cmaccubbin via Foter.com / CC BY, zdroj

Medaile s pachutí. Čtyři roky před zimní olympiádou v Pekingu se ukazuje čínský dopingový systém

Napsal/a Sinopsis 18. listopadu 2017

Bylo to jasné nejpozději od letní olympiády v Pekingu v roce 2008. Už tehdy otřásalo čínským sportem několik dopingových skandálů; nejznámější z nich se týkal trenéra běžkyň Mu Ťün-žena. Až teď se ale objevují přímá svědectví o tom, že Čína měla minimálně od 70. let 20. století sofistikovaný dopingový program, do něhož byli zahrnuti všichni sportovci v národním týmu.

Německá televizní stanice ARD nedávno přinesla exkluzivní rozhovor s bývalou čínskou sportovní lékařkou, devětasedmdesátiletou Süe Jin-sien, která nyní žije v Německu, kde požádala o politický azyl, protože se v ČLR obávala o bezpečnost svou a svých synů.

Coby lékařka v národním týmu skončila už v roce 1988, když během přípravy na olympijské hry v korejském Soulu odmítla podávat gymnastkám zakázané látky.

I poté však pracovala ve sportu na nižších úrovních a podle jejích slov bylo do dopingového programu zahrnuto na deset tisíc sportovců ze všech disciplín od gymnastiky přes atletiku až po plavání a míčové hry, a to na národní i regionální úrovni. Čínu opustila v roce 2012 poté, co po letech veřejně promluvila o čínském dopingu.

Nebyla to housenice

Její slova potvrzují to, co již v únoru 2016 odhalil dvacet let starý dopis čínské rekordmanky na dlouhých tratích Wang Ťün-sia, který byl po mnoha letech zveřejněn na čínském serveru Tencent Sports. Běžkyně dopis napsala dva roky poté, co se v roce 1993 stala držitelkou dvou světových rekordů.

V dopise, který podepsalo devět jejích kolegyň, s nimiž na začátku 90. let trénovala pod nechvalně známým trenérem Ma Ťün-ženem, popisuje, jak byly sportovkyně nuceny užívat zakázané a zdraví škodlivé látky za účelem zvýšení výkonnosti. logo

„Armáda trenéra Ma“ v 90. letech získala desítky světových rekordů na různých mezinárodních soutěžích. Trenér tehdy vysvětloval úspěchy svých svěřenkyň užíváním podpůrných přípravků tradiční čínské medicíny (např. tzv. housenice čínské) a trénováním ve vysokých nadmořských výškách v Tibetu.

Začínaly už děti od 11 let

Exkluzivní reportáž pro ARD připravil stejný tým reportérů, jenž se podílel na odhalení skandálu s dopingem v Rusku, který vedl k zákazu účasti ruských atletů na olympijských hrách v Riu v roce 2016. Süe Jin-sien v rozhovoru pro ARD říká, že „všechny medaile, které čínští sportovci získali v 80. a 90. letech v zahraničních soutěžích, byly poznamenány dopingem a měly by být vráceny“.

Účast v dopingovém programu a užívání zakázaných látek byly podle jejích slov povinné. Kdo odmítl, musel tým opustit. Začínalo se už u malých dětí, nejmladším bylo údajně 11 let. Sportovcům bylo vštěpováno, že doping je způsob, jak hájit čest jejich země.

Lékařka v rozhovoru popisuje rovněž to, jak byla po celá léta udržována ve strachu o věci promluvit. Zmiňuje, že jí bylo vyhrožováno, její synové přišli o práci a před jejich domem pravidelně stály policejní hlídky. Mnozí, kteří o problému s dopingem v ČLR promluvili, podle ní sedí ve vězení.

I v posledních letech bylo v souvislosti s čínskými sportovci odhaleno několik menších incidentů. Němečtí reportéři se proto pokoušeli kontaktovat čínský olympijský výbor a čínské ministerstvo sportu s žádostí o vyjádření, ale nedostali žádnou odpověď. Peking se přitom právě připravuje na zimní olympijské hry, které bude čínská metropole hostit v roce 2022.

 

2 komentáře

  1. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Dnešní profesionální sport by se sportem neměl sportem nazývat. je to zaměstnání jako každé jiné a sportovci jsou zaměstnanci, mnohdy majetkem klubu, s kterým lze obchodovat, jako donedávna (a prý i dnes) s otroky. Co jiného jsou drafty?
    V současné době je to, co je nazýváno profesionálním sportem, jen o zábavě publika – třeba jako show byznys.
    A zkoumá někdo zda ta/ten či ona/onen zpěvačka/zpěvák, herečka/herec, berou nějaká farmaka, zda nejsou před vstupem na scénu dopováni?
    Pokud se vůbec něco dovíme, pak jen to, že ta/ten zemřela/zemřel na předávkování drogami. Pokud se něco o tom dovíme za jejich života, nikdo je za to nesoudí, natož aby je za to distancoval.
    Profesionálové předstírají, často za velmi slušné platy, že sportují, aby pobavili lidi, kteří jsou ochotni za ta představení platit.
    Profesionalizací skončilo to, čemu se říkalo vrcholový sport, i když se tomu tak dál říká.

  2. petrph napsal:

    Takže se popisuje situace v Číně 80.-90. let, kdy se dopovalo po celém světě, a všichni to věděli, protože sportovci bez dopingu neměli ani šanci v té konkurenci vyhrávat. Teoreticky se (obecně po celém světě) tehdy mohl každý sportovec rozhodnout, buď bude dopovat a moci vítězit, a nebo bude outsider Prakticky už ne, protože už tehdy byl vrcholový sport se vším všudy drahý, a jeho sponzoři chtěli vidět výsledky..To samé i ve střediscích financovaných státy- i ty chtěly za svoje peníze vidět především vítěze.. A to v době, kdy dopingové kontroly nebyly tak přísné, hromadné, ani nezjišťovaly tolik látek.
    Teď je otázka co s tou historií dělat dnes. Jedině to nabonzovat do médií , ta za každou aférku ráda zaplatí…

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies