Česko má volby za sebou, Maďarsko stojí půl roku před nimi. Ke třetímu vítězství v řadě směřuje premiér Viktor Orbán. Muž, který v zemi zasel strach z uprchlíků a dostal pod kontrolu velkou část celostátních i regionálních médií. 

Orbán dobře pracuje s psychologií Maďarů. „Někdy si připadáte jako v nějakém filmu,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org šéfka maďarské pobočky organizace Greenpeace Hajnalka Schmidt. Ta byla jedním z hostů konference Forum 2000.

V červnu přijal maďarský parlament zákon, který určuje nová pravidla pro fungování neziskových organizací. Hlavně těch se zahraničním zdrojem financování. Koho se to přesně týká?

Týká se to nevládních organizací, které dostávají minimálně 26 tisíc eur ročně ze zahraničních zdrojů. Vláda tvrdí, že zákon potřebuje kvůli průhlednosti, aby věděla, odkud ty peníze vlastně přicházejí. Podle nás je to ale úplně zbytečné a stejný postoj sdílí dalších víc než 250 neziskovek, které podepsaly společné prohlášení.

Jaké jsou vaše argumenty? 

Už jsme transparentní. Na webu Greenpeace i dalších organizací jsou samozřejmě výroční zprávy, kde je to všechno vidět. Pokud dostáváte tu zmiňovanou sumu ze zahraničí, musíte se jako neziskovka registrovat. To samo o sobě není nijak administrativně náročné. Skutečný problém je v tom, že zákon propojuje neziskové organizace s praním špinavých peněz a terorismem. A s tím my samozřejmě nemáme nic společného. My ani ostatní neziskovky. Takže to naprosto odmítáme.

Dobří proti špatným

Jak nový zákon může ovlivnit každodenní práci neziskových organizací v Maďarsku?

Dělí to neziskovky na „dobré“ a „špatné“. A „špatné“ jsou ty, jež jsou financované úplně nebo z části z ciziny, protože podle vlády dělají něco, co není transparentní. A tím, jak se před přijetím zákona v Maďarsku o tématu široce diskutovalo, se ta myšlenka prostě uhnízdila v hlavách lidí.

Na druhou stranu podle průzkumů se od té doby důvěra v neziskovky v Maďarsku ještě zvýšila. Možná i proto, že naše nezisková koalice navenek komunikuje jednoduchý vzkaz „nemáme co skrývat“. A tím jak se na nás obrátila pozornost. Dostali jsme taky šanci mluvit o naší práci, o tom, co pro Maďarsko děláme. Greenpeace v oblasti životního prostředí, ostatní nevládní organizace zas ve svých oborech.

Chystá se v Maďarsku proti téhle novele nějaký velký veřejný protest? Budete se proti tomu nějak bránit?

FB Hajni Schmidt

Protesty v ulicích byly už na jaře, teď už to nemá smysl, protože zákon začal platit. Některé nevládní organizace, třeba maďarská pobočka Amnesty International, se ale rozhodly ten zákon bojkotovat a neregistrovat se. Může jich být takových asi pět až deset.

Jsou to ale často nevládky, které se zabývají právním poradenstvím. Čili tenhle paragrafový boj je jejich způsobem nesouhlasu s tím zákonem. My v Greenpeace nejsme právníci, ale ekologové, a tak jsme se rozhodli pro registraci, což ale neznamená, že s tím souhlasíme.

Podáváme stížnost k ústavnímu soudu a pokud to bude potřeba, půjdeme až před Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Za všechno může Soros

Místopředseda Orbánovy strany FIDESZ Szilárd Németh letos prohlásil, že vláda „vymete neziskové organizace ze země“. Myslel přitom ty financované hlavně americkým miliardářem maďarského původu Georgem Sorosem. Ten leží Orbánovi v žaludku dlouhodobě. Zákon o neziskovkách vypadá jako přímý důsledek zmíněného Szilárdova výroku…

Ten zákon postihuje všechny nevládky financované do určité míry z ciziny, včetně třeba ochránců zvířat. Ale myslím, že míří hlavně proti organizacím, které pomáhají uprchlíkům. Takže organizace třeba jako Helsinský výbor v Maďarsku nebo Amnesty International a Unie občanských svobod (TASZ) média v Maďarsku často popisují jako nepřátele.

Od té doby jim chodí řada negativních a výhružných vzkazů. I když se nikde výslovně nepíše, že zrovna tyhle tři jsou špatné, tak to lidem zapadne do celkového obrazu a vezmou to jako fakt, aniž ověřují, co ty organizace dělají ve skutečnosti.

I my my jsme na jaře ztratili nějaké příznivce, kteří najednou nechtěli podporovat neziskovku financovanou Sorosem. My jsme ale od něj nikdy nedostali ani forint. Někdy o nás zpravodajské weby ale stejně píšou, že Greenpeace platí Soros, a my jim voláme, aby to stáhli. Ani se neobtěžují ověřit si, o čem píšou.

Vláda proti Sorosovi spustila i velkou billboardovou kampaň a do schránek poslala „dotazník“, kde se ptá lidí na to, jestli souhlasí s údajným plánem Sorose zahltit Evropu migranty. Co je smyslem těchhle národních „konzultací“ či dotazníků? Mají odklonit pozornost od problémů Viktora Orbána a ukázat lidem nějaký jiný cíl, jiného nepřítele?

NOVÁ EXKLUZIVNÍ PUBLIKACE HlídacíPes.org. Vůdce pro 21.století..

Já sama nevím. Ale to téma migrace je v Maďarsku tak silné, že i lidé – moji známí – kteří sami nevolí Orbána, souhlasí s jeho migrační politikou. Díky masivní vládní kampani se ten odpor hrozně rozšířil. Někdy si připadáte jako v nějakém filmu, vyjdete na ulici a vidíte všechny ty billboardy.

Kam až věci došly, ukazuje případ vesnice Öcsény. Majitel malého penzionu se tam rozhodl, že na pár dní ubytuje několik uprchlíků, hlavně žen a dětí. Jenže lidé z vesnice se tak vyděsili, že uspořádali veřejné shromáždění a rozhodli se nepustit uprchlíky dál.

Majiteli penzionu propíchali kola u auta, takže on sám se taky lekl. A nakonec rezignoval i starosta vesnice. Přitom v tom zapadákově nikdy neviděli jediného uprchlíka. Lidé se prostě začali bát neexistujícího nepřítele. Je to smutné, společnost je rozdělená a vystrašená z něčeho, co není reálné.

Má Viktor Orbán nějakou ucelenou vizi, jak by chtěl Maďarsko změnit? 

Zase musím upřímně odpovědět, že nevím, co je v pozadí. Mám jen pocit, že to, co vidíme, je zkrátka jen povrch. Dám jeden příklad. Jak víte, Greenpeace bojuje od nepaměti proti jaderné energii. Proto taky bojujeme proti rozšíření jaderné elektrárny Paks v Maďarsku. Ale teď se musíme přizpůsobovat novým okolnostem.

Nechceme jen udržet naši činnost při životě, ale taky prosazovat naše cíle. Přitom se mění celá struktura našeho okolí. Třeba zrušili ministerstvo životního prostředí a jeho agendu rozdělili mezi další úřady. Takže se musíme naše myšlenky naučit prosazovat jinak než doteď. Nejde jen o to přežít, ale i o to zůstat relevantní.