Evropa je v progresivistickém rozkladu, zachránit ji může snad jen Česko a jeho sousedé, kteří návratem k tradičním hodnotám vrátí kontinent na tu správnou cestu. Zhruba o tom se budou znovu po roce ujišťovat účastníci středoevropské konference konzervativců, jejíž druhý ročník dnes začíná v Praze. Akce jen pro zvané pod záštitou Dominika Duky se však vyhýbá kritice autoritářských tendencí i extremismu v celém regionu.

„Jedná se o uzavřenou akci pro pozvané a program ani jiné detaily o akci nezveřejňujeme,“ říká na dotaz HlídacíPes.org Tomáš Kulman, šéf spolku Patrimonium Sancti Adalberti, který akci pořádá.

Na webu spolku sídlícího v areálu Břevnovského kláštera se tak lze pouze dočíst, že se akce tento víkend koná pod názvem „Budoucnost střední Evropy“. Konferenci znovu, stejně jako loni, zaštítil kardinál Dominik Duka.

„Akci organizuje spolek, pan kardinál se jí účastní sám za sebe. Arcibiskupství tuto aktivitu angažovaných laiků vnímá jako pozitivní přínos k dialogu o společnosti a jejím směřování,“ doplňuje mluvčí pražského arcibiskupství Jiří Prinz.

Homosexuální železná opona

Jak takový pozitivní přínos k dialogu může vypadat, naznačují některé z projevů řečníků přednesených na loňském prvním ročníku konference. Ta loni v červnu proběhla s prakticky nulovou mediální odezvou – s výjimkou zájmu televize CNN Prima a serveru Parlamentní listy.

U řečníků rezonovala témata, která jsou v posledních letech populární u konzervativců od Balkánu přes Bratislavu až do Varšavy, tedy například rodina, zmíněný „progresivistický útok na Evropu“ a samozřejmě manželství jako výlučný svazek muže a ženy.

„Během uplynulého desetiletí středoevropské a balkánské země inspirovaly jedna druhou a schvalovaly si zákony potvrzující manželství jako svazek muže a ženy. Hranice mezi tradičním a homosexuálním manželstvím je víceméně totožná s někdejší železnou oponou,“ prohlásil loni bývalý slovenský politik Vladimír Palko, který na konferenci také dostal cenu.

Další z panelistů, Mina Zirojevićová ze Srbska, mluvila o „unesené Evropě“. „Všichni jezdci apokalypsy jsou zde. Oslavujeme tělo, nikoli duši. Krize hodnot je vždy předzvěstí zániku společnosti – když ne dnes, tak v blízké budoucnosti. A ze všech stran přicházejí noví lidé, nová víra. Nahradit to, co z Evropy udělalo dámu,“ stojí v přepisu jejího projevu z akce.

Zemanův Vučić a útoky na média

Právě Zirojevićová je příkladem toho, jak se na zmíněné akci prolínají „tradiční“ konzervativní kruhy s fanoušky autoritářských tendencí v zemích střední Evropy, které přitom účastníci konference dávají za příklad celému kontinentu.

Když letos srbský deník Danas sepsal profil Zirojevićové u příležitosti toho, že se v Srbsku stala zástupkyní ministryně školství pro mezinárodní spolupráci, kromě její právnické kariéry zmínil i tu mediální:

„Zirojevićová je známá tvář pro všechny, kteří začínají svůj den s provládní televizí. Byla schopná mluvit k celé škále témat, od ekologických protestů, vývoje uvnitř EU až k válce na Ukrajině,“ popsal Danas s tím, že Zirojevićová vystupovala například na kanálech Pink, Happy nebo Kurir.

Z českého pohledu stojí za zmínku fakt, že na stejných kanálech velmi často vystupuje také asistent poslance za SPD Jaroslava Foldyny Milutin Ilić. Na TV Pink si letos přátelsky popovídal také zástupce šéfredaktora Parlamentních listů Radim Panenka, jinak též předseda Česko-srbské asociace vzájemné spolupráce, který ve vysílání propagoval i chystaný česko-srbský bál své neziskovky na Pražském hradě.

Akce plánovaná na samotný závěr prezidentství Miloše Zemana, jehož je Panenka dlouholetým přítelem, se na Hradě nakonec nekonala. Zeman, který dlouhodobě podporoval Srbsko i prezidenta Vučiće, ale v Bělehradě na konci svého mandátu otevřel Český dům.

Mezinárodní novinářské organizace dlouhodobě upozorňují na to, že režim prezidenta Vučiće v Srbsku potlačuje svobodu médií, příkladem jsou tamní útoky na investigativní novináře, šikanózní žaloby vůči médiím nebo čerstvé návrhy mediálních zákonů, které například podle Mezinárodního tiskového institutu (IPI) otevírají cestu ke státnímu spoluvlastnictví soukromých médií.

„Očerňovací kampaně ze strany politiků běžně reprodukuje síť bulvárních médií vlastněných příznivci vlády, která kampaně dále zesilují a podněcují nedůvěru a nenávist vůči některým novinářům,“ shrnul IPI ve své letošní zprávě týkající se Srbska.

„Nenormální LGBT“

Srbskem však výčet zahraničních partnerských organizací a potenciálních řečníků na konzervativní konferenci nekončí. Mezi partnery konference se letos objevila i „Liga svatého Jiří“ z Rakouska.

Iniciátorem tohoto uskupení, které rovněž propaguje spolupráci středoevropských „křesťansko-nacionálně-konzervativních“ zemí, je Norbert van Handel, poradce místopředsedy rakouského parlamentu za stranu Svobodných Norberta Hofera.

Blízkost van Handela ke Svobodným či k německé straně Alternativa pro Německo je dlouhodobě známá, stejně jako řada extremistických excesů některých politiků obou partají. I proto německou AfD dlouhodobě sleduje kontrarozvědka.

Van Handel se v řadě ohledů očividně názorově kryje s výše zmíněnými řečníky z pražské konference. Leccos naznačuje například jeho názor na LGBTQ komunitu: „Nikdo se nestará o to, co se děje za zavřenými dveřmi ložnice, každý se ale musí starat, když je nenormální vývoj vyhlášen za státní normu,“ stojí v zářijovém poselství van Handela na webu jeho svatojiřské ligy.

Srdečné pozdravy z Vídně

Loni na konferenci v Praze vystoupila také další tvář blízká straně Svobodných, kontroverzní historik Lothar Höbelt, který kvůli svému koketování s extremisty, účasti na jejich akcích, publikaci v extremistických periodikách či spolupráci s popíračem holokaustu Davidem Irvingem čelil protestům studentů i aktivistů přímo na svých vysokoškolských přednáškách.

Loni v Praze Höbelt mimo jiné litoval, že součástí rakouské vlády už nejsou právě Svobodní: „Aniž bychom se pouštěli do nějakých konspiračních teorií, jejich nepřátelé na ně zřejmě nastražili pasti. Je zřejmé, že jejich nepřátelé nehráli fér. Ale co jiného se dalo čekat?“ zněla jeho verze pádu rakouské vlády v roce 2019.

Připomeňme, že kabinet lidovců a Svobodných se tehdy rozpadl po takzvané aféře Ibiza. V ní figuroval tehdejší šéf Svobodných Heinz-Christian Strache, který na tajně natočeném videu nabízel údajné příbuzné ruského oligarchy státní zakázky za volební podporu Svobodným.

Faktem však také je, že už řadu měsíců vedou Svobodní průzkumy preferencí v Rakousku a mají dobrou šanci vyhrát parlamentní volby v příštím roce.

Mezi partnery pražské konference o budoucnosti střední Evropy figurují také další spolky a organizace z Bulharska, Rakouska, Polska, Slovinska, Slovenska, Chorvatska či Srbska. Maďarsko, považované nejen středoevropskými konzervativci v éře Viktora Orbána za předního „ochránce tradičních hodnot“, mezi partnerskými zeměmi překvapivě chybí.

Tradiční hodnoty za zavřenými dveřmi

Zajímavé bude sledovat případné spíkry z Polska, i vzhledem k nadcházejícím polským parlamentním volbám. Loni za Polsko na konferenci vystoupil ultrakonzervativní poslanec strany Práva a spravedlnost Bartłomiej Wróblewski, jedna z výrazných tváří procesu zpřísnění protipotratové legislativy v Polsku v posledních letech:

„Tento příklad ukazuje, že i v dnešní době, navzdory převládajícím kulturním proudům, navzdory jurisdikcím evropských soudů, je možné dělat věci, které zdánlivě nemají šanci na úspěch. Ale musíme se o ně pokusit. Pokud nemáme motivaci ani přesvědčení, nic nedokážeme. Možná se někdy dokážeme bránit,“ komentoval v Praze úspěch odpůrců potratů u polského ústavního soudu.

Stejně jako v případě Srbska nebo některých politických proudů v Rakousku, Německu či na Slovensku však ani situace v Polsku zřejmě nebude na konferenci podrobena výrazné – či vůbec nějaké – kritice.

A to navzdory tomu, že Evropská komise je už dlouho s Varšavou ve sporu kvůli dodržování pravidel právního státu, navzdory ovládnutí soudů a řady médií vládní stranou Právo a spravedlnost, či navzdory agresivním výrokům vítěze slovenských voleb Roberta Fica vůči neziskovým organizacím, novinářům či LGBT komunitě.

Střední Evropa se zase jednou ukáže jako ráj na zemi. Ovšem jen za zavřenými dveřmi a pro pečlivě vybrané publikum s pozvánkou.