Dobré či dokonce nadstandardní vztahy mezi Polskem a Maďarskem sahají hluboko do středověku, kdy sňatky příslušníků šlechtických rodů Piastovců a Arpádovců propojovaly oba národy. V té době pravděpodobně vzniklo přísloví Maďar a Polák, dva bratři v šavli i ve sklenici. Takovými bratry lze s určitou nadsázkou nazvat i současné politiky Viktora Orbána a Jaroslawa Kaczyńského.

Do dnešní doby oslavovaným hrdinou maďarské revoluce z let 1848 až 1849 je polský generál Józef Bem, který společně s třemi tisíci Poláky bojoval na straně Maďarů proti Habsburkům. Ale i v době druhé světové války, kdy Polsko a Maďarsko stály na opačné straně barikády, docházelo k projevům přátelství. Například spojenec Hitlerovy třetí říše Miklós Horthy nedovolil německé armádě průchod maďarským územím, aby mohla na Polsko zaútočit z jihovýchodu.

Pro případ, že by nacisté toto rozhodnutí tehdejšího maďarského vůdce nerespektovali, zaminovali Maďaři s  požehnáním svého vedení železniční tunely.

Vzájemné projevy solidarity v obou zemích se pak projevovaly rovněž v roce 1956 za protikomunistické revolty v Poznani a během povstání v Budapešti. Nepřekvapí proto asi, že předsedu strany Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość – PiS) a bývalého polského premiéra Jaroslawa Kaczyńského spojuje s nynějším maďarským premiérem Viktorem Orbánem i značná shoda při pohledu na uprchlickou krizi, na Evropskou unii, ale i na řadu vnitropolitických otázek včetně autoritativních prvků v řízení státu.

Vysoká úroveň vzájemně dobrých vztahů mezi oběma zeměmi ale neznamená úplnou shodu v politické orientaci a postavení Polska a Maďarska, které do značné míry souvisí s výraznými vůdčími osobnostmi zmíněných zemí. Zatímco Jaroslaw Kaczyński je zaměřen proamericky a zároveň protirusky, jeho maďarský kolega sice vyloženě nezpochybňuje členství Maďarska v euroatlantických strukturách, zároveň ale „koketuje“ s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Dvojčata jako symbol úspěchu

Předseda nejsilnější parlamentní strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczyński a jeho před sedmi lety při letecké katastrofě u ruského města Smolensk zesnulý bratr Lech zůstávají i nadále symbolem nebývalého úspěchu dvou tak blízkých příbuzných v politice. A nejen v ní.

Ve dvanácti letech si tato jednovaječná dvojčata zahrála spolu v dětském filmu s názvem O dwóch takich, co ukradli księżyc (O dvou takových, co ukradli měsíc). Děj filmu spočívá v tom, že navlas stejná dvojčata páchají lumpárny a využívají toho, že jsou k nerozeznání. Velmi populární film viděl snad každý Polák.

Nikdo z nynějších polských politiků nevyvolává v zemi našich severních sousedů tak silné a rozporuplné emoce jako Jaroslaw Kaczyński. Spoluzakladatel strany Právo a spravedlnost nemá v současné době žádnou vysokou funkci ve státě, je však evidentně důležitou hybnou silou politiky země.

Jaroslaw Kaczyński se narodil 18. června 1949 o pár minut dříve než jeho bratr Lech ve varšavské čtvrti Žoliborz do rodiny zasloužilých bojovníků za nezávislé Polsko. Oba bratři byli vychováváni v duchu křesťanských a vlasteneckých tradic. Oba také vystudovali právnickou fakultu a za totality se aktivně zapojili do odboje proti komunistickému režimu.

Jinou kapitolou jejich života je účast ve vysoké politice Polska – země, která má ambici hrát ve střední Evropě vůdčí roli. V roce 2015 se Kaczyńského strana vrátila na výsluní, když nejprve její kandidát Andrzej Duda vyhrál prezidentské volby, aby následně strana Právo a spravedlnost drtivě zvítězila a získala absolutní většinu v obou komorách parlamentu a sestavila pak jednobarevnou vládu. Jarosław Kaczyński v těchto volbách ale na post premiéra nekandidoval.

