Rady knížete Svatopluka. „Vlastenecká scéna“ hledá vizi pro dnešní Česko v daleké minulosti
Je-li Česko v krizi, pomůže mu svatý Václav, svatý Vojtěch nebo kníže Svatopluk. Alespoň to tak vypadá při pohledu na takzvanou vlasteneckou scénu. Kvapem tam vznikají spolky, které recepty na současné problémy typu potravinové soběstačnosti nebo obranné politiky hledají právě v návratu – jak jejich zakladatelé shodně tvrdí – ke „kořenům české státnosti“.
Když v červnu proběhla v pražském hotelu Pyramida konference „Svatý Vojtěch a středoevropský prostor“, mediální odezva byla prakticky nulová – s výjimkou zájmu televize CNN Prima a serveru Parlamentní listy. Stejná média pak prostor věnovala i podstatně okázalejší zářijové akci Společnosti pro svatováclavská studia ve Strahovském klášteře.
První zmiňovanou sešlost zaštítil kardinál Dominik Duka, na té druhé se zase představoval takzvaný Ústav české státnosti, který by časem mohl vzniknout ve Staré Boleslavi – znovu v součinnosti s katolickou církví.
I když se obě akce lišily svým formátem, některá jména v pozadí se nápadně opakují. Třeba Michal Semín, publicista, jedna z hlavních tváří konzervativní Akce D.O.S.T. a zakladatel spolku Patrimonium Sancti Adalberti. Ten sídlí v areálu Břevnovského kláštera a červnová „svatovojtěšská“ konference byla jeho první větší veřejnou akcí.
První významný Čech
„O svatém Vojtěchu se říká, že to byl první významný Čech. Hrál zásadní úlohu v christianizaci středověkých Čech, Polska a Maďarska. Protože chceme bránit naše společné duchovní kořeny – momentálně podrývané evropským režimem – věříme, že nikdo neztělesňuje naši vizi lépe než svatý Vojtěch,“ tvrdí Michal Semín v rozhovoru pro konzervativní magazín The European Conservative.
Spolek odkazující na svatého Vojtěcha spoluzaložil v roce 2020, s cílem „usilovat o studium, formulování a současný výklad dědictví svatého Vojtěcha v kontextu středoevropského regionu a jeho hodnotových, kulturních, religiózních, ekonomických a státoprávních potřeb“.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Jak dále stojí na webu spolku, „globálně politická situace Evropy se mění a bez ohledu na názor obyvatel, velmoci o novém uspořádání tohoto prostoru nejen uvažují, ale i jej do určité míry plánují, samozřejmě ve svých vlastních zájmech“.
Středoevropské státy by proto podle Semína a spol. měly „převzít iniciativu a samy se aktivně zapojit do procesu definice a politického utváření tohoto prostoru, aby se vyhnuly traumatům typu ‚o nás, bez nás‘“.
Jen o několik měsíců starší je pak další z podobně orientovaných spolků – Společnost pro Svatováclavská studia. Ten koncem roku 2019 vznikl s cílem „pomoci vybudovat instituci s pracovním názvem Svatováclavská studia – Ústav české státnosti a podporovat její dlouhodobou činnost a rozvoj“. Sídlí ve Strahovském klášteře.
„Instituce think-tankového typu“
Na zmiňovaném zářijovém setkání tohoto spolku proběhlo požehnání pamětní desky ústavu, který by měl podle webových stránek spolku v budoucnu sídlit v Kanovnickém domě ve Staré Boleslavi. Požehnání a modlitbu všech zúčastněných v sále vedl kněz Jakub Karel Berka, jeden ze zakladatelů zmíněného svatováclavského spolku.
O zřízení ústavu podepsal spolek předloni memorandum s Kolegiátní kapitulou svatých Kosmy a Damiána. Podle spolku ho také kontrasignoval arcibiskup Dominik Duka.
