Tereza Engelová,

Lex Schwarzenberg zůstává protiústavní součástí českého práva. Stát se tváří, že je to v pořádku

Napsal/a Tereza Engelová 28. února 2020

Lex Schwarzenberg se dá jen s trochou nadsázky označit za „zombie české demokracie“. HlídacíPes.org v uplynulých měsících důkladně pátral po okolnostech i po legálnosti zákona, kterým po druhé světové válce český stát znárodnil majetek významného šlechtického rodu. Nabízíme nová zjištění, mimo jiné o tom, jak justice dokáže sloužit na politickou objednávku. 

Rovných sedmdesát let uplynulo 27. února od smrti Adolfa Schwarzenberga – významné i tragické osobnosti českých a evropských dějin.

Hlava takzvané hlubocko-krumlovské větve rodu Schwarzenbergů, významný antifašista a podporovatel české exilové vlády v Londýně, je jediným člověkem v československé historii, proti kterému byl vydán zvláštní zákon.

Dodnes nebyl zrušen, přesto, že byl prokazatelně v rozporu s ústavou jak v době svého vzniku, tak i nyní. Soudy i politici se tváří, že je to již historie a že tak je to v pořádku, jakkoliv z jejich reakcí zaznamenaných v rámci přípravy tohoto textu plyne, že tomu sami úplně nevěří.


Co se v textu dočtete:

  • Proč je lex Schwarzenberg protiústavní. Proč se na něj soudy stále odkazují a co s tím chtějí dělat politici. Je možné zákon zrušit?

Tohle téma je tabu

Měl to být celkem běžný rozhovor: Právnička pobočky Lesů ČR v Teplicích Kateřina Slabá souhlasila s tím, že vysvětlí postoj jejího zaměstnavatele k rozsudku v kauze Radejčín, kde se Lesy ČR soudily o několik pozemků s adoptivní vnučkou původního majitele pozemků Alžbětou Pezoldovou.

K setkání Slabá přizvala tiskovou mluvčí Lesů ČR Evu Jouklovou, která přijela až z Hradce Králové. Na místě vyšlo najevo, že ani jedna z dam s rozhovorem na jméno nesouhlasí, měly prý za to že si autorka tohoto textu přijela do Teplic o celé věci „jen popovídat“.

Absurdní situace dobře ilustruje okolnosti pátrání po situaci okolo zákona, který vyvlastnil jedné rodině vše, co kdysi na území někdejšího Československa měla. Navíc za okolností, které odporovaly tehdy platným zákonům. Dědicové původních majitelů se v České republice ani 70 let po smrti hlavní oběti tohoto zákona nedomohli jakékoliv nápravy.

Lex Schwarzenberg stále obklopuje atmosféra jakéhosi “tabu”, což se potvrdilo i při oslovení angažovaných soudů, úřadů státní správy i politiků.

Ve chvíli, kdy se HlídacíPes.org začal ptát na zákon č. 143/1947 Sb., tedy lex Schwarzenberg, do té doby normální komunikace opakovaně „zmrzla”.

Odpovědi na zaslané otázky pak nedorazily vůbec (jako v případě evropské komisařky Věry Jourové) nebo jen v obecné rovině, často vynechávající z odpovědí reakce na „nepříjemné” otázky (případ premiéra Andreje Babiše, ministryně spravedlnosti Marie Benešové i oslovených ústavních soudců).

Z reakcí i tak zřetelně plyne, že všichni dotazovaní tuší, že Lex Schwarzenberg není v pořádku, ale nikdo nemíní převzít jakoukoliv zodpovědnost za jeho případné zrušení, či vůbec otevření debaty na toto téma. Soudci tvrdí, že takové rozhodnutí musí učinit politici, a ti zase, že taková věc je záležitostí justice.

Adolf Schwarzenberg se svou chotí Hildou, princeznou z Lucemburku

Zločinec bez zločinu

„Myslím, že čekají, až zemřu. Pak už nebude nikdo, kdo by ten zákon rozporoval. Adolfu Schwarzenbergovi lex Schwarzenberg a chování tehdejších úřadů prakticky zlomily srdce (zemřel necelé 3 roky po vydání zákona na anginu pectoris pozn. red.),” říká ve vzácném rozhovoru pro média Alžběta Pezoldová, adoptivní vnučka Adolfa Schwarzenberga. Už 30 let bojuje za nápravu křivdy, které se Československo na její rodině dopustilo.