Za jeho PiS kandidovala na premiérku etnografka Beata Szydłova. Její vláda je opakovaně kritizována v Polsku i v zahraničí. Polské opozici vadí jednání vládnoucí strany PiS vedené Jaroslawem Kaczyńskim, která se údajně snaží dostat pod svou kontrolu sdělovací prostředky a snaží se omezit nezávislost justice. Mezinárodní postavení Polska v Evropské unii oslabil podle kritiků Kaczyńského politiky také nedávný pokus zabránit znovuzvolení bývalého polského premiéra Donalda Tuska do čela Evropské rady.

Opozici, především z řad Občanské platformy (PO), se podařilo v jarních měsících letošního roku dostat do ulic polských měst desetitisíce demonstrantů.

Jedním z účastníků těchto protestů je realitní makléř Pawel Karolewski z třetího největšího polského města Lodže, s nímž jsem měl možnost nedávno o politické situaci v Polsku hovořit. Společně s manželkou se opakovaně zúčastnil demonstrací proti současným krokům polské vlády, které považuje za velké ohrožení demokracie a svobody v zemi. Zdůrazňuje zároveň, že se Poláci nedají a výdobytky svobody ubrání.

Orbán nebyl vždy národovec

Dnes čtyřiapadesátiletý politik, který pochází z korunovačního města maďarských králů Székesfehérváru, založil jako čerstvý absolvent právnické fakulty v roce 1988 společně s třemi desítkami mladých lidí protikomunistickou organizaci Fiatal Demokraták Szövetsége (Svaz mladých demokratů – Fidesz). V době svého vzniku měla tato pozdější politická strana zcela jiné ideové základy, než je tomu dnes.

Tehdy se jednalo o liberální hnutí mladých lidí, které prosazovalo rozšíření občanských svobod, demokracii a toleranci. S těmito názory se tehdy prezentoval právě Viktor Orbán. Značnou pozornost široké veřejnosti, a to nejen v Maďarsku, si Orbán vysloužil 16. červnu 1989 na oficiálně povolené tryzně za popraveného premiéra z doby protikomunistického povstání v roce 1956 Imre Nagye.

Za účasti okolo 300 tisíc lidí a v přímém televizním přenosu předseda Svazu mladých demokratů Fidesz Orbán mj. prohlásil: „My, mladí lidé, v mnohém staré generaci nerozumíme. Nerozumíme tomu, že ti samí straničtí a vládní činitelé, kteří nám říkali, abychom se učili z knih falšujících dějiny revoluce z roku 1956, se teď navzájem předstihují, aby se dotkli těchto rakví, jako by to byly talismany pro štěstí. Nemyslíme si, že je tu nějaký důvod k vděčnosti za to, že smíme pochovat své mrtvé mučedníky. Za to, že naše politické organizace dnes smějí pracovat, nemusíme nikomu děkovat.“

Za mohutného potlesku přítomných davů pak vyzval k úplnému skoncování s komunismem a odchodu sovětských okupačních sil z Maďarska. U moci v té době již přitom bylo reformní křídlo Maďarské socialistické dělnické strany včele s Miklósem Némethem, které se snažilo stávající zřízení, jež bylo nesrovnatelně liberálnější než „normalizační“ režim vládnoucí v tehdejším Československu, ještě více reformovat a polidštit.

Ostatně tehdejší Jakešovo stranické vedení bylo politikou Miklóse Németha velmi frustrováno, zvláště pak kvůli omluvě za účast Maďarska na srpnové  invazi v roce 1968.

První volební úspěch

V prvních svobodných volbách v roce 1990 získal Fidesz jedenadvacet křesel v maďarském parlamentu a Orbán se stal předsedou parlamentního klubu svého hnutí a o tři roky později i jeho předsedou. Přelomem v politice Fidesz byl rok 1994, kdy tato formace získala pouhých sedm procent hlasů.

Od tohoto okamžiku se Orbán prezentuje jako aktivní národovec a zastánce tradičních hodnot. Zároveň začal vystupovat jako garant zájmů všech přibližně 15 milionů Maďarů, tedy i těch, kteří žijí mimo hranice Maďarska.

Po volebním vítězství Fidesz v roce 1998 se Orbán stal na čtyři roky premiérem. Pravděpodobně nejkontroverznějším krokem tohoto politika ve funkci premiéra se stal tzv. Krajanský zákon, který přiznává Maďarům žijícím v zahraničí prakticky stejná práva jako maďarským občanům. Od voleb v roce 2010 má Maďarský občanský svaz (Fidesz) v 199členném Parlamentu ústavní dvoutřetinovou většinu.