O rok později přibyl do obchodního rejstříku další spolek – Staroboleslavská jednota pro národní poutní místo, čímž se vracíme k již jmenovanému Michalu Semínovi. Zakladatelem a předsedou spolku je totiž Petr Bahník, další dlouholetá přední tvář akce D.O.S.T. Dalším ze zakladatelů je probošt staroboleslavské kapituly Libor Bulín.
Spolek nevyvíjí žádnou viditelnou aktivitu, na rozdíl od Společnosti pro Svatováclavská studia. Ta už má na své webové stránce alespoň podrobný popis „instituce think-tankového typu“, jež by výhledově měla vzniknout ve Staré Boleslavi.
Počítá s 25 zaměstnanci, z čehož zhruba půlka mají být vědečtí pracovníci. V plánované struktuře think-tanku nechybí „sekce podpory a ochrany tradiční rodiny“, „sekce péče o zdraví lidu“ nebo „sekce potravinové soběstačnosti“. Mezi další výzkumná témata mají patřit historie, filozofie, ústavní právo, mezinárodní vztahy či národní bezpečnost.
Česko je vidět z vesmíru
Smysl Ústavu české státnosti jeho zakladatelé zdůvodňují i „výjimečností Česka“: „Často se neprávem říká, že jsme malou nevýznamnou zemí, o kterou se nikdo nezajímá. Přitom naše vlastní dějiny nás učí, že náš úděl v sobě spojuje prvek národní i geografický. Jsme jedinou zemí světa, jejíž obrysy jsou vidět z vesmíru (míněno česká kotlina) a jak správně odtušil český král a římský císař Karel IV. je naší dějinnou rolí obývat tento výjimečný geoprostor v srdci Evropy.“
Nejnovějším přírůstkem do rodiny podobných spolků je Svatopluk založený bývalým diplomatem Petrem Drulákem. Ten je v posledních letech pravidelným hostem akcí jako byla svatovojtěšská konference nebo přednášek organizací typu Akce D.O.S.T. Některé nedávné Drulákovy výroky se kryjí s tím, co kremelská propaganda šíří například o konfliktu na Ukrajině.
Když s Petrem Drulákem nedávno pořídil rozhovor web Svědomí národa, nový spolek Svatopluk popsal takto: „Chce přispět k obnově svobody, svébytnosti a demokracie v prostoru, který se s Velkou Moravou částečně překrývá. Globální velmoci, nadnárodní korporace či mezinárodní instituce dnes ve jménu liberalismu a pokroku útočí na národ, rodinu a další pilíře dobrého evropského života: demokracii, sociální spravedlnost, evropské hodnoty či svobodu.“
Mezi zakladateli spolku opět figuruje Michal Semín nebo ekonomka Ilona Švihlíková. Většina společnosti je prý „příliš rozdělena, jako hromada rozhozených prutů, z nichž každý může být nepřítelem ohnut či zlomen,“ stojí v odkazu na pověst o prutech, které lze zlomit jen zvlášť, protože spleteny dohromady zůstanou nezlomitelné. Pruty má ostatně spolek i ve svém logu kolem velkého písmena S.
Cesta z krize. Dá-li Bůh…
Také Drulákův spolek si podobně jako výše zmíněná sdružení klade za cíl „posilování demokracie, sociální spravedlnosti, vlastenectví a státní svrchovanosti“ a výslovně se hlásí „k legendárnímu odkazu velkomoravského knížete Svatopluka a jeho podobenství o odolnosti svazku spoutaných prutů“.
Na rozdíl od svatováclavského či svatovojtěšského spolku však podle stanov chce svých cílů dosahovat i „turistikou, pořádáním letních škol či návštěvami památných míst“. „My nejsme sdružení mesiášů, nezakládáme sektu, tohle je demokratický spolek,“ řekl Drulák tento týden při představování spolku, u kterého nechyběli ani zástupci komunistů nebo třeba Okamurovy SPD.
Za zmínku stojí i to, že se legenda o Svatoplukovi a jeho prutech promítla do organizační struktury spolku. Jeho nejvyšším orgánem je tak podle stanov „Svazek“, dalším stupněm jsou „Pruty“, konkrétně čtyři základní: solidarita, tradice, prosperita, cesty a kultura, a konečně „Pouta“.
