KOMENTÁŘ. Nesmírně si vážím každého jednotlivce, který upřednostnil občanskou odpovědnost před tradičním českým hédonistickým užíváním si víkendu a vyrazil v sobotu na Letnou. Byli to přemýšlející občané, kteří zřetelně chápou, na jak nebezpečně nakloněnou rovinu jsme se dostali. Uvědomují si ničivé dopady hybridní války i existenci těch, kteří ji cynicky využívají ke svým osobním a mocenským cílům. Jenže…

Mikuláš Minář a lidé kolem něj měří úspěch demonstrací počtem účastníků. Z organizačního hlediska to nepochybně je jejich velký osobní triumf.

Skutečný úspěch jakéhokoliv protestu se ale v reálném světě měří úplně jinak: tím, zda dokáže vytvořit reálný tlak na vyřešení palčivých problémů, nebo zda taková řešení dokáže alespoň jasně navrhnout. A právě zde je nutné suše a racionálně konstatovat, že z tohoto pohledu sobotní demonstrace nepřinesla vůbec nic.

I kdyby na pódium přišel Zdeněk Svěrák ještě tisíckrát, nevymaže to tvrdou realitu. Spoléhat se na to, že dojetí a morální apely pohnou politickým cynismem, je iluze.

Současná podoba demonstrací tak čím dál více připomíná shromáždění lidí, kteří se snaží požadovat, aby voda tekla do kopce.

Naléhat například na Andreje Babiše, aby se odpojil od fašizujících proudů a vrátil se do politického tábora, který není zcela určován konspiračními a ruskými narativy, je naprosto naivní.

Hromadná modlitba za to, aby voda tekla opačně, přírodní zákony prostě nezmění. Zdá se však, že Milionu chvilek tento stav stačí. Žádoucí jsou velké zástupy a potlesk, ale skutečná, byť třeba radikálnější řešení chybí.

Zatímco Letná demonstruje a doufá v zázrak, skutečný problém bobtná úplně jinde. Demokracie nečelí pouze zkorumpovaným a sobeckým politikům, ale čelí síle, na kterou klasická náměstí a mechanismy Demokracie 1.0 zkrátka nestačí.

Skutečný nepřítel: digitální fašismus

Existuje totiž ještě jedna, mnohem početnější skupina obyvatel. Jsou to zmanipulované oběti hybridní války. Tito lidé by sice víkendové pohodlí na chalupě za obranu demokracie neobětovali, ale v digitálním prostoru budou svou nákazu neúnavně šířit dál. A co je fatální – chodí volit.

A volit budou přesně tak, jak jim ukážou digitální hnojomety stranící nepřátelům svobody. O této tvrdé realitě Mikuláš Minář a spol. bohužel mlčí, demonstrace tak připomíná shromáždění lidí požadujících zázraky, včetně zmíněného obrácení Andreje Babiše na demokratickou víru, místo současného využívání ruského vlivu na sítích.

Pokud si někdo myslí, že masivní, technologicky a státně řízenou manipulaci lidské mysli porazíme tím, že si na náměstí uděláme hezké odpoledne a ujistíme se v naší morální a mentální převaze, těžce se mýlí.

Bylo by sice hezké, kdyby tato skupina obyvatel procitla a proměnila se v tu z Letné, to ale není reálné, protože psychologická operace proměnila lidi tak, aby této změny schopni nebyli.

Naším skutečným nepřítelem je digitální fašismus a jeho obrovská moc. Nikdo jiný. To on ohýbá demokratické automatické metody řízení, které se zdály vítězné na vždy.

Musíme si konečně přiznat pravdu: ruští digitální fašisté operují přímo uvnitř našeho evropského organismu. Jejich jediným cílem je udržet proruské síly u moci a zničit demokracii zevnitř.

Vidíme v přímém přenosu, jak ruské tajné služby reálně pomáhají Viktoru Orbánovi udržet se v křesle, úplně stejně jako mu pomáhá Trumpova digitální junta.

Nejde přitom o žádné abstraktní hrozby. Plány ruské rozvědky zinscenovat fiktivní atentát na Orbána s cílem zvrátit volby v jeho prospěch ukazují, že tyto operace zacházejí do naprostých extrémů.

Cílem je vyvolat šok, odvést pozornost a vytvořit falešné hrdinské eposy typu „Bůh nám zachránil Trumpa číslo dvě“.  Tohle není síla porazitelná tím, že si menšina řekne, že svět má být hezký a dobrý a gauneři se mají stát odpovědnými a svatými.

Ukazuje se, že tento digitální fašismus pod taktovkou cizích tajných služeb ovládá minimálně dva státy přímo v Evropské unii a my míříme pod Babišovou taktovkou jejich směrem.