„Hodně pro Československo udělal, věnoval milion korun na opevnění země před Hitlerem, finančně podporoval exilovou vládu v Londýně, vypomáhal zaměstnancům pronásledovaným nacisty… A jediné, jak se mu vláda odvděčila, bylo, že proti němu vydali zákon, jako proti nějakému zločinci, jímž absolutně nebyl. Nikdo nám dodnes nevysvětlil, čím se naše rodina provinila, že s ní stát takto zacházel a zachází. Nikdo se s námi nebaví, ani tehdy, ani dnes,” dodává pro HlídacíPes.org.

Oslovili jsme i historiky, právníky a odborníky na ústavní právo, aby řekli, zda je lex Schwarzenberg stále součástí platného právního řádu a pokud ano, jak je taková věc možná. Lex Schwarzenberg je stále publikovaný ve sbírce zákonů jako platný od srpna 1947. Alžběta Pezoldová žádala Ústavní soud, aby zákon zrušil, ale nikdy se tak nestalo.

 „Lex Schwarzenberg je takový zombie. Živý a mrtvý současně. Mrtvý je v tom, že v období, kdy byl schválen, tedy v roce 1947, byl v zásadě naplněn. Ale živý je v tom, že vytvořil nějaké majetkoprávní poměry, které dodnes přetrvávají a jsou minimálně pro ty původní vlastníky nespravedlivé,” popisuje své vnímání kontroverzního zákona soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimka.

Podle některých právních výkladů pozbyl lex Schwarzenberg účinnosti s novou Listinou základních práv a svobod po pádu komunismu, nikdy ale nebyl revidován nebo zrušen. A jakkoliv současné soudy popírají, že by podle lex Schwarzenberg soudily, dokola se na něj odvolávají v živých soudních sporech.

Ilustruje to i výše zmíněný soudní spor o pozemky v Radejčíně. U něj se na chvíli zastavíme.

Kauza Radejčín

Jeho jádrem byl argument Alžběty Pezoldové, že inkriminované pozemky nebyly v zemských deskách nikdy převedeny na stát, což byla povinnost, kterou podle Pezoldové doslovně zmiňoval i samotný lex Schwarzenberg v paragrafu č. 4.

Pozemky v Radejčíně zkonfiskoval v roce 1940 nacistický režim a v roce 1945 na ně byla uvalena národní správa podle Benešových dekretů. Ty ale v případě Adolfa Schwarzenberga nemohly být uplatněny. Schwarzenberg se proti českému státu nijak neprovinil, prokazatelně nebyl kolaborant.

Proti konfiskaci majetku na základě Benešových dekretů podal Adolf Schwarzenberg prostřednictvím svého právního zástupce odvolání, o kterém ale nebylo nikdy rozhodnuto.

Toto konfiskační řízení dle dekretu č. 12/1945 z října 1945 se pokusil v únoru 1948 zrušit Zemský národní výbor v Praze. Ten sice pak v červnu 1948 zrušil národní správu nad majetkem Schwarzenbergů, pozemky ale byly předány do správy Československým státním lesům.


Zprávu Zemského národního výboru
o zrušení národní správy na majetek Adolfa Schwarzenberga
z června 1948 najdete zde.


Podle Alžběty Pezoldové tak byl posledním legálním a v zemských deskách zapsaným vlastníkem pozemků Adolf Schwarzenberg. Tím pádem by se podle ní a jejího právního týmu na ně měla vztahovat restituční práva.

Lesy ČR, ale argumentovaly tím, že tzv. intabulace, tedy zápis majitele v zemských deskách, není nutný, protože pozemky získal stát právě prostřednictvím lex Schwarzenberg. Mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová zaslala po řadě týdnů bez reakce a několika urgencích následující odpověď:

„Podle práva náleží majetky po Adolfu Schwarzenbergovi státu. To potvrdil odvolací, dovolací i ústavní soud. Tato rozhodnutí respektujeme. Vyjádření soudce nechceme komentovat, podstatná jsou rozhodnutí soudů všech stupňů, která potvrdila vlastnictví státu. Soudní spor pravomocně skončil.”

Soudce Okresního soudu v Ústí na Labem Viktor Vaške výsledek rozsudku odůvodnil tak, že podle lex Schwarzenberg přešly pozemky jakožto zemědělský a lesní majetek na zemi Českou a je prý výrazem „ustálené soudní praxe”, že se takto restituční nároky Alžběty Pezoldové posuzují.

Soudce Viktor Vaške restituční požadavek A. Pezoldové zamítl. Do rozsudku ale napsal:„ Není nejmenších pochybností, že zákon č.143/1947 Sb. byl prachsprostou krádeží, která nemá v našich právních dějinách obdoby.”

Soudce: Byla to krádež

„Není nejmenších pochybností, že zákon č. 143/1947 Sb. byl prachsprostou krádeží, která nemá v našich právních dějinách obdoby,” napsal nicméně tentýž soudce Viktor Vaške do rozsudku a pro HlídacíPes.org v rozhovoru popsal dilema, které v souvislosti s výsledným rozhodnutím řešil:

„Skutečně vzniklo dilema mezi dvěma rovinami toho případu. A to rovinou právní a rovinou morální. Na jedné straně je evidentní, že hlubocké větvi rodiny Schwarzenbergů byl majetek odňat v podstatě bezdůvodně, a navíc bez náhrady. V rovině morální se jim stala křivda. Na druhou stranu je tam ale rovina právní, kdy má stát právo určit, které křivdy, jichž se v minulosti sám dopustil, odškodní a které nikoliv.“

Soudce Vaške se ve svém rozhodnutí odvolává na předchozí usnesení Ústavního soudu z roku 1994 a 97 (zn. IV.ÚS 129/94 a I. ÚS 206/97), které svorně uvedly, že k přechodu majetku hlubocké větve Schwarzenbergů došlo ex lege – tedy účinností zákona č.143/1947 Sb.

Stejně posléze argumentoval v odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ústavní soudce Vojtěch Šimíček, který pro HlídacíPes.org uvedl:

„Účelem restitučních zákonů nebylo – a ani nemohlo být – odstranění všech historických křivd. Za situace, kdy uvedená majetková křivda nespadá do tzv. rozhodného období pro účely žádného z restitučních zákonů, proto soudy – a to ani Ústavní soud – nemohou aktivisticky nahrazovat vůli zákonodárce a rozsah restitucí svévolně rozšiřovat.”

Na dotaz HlídacíPes.org, zda tedy Ústavní soud rozhodoval v posouzení žádosti paní Pezoldové podle lex Schwarzenberg, odpověděl, že nikoliv.

„Vzniká tu absurdní situace, kdy Ústavní soud opakovaně zamítl naši ústavní stížnost s odkazem na lex Schwarzenberg, ale zároveň se tváří, že lex Schwarzenberg je mrtvý zákon,” kritizuje takový postup Jan Havlíček, advokát zastupující Alžbětu Pezoldovou.

Přehlížené důkazy

Poukazuje na dokumenty, které podle něj Ústavní soud opakovaně ignoroval – jako například stanovisko soudce Ústavního soudu profesora Vladimíra Čermáka z roku 1997, ze kterého vyplývá intabulační princip, nebo informace Správy pro věci majetkové a devizové pro Federální ministerstvo financí z roku 1981, ze které plyne, že veškerý majetek A. Schwarzenberga byl zkonfiskován podle Benešových dekretů, a tudíž nemohl být zkonfiskován znovu v rámci lex Schwarzenberg.

Podle této zprávy byl zákonem č. 143/1947 Sb pouze převeden již dříve konfiskovaný majetek A. Schwarzenberga, což ovšem znovu vyžaduje intabulaci vlastnického práva k různým částem majetku.

„Z doložených dokumentů vyplývá, že velká část schwarzenberského majetku byla přepsána nejdříve v druhé polovině roku 1948, tudíž by se na něj měly vztahovat restituční nároky, ale soudy tyto dokumenty, domnívám se záměrně, přehlížejí,” stěžuje si na přístup justice advokát Havlíček.

„Odvolávají se dokola na jediné, a dle mého názoru vadné, rozhodnutí Ústavního soudu z roku 1995 (zn. IV.ÚS 129/94), které tvrdí, že došlo ke ztrátě vlastnického práva k majetku dnem vyhlášení zákona č. 143/1947 Sb. Přitom i v samotném Lex Schwarzenberg je v paragrafu č. 4 nařízena povinnost vkladu vlastnického práva a stejně tak dokument z 3. června 1948 vydaný Prozatímním podnikovým ředitelstvím v Českých Budějovicích jasně hovoří o nutnosti zápisu vlastnického práva k majetku hlubocké větve,” vysvětluje své zklamání z přístupu soudů Jan Havlíček.

Dodává, že první zmínka o tzv. ex lege efektu s okamžitou platností, kterým své zamítavé rozsudky zdůvodňují prakticky všechny soudní instance, včetně Ústavního soudu, se objevila poprvé až v roce 1994 v Rozhodnutí pozemkového úřadu v Českých Budějovicích.

Což nebude náhoda, jak naznačují další podivné okolnosti případu zasahující do budování kapitalismu v Česku po roce 1989.

Jihočeští „kmotři“ zasahují

Pod rozhodnutím pozemkového úřadu je podepsaná někdejší ředitelka Okresního pozemkového úřadu Renata Frelichová. Ta je manželkou jistého Pavla Frelicha, jednoho z nejbližších spolupracovníků Pavla Dlouhého, přezdívaného hlubocký kníže, který zprivatizoval velkou část bývalých schwarzenberských majetků v obci Hluboká nad Vltavou.

„Sám starosta Hluboké nad Vltavou Tomáš Jirsa přiznal v článku Nárok na nejrozsáhlejší restituci v Čechách, který vyšel v roce 1995 v časopise Státní správa a samospráva, že ve chvíli, kdy má matka uplatnila v roce 1993 nárok na restituci, udělala tím čáru přes rozpočet už rozjetým privatizačním plánům,” vysvětluje syn Alžběty Pezoldové Adam Pezold.

„Po hlubším prostudování vzniklé situace není divu, že řada vysoce postavených politiků znervózněla,” říká v článku Tomáš Jirsa a popisuje, že kvůli podanému restitučnímu nároku A. Pezoldové byly zastaveny převody nemovitostí i registrace akciových společností, jež vznikaly z bývalých schwarzenberských podniků.

„Aby ten majetek nemusel být vrácen, vymysleli onen ex lege efekt s okamžitou platností, který tvrdí, že majetek rodu Schwarzenbergů přechází na Českou zemi ke dni účinnosti zákona č. 143/1947 Sb,” komentuje zamítavé rozhodnutí Pozemkového úřadu ohledně “nepříjemného” nároku na restituci A. Pezoldové advokát Havlíček.

Jednou z prvních zprivatizovaných budov, poté, co byl restituční nárok Pezoldů zamítnut, byla někdejší správní budova zámku Hluboká, dnešní hotel Štekl. Vlastní ho společnost propojená se známým pražským „kmotrem“ Tomášem Hrdličkou a dříve také s podnikatelem a lobbistou Romanem Janouškem.

Pozdě na nápravu

Děkan Právnické fakulty UK v Praze a profesor právních dějin Jan Kuklík vnímá celý případ lex Schwarzenberg jako velmi komplikovaný, protože různé části majetku měly různý osud:

„Část toho majetku podlehla konfiskaci, protože byl pokládán za nepřátelský majetek a po roce 1945 se s ním nakládalo různě. Lex Schwarzenberg měl tento problém odstranit, ale ve své největší části byl aplikován až po roce 1948. Nicméně bylo to chápáno tak, že majetek je už jakože formálně zapsaný na zemi Českou. Pak v roce 1949 bylo jasné, že ten majetek, ať byl v jakékoliv pozici, přejde na stát, protože země Česká byla správní reformou zrušena a veškerý majetek zemský a i ten obecný přešel na stát.”

Podle profesora Kuklíka platnost zákona nesnižuje ani fakt, že se nenaplnil paragraf číslo 5, tedy neposkytl dosavadním vlastníkům majetku přislíbený důchod. Na změny ohledně konfiskace schwarzenberského majetku je podle něj už pozdě.

„Z mého pohledu tu věc diskutujeme příliš pozdě. Řada těch otázek měla být vyřešena v průběhu 90. let, kdy mohla být větší politická vůle se jimi zabývat. Například poukázat na účinky opatření, která byla přijata ještě před Únorem, ale reálně provedena až po únoru 1948. Měla být provedena nějaká širší historická analýza, kterou jsme ve skutečnosti udělali až ex post,“ argumentuje Jan Kuklík.

Vůle ke spravedlnosti

Podle zdroje blízkému Ústavnímu soudu, který si nepřál být jmenován, ale HlídacíPes.org jeho identitu zná, atmosféra na Ústavním soudu na začátku 90. let, kdy se o restitučním nároku Pezoldů rozhodovalo poprvé, nebyla nakloněna pozitivnímu posouzení jejich žádosti.

„Vládla tam velká neochota. Bylo pak přijaté stanovisko, že se restituce v žádném případě nebudou vydávat mimo prostor vymezený restitučními zákony. Jinak se ÚS choval k restituentům velmi vstřícně, ale v tomto případě, kdy se v roce 1994 rozhodovalo o nároku A. Pezoldové na majetek