ komentoval změnu plánu letos v březnu pro HlídacíPes.org tehdy ještě senátor Valenta.

Slovenská verze Parlamentních listů původně také patřila do jeho  portfolia, letos ale změnila majitele. Valenta je však stále spolumajitelem Regionální televize a televize TV Brno 1 (do loňska i spolumajitelem TV Praha).

Ivo Valenta chtěl původně celý svůj majetek převést do svěřenského fondu (avizoval to už předloni), zatím to však neudělal. Důvodem prý ve Valentově případě není zákon o střetu zájmů (kvůli kterému totéž udělal premiér Andrej Babiš), ale dědické uspořádání majetku. Svá média by prý v takovém případě prodal: „Nemá to nic společného s médii nebo s politikou. Takto postupovat nebudu. Pokud to do svěřenských fondů dám a budu v politice, tak bych určitě média prodal,“ řekl loni.

Zákon sice nedovoluje politikům a veřejným funkcionářům vlastnit média, konkrétně internetové servery ale neřeší. Vloni v březnu mandátový a imunitní výbor Senátu navíc rozhodl, že senátor Valenta nespáchal přestupek ani v souvislosti s ovládáním společnosti Brno TV s.r.o., protože nová pravidla začala platit až poté, co se stal senátorem.

Valenta ještě donedávna trval na tom, že se v případě opětovného úspěchu v senátních volbách médií zbaví: „Pokud bude zvolen, tak bude postupovat v intencích zákona a samozřejmě nebude vlastníkem médií,“ potvrdila krátce před senátními volbami na dotaz HlídacíPes.org mluvčí skupiny Synot Magda Pekařová.

To však nyní po jasné prohře ve druhém kole volby není na stole. Valenta tak zřejmě s odstřižením od přímého vlivu na svá média spěchat nebude, i když dál zůstane krajským zastupitelem ve Zlíně. I na tuto funkci zákon o střetu zájmů sice pamatuje, Valenta se už ale dříve hájil tím, že zákon neporušuje, protože v zastupitelstvu kraje sedí jako neuvolněný, tedy neplacený člen.

Celostátní politiku Valenta opouští jako 41. nejbohatší Čech – podle žebříčku časopisu Forbes. V něm je premiér Andrej Babiš sice čtvrtý, Valentovy deklarované příjmy však vloni výrazně přesáhly ty Babišovy. Valenta přiznal příjem ve výši přes dvě miliardy korun, Babiš „jen“ zhruba 215 milionů.

Trikolóra za „Ivoše“

I samotná Valentova druhá a nakonec neúspěšná kandidatura do Senátu stojí za pozornost. Od začátku se při ní mohl spolehnout na nově vzniklé hnutí Trikolóra Václava Klause mladšího, které také sám výrazně finančně podpořil. Přímo straně poslal ještě před začátkem horké fáze kampaně tři půlmilionové dary, dalšími statisícovými částkami pak podpořil v kampani strany, s nimiž Trikolóra kandidovala v krajských volbách ve Zlínském kraji – Soukromníky a Nezávislé.

„Pokud se pan Valenta rozhodne znovu kandidovat, podpoříme ho,“ řekla letos v únoru Deníku N mluvčí Trikolóry Ivana Kerlesová. A Klausovo hnutí slib dodrželo. Když se Valenta na krajské kandidátce kroužkováním vyhoupl ze 43. místa až do zastupitelstva kraje a současně postoupil do 2. kola senátních voleb, Trikolóra své příznivce vybízela, ať „volí Ivoše“.

https://www.facebook.com/vaclavklausml/posts/1334771000187455

Trikolóře naopak posloužila při rozjezdu strany Valentova média. Konkrétně Parlamentní listy daly hnutí v prvním půlroce jeho existence suverénně největší mediální prostor, jak ukázala letošní analýza agentury Newton Media ve spolupráci s HlídacíPes.org.

Valenta se však dokáže opřít i o silnější politické hráče, než je Klaus mladší – před druhým kolem senátních voleb ho otevřeně podpořil šéf Senátu za ODS Miloš Vystrčil. Právě občanské demokraty Valenta v minulosti také štědře sponzoroval, například v roce 2016 jim poslal dvoumilionový dar.

Sám Vystrčil podporu Valentovi zdůvodnil i jako částečnou splátku dluhu za to, že Valenta předloni umožnil ODS získat post šéfa Senátu, když vstoupil do senátorského klubu ODS, ačkoli byl sám zvolen do Senátu jako nestraník s podporou strany Soukromníků.

Ivo Valenta vstupem do senátorského klubu ODS před dvěma roky umožnil následně pro Jaroslava Kuberu vyjednat pozici předsedy Senátu.
Nyní by pro mě mohlo být výhodné hodit ho přes palubu, ale to není a nikdy nebyl můj styl.

— Miloš Vystrčil (@Vystrcil_Milos) October 6, 2020

Ivo Valenta se před svými voliči prezentuje jako český i regionální – slovácký – patriot, jak pravidelně ukazuje například na svém Facebooku. Občas se nechá vyfotit v kroji, zkritizuje migraci v západní Evropě či pochválí pestrý moravský folklór. I když opakovaně vyjádřil pochopení pro některá opatření proti koronaviru, například zákaz zpěvu v kostele či další omezení při bohoslužbách kvůli šíření nákazy označil za jasný zásah do ústavních práv.

Zviditelnil se například snahou vrátit část českých korunovačních klenotů z Vídně zpět do Česka, se kterou mu pomáhá právník Zdeněk Koudelka (rovněž podporovatel Trikolóry). Příkladem toho, jak Valenta využívá svá média pro politické PR, je rozhovor právě se Zdeňkem Koudelkou v Parlamentních listech publikovaný koncem září.

Koudelka v něm tehdejšího senátora Valentu několikrát pochválil za různé zákonné iniciativy (třeba za snahu povolit cyklistům na Moravě určité množství alkoholu v krvi). Práce lidí jako Valenta podle Koudelky Senátu svědčí, protože jsou to „dělníci drobné práce“. O tom, že médium, kde rozhovor vyšel, patří Valentovi, a že respondent je Valentovým spolupracovníkem, však není v textu ani zmínka.