Jeho strůjci se nijak neskrývají tím, že chtějí Unii rozložit a zničit pro naše nepřátele. Přesto nedokázala EU říct rázné „dost“ a tyto páté kolony ze svého uskupení vyhnat. Evropské i domácí elity dělají stejnou chybu jako občané, kteří se snaží domoci uzdravení prostým udržením stavu, který tuto nemoc vyvolal.

Pád lidské duše v přímém přenosu

Mnozí z nás bohužel stále ještě plně nepochopili, co přesně dokáže digitální fašismus a jeho propracované psychologické operace udělat s každou jednou lidskou duší. Nástroje, které tato hybridní válka vlastní a bezostyšně používá, jsou totiž mnohem silnější než běžný lidský mozek a jeho přirozená obranyschopnost. Proto je za stávající situace bez nové imunity, napadající jeho viry neporazitelný.

Typickým a zároveň velmi smutným příkladem tohoto destrukčního procesu budiž osud Igora Chauna. člověka, který kdysi snad s upřímností mířil za těmi nejvyššími metami lidského vědomí. Hledal morálku, dobro, lásku a to nejlepší, co svět dokáže nabídnout – hodnoty, které mnozí považují za takřka božské. Jeho transformace ukazuje, jak děsivě málo stačí.

Pár let působení toxického digitálního prostředí, chycení do narcistické smyčky algoritmu a podpory, spojené s ekonomickou motivací, a někdejší duchovní hledač už po svém boku nemá dalajlámu. Místo něj tam stojí nenávistný konspirační lhář Jindřich Rajchl, figura otevřeně toužící po ruské cestě a zničení demokracie v České republice. A Chaun ho adoruje zcela identicky.

Sledujeme tu v přímém přenosu mentální delirium. Zoufalou snahu zkombinovat prohnilé pseudoduchovno se zcela antiduchovními a prolhanými aktéry. Německo 30. let a jeho pokleslá fašizující ezoterika se vrací na scénu.

Tato trajektorie od duše toužící po skutečném poznání až po figuru, která skončí v protofašistickém kanále jako integrální součást digitálního fašismu, není náhodná. Je to ukázkový cíl této operace: proměnit všechny segmenty populace, v tomto  případě „ezoterický lid“ v konspirační šílence a zapojit je do destrukce státu.

Každý se může podívat na komentáře pod Chaunovými příspěvky na YouTube, těžko uvěřit, kam tato hardcore konspirační odnož „duchovního hledání“ dospěla.

Právě proto je nutné při jakékoliv záchraně demokracie začít nekompromisní eliminací těchto psychologických zbraní. Mikuláš Minář a Milion chvilek na to bohužel nestačí.

Jestliže dnešní algoritmy a trollí farmy dokážou zfanatizovat davy, budoucí AI dokáže ušít psychologickou operaci na míru každému jednomu uživateli. V takovém prostředí bude množství těch, kteří tlaku dokážou odolat, zanedbatelně malé.

Pokud si někdo myslí, že tuto masivní, technologicky a státně řízenou manipulaci lidské mysli porazíme tím, že si na náměstí uděláme hezké odpoledne a ujistíme se v naší morální a mentální převaze, těžce se mýlí.

Pro náš současný systém je pomatený antivax plochozemec stejně určující jako profesor s IQ 200 a záleží jen na celkových počtech skupin, ke kterým patří. Nechápání takto silného nepřítele je jen další formou nevědomosti, za kterou brzy tvrdě zaplatíme.

Maďarský scénář a hrozba AI

Právě tento destrukční proces rozkladu lidské mysli nás posouvá do etapy, která v Maďarsku trvá už šestnáct let. Až nyní, pod drtivou tíhou všudypřítomné korupce, prohlubující se bídy a toxického ruského antievropanství, se někteří jednotlivci z konspiračního tábora začínají probouzet, rozhodují se odejít a přidávají se k opozici.

My ale těch šestnáct let k dobru nemáme. Náš čas vypršel. Svět se pod tíhou hybridní válkou zvolených Trumpů a Orbánů propadá do všech pekel mnohem rychleji, než si vůbec dokážeme připustit.

A i kdyby se tento volný pád podařilo na chvíli zbrzdit, čelíme další, ještě masivnější hrozbě. Nové modely umělé inteligence, které se nezadržitelně ocitají v rukou amerického tech-fašismu, mají potenciál pozvednout současné manipulace na zcela novou, děsivě individuální úroveň.

Jestliže dnešní algoritmy a trollí farmy dokážou zfanatizovat davy, budoucí AI dokáže ušít psychologickou operaci na míru každému jednomu uživateli. V takovém prostředí bude množství těch, kteří tlaku dokážou odolat, zanedbatelně malé. Šance na cestu k zachování svobody a demokracie se v tom bodě smrskne na absolutní nulu.

Právě proto je současnost tou úplně poslední chvílí, kdy ještě stále může zmenšující se menšina udržet nefašistickou svobodu navzdory už plně zmanipulované většině.

Pokud tuto příležitost promarníme čekáním na zázrak a naivním přesvědčením, že davová setkání bez radikálních nových řešení na nové hrozby něco změní, systém se pod tlakem technologií definitivně zhroutí.

Nástup digitálních koncentráků

Společnost se dopouští tragického omylu, když se snaží domoci uzdravení tím, že bude ze všech sil udržovat přesně ten stav, který tuto těžkou nemoc původně vyvolal. Tímto stavem je takzvaná demokracie 1.0.

Její naivní ohleduplnost k digitálně fašistickému zlu a chronická neochota se mu reálně postavit a naplnit tak ústavní právo občanů na obranu svobody stojí za naším současným selháváním. Tento systém je natolik zranitelný a paralyzovaný tolerancí vůči těm, kteří ho chtějí zničit, že tváří v tvář cílené hybridní válce zkrátka kolabuje.

Zástupy a potlesk nejsou a nemají být cílem. Cílem jsou skutečná řešení, která by sice Mikuláši Minářovi logicky část demonstrujících odebrala, ale právě v nich leží klíč k záchraně.

Pohodlné zápecnictví všech institucí a orgánů, jejichž cílem má být chránit demokratický systém, je toho součástí. Žádná početně významná část společnosti po nich totiž nevyžaduje, aby byly proaktivní a demokracii bránily.

A tak spí jak Ústavní soud, tak BIS i armáda, která se bude poslušně dívat, jak se mění na armádu Putinovi spřátelenou, armádu beze zbraní, protože zemědělské dotace pro agrobarony budou důležitější.

Právě tato neochota k účinné obraně je důvodem, proč bez jakéhokoliv hmatatelného odporu kolektivně napochodujeme přímo do digitálně fašistických „koncentráků“. Nečekejme však žádné zlověstné, ostnatým drátem oplocené baráky odříznuté od okolního světa.

Nová totalita bude mnohem nenápadnější, a o to děsivější. Těmito koncentráky se stanou naše vlastní domy, úřady a ulice. Fyzicky si sice někteří budou připadat svobodní, ale naše mysl, vnímání reality a schopnost rozhodovat se a ovlivňovat celek budou plně podrobeny technologické kontrole, kterou nám prostřednictvím digitálního prostoru vnutily nepřátelské režimy a jejich lokální poskoci.

Naděje v pochopení bezvýchodnosti

Jak už zaznělo výše: hromadná modlitba za vodu tekoucí do kopce nakonec nezmění přírodní zákony. Ani toto, ani žádná mexická vlna z Letné žádným mystickým způsobem naši trajektorii nezmění.

Zástupy a potlesk nejsou a nemají být cílem. Cílem jsou skutečná řešení, která by sice Mikuláši Minářovi logicky část demonstrujících odebrala, ale právě v nich leží klíč k záchraně.

Proto lidem zamlčuje, že vítězství nad početnější skupinou hybridně proměněných osob není již v demokracii proveditelné. Jeho role končí u aktivizace; křečovitě se drží v bezpečném prostoru, kde se jen volá po zázracích a změně, ale žádná se reálně nebuduje.

Opuštění tohoto alibistického komfortu a nabídnutí skutečných řešení se bojí víc než samotného nepřítele, protože ví, že opravdová válka za demokracii už nepřitáhne statisícové davy toužící po naději bez potřeby radikálních změn.

Naštěstí ale ne všichni chápou situaci tak zoufale málo jako on. Spousta transparentů na Letné jasně ukazovala, že lidé přímo v davu vnímají bezvýchodnost naší současné situace mnohem lépe a ostřeji než neustále recyklovaní řečníci na pódiu. Mají ochotu a odvahu k novým řešením, protože si uvědomují, že zastaralá ohleduplnost „Demokracie 1.0“ už nefunguje.

Právě tato chápající menšina, která se nebojí pohlédnout pravdě do očí a je ochotná podpořit tvrdou eliminaci digitálních psychologických operací dřív, než nás definitivně pohltí, představuje ten nejpodstatnější zárodek v populaci.

Je to jediná síla, která má potenciál nové hrozby vyřešit a svobodu pro nás všechny uhájit. Generálové minulé války, mezi něž patří i Minář, to totiž nedokážou.