Po volbách v roce 2014 si Orbánovci přes určité ztráty své pozice udrželi. Výsledek voleb byl potvrzením kroků vlády na tvorbu pracovních míst, podporu rodiny a na boj za národní suverenitu. Ve stejném roce vyšla v Německu kniha bývalého kancléře Helmuta Kohla s názvem „Z obavy o Evropu. Výzva“.

Předmluvu k jejímu maďarskému vydání napsal právě Viktor Orbán, v níž mj. uvedl, že budoucnost můžeme vyhrát pouze společně. „Přeji nám všem, aby naše země a celé naše společenství byly při společném budování této budoucnosti vedeny jeho myšlenkami.“

Maďarský premiér Orbán je určitě charismatickou osobností se stabilní voličskou základnou. Potvrdil mi to můj známý, podnikatel z lázeňského města Mosonmagyárovár, Béla Babos, ale i číšník v budapešťské restauraci Grand Café, která se nachází poblíž Parlamentu. Orbánova poměrně úspěšná hospodářská politika, kritika vedení západních zemí v otázce politiky vůči migrantům, útoky na neziskové organizace a na Středoevropskou univerzitu, založenou miliardářem Gorge Sorosem, citové nadbíhání Maďarům žijícím mimo vlast, mu prý dává velké šance na další volební úspěchy.

Bojovníci proti komunismu

Jaroslaw a Lech Kaczyński i Viktor Orbán mají za sebou aktivity v antikomunistické opozici před rokem 1989. Profesor Lubomír Kopeček z Fakulty sociálních studií MU v Brně připomíná, že u Orbána je zajímavé, jak těsně před rokem 1989 a v první polovině 90. let byl jednoznačným lídrem liberálně orientovaného Fidesz.

Až poté – od poloviny 90. let – se přiklonil místo liberalismu k národně konzervativní orientaci s křesťanskými prvky. Umožnilo mu to oslovit výrazně rozsáhlejší voličstvo a udělat z politické strany Fidesz natrvalo hegemona maďarské pravice.

Bratři Kaczyńští podle Kopečka naproti tomu nějakou politicky liberální epizodu ve své kariéře nemají. Po roce 1989 vždy reprezentovali národně konzervativní formace se silným křesťanským akcentem. První z nich, Dohoda středu, nebyla v polské politice 90. let bezvýznamná, ale šlo přece jen o jeden z řady menších polských pravicových subjektů.

Významem byla méně relevantní, než v maďarské politice Fidesz po roce 1998.  Až druhý Jaroslawův stranický subjekt, Právo a spravedlnost, dosáhl podobného významu, jako má Fidesz v Maďarsku. Časově je PiS nejvýznamnějším subjektem polské pravice až od voleb roku 2005, kdy byl současně Kaczyński zvolen prezidentem.

„Stávající Orbánova premiérská role a dominance Fidesz jsou důsledkem hluboké krize maďarské politiky za vlády socialistů a také jejich přehnaných hospodářských a sociálních slibů, které se potkaly s realitou ekonomického krachu Maďarska v druhé polovině první dekády 21. století,“ říká Kopeček. Dodává, že u Kaczyńského a PiS ve volbách v roce 2005 platilo něco podobného, když se předtím na skandálech, hlavně korupčních, zkompromitovala polská levice.

PiS ovšem měl silnou konkurenci v podobě liberálně-konzervativní Občanské platformy, která PiS zatlačila mezi lety 2007–2015 do opozice.

Pro Orbána i Kaczyńského je vedle už zmíněného velmi podstatná vize radikálního vyrovnání s komunistickou minulostí, s čímž souvisí i rezervovaný postoj k přechodu k demokracii po roce 1989 a snaha o výraznou proměnu politického režimu. Orbán realizoval vizi rozsáhlé proměny maďarského politického režimu od konce první dekády 21. století.

PiS v době, kdy byl u vlády (2005–2007) s podobnou reformou narazil a prohrál předčasné volby 2007 (to Lech Kaczyński ještě žil). V trochu jiné verzi ji realizuje až dnes, de facto několik let po smrti Lecha Kacyzńského.

Okolo Lecha Kaczyńského se podle Kopečka vytvořil v dnešním Polsku hodně specifický kult kvůli jeho tragické smrti. Pro dnešní PiS jeho bratra Jaroslawa je zesnulý Lech nejenom jedním ze dvou otců zakladatelů, ale i součástí stále pokračující permanentní politické kampaně postavené na konspirační teorii o jeho zavraždění Rusy.

