Ekonomické mýty se z velké části živí samy sebou, tedy tím, že se tradují. Lidé, včetně odborníků, jim totiž věří často především proto, že jim věří i ostatní. Zastávají-li určitý pohled na věc i druzí, nemusí to zdaleka znamenat, že jejich představa je správná, a to dokonce ani tehdy, kdy jde o představu většiny.

Základní psychologické příčiny chyb, kterých se lidé ve svém uvažování dopouštějí, bývají obdobné. Lidé, kteří se mýlí, se tak zpravidla mýlí velmi podobně, nebo dokonce zcela stejně.

Dokládá to známá epizoda, která se odehrála v době finanční a ekonomické krize let 2008–2010. Když v této době britská královna navštívila London School of Economics, jedno z předních ekonomických vysokoškolských pracovišť, položila přítomným profesorům jednoduchou otázku: proč si nikdo z nich ani z dalších odborníků nevšiml příznaků nadcházející finanční krize.

Text je ukázkou z knihy Ekonomie bez mýtů a iluzí – 2. aktualizované vydání: Jak ekonomika funguje doopravdy.

Publikujeme jej se souhlasem nakladatelství Grada i autora. Tím je Doc. PhDr. Ing. Jan Urban, CSc., v minulosti působil jako šéfredaktor časopisu Ekonom, byl poradcem v několika mezinárodních konzultačních firmách, v současnosti je docentem v Ústavu podnikové strategie Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích.

Akademiky tím trochu zaskočila. Teprve po chvíli jí jeden z profesorů odpověděl na otázku příznačně tím, že se všichni opírali o názory ostatních a věřili, že jsou správné. Královna tuto odpověď komentovala slovy „it is awful“ („to je hrozné“).

Vysvětlení, které se královně dostalo, ukazuje přitom nejen to, proč se určité mýty udržují, ale i to, proč se jim mnohdy daří získávat respekt a proč se občas stávají téměř nerozlučnou součástí veřejné ekonomické argumentace.

K jejich věrohodnosti přispívá to, že se často opakují, téměř všeobecně se přijímají a nevyvolávají žádné otazníky. Slyší-li je lidé často, navíc z úst „odborníků“, mohou uvěřit, že jsou samozřejmá. Někdy mohou dokonce uvěřit i tomu, že špatné ekonomické zprávy jsou ve skutečnosti dobré.

Vliv ustálených frází

Ke sklonu nevidět některé důležité ekonomické souvislosti či „vidět“ naopak souvislosti, které v ekonomice ve skutečnosti neexistují, přispívají často i nejrůznější ustálená klišé „odborníků“ či politiků, jež jsou formulovaná – ať již záměrně, nebo nevědomky – tak, že určité souvislosti zastírají.

Prohlásí-li vláda, že se cestou k prosperitě stane zvýšení vládních výdajů (od něhož si slibuje zvýšení zaměstnanosti), zní to nesporně lépe, než kdyby prohlásila, že nás k blahobytu přivede zvýšení daní či veřejných dluhů, které je jeho nevyhnutelným důsledkem.

Snížení spotřebitelské i investiční poptávky, jež zvýšení daní vyvolá, může přitom v určité situaci dokonce znamenat, že zaměstnanost ve skutečnosti nevzroste, ale klesne.

Ve snaze vyvarovat se mýtům spojeným se sklonem ignorovat přirozenou složitost ekonomických jevů nám většinou pomůže poměrně jednoduché pravidlo: chápat, že téměř každý, i jednotlivý ekonomický jev má v národním hospodářství svůj protipól.

Slyšíme-li podobně od „předního ekonoma“, že k oživení naší ekonomiky přispěje „suverénní měnová politika“, za kterou se skrývá znehodnocení měny, jež posílí náš export, zní to jistě lépe, než kdyby přislíbil, že se k vyšší životní úrovni dostaneme podporou inflace, poklesem reálné hodnoty úspor a tím, že k zajištění stejného objemu dovozů budeme více vyvážet do zahraničí.

Ani zastánci nutnosti posílit export (či exportní odvětví ekonomiky) většinou nedodávají (a možná si ani neuvědomují), že jediným smyslem a z dlouhodobého hlediska i předpokladem zvýšení exportu je zvýšení dovozu.

Přesvědčivě může na první pohled vyznívat i konstatování, že cestou k oživení spotřebitelské poptávky (a tím i národní ekonomiky) je zvýšení minimálních mezd.

Přesvědčivost“ tohoto konstatování je však podmíněna tím, že si neuvědomíme, že zvýšení minimálních mezd znamená růst výrobních nákladů, který na růst produkce působí zcela opačně.
Výše uvedené návrhy a doporučení nemusí být vždy špatné.

Jejich objektivní hodnocení však vyžaduje uvědomovat si nejen jejich přímé a okamžité dopady, ale i ty nepřímé a budoucí, a tyto dopady vzájemně porovnávat. O některých vedlejších či opožděných účincích však často představitelé, kteří je předkládají, buď nevědí, nebo záměrně mlčí.

