Lubomír Vejražka: Plnou parou k nesvobodě. Zamlžování zla nabízí jen novou tmu
KOMENTÁŘ. Antisystémová hnutí se snaží změnit parlamentní uspořádání směrem k autoritářskému státu. Jedni o svých cílech hovoří otevřeně, druzí zatím takticky mlčí, ale směřují k témuž. Kam a k čemu dospěly autoritářské, diktátorské a totalitní režimy, z historie víme. Stačí vyslovit jména Stalin, Hitler, Mao Ce-tung, Pol Pot, Mussolini, Pinochet, Franco, Gottwald, Putin.
Autoritářské režimy dopadnou nakonec na občana vždy drtivě, i kdyby přechodně něco zlepšily či spíše krátkodobě vzbudily iluzi „zlepšení“.
Ti, kdo uvažují antisystémově, usilují o omezení demokracie. Flirtují s ruskou diktaturou, která dnes buší do bran Evropy a usiluje o obnovení impéria SSSR, kam patřily i satelity ve střední Evropě. Ze všeho viní Ukrajinu a Západ, nikoli Moskvu – čímž fakticky souhlasí s kremelskou válkou.
Odmítají NATO i EU a raději by se vrátili pod vliv Moskvy, který by po odchodu z těchto institucí prudce zesílil. Vyhrožují vězněním, soudy, dokonce krví a odbojem, pokud nedopadnou volby podle jejich představ. Chtějí neomezenou moc, vedou nenávistné řeči. Mstít by se chtěli všem odpůrcům i těm, koho oni za odpůrce označí. Z takového podhoubí snadno vyroste prudce jedovatá houba nesvobody.
Když se básní o „kladech“ komunismu, žongluje se pojmy jako byty, jistá práce, půjčky – ovšem zcela bez kontextu. Těm, kdo cítí nostalgii po „starých dobrých časech“ je potřeba připomenout, co znamenala třeba normalizace. Brutální 50. léta tentokrát vynechám…
Němečtí nacisté i naši komunisté kdysi taky začínali „zlehka“. Následky známe. Netvrdím, že všichni dnešní antisystémoví hráči plánují variaci na padesátá léta – to jen někteří.
Tvrdím však, že kdo vypustí zlého džina z lahve, nedokáže jej pak už ovládnout. Zlo se vždy šíří dál.
Zlehčování připravuje půdu pro pád
Léta ve svých článcích a knihách varuji před vykreslováním komunistického režimu v docela příznivém světle (kupříkladu v knize Bolest přetrvává je nazývám Mžilkami). Část medií, politiků i akademické sféry se toho však dopouští – a antisystém jim pochopitelně přizvukuje.
Výsledek této bagatelizace? Člověk nezajímající se v souvislostech o minulost může snadno podlehnout dojmu, že tenkrát bylo dobře, vraťme se tedy k autoritářskému modelu, demokracie není potřeba. Jiní jdou ještě dál: Tehdy jsme žili spokojeně s Moskvou, pojďme s ní pospolu dál. Tyto postoje antisystém posilují.
Právě proto mají díl viny na vzestupu antisystémových stran právě i ti, kdo minulost zlehčují. Mimoděk otevírají cestu těm, kdo chtějí demokracii omezit nebo zlikvidovat, kdo hledí vstřícně na Moskvu a chtějí s ní „znormalizovat“ vztahy. Tedy poklonit se jí a začít s ní obchodovat, aby nám později snáze zakroutili krkem.
Kdo rozostřuje či ředí minulé zlo, přispívá k příchodu nějakého nového -ismu. Zbavuje totiž společnost obranných látek, olupuje ji o zkušenost předků a tím o schopnost rozpoznat nové nebezpečí. Dnes zlehčování, zítra zpochybňování, pozítří popření a pak zapomnění… A den poté? Vítej, nová nesvobodo!
Na přednáškách pro školy vysvětluji jednoduchou tezi: znát genezi a zločiny obou totalit 20. století, aniž bychom ty totality zlehčovali, musí být základní výbavou každého. Abychom neopakovali pád do tmy. Mladí studenti to obvykle chápou. Mnozí dospělí, včetně těch s tituly před i za jménem, nikoli…
Režim lidi vydíral přes rodiny: „Podepsal jste tady ten pamflet. Měl jste být povýšen, že? A vaše manželka je na rizikovém těhotenství. Jak ponese váš vyhazov? Ale když nám podepíšete spolupráci s StB, přimhouříme oko…“
Pravda o normalizaci
Když se básní o „kladech“ komunismu, žongluje se pojmy jako byty, jistá práce, půjčky – ovšem zcela bez kontextu. Těm, kdo cítí nostalgii po „starých dobrých časech“ je potřeba jasně připomenout, co znamenala třeba taková normalizace. Brutální 50. léta tentokrát vynechám – ta si mohou přát jen dnešní komunisti a (zatím) skrytí fašisté či putinovci.
Na začátku normalizace stály čistky. Kdo nesouhlasil s tanky vyslanými Moskvou nebo se angažoval proti KSČ, napsal pamflet proti straně anebo jej rozšiřoval, byl vyhozen z práce, pronásledován StB, jeho děti nesměly na školy, vypadl z pořadníku na auto či byt, nasadili mu odposlech do bytu. Nebo ho zavřeli. To činili komunisti po celou dobu normalizace.
Režim lidi vydíral přes rodiny: „Podepsal jste tady ten pamflet. Měl jste být povýšen, že? A vaše manželka je na rizikovém těhotenství. Jak ponese váš vyhazov? Ale když nám podepíšete spolupráci s StB, přimhouříme oko…“
Nebo zaznělo: „Potřebujeme, soudruhu, abys nás informoval o náladách na pracovišti a mezi známými. Nechceš? Celý loňský rok jsi byl nevěrný manželce … a my to víme, ona ne. Tak přemýšlej.“
Podpis Charty 77 přinesl mému kamarádovi, lékaři, podobnou „péči“ StB. Jeho žena měla jet za svou těžce nemocnou matkou, emigrantkou žijící v USA. Výjezdní doložka? Zamítnuto.
Když se oba koupali nazí osamoceni v rybníce, netušili, že je při tom sleduje StB. Soudruzi přivedli dva učně, z dálky jim dvojici ukázali. Načež manželům přišlo předvolání k výslechu, obvinili je z mravnostního deliktu. Při stěhování našli v bytě odposlouchávací zařízení.
Průmět do obyčejného života
Cesta na Západ byla pro běžné občany téměř nedostupná. Devizový příslib a výjezdní doložka se vydávaly jen angažovaným straníkům nebo loajálním jedincům. Ovšem půlka rodiny leckdy musela zůstat doma coby rukojmí.
Výjezdní doložku pasové oddělení nevydalo třeba kvůli negativnímu posudku z uličního výboru KSČ: Nezdraví soudružku domovní důvěrnici. Z práce napsali: Nechodí do průvodu na prvního máje.
Policisté šikanovali trampy, protože ti byli svobodomyslní. Na nádraží při nástupu do vlaku nebo při výstupu je legitimovali, rozpouštěli jejich potlachy u táboráků. Policie rozháněla undergroundové koncerty – tekla i krev, zatýkalo se, zasedaly soudy. Kdo nosil dlouhé vlasy, byl šikanován.
Vedoucí katedry na vysoké škole, kde jsem se po státnicích v roce 1984 ucházel o místo, mně sdělil: „Beru vás, vím o vás. Jen je potřeba, abyste se stal kandidátem na členství v KSČ.“ A bylo po kariéře. Ta totiž obvykle byla jen pro straníky.
Dnes může kdokoli přestat hudrovat a vstoupit do politiky, prosazovat sociální opatření, a to cestou demokratickou. Nemusí lakovat na růžovo minulou dobu nesvobody.
Když jedna studentka fakulty zapomněla v lavici audiokazety s Karlem Krylem, jistá „poctivá“ udavačská krysa je našla, nahlásila a majitelka byla vypátrána. Vyslechla verdikt: podmínečné vyloučení ze studia.
Nemálo z nás se setkávalo s otázkami: Proč jste nešel k volbám? Proč jste chodil v lednu (1989) na demonstrace? Proč si váš syn přehrával Krylovy písně? Proč posloucháte Svobodnou Evropu? Proč nevyvěšujete sovětské praporky?
Proč jste prohlašoval, že se Rudé právo hodí jen na záchod? Co vaše vtipy o soudruhu Husákovi? Proč jste natrhl stránku z občanského průkazu? (Natrhávaly se či vytrhávaly stránky odpovídající číslu sjezdu komunistů u nás či v SSSR.) Proč jste podepsal Chartu 77? Proč jste podepsal Několik vět?
Nesvoboda, nutnost mlčet
Stranu a stát obvykle řídili neschopní lidé, jejichž hlavní kvalifikací byla oddanost straně. Poslechnout si blábolivé a ideologií prošpikované projevy Husáka, Jakeše, Obziny, Biľaka a dalších bylo sebetrýznění. Kritizovat stranu, režim či jednotlivého soudruha ale přinášelo perzekuci. Volby byly fraškou s jednotnými kandidátkami.
Založit stranu, spolek – nemožné. Vydávat svůj časopis – nemožné. Demonstrovat – cesta k výslechu. Studovat na západě – jen pro prominenty. Hranice – obehnaná dráty; v hraničním pásmu vojáci se samopaly a psy.
V práci zazněly často direktivy: „Jde se do průvodu.“ „Udělejte nástěnku.“ „Připravte referát na schůzi.“ „V sobotu brigáda.“
Výše uvedené je pouhým črtem, vynechal jsem např. problematiku okupace sovětskými vojsky a masivní udavačství.
Zlehčovat nebo dokonce chválit normalizaci znamená chválit nesvobodu. Kdo do „rovnice“ svého života započítá hodnotu svobody, nikdy nemůže hledět na dobu vlády KSČ smířlivě.
Kdo mlčel, nevyčníval, neměl ambice a svobodu nepovažoval za hodnotu, mohl osmdesátými léty proplout. Prostě přežíval. My ostatní jsme nesli nesvobodu a tupost doby těžce, utíkali jsme do vnitřního exilu a tam došli k osobnímu štěstí. Což ovšem nemůže být ospravedlněním nesvobodného režimu.
„Poklid“ dvaceti ztracených let za normalizace nebyl stavem hrdého, sebevědomého a vzkvétajícího národa, nýbrž „poklidem“ ubité, ustrašené a rezignované společnosti s pistolí u spánku. Národ se přikrčil, měl zlomenou páteř. Neodporoval.
Všude StB, všude strach, opatrnost byla nevyhnutelná. Nad vším bděla všemocná KSČ a policie, také sovětská vojska. U mnohých se přičítala zkušenost se strachem a brutalitou 50. let, se zážitky let 1968 a 1969. Být neviděn se stalo cílem. Kdo zvedl hrdě hlavu, toho komunisté skřípli.
Kdo posuzuje normalizaci jen podle novomanželských půjček, stavby bytů, zájezdů do divadel a rekreací ROH a nezapočítá represe, rozklad společnosti a rozpad infrastruktury, má příliš nízká kritéria.
Dnes může kdokoli přestat hudrovat a vstoupit do politiky, prosazovat sociální opatření, a to cestou demokratickou. Nemusí lakovat na růžovo minulou dobu nesvobody.
Není revizionista jako revizionista
Přitom platí: Nic proti věrnému popisu dob KSČ, ani proti vyjmenování údajných pozitiv, ani proti líčení života obyčejných lidí. Právě naopak, ať se tyto rozměry doplní. Ať se například ví, kolik lidí se podvolilo, spolupracovalo, mlčelo, vstupovalo do KSČ, studovalo VUML, donášelo a vyměnilo čest za talíř. Ale nesmí to zastřít zločinnou podstatu toho režimu.
Ten, kdo zlehčuje nebo dokonce vyvyšuje režim a opomíjí bolest komunismem ničených a zničených bytostí, je pro mě revizionista v negativní poloze, jenž manipuluje a zamlžuje pravdu. Obejdu ho.
Revizionista v pozitivní poloze, který se snaží pouze pravdivě doplnit skutečnost a přitom zlo nerelativizuje, s takovým se můžu přít, ale mohu ho respektovat. Ovšem takový možná není revizionistou v pravém slova smyslu toho slova, spíše je spolutvůrce obrazu.
Neštěstí zaviněné komunisty v letech 1948–1989 je nezpochybnitelné. Nezmenšitelné početním úkonem „zlo“ minus „dobro“ rovná se „menší zlo“. Jakýkoli údajný či reálný pokrok za doby vlády KSČ nemůže zmenšit hloubku propasti, kterou režim vyhloubil.
Svoboda, ač ji nelze změřit, zvážit ani rozebrat na částice jako atom, ač se „vznáší nepolapitelně nad vodami Jsoucna“, je řádově hodnotnější než jakýkoli případný „pokrok“ ve jménu jakéhokoli „-ismu“.
Autor je publicista, působí na ÚSTR, na školách přednáší o době nesvobody
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Jakub Jirsa: Světu vládne síla. Ale ne vždy vládne správně
Jan Urban: Národy bez názoru jsou neviditelné. A nemohou mít respekt
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
87 komentářů
Problém je, že tohle všechno se nám pod vládou SPOLU vrací, byť zatím „jenom“ v jakési zárodečné podobě (asi se mnou nebudou souhlasit pozůstalí po svědcích kausy Dosimetr nebo řediteli „fialové“ kampeličky).
„Antisystémové“ strany většinou chtějí nápravu systému, např prováděcí zákon k referendu, které máme od počátku státu zakotvené v ústavě. Je jasné, že pro totalitáře, kteří se děsí toho, že by občané mohli politikům vnutit svou vůli, by to byla katastrofa. Kdybychom měli referendum, nedošlo by např. k vykrmování zločineckých organizací, církví, z peněz občanů.
A teď si uvažte, že asi i Vy máte volební právo. Neuvěřitelné. Tolik k tomu referendu.
Jaký mají názor účastníci kauzy dozimetr, tedy soudružka vildumetzová a soudruh faltýnek, netuším. Na to se asi budeš muset zeptat agenta bureše. Ten shora rozhodne jaký mají názor. Naštěstí krom anonistických zlodějů nebo vyložených zločinců (mnohamilionová zpronevěra provedená anonistickým právníkem vydávajícím se za judra, azbest vyvezený anonistou do lesa – anonistické kauzy jen za poslední dva měsíce) tady funguje zodpovědná a demokratická vláda.
Azbest se běžně v přírodě vyskytuje. Jeho nebezpečnost zdaleka není tak velká, jak se kdysi psalo v pracech, placených výrobci konkurenčních materiálů.
A to uvádím přesto, že můj dědeček na nádor, způsobovaný azbestem (mesoteliom), zemřel. Byl ovšem těžký kuřák a s azbestem pracoval desítky let.
Souhlasím, že nebezpečnost azbestu se přehání ale vyvážet ho na hromady do lesa je hodně velké svinstvo a já osobně bych dotyčného nechal ho vyvážet na kolečku hezky pěšky na příslušnou skládku.
A co tam vyvezl? On čistý azbest je dost kuriozita.
Pravděpodobně osinkocementovou krytinu. Tam je azbestu až až.
Myslel jsem si to. Problém je, že b ní je azbest fixovaný a neuvolňuje se. Zejména ne do ovzduší, když je to někde složeno a zahrnuto hlínou.
Možná ještě jednu věc: Azbest se běžně používá ve vinařství k filtraci moštu. Nikdy nebylo prokázáno, že by víno způsobovalo rakovinu coby vektor azbestu. Spíš jsou naopak červená vína protirakovinná (resveratrol apod.).
Hodně slabé. Tak to vypadá, když bolšán nemá co říct tak pokračuje v propagandě naruby. Vy jste antisytemáci. Vy jste nesvobodní. Vy jste to zlo. Víš Verajžko existují takové věci říká se jim důkazy. Však hele jak mažete komenty to je nezákonné a budeš tady mektat o nesvobodě?
Jo, za komoušů, to jste si svobody užíval do sytosti, že? Veřejně jste mohl chodit s transparentem “ Ať žije KSČ a SSSR“.
Estébák Jiří se projevil křikem podle .. zloděj křičí chyťte zloděje .. takových se před 35. lety vyrojilo až moc. Dodnes šíří peklo-zlo po republice
Vzhledem k tomu, že jsem měl v kádrových materiál napsáno“ nepřátelský k socialistickému zřízení a odmítl vstup do KSČ“ tak těžko.
… a po revoluci jste se „hlásil“ o funkce ? Tedy s takovým rodokmenem – jak uvádíte, by to bylo minimálně na poradce u Václava Havla.. To jste ale asi promeškal, že ? No a mezitím vlna komunistobijců odkráčela skoro do bezvýznamna a tak možná by se jevilo s takovým rodokmenem se hlásit o funkce na ÚSTR… Tady zrovna ten Vejražka je dobrým příkladem, protože stačí začínat jako vejr a máte hned funkci i pro přednášky….. Zkuste to..
Ne, nestál jsem o žádné funkce a i když jsem měl kandidovat na starostu jsem odmítl. Dost jsem si toho užil v nejrůznějších zájmových organizacích. Jsem na odpočinku.
Josef:
co jste měl v kádrových materiálech vy? Přesně ty řeči co tu vedete slýchám od bývalých vzorných kádrů. kteří tam měli souhlas s bratrskou pomocí apod.
pro Vočko : no já jsem nepracoval v atraktivních oborech, kde by se vyjadřovala loajalita a na stranictví – či na nestranictví, se až tak nehrálo… Ale když se někdo – jako „jiřík“, bije v hruď, že on je ten dnešní hrdina, no tak často tím vystupuje jako novodobý ideový referent…
Proč bych si hrál na hrdinu? Jednoduše jsem komunisty nenáviděl od dětství a svůj názor jsem neskrýval. Taky jsem se nikdy nedostal na žádnou vedoucí funkci ale to mi za to nestálo. Vystřídal jsem několik povolání ale dodnes se cítím železničářem- fírou.
Ukazuje se, že za 36 let demokracie jste se nic nenaučili! Tolik let výcviku a stále nevěříte naším skvělým politikum, kteří rozkradli celou zemi, udělali z nás kolonii a montovnu. Nemluvě o nesplatitelném dluhu a poklonkování Bruselu. Proto volte stejné lumpy a šibry ODS, kteří jsou zapletení do organizovaného zločinu.
Spolu kradli, spolu visí, tedy pardon, nevisí, to je výkvět naší demokracie.
Stan je dozimetr a nezapomeň, Jana Husa upálili katolíci! O neschopných Pirátech netřeba mluvit. Ti své schopnosti předvedli ve digitalizaci stavebního řízení.
Proto je všechny volte, protože demokracie bez zločinu není demokracie. Jak to, že to nechápete, tolik průšvihů ve vládě, to je nejlepší důkaz jejich schopností.
Hmmm, tak ještě jednou se ptám CO Vám kdo ukradl? Respektive, co Vám vlastně patřilo? A zkuste vyjmenovat nějaké ty montovny. Jsem zvědav.
Skvělý článek
Tu dobu jsem zažila
Celá ta úvaha má jistou slabinu. Dá se to demonstrovat i na včerejším výročí sovětské okupace 1968. V ohromném množství informačních a politických zdrojů se opakovalo tisícekrát to samé
„paní, vy jste to určitě ještě nevěděla a nikdy o tom neslyšela, ¨“vroce1968nás okupovalySovětskéArmády přijelySemsTankama a a RozdrtilyTadyPražskéJaro“
. a paní, ať na to nezapomenete, tak o tom budeme mluvit ještě pár měsíců do voleb a příští rok znova. I když to už všechny paní, i všichni pánové dávno vědí.
V případě těch zmíněných represí v období totality je to ale totéž ,tyto informace je dnes všem lidem zcela známé. Ti starší je prožili na vlastní kůži – a těm mladším byly vtloukána do hlavy v rámci výuky a společenské výchovy už od mala. Popírat všeobecnou znalost těchto informací je totéž jako popírat gramotnost . Kvůli tomu ale ani nemusí objíždět pan Vejražka školy – tohle tam učí ty děti učitelé. Oboje. Jak číst a psát, tak i informace o represích totalitního komunistického režimu.
Jenomže, totéž ale platí i pro ta současná „antisystémová hnutí“ . ani ta nemohou lidem otevřeně tvrdit že „totalitní komunismus byl spravedlivý a hodný“. I ta hnutí musí pracovat s tím předpokladem že to už přece všichni lidé vědí, že byl totalitní a zločinný, i se všemi podrobnostmi. Ale i to je ten důvod proč už jim to sama opakovat nemusí. A mohou se soustředit na to, pro ně podstatné, kritiku špatného řízení státu touto vládní koalicí..
Možná by tedy bylo vhodné kdyby totéž pochopila alespoň nezávislá média a nezávislí komentátoři.
Ano, a přesně stejnou temnotu zde šíří stávající vláda. Zažili jsme to a máme srovnání, jenom mladí nevědí která bije. Ale ať se naučí na vlastních chybách, také jsme museli!
Byl jste v LM a PS VB?
Co se týče „bytů a jisté práce“, tak žádný kontext uvádět netřeba. Ono to totiž bylo přesně opačně než o čem básní komoušští důchodci. Byty za bolševika byly až absurdně nedostupné a přijít o práci nebo veškerý majetek a skončit na ulici takřka bez prostředků šlo velmi snadno. Stačilo říct nahlas svůj názor nebo se znelíbit místním aparátčíkům i když si člověk hleděl svého a tvrdě dřel (viz kolektivizace).
To můžete vykládat ročníku 1990 a mladším. Z mé generace se bezproblémově všichni oženili / vdali a bydleli. Byly jistě problémy, ale chod auta si mohla dovolit utáhnout i rodina s malými dětmi, spousta lidí se seberealizovala na chatách a chalupách, v televizi se tu tam dalo něco vidět. Jistě byly fronty, šili jsme dětem oblečení podle střihů v módních časopisech a spoustu věcí v domácnosti svépomocí (dnes dokonce některé tehdy banální opravy a úpravy ani sám nesmíte dělat), takže bylo méně volného času. Zato mohlo jít dítě s partou spolužáků si hrát do parku a nehrozil mu únos, zabití, předělání na opačné pohlaví apod., jako teď. A spousta se toho přečetla a ku podivu byly tehdy některé knihy méně cenzurované než na Západě či dnes.
Zapomněl jste dodat, že vy jako člen KSČ, jste měl vše za minulého režimu vše jednodušší. Já pamatuju, že straníci dostávali v pořadnících přednost. Asi jste se nestýkal s lidmi, kteří byli perzekuováni a byli uklizeni do nejmenších bytů nejhorší kategorie. A to nejen z politických důvodů, sle třeba jen proto, že se jednalo např. o bývalé živnostníky, kterým sebrali živnost. Tito lidé dostávali podřadné práce za mizerný peníz a nikdy si nemohli našetřit na chatu nebo dovolenou v Jugošce zejména jako vy režimní prominenti.
Dědeček byl živnostník, babičce živnost vzali. Ukradli také dědečkovy úspory na důchod. Z domu (4 byty 2. kategorie) byl příjem 300 Kčs ročně. Nicméně babička bez problému našla práci a dovydělala si na starobní důchod jako poštovní doručovatelka.
Čili podmínky byly jistě drsnější, ale žít se v principu dalo. A situace se postupně zlepšovala, zatímco teď se zhruba od přelomu tisíciletí systematicky zhoršuje.
Jak komu. Včera jsem zaslechl, že průměrný plat je přes padesát tisíc a min, cca 22 000, Řekl bych, že takhle ta Vaše bída nevypadá. Já osobně vyjdu s cca 30 000 a přebytky ukládám na dobu až nebudu moci pracovat. Do té částky se vejde 1 až 2 dovolené ročně v Řecku. Nevyhazuji za zbytečnosti.
Jiří, ceny rostou rychleji než platy, vláda zlikvidovala občanům cca 1/3 úspor inflací. A hlavně je důležité, že všechna tato opatření, která lidem zhoršují život, se dějí pod praporem naprostých nesmyslů, stejně nesmyslných jako komunistická ideologie (klima apod.).
Žádné šílené ceny jsem nezaznamenal a bytovou “ krizi“ považuji jen za nafouknutou bublinu. Problém je v tom, že mladí chtějí vše hned a bez ohledu na to zda na to mají. Klidně se zadluží a nelámou si hlavu jak to splatí.
Jiří, ceny se oficiálně sledují a sledují je i různé nezávislé organizace, takže ani v Eurostatu nejsou moc hausnumera.
Pokud se týká té výstavby, jde hlavně o to, že nové domy musí být „nízkoemisní“ nebo dokonce „bezemisní“ podle bruselských pacientů s klimatickou duševní chorobou. Což tu výstavbu jednak prodražuje asi na dvojnásobek ceny normálního domu, jednak vznikají zadušené haluzny, kde se šíří tubera a další choroby, jejichž původci mají rádi vlhko.
A pokud „zaizolujete“ prvorepubliční a z konce R-U výstavbu, tak vám po čase uhnijí konce trámů v nosných zdech a celé vám to (stropy a podlahy) spadne. Tuhle informaci beru jako věrohodnou, protože je od tchánů, tchán byl stavební inženýr a tchýně architektka – památkářka, specializující se na úpravy a renovace starších, a hlavně historických, budov.
Kolektiv autorů: Národ sobě – české průšvihy 1989 – 2024, vydal Ústav nezávislé žurnalistiky, http://www.HlidaciPes.org v roce 2024, strana 243, Epilog: Za těch třicet pět let se životní úroveň v České republice zdvojnásobila. Máme relativně dobře fungující a bezplatné zdravotnictví i školství. To, že naše univerzity vypadávají z přehledu těch nejlepších, je jenom výsledek naší neschopnosti. Češi vlastní skoro šest a půl milionu osobních automobilů. Třicet šest procent Čechů každý rok jezdí na zahraniční dovolené. Za drogy ročně utrácíme deset miliard korun. Přes 200 miliard za tabák a alkohol a přes 54 miliard za hazardní hry. Dá se říci, že máme všeho tolik, že bychom mohli být šťastní. Jenomže nejsme. Pocit, že naše země nevzkvétá, platí stejně, jako tehdy na začátku před pětatřiceti lety. Nepoučili jsme se? Stejně jako tehdy česká politika nevzbuzuje důvěru většiny občanů. Přesto znovu a znovu hledáme spasitele, který to těm nahoře natře. Kolik už těch padlých spasitelů za těch pětatřicet let od listopadu 1989 bylo? Ani tak dlouhá doba poklidu nestačila k tomu, abychom pochopili, že jsme zodpovědní za všechny ostatní už jen proto, že jsme všichni odsud.
pro Skeptik 1/9 – no tím prvním spasitelem byl Václav Havel, ale jaké si tím uhnal zdravotní problémy.. Když byl jako disident po hospůdkách, tak byl jako rybička v akváriu (disidentském) a po nemocech ani vidu, ani sluchu…
josef 2. 9. 2025 (15:32)
Nevím proč ve své odpovědi na můj příspěvek blábolíte o Václavu Havlovi, když o Václavu Havlovi se nezmiňuje ani mnou citovaný úryvek ze zmíněné knihy, ani epilog ve zmíněné knize. Nemáte prostě nic, čím byste mohl úryvek ze zmíněné knihy vyvrátit, a tak zde opět blábolíte mimo a uhýbáte k Havlovi, o kterého zde vůbec nejde a o kterém se úryvek nezmiňuje a nezabývá se jím. U vás ale nic nového.
S tím provozem auta opatrně. Dnes můžete kolem měst vidět spousty opuštěných garážových ulic. Tehdy bylo auto jen občasné užívání, sváteční. Dnes by nikdo nechtěl mít auto trvale na druhém konci města. Když jsme si kupovali první auto, začátek 60, let bylo v naší ulici ( Praha centrum) jedno z prvních. A s tím čtením, proto byly asi ty fronty před knihkupectvím vždy ve čtvrtek. Už od brzkého rána. Inu, každý nehltal Leninovy spisy a nebo Rudou záři nad Kladnem. Těch bylo dost. No a ty chaty. Inu nebyla jiná možnost. Od 89. mám projetou celou Evropu a značnou část Sev. Afriky a blízkého východu.
Protože tcháni byli v jiném městě, běžně se za nimi a na jejich chatu i chalupu jezdilo autem. Autem se jezdilo i za tatínkovou sestrou (opět daleko v jiném městě.
Nicméně fungovala hromadná doprava, takže jsem mohl zavézt rodinu na chalupu, nechat tam auto a jezdit za nimi a zpět autobusem. To by dnes prostě nešlo.
A jezdil jste autem denně do práce a zpět? Dnes to dělá převážná většina lidí. Ono trávit dvě hodiny denně v autobuse se nikomu moc nechce. A na nákup MHD ? Ani omylem. Při těch objemech nákupů by to ani nešlo. Pryč jsou časy mléka a dvou rohlíků.
Jiří, nemusel jsem, protože fungovala hromadná doprava. A klidně se dalo cestou z práce, nebo o polední přestávce něco koupit, v podstatě každý den (stravování jsme měli mimo objekt).
Problém byl ovšem ten, že o víkendu a svátcích chcípl pes a vše bylo zavřené, jak to ostatně chtějí některé strany (např. KDU – ČSL) obnovit.
Právě jste to potvrdil Něco nakoupil. zkuste se někdy podívat do marketu. To do síťovky cestou domů nedáte a to není nákup na týden. Ono, ostatně tehdy se stejně nedalo pomalu nic nakupovat. A ta MHD, nemám čas trávit denně 2 hod. někde v autobusu.
A.s.pergil: Dnes i přes ten vámi deklarovaný pokles životní úrovně jsou v rodině dvě až tři auta bezná. To v době na kterou se slzou v oku vzpomínáte neexistovalo. Dneska jezdi každý raději autem, doba je zrychlená. Proto jsou hromadné spoje dnes nevyužívané a rušené. Obce a kraje dotují zakladní obslužnost pro lidi, kteří autem jezdit nemohou. Stejně jsou autobusy většinou prazdné.
to Vočko,
ono je to v podstatě zacyklené. Na pravidelnější užívání auta jsme prostě přecházeli coby reakce na rušení spojů a debilizaci jejich návaznosti.
Fakta se nerozlišují podle věku, fakta jsou fakta. Samozřejmě komouši, stbáci, konfidenti, veksláci (tedy zase konfidenti) měli svoje jisté a netankovalo je, že slušní lidé se často musí tísnit (tři generace) v jednom malém bytě. Taky ovšem existovala možnost se upsat OKD … a s přiděleným bytem umřít na silikózu v 50 letech.
Pavle, fakta se jistě nerozlišují podle věku, vzdělání, všeobecného rozhledu atd., ale jejich hodnocení zcela jistě ano. Někteří hloupí cucáci, kteří nemohou pamatovat minulý režim, mají představu, jak byl příšerný, a na druhé straně nejsou s to rozpoznat jeho analogie v režimu současném.
Rozhodně nejsem cucák, komunismus pamatuji celý a mohu potvrdit, že ten režim BYL hnusný. A ten dnešní, i když jsou chybičky je mnohonásobně lepší a neměnil bych ani omylem.
Jiří, v tom prvním s vámi souhlasím. Pokud se týká toho druhého, tak ne. Tento režim směřuje do stejného hnusu jako ten předchozí a ledaskde ho předčí. Viz např. onen plán šmírovat veškerou korespondenci a komunikaci po sítích. To nedělala ani STB.
A. S. Pergill 1. 9. 2025 (17:54)
StB komunikaci na sítích tehdy „nešmírovala“ pouze proto, že v době jejího působení žádné sítě neexistovali. Korespondenci písemnou do a ze zahraničí „šmírovala“ StB všechnu na poště Praha 25 a slyšel jsem od známých, že k tomu dokonce ke konci své existence používala už i počítače.
Ano, mohu potvrdit. V Praze dokonce vyšla vyhláška, že kdo objeví málo využívaný byt, může si ho obsadit a dostane dekret. Hned se objevily triky jako odstraňování jmenovek na bytech a schránkách, sledování pošty, piškot pod rohožku atd. Stejně tak prý tehdy neexistující bezdomovci a žebráci. Dělal jsem tehdy strojvedoucího a těch bezdomovců co přespávali v odstavených vagonech a žebrali na nádražích si neumíte představit.
No a co? To byl přece i program Pirátů.
To těžko, to nejsou státní byty. Opět, nepleťte si dojmy s pojmy.
Jistě, chtěli násilně vyvlastňovat soukromé byty, což je daleko horší, než přidání nájemníků do bytu státního.
MMCH, pokud jste měl za komunistů vlastní byt (ve vlastním domě, např.) nehrozilo vám ani vnucené nasazení nájemníků, ani jste nemusel platit nadměr jako ve státním bytě.
Opět se mýlíte. Do rodinného domu nám nastěhovali 3 nájemníky a nám zbyla jedna místnost v přízemí. To trvalo až do začátku 60. let. Tomu Vašemu pirátského návrhu zákona moc nevěřím, neznám skutečný text ale tuším, že to bylo trochu jinak.
Za těch 50. let to bylo trochu horší, ale už v 60. existoval institut výpovědi nájemníka ve prospěch spolumajitele (což mohlo být dítě, na něž se část domu převedla.
Rozdíl byl mezi nájemním a rodinným domem, v nájemném byla situace majitele horší.
Mimochodem, ono to tak bylo, jenomže je taky nutné chápat proč. Byty byly tehdy skutečně „nedostupné“, protože se neprodávaly vůbec. Bytové domy – hlavně ta klasická panelová sídliště, tehdy stavěly pouze státní stavení firmy – a lidem se ty byty fakt neprodávaly. Stát si vedl pořadníky – podle kterých na ty nově postavené byty přiděloval lidem dekrety.. (v podstatě nájemní smlouva – ale dlouhodobá).
Ale i ty pořadníky mohly mít různá kritéria. Jestli měl stát v tom městě fabriku a do ní potřeboval odborníky, tak i ty byty dal přednostně těm odborníkům. Nebo doktory do nemocnice, nebo učitele do škol. Dokonce i papaláše (dnes řídící pracovníky) na úřady. Jenomže je nutné pochopit tehdejší paradox – tehdy neexistoval komerční trh s byty, takže ani ti papaláši, i kdyby chtěli a měli na to, si -svůj- byt koupit nemohli..
–
Oceňuji tvou kritiku dalšího komunistického svinstva, tedy pořadníků, petříku. Důvod je ale zcela jiný, tedy naprostá nedostatečnost investic do civilní infrastruktury za bolševika. Nejen že se málo stavělo nových bytů, respektive až na konci režimu, ale údržba původního bytového fondu, který komouši ukradli právoplatným vlastníkům, se takřka nekonala a následně se tyhle zanedbané domy bouraly.
Až vydáte knihu „České průšvihy 1990 – 2025“, určitě si ji koupím 🙂
Ta kniha už Jarmilo vyšla. Jmenuje si sice maličko jinak, ale to na věci nic nemění. Tak tedy: Národ sobě, České průšvihy 1989-2024, vydal Ústav nezávislé žurnalistiky, www. HlidaciPes.org v roce 2024. Tak kupujte.
Jenom d…. může srovnávat dobu před 89 s dnešní. Přesně jak psal v posledním komentu žádné byty nebo jen pro komunisty. Když měl někdo velký byt, tak mu tam nastěhovali další rodinu, případně vystěhovali do zahraničí. A jiné a další sprostoty dělali nekomunistům.
Existovalo velmi výhodné stavební spoření, dotované státem. Přihlašovaly se do něj děti předškolního nebo školního věku a než se dokodrcaly k manželství, měly na spořeno a mnohdy bydlení postavené nebo rozestavěné. Dnes cosi nemožného, nepředstavitelného.
Skvělý článek, měl by být povinnou četbou na všech školách, a to i pro většinou nedovzdělané a líné učitele! A jak je zde typické, čím lepší článek, tím více komunistického a nacistického hnusu kapajícího z nenávistných komentářů českých kolaborantů a ruských robotických trollů. Jako obvykle i tentokrát se jeví jako nejnenávistnější a nejprimitivnější komentář soudruha skrytého pod rádoby světáckou přezdívkou „Pergill“ (lépe by mu slušelo např. „Vodkáček“).
Ten článek je v podstatě snůška polopravd i vyslovených nesmyslů. Kdo tu dobu zažil, tak by jí vyčítal úplně jiné věci, jenže to autor dost dobře nemůže, protože by se to obrátilo proti jeho záměru. Ona totiž řada věcí, které jsme vyčítali režimu minulému (a byli proto rádi, že padl), se dá vyčítat i tomu současnému (ostatně také založeném na marxismu a podobných „-ismech“).
Můžete říci nějaké ty výhody minulého režimu. Já si na žádné nemůžu vzpomenout. Jo a nemíním nějaké drobnosti soukromého charakteru
Byl funkční systém veřejné dopravy, pracovních míst bylo dost, bydlení se nakonec skoro vždy sehnalo, jídlo také.
Prostě, spodní patra Maslowovy pyramidy hodnot byla v podstatě naplněna.
A budu strašně zlý: Povinná účast na prvomájových průvodech a podobných akcích (tehdy) byla daleko menší a snesitelnější zlo než povinné zateplování budov a jiné bruselské nesmysly (nyní).
O veřejné dopravě se raději nezmiňuji, to bylo utrpení. Rychlík Praha-Jihlava , narvaný po střechu, bez klimošky v horkém létě. To byl zážitek. Dnes dělám tutéž trasu na otočku i s jednáním a na oběd jsem doma. Jo, něco k jídlu se sehnalo. Zhusta to nebylo k jídlu , ale jo. Jako v koncentráku. Zaměstnanost byla umělá a většina podniků prodělečná i přes to, že stát neplatil lidi penězi ale jen jakýmisi poukázkami na zboží. Opět analogie s vezeňskými penězi. Tož tak.
Jiří, také jsem vlaky jezdil, i autobusy, nicméně jako prostředek přesunu z bodu A do bodu B to prostě fungovalo. A na přecpané tramvaje se „zapařenou člověčinou“ naráží Karel Čapek v Zahradníkově roku, který reflektuje kapitalistickou a demokratickou první republiku, takže to nebyla specialista socialismu.
Potrefená husa se ozývá. Vy jste dobu minulého režimu prožil s rudou knížkou v kapse a proplouval jste přesně jak je v článku popisováno. Je zcela logické, že člověk jako jste vy, nezažil to co je tam napsáno. Vaše další příspěvky u tohoto článku, které chválí minulý režim, jen potvrzují jeho pravdivost.
Budete se divit, ale pokud někdo nebyl óbrpapaláš, tak na tom nebyl o moc líp než bezpartijní, zato se na něho vztahovaly např. stranické tresty v případě nějakého průšvihu, mnohdy citelnější než to, co šlo po linii státní justice.
V podstatě řadové členství v KSČ, pokud nebyl dotyčný rolníkem nebo dělníkem, nemělo moc velký vliv ani na (např.) přijímání dětí na střední nebo vysoké školy. A když komunistický synek nebo dcerka udělili nějaký průšvih, tak to po linii KSČ odskákali i rodiče, zatímco na nestranníky tolik možností režim neměl.
Jistěže byla spousta věcí horší než dnes, ale vzhledem k dynamice stávajícího režimu se jejich výčet spíš ztenčuje. MMCH, právě proto mě současný režim štve, protože nám vrací jednoznačně negativní prvky toho, co jsme se v tom roce 1989 snažili vycinkat klíči na náměstích. A co bylo v podstatě pryč, dokud jsme nezačli lézt do EU.
Otázka je proč jste těmi klíči cinkal. Cinkali skoro všichni ale málokdo věděl proč. Každý chtěl něco jiného.
Klíči cinkala naprostá většina komunistů. Doporučuji Bílou knihu o událostech 17. listopadu a následujících.
Ona i většina straníků chtěla uvolnění politické i ekonomické, protože chápala, že normalizační squadra nás vede zhruba tam, kam nyní bruselská.
Od 1.1.1990 odešla svoboda názoru slova na dovolenou ještě se nevrátili. S dnešními voliči 5demoliční čety ani nevrátí
Vy jste asi v uvedený datum ztratil rozum.
Zdatně mu sekundují Pavel H a Honza. Občas mám dojem, že je jeden a ten samý.
Jestli bych si dovolil – ono jedna věc je nutit memorovat historická fakta. A ono je jedno jestli se mají ty děti učit jména králů, a jaké vedly bitvy , a nebo jména prezidentů a že za jejich vlády tu byla totalita, což znamenalo : „výčet na 10 odstavců“, – viz obsah článku. Pořád je to jen šprtání se historie – byť se najednou obaluje alibismem nutnosti „to se přece musí ti žáci ve školách povinně naučit, protože co kdyby náhodou chtěli ty komunisty volit…
Jenomže – už jen i v těch školách – jen málokdy vysvětluje , jak se vlastně stalo, že se čáry máry fuk – z předválečné plně demokratické země stal najednou – během těch pár dní v únoru 1948 komunistický totalitní stát.
Popisovat to tady na pár odstavcích nemá smysl, kdo to ví, ten ví, že ten přerod trval mnohem déle, dlouhou řadu let, za určitých v podmínek. Btw – ovšem a co je nutné doplnit – už 3 roky předtím byli předtím komunisté ve vládě…
Jenomže, když vezmeme v úvahu právě to složité a nepopsané, tak se asi těžko bude argumentovat , že pokud letos ve volbách získají neokomunisti (třešinky) asi 10 poslanců, tak 2 ministry, ale ve státních správě (úřadech, policii, soudech, armádě, atd..) nebudou mít ani nohu, tak tady těžko budou dělat bolševickou totalitu..
Ten nástup komunistů se dá vysvětlit celkem jednoduše. Komunisté před volbami lhali a zblbli voliče. Gottwaldovo “ nebudeme zakládat JZD a budeme podporovat živnostníky“ a mnoho jiného. Naivita voličů typu, když se komunisti neosvědčí budeme příště volit někoho jiného. Hodně mi to připomíná letošní volby. Rozdíl je v tom, že tehdy to bylo po válce a tentokráte před.
Jenže Fiala explicitně dělal a dělá to samé: „nebudeme zvyšovat daně“, „nebudeme snižovat valorizaci důchodů“, „budeme bojovat proti Green dealovým nesmyslům“ (a mnoho dalšího).
To co vyjmenováváte jsou vcelku bezvýznamné lapálie. Zvedli Vám důchod? Zvedli, tak co? Já mám 7500 a neřvu.
no pokud tedy máte důchod 7500, ale tady na všech diskusích vystupujete jako bojovník proti minulému režimu, tak si napište na ÚSTR a oni vám domohou zvýšení důchodu za 3,4, 5 odboj a to se zpětnou platností…. Mnoha takovým individuím s tak obdivuhodnou minulostí už ÚSTR pomohl…. Tedy nestyďte se a žádejte a třeba vám dá senátní vyznamenání i Vystrčil, než ho vyšoupnou…
Proč bych měl somrovat o zvýšení důchodu a nebo nějaké dávky? Vydělávám si dost na spokojený život. Z důchodu platím jen inkaso. Jo a p. Vystrčila znám osobně.
…no somrovat o výši důchodu nemusíte, když vám dá ten ÚSTR správný „punkt“, kterým ten zvýšený důchod automaticky získáte… Podívejte se na takového Hutku, kolik ten už těch zvýšení důchodů měl a vyznamenání od Vystrčila má také habaděj… Čili nebuďte skromný, příliš skromný…
Jiří, vláda amorální squadry, která porušila prakticky všechny předvolební sliby, rozhodně bezvýznamnou lapálií není.
Předvolební sliby nesleduji, jsou mi lhostejné daleko důležitější je co od nich mohu čekat. Proto nemohu nikdy volit ANO, Stačilo nebo SPD a pod. Volím Spolu protože ostatní jsou nevolitelní.
No, nic zásadního se nestalo. Jak už jsem napsal, lapálie, pod hranicí rozpoznatelnosti. Rozhodně nic zásadního jako znárodňování, měnová reforma, kolektivizace a podobné zločiny komunistů.
Jiří, možná ještě jednu věc: Komunisté, vyjma situací, kdy to kolidovalo s jejich ideologií, se snažili chovat racionálně. Současná vláda, i její bruselští loutkovodiči, v podstatě přijala neracionálnost jako normu.
No, když ono v podstatě s tou jejich ideologií kolidovalo téměř vše. Jen taková drobnůstka. Když lokomotiva na sobě neměla rudou hvězdu, byla neschopná a nesměla opustit depo. To je racionalita v praxi.
Od silvestra 1989 je to ještě rychlejší cesta do pekla. Načpak byla tkz. sametka89 s prolhanými opilci po balkonech
Jestliže Vy nadáváte vím, že je vše v pořádku a daří se. Pokud byste chválil , bylo by něco špatně.
Milí diskutující, přete se o fakta marně.
Celý problém totiž tkví v tom, že lidem nikdo nemůže vnutit charakter. Ani dobrý, ani špatný.
Nicméně, přizpůsobit se špatnému charakteru bývá snadnější a vyžaduje méně odvahy. Podstatně méně. A v každém případě je to je pro jedince pohodlnější.
O tom to všechno je. Podle mě bychom se měli houfně obrátit na víru v to, že zázrak života není dílem náhody. Že nad námi bdí nějaká odvěká forma všemohoucí geniality (a přestaňme si myslet, že ji kdy dokážeme svými mozečky pochopit). A ta si – možná zdánlivě podobně jako my – „hraje“ s lidmi jako my nyní s AI. Dopustila naši inteligenci, ale podstatu, tedy charakter, nechala na nás. A teď trpělivě, bez ohledu na čas (coby člověčí měrnou jednotku) čeká, že někdy pochopíme, co je podstatné. Přičemž my, co jsme čas vymysleli, ho paradoxně moc nemáme 🙂