GLOSA. Neděle je dnem klidu a rozjímání a taky dobrých zpráv, pokud jsou k dispozici. Šíleností nechť si zase užijeme dosyta ve všední dny, dnes se zastavíme u malého výročí, které nepozorovaně uplynulo před pár dny, 27. dubna. Na zasedání Rady Českého rozhlasu ten den před dvěma lety došlo k revoluci, která definitivně vpustila do vysílání Dvojky „hnusné máničky“. I když to tehdy nebylo ani trochu jednoduché. Příběh s dobrým koncem se završí přímo ve vysílání dnes večer.

Některé bitvy jsou samy o sobě tak absurdní, že si člověk zpětně říká, jak je možné, že se vůbec musely bojovat. A jak se stalo, že jsme je bojovali v roce 2022, tři desetiletí po sametové revoluci. Jenže jak známo, po bitvě je každý generál a s dvouletým odstupem se to všechno zdá tak trochu neskutečné.

Začalo to 27. března 2022 pozdě večer, když si moderátorka pořadu Noční mikrofórum na Dvojce Tereza Boučková pozvala baskytaristku a spisovatelku Evou Turnovou. Hostkou chartistky a spisovatelky byla hudebnice, baskytaristka například ve skupinách DG307 nebo Plastic People of the Universe. To nemohlo dopadnout špatně. Řeč šla třeba o tom, jak bylo těžké nahradit ve skupině legendárního baskytaristu a tvůrce Mejlu Hlavsu.

Moderátorka vybrala i hudbu, která odpovídala životnímu příběhu hosta. Hrály se tedy skladby od Plastiků, od Velvet Underground nebo Patti Smith. Písně ovšem nebyly vybrány z oficiálního playlistu, který měla stanice pro své publikum sestavený. A po odvysílání pořadu přišla od vedení stanice kritika, konkrétně od šéfredaktorky Lenky Mahdalové.

V ČRo máme spoustu skvělých moderátorů a jejich hlavním úkolem je moderovat. Pak máme i špičkové hudební dramaturgy a jejich práce je především vybírat hudbu do vysílání.

— Jiri Hosna (@Jiri_Hosna) April 10, 2022

„Bylo mi opakovaně vytýkáno, že nehraju z playlistu, který dodává hudební dramaturg. A který musíme dodržet. Ten ovšem absolutně není v souladu s hosty ani tématy hovoru (v tom jsem zatím měla absolutní svobodu!),“ popsala tehdy pro HlídacíPes.org Tereza Boučková. Na zasedání rady o měsíc později pak Boučková své výhrady zopakovala. Ostrá kritika měla podle ní přijít na schůzce moderátorů s šéfredaktorkou stanice Lenkou Mahdalovou.

Tou dobou už se ovšem spor vyhrotil do debaty o podobu hudební dramaturgie (nejen) Dvojky. Stanice, která vysílá pro ženy středního a vyššího věku z menších sídel, což není vtip, ale citace z oficiální odpovědi ombudsmana Českého rozhlasu Vladimíru Drápalovi zvanému Lábus. Ten do našeho příběhu vstoupil jako spoluautor petice, která požadovala změnu hudební dramaturgie Dvojky, výrazné omezení počtu „normalizačních hitů“ ve vysílání a zachování principu, že v autorských pořadech může moderátor vybrat příslušnou hudbu i podle přání hosta. Drápal je rovněž předrevoluční účastník odboje, organizoval tajné koncerty a vydával hudbu undergroundových a alternativních kapel, což je mimochodem vášeň, která mu vydržela dodnes.

Hurikán v uranových dolech

„Český rozhlas Dvojka už léta prokládá své vysílání hudbou, která nesplňuje nic z toho, co kodex hlásá. Jde o stále se opakující mainstreamové písničky několika zpěváků a zpěvaček,“ stálo v petici. „Odpověď ombudsmana Českého rozhlasu, že se tak děje proto, že cílovou skupinou posluchačů jsou v případě Dvojky spíše ženy středního a vyššího věku z menších sídel, považuji za důsledek takového vysílání, nikoli za jeho příčinu,“ pokračoval Drápal.

Na zmíněném jednání Rady ČRo před dvěma lety na konci dubna zazněla i slova moderátorky Terezy Boučkové: „Když jsem tam měla syna politického vězně z uranových dolů, do toho pan dramaturg zahrál Hurikán nebo něco podobného od (Dalibora) Jandy, tak to bylo vyloženě nevkusné a můj host se styděl,“ uvedla Boučková.

Právě jednání Rady ČRo bylo pro vývoj zlomové. Podivná praxe, kdy si moderátor nemohl vybírat hudbu podle vkusu hosta, byla změněna. „Už dva roky si host může přát, co chce zahrát – a zahrajeme mu to! Nový hudební dramaturg Lukáš Bárczay je velmi ochotný a laskavý, vše vyhledá a do vysílání nasadí. Předtím jsem musela doma vše stahovat na flešku a nosit do rádia a modlit se, aby neselhala…“ napsala před pár dny Tereza Boučková na svůj Facebook, když ohlašovala hosta na tuto neděli.

Neděle je dnem klidu a rozjímání a taky dobrých zpráv, pokud jsou k dispozici. O víkendu jsem měl možnost s Vladimírem Drápalem osobně krátce hovořit, příznačně na setkání undergroundových kapel a výtvarníků v severočeských Holanech. „Budu tam,“ pravil.

Dvouletá kauza, kterou bylo i po třiceti letech třeba vybojovat, nemohla najít lepší pointu.