Značná část Poláků tomu věří a jde dodnes o silné téma polské politiky. Je zvláštní, že Orbán je naopak vůči Rusku pragmatický a mnohdy velmi vstřícný, což souvisí dle jeho zdůvodnění hlavně s obchodem. Orbán rozhodně nevystupuje jako rusofob. Společná pro oba je/byl naopak euroskepticismus, a to v měkké verzi, tj. ani jeden neprosazoval odchod země z EU, ale měl/má silné výhrady ke stávající podobě a vývoji Unie.

Jaroslaw vystoupil ze stínu

Publicista a komentátor Patrik Eichler z Masarykovy demokratické akademie zdůrazňuje, že obě postavy jsou odlišné, jako jsou odlišné systémy, ve kterých se staly vlivnými politiky. Pro Orbána byl odrazovým můstkem podzim 2006, kdy po volbách, které vyhrála koalice kolem MSZP, utekla do médií nahrávka Ference Gyurcsányiho („lhali jsme…“).

Orbán tehdy neshodil vládu, na což by měl po vyhraných volbách do obecních zastupitelstev sílu, ale místo toho pokračoval v tom, co dělal od parlamentních voleb – objížděl regiony a místní organizace Fidesz a trávil čas tím, že mobilizoval lidi a stavěl nové organizace Fidesz. Drobná organizační práce, které tato strana byla schopna v době, kdy byla v opozici, jí dala základ pro drtivé či výrazné vítězství v posledních dvou parlamentních volbách.

„Jarosław Kaczyński vystoupil ze stínu svého bratra po jeho smrti v dubnu 2010 a v tomto případě spíše schopností organizovat stranu zevnitř si otevřel pozici proto, stát se nejvlivnějším mužem ve státě, aniž by v něm měl vyšší oficiální funkci. Je tady jeden viditelný rozdíl – Kaczyński je řadový poslanec, Orbán je předseda vlády,“ říká Eichler.

A dodává, že pokud mají něco společného, jde o opření se o voliče, kteří „prohrávají v globalizaci“ nebo „dávají přednost uzavřené společnosti“. Není ale na místě vnímat takové voliče jako nějaké rozšířené ghetto, naopak stačí se podívat na podporu obou stran a zároveň její územní rozložení. Oběma pomáhá také dezorganizace opozičních stran (jak socialistů v Maďarsku, tak Občanské platformy v Polsku). Otázkou je, zda se opozičním stranám podaří někdy najít produktivní podobu spolupráce s občanskými protesty proti vládě.

Kontroverzní ale výrazné osobnosti

Předseda polské strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczyński a maďarský premiér Viktor Orbán patří bezesporu již řadu let k velmi výrazným politickým osobnostem v Evropě. Nic na to nemění skutečnost, že jsou doma i ve světě za své některé populistické či ne zcela pochopitelné kroky vystaveni tvrdé kritice. Někdy se dostávají do sporu i s vlastními lidmi.

Jako poslední příklad může posloužit nedávné veto prezidenta Andrzeje Dudy ve věci radikální reformy soudnictví, které Jaroslaw Kaczyński označil za vážnou chybu.

Přestože ho polská společnost považuje za nejmocnějšího muže v zemi, dlouhou dobu neměl Kaczyński ani bankovní konto, nemá řidičský průkaz, nepoužívá prý počítač a mobil jen málokdy. Milovník knih a koček žil celý život se svou matkou, která zemřela v lednu roku 2013.

„I když jsem se neoženil, neznamená to, že žiju sám a opuštěn. Mám příbuzné a přátele – a samozřejmě kocoura,“ řekl týdeníku Viva. Jeho maďarský protějšek Viktor Orbán je ženatý a má pět dětí. S počítačem prý normálně pracuje a auto běžně řídí.

Jak se publicista Eichler vyjádřil, ani jednoho z těchto dvou politiků by nedémonizoval, nesoustředil se jen na ně. Součástí příběhu je neoliberální politika Občanské platformy, která lidem na periferiích nepřinášela hmatatelný prospěch; Fidesz i PiS si osvojili body levicové-sociální a v Maďarsku i společenské agendy, takže destruují elektorát levicových složek opozice. Jde tedy i o obratnost těch dvou lídrů v určité konkrétní politické i společenské situaci.