Ve snaze vyvarovat se mýtům spojeným se sklonem ignorovat přirozenou složitost ekonomických jevů nám většinou pomůže poměrně jednoduché pravidlo: chápat, že téměř každý, i jednotlivý ekonomický jev má v národním hospodářství svůj protipól. Řada ekonomických veličin, například výroba a spotřeba, dovoz a vývoz apod., představuje jen odvrácenou strany téže mince.

Přežitky amatérské ekonomie

Řada vědních disciplín má vedle své „odborné“ podoby i tvář amatérskou či pseudovědeckou. Jejich tvrzení se na rozdíl od těch vědeckých liší tím, že nebyly nikdy dokázány či ověřeny.

Některé z těchto amatérských disciplín, parazitujících na svých odborných protějšcích, jsou poměrně neškodné (například astrologie), jiné (například léčitelství) mohou mít neblahé důsledky.

Relativně neškodnou byla dlouholetá představa amatérské fyziky, že Slunce se v souladu se zdánlivou každodenní zkušeností otáčí kolem Země, nebo že těžší předměty padají k zemi rychleji než lehčí. Řada amatérských představ dlouhodobě pronásleduje i ekonomii.

Dosažení úplné národní soběstačnosti (a to i soběstačnosti v určitých odvětvích) je v moderní ekonomice extrémně investičně i časově náročné, ne-li nemožné, a to především pro menší země.

John Maynard Keynes se domníval, že amatérská ekonomie vychází ze sklonu propadat vlivu názorů nějakého „dávno zapomenutého obskurního ekonoma“. Někdy tomu tak je, časté je však i to, že amatérská ekonomie se žádnou současnou ani minulou ekonomickou teorií neřídí.

To, z čeho vychází, je většinou špatně interpretovaná osobní zkušenost, opírající se někdy i o nesprávně pochopená ekonomická fakta.

V poslední době se hlavními zastánci této ekonomie stávají dezinformátoři, podobným názorům však občas propadají i osoby, které jinak v ekonomice amatéry nejsou, například významní podnikatelé či „lidé praxe“, často i tvůrci hospodářské politiky či legislativy.

Pro příklady tvrzení amatérské ekonomie není třeba chodit daleko, většinou jsou i poměrně snadno rozpoznatelné. Prezentovány totiž bývají velmi kategoricky a jednoznačně, mnohdy se opírají o „autority“, které neexistují, nebo o výzkumy, které nikdy neproběhly.

Častým společným jmenovatelem amatérské ekonomie jsou obavy z určitých ekonomických událostí, které jsou zveličené nebo dokonce zcela liché. Jejich společným jmenovatelem je přitom často i snaha tyto obavy vzbuzovat.

Hezká cesta k hladomorům

Jeden příklad za všechny: Mýtus o potřebě národní ekonomické soběstačnosti (autarkie). Ten říká, že státy by měly usilovat o co nejvyšší ekonomickou soběstačnost. Tato představa patří obecně k nejškodlivějším ekonomickým mýtům. Většinou bývá spojována (s nevyřčenou) představou, že země by se měla připravovat na válku.

Dosažení úplné národní soběstačnosti (a to i soběstačnosti v určitých odvětvích) je v moderní ekonomice extrémně investičně i časově náročné, ne-li nemožné, a to především pro menší země.

I když si státy možná mohou produkovat vlastní potraviny, vyrobit vlastní energii a do určité míry uspokojit další základní potřeby, v mnoha oblastech moderního života si své potřeby vlastními silami pokrýt nedokážou, a pokud ano, tak jen ve velmi omezené podobě.

Svědčí o tom mimo jiné snaha některých rozvojových zemí o národní soběstačnost ve výrobě potravin, které vedla dříve či později k hladomorům.

Pokusy o soběstačnost vedou navíc téměř vždy k potřebě stále větších státních zásahů do ekonomiky. V důsledku toho vznikají monopolní výrobci, kteří nečelí konkurenčnímu tlaku. To sice může být výhodné pro některé podniky nebo odvětví, nikoliv však pro většinou populace.

Častá je i představa, že rozhodnutí činěná trhem jsou ve skutečnosti rozhodnutími osob stojících v jeho pozadí, že trh ve skutečnosti funguje jako firma, v níž všechna základní rozhodnutí činí její vedení, že vlády svým přerozdělováním vytvářejí bohatství apod.

Osoby pronášející tyto či podobné soudy by se velmi pravděpodobně zdráhaly činit podobně kategorická a generalizující prohlášení v jiných složitých oblastech, například v kvantové fyzice nebo neurochirurgii.

Jedním z důvodů je, že amatérská ekonomie má přirozenou přitažlivost: její závěry či doporučení se jeví jako intuitivně správné. A naopak konstatování, která správná jsou, občas budí dojem, že jsou se zkušeností či s intuicí v rozporu.