Milan Zelený: Čtyři města, most, továrny… jak Jan A. Baťa měnil Brazílii

Po stopách českého podnikatele Jana A. Bati putovali v brazilském státu Mato Grosso ekonom Milan Zelený a další členové nadace ZET. Co všechno zde po sobě Baťa zanechal (a dodnes funguje)? Přečtěte si v reportáži Milana Zeleného.

Představte si českého genia, vyhnance a exulanta, který v džunglích a savanách oblasti řeky Paraná, vybudoval nejen řadu podniků, ale i čtyři dodnes funkční a vzkvétající města: Batayporá, Bataguassú, Batatuba a Mariápolis. Navíc, postavil 2,5 kilometrový most přes Paraná, který nese jeho jméno (na snímku), řadu domů a továren, rodinnou vilu, atd.

Ponte Jan Antonin Bata

V džunglích, kde nebyly ani silnice, založil výnosný chov skotu, který oblast podporuje dodnes. A to vše bez internetu, mobilních telefonů, počítačů a globálních komunikací, jen se spolupracovníky firmy Baťa, jejichž třetí a čtvrtá generace potomků tam dodnes přežívá, pracuje a podniká.

Nejen bratr známějšího Tomáše

To vše dokázal JAB poté, co mu benešovský předkomunismus znárodnil podniky, ukradl majetky a odsoudil v roce 1947 jako velezrádce. Očista od lží, ponížení a zatracení přišla až trapnou soudní rehabilitací po 60 letech, tedy až v roce 2007 (!).

Ještě trapnější pocit vzbuzuje sousoší ve Zlíně, kde je Jan Baťa znázorněn jako shrbený a ponížený nohsled, pět kroků za bratrem Tomášem. Tomáš mu předal „své housle“ – tj. veškeré podniky a majetky Baťa. Jistě se obrací v hrobě nad tou postkomunistickou karikaturou obou zlínských bratří. V Brazílii jsme se za to styděli.

Jan v Brazílii dokázal nemožné, a to poté, co v letech 1932-1942, v letech nejhlubší světové krize, jako generální ředitel firmy Baťa, vytvořil za pouhých sedm let (v roce 1939 už byl vyhnán nacisty) jeden z největších podniků na světě vůbec:

A přesto, v zemi svého původu je JAB dodnes téměř neznámý, ignorovaný medii, špiněný komunistickými pseudohistoriky, kteří Jana stále spojují s Göringem, Mussolinim a „vystěhováním“ do Jižní Ameriky – zcela mimo historický kontext a zdravý rozum.

Naopak, jeho cílem byla kolonizace Patagonie, osídlování půdy. Za své kolonizační úsilí byl Brazílií v roce 1957 navržen na Nobelovu cenu za mír. Co by za to dnes Česko dalo, kdyby mělo v Jižní Americe rozsáhlé državy zemědělské půdy a nemuselo pro EU pěstovat řepku. Nenávist a závist vládnou národu, který vyhání své mistry podniku a díla.

Město Batayporá

Objektivní studium je stále sabotováno komunistickými „odborníky“, kteří blokují vědecké práce a granty na cokoliv připomínající bratry Tomáše a Jana. Jejich princip „Každý dělník kapitalistou“ dodnes pije krev postkomunistickým pohrobkům. Stejně tak jako to jejich, kdysi typicky české: „Uděláme si to sami“. To jsme mohli učit svět, ne řepku.

Hrdost i stud

Když se člověk prochází dlouhými avenidami Baťových měst v Mato Grosso, čte pamětní desky a objímá bronzové busty slavného Čecha, procházejí jím inspirující vlny hrdosti, obdivu a radosti na straně jedné, ale i ponižující vlny studu, trapnosti a nekončícího pohoršení nad ignorancí, nezájmem a malostí národa, který se JAB tolik a tak dlouho snažil povznést k vrcholům sebedůvěry, nezávislosti, autonomie a podnikatelské excelence.

Kolik jen mladých českých generací muselo vyrůstat bez opravdových vzorů pracovitosti, čestnosti a inspirace, a spokojit se s chabými odvary ochablých a laxních politiků, podnikavců a „podnikátělej“, kteří se do nekonečna hrbí, podlézají, špehují, kradou a lžou? Jaký to hrozný úděl národa, který i dnes zatracuje své nejlepší do exilu zapomnění a nedočkavě vstupuje do éry moderního oligarchiátu-kalifátu ve středu Evropy.

Kolik Čechů asi ví, že Komenský byl požádán, aby se stal rektorem Harvardovy univerzity?

Kdo zná Čecha Augustina Herrmana, který spolu se Stuyvesantem stál u zrodu města New Yorku, tehdejšího Nového Amsterodamu?

Kdo si uvědomuje jak Karel Havlíček (tedy Borovský) bojoval za samostatnost a podnikatelství obcí?

Kdo zná Baťův koncept „průmyslového města“, hlavní to vývozní artikl zlínských bratří?

Kdo naslouchá Čapkovu varování před politickými stranami, jako největším nebezpečím pro demokracii?

Kdo oceňuje Peroutkovo pochopení narůstající arogance všemocného státu?

Archivy Jan A. Bati digitálně

V Andradině, Batayporá a Bataguassú jsme navázali osobní i podnikatelské styky s vynikajícími, vzdělanými, česky mluvícími osobnostmi, jako Dr. Evandro A. Trachta nebo podnikatel a letec Fernando Prado, na jehož fazendě „Baile“ jsme byli hosty.

S jejich pomocí jsme podepsali memorandum spolupráce s guvernérem Mato Grosso v Campo Grande. Nejbližším projektem ZET bude digitalizace archivů Jana A. Bati.

Busta J.A. Bati ve městě Bataguassú

Každý jedinec se ovšem musí s národním ponížením a odcizením dějin vyrovnat sám. Já, pro jednoho, po návštěvě Baťova Mato Grosso, vím bezpečně, že se nevzdám ani nepoddám a že budu až do konce usilovat o očistu svou i národní. Vím dnes zcela přesně, komu Zola adresoval svůj „J’accuse…!“ Celá jedna linie projektů nadace ZET vychází z obnovy odkazu Tomáše a Jana Bati, tady i tam, doma daleko od domova.

Vím také, že každý jedinec má svoji hranici, svůj limit, svůj bod osvobození, kdy se přestane hrbit před stranickými politiky a samozvanými oligarchy, přestane se bát, a začne sám hledat, vyžadovat a oceňovat pravdu tak jako Jan Baťa. Vím také, a to naprosto jistě, že už ani my v nadaci ZET nezůstáváme sami.

Další fotografie z expedice naleznete zde, více o Janu A. Baťovi pak zde.

Jene, poutníku český, tvé kroky hledají a pokládají cesty, stavějí mosty;
není jiné cesty, než Tvé šlépěje …