Stanovy spolku Svatopluk tak obsahují místy i bizarně znějící pasáže, jako například „Členství předsedy zaniká odvoláním pouty“ anebo „Pouta svolává předseda alespoň čtyřikrát ročně. S výjimkou rozhodování podle bodu 7.3. jsou pouta usnášeníschopná, pokud jsou přítomni jejich členové zastupující alespoň polovinu živých prutů“.
Pozornost zaslouží i fakt, že spolek se nijak nebrání finančním příspěvkům od státu, které označuje za jeden z hlavních příjmů. U podobných organizací, které se vymezují vůči stávajícímu politickému systému, to přitom bývá naopak a státní financování – byť částečné – je často nežádoucí.
Petr Drulák v červnu pro Parlamentní listy v rozhovoru kolem zmiňované svatovojtěšské konference řekl: „Naše iniciativa spolupráce středoevropského prostoru má vést ke dvěma věcem: Zamyslet se nad formátem s tím, že Visegrádská čtyřka není formát, který bychom měli brát jako konečný, protože tu jsou další státy, které by měly zájem se k takové spolupráci připojit.“
To potvrzuje i Michal Semín, který figuruje jak ve svatovojtěšském, tak ve „svatoplukovském“ spolku: „Právě hledáme podobně naladěné lidi a organizace z Bulharska, Rumunska a Chorvatska. (…) Společně najdeme cestu, dá-li bůh, z této kulturní krize,“ řekl Semín v rozhovoru pro The European Conservative.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Evropa shání kritické suroviny. Má strach z Číny a zájem o mořské dno i vesmír
Občanskou válku v USA nečekám. Ale vyhraje Trump, odhaduje amerikanista
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
12 komentářů
Sílu svázaných prutů chápou, ale do Unie ryjí…
Je tomu rozumět tak, že když se prut nechal svázat do EU svazku, tak má držet h..u a nekritizovat skutečné nebo domnělé nedostatky svazku?
Ve tvém případě, widláku, je tomu rozumět tak, že se vždycky najde pár jednoduchých jedinců, kteří sednou na lep jednoduchým heslům založeným na kydání z prstu vycucaných lží na neoblíbený a tedy snadný terč, jejichž cílem je zajistit původcům bezpracný a při tom vydatný příjem.
Ono jde spíše o to, k čemu ty spojené pruty mají sloužit, Pokud na obranu, jak to vyplývá z té legendy, tak přece NaTo máme.
Ale pokud by šlo o nějakou organizačně či ekonomicky spojenou jednotku, tak to člověk musí do pohádek, třeba tu o sedmi trpaslících? :))
Ty svázané pruty byly více-méně proti Francké říši, tedy jakési předchůdkyni EU.
Svatý Vojtěch, pochopitelně, nebyl žádný Čech. Byl rodákem konkurenčního slavníkovského státu (navíc členem jeho panovnické rodiny) a dělal vše proto, aby českému státu uškodil a slavníkovskému vybudoval síť kontaktů v cizině. Což byla patrně jedna z příčin vyvraždění Slavníkovců.
Kdyby do toho nerejpal, tak by nejspíš Slavníkovci a Přemyslovci splynuli do jednoho velkorodu (antropologové prokázali vzájemné sňatky ve více generacích a v pozoruhodném procentu). Jistě by jejich vztahy nebyly ideální (viz následující dějiny), ale k takovéhle vyvražďovačce by nebyl důvod.
Vojtěch patrně pochopil, co způsobil, a jeho „náhodné usnutí v pruském posvátném háji“ bylo asi jakousi formou sebevraždy. Ten háj jako takový musel poznat, a to, že je za jeho znesvěcení smrt, musel vědět také.
Vskutku zajímavá a přijatelná teorie. Nicméně a právě proto se dá usoudit že Vojtěch českému, přemyslovskému, státu neškodil.
Právě proto si přece zvolil duchovní karieru a jakožto český biskup byl právě symbolem takového sbližování obou rodů.
Jenomže jako biskup byl zodpovědný za dodržování křesťanských norem v Čechách, a měl proto právo je i kárat, pokud překračovali únosnou mez. Více ničehož, nakonec jak víme, při prvním odchodu ho papež ho stejně po posílal zpět do Čech, když „.. čeští velmoži s Boleslavem II. slíbili, že se k budou chovat lépe a žít křesťanštěji“. Což se nestalo – a jestli to pak vyvrcholilo vyvražděním celého jeho rodu (samozřejmě bezdůvodné), tak pak už skutečně v Praze jako duchovní pastýř, neměl co pohledávat,
Asi na poli toho sbližování moc aktivní nebyl, protože z pozice českého biskupa vyjednával benefity pro slavníkovský stát, který byl na tom českém v podstatě nezávislý. Slavníkovský stát uzavíral nezávisle na Praze spojenectví v zahraničí, razil vlastní měnu, měl své zákony apod. A právě angažování sv. Vojtěcha v těch proslavníkovských zahraničních aktivitách asi bylo příčinou narůstání napětí mezi oběma státy, i jím a českým knížecím dvorem.
Asi poslední kapkou bylo těžké onemocnění českého knížete (dle pana Lesného to byl záchvat polyradiculoneuritidy), protože v případě jeho smrti by český stát proti slavníkovskému neobstál (legitimní dědic byl dětského věku), takže družina, která by přišla o sociální benefity a asi i o krky, provedla tuhle vyvražďovačku jako prevenci převzetí moci v českém státě Slavníkovci.
K tomu křesťanství: Ještě dlouho po Vojtěchovi byla jen část obyvatel měst a knížecích (později královských) hradů křesťanská, zbytek byli pohané. Ostatně slovo „pohan“ je odvozeno od „paganus“, což je latinsky vesničan. A relativně krátce po plné christianizaci Čech přišly první duchovní krize, které vyústily do známých náboženských válek. Takže pokud Vojtěch tlačil na pilu i na tomto poli, tak si opět počínal jako slon v porcelánu.
MMCH v důsledku jeho jmenování zemským patronem v podstatě nepřátelského státu, který vyhubil jeho rodinu, se musí jeho mrtvola točit jak vrtule. Kdybychom měli jeho autentické pozůstatky, mohli bychom je připojit k nějakému alternátoru a problém nedostatku elektřiny by tím byl u nás vyřešen, a byl by to bezemisní zdroj 🙂
Masakr na Libici měli nejspíš na svědomí Vršovci.
Jinak církev předváděla se svými svatými úžasné veletoče, viz.sv. Johánek von Pomuk, který byl svatořečen za zázraky, z nichž se vlastně žádný neudál.
Vršovci a další rody, podřízené Přemyslovcům, se na tom zcela jistě podíleli. Nicméně svévolně by se do toho asi nepustili.
Jinak sv. Vojtěch tu silně prosazoval celibát, čímž si znepřátelil kněžstvo. A důsledkem celibátu ŘKC dnes je, že co kněz to úchyl.
Jasně, nicméně k tomu závěru. Ono by skutečně bylo groteskní, kdyby si na sv. Vojtěcha jako dalšího patrona naší země vzpomněli až teď, po tisíci letech. Jenomže, právě že si na něj vzpomněli i Přemyslovci, dost brzy, za pár dekád, za Břetislava už bylo jeho tělo (už jako mučedníka) odvezeno do Prahy. On se halt tenkrát skutečně i v hrobě obrátil..
Jak vidno, už tenkrát pochopili Přemyslovci to čemu se dnes vysmívají redaktoři nezávislých médií. Že ty duchovní kořeny středoevropského prostoru a české státnosti skutečně existovaly, a ještě pár století v něm Přemyslovci hráli důležitou úlohu.
Pravda, než se české stavy zaprodaly Habsburkům.Pak už se o české státnosti mluvit nedalo..
V souvislosti s těmi pruty se mi vybavuje vtip od Neprakty, jak Svatopluk předvádí synům pevnost svazku prutů a volá: „Kruci, ony ty pruty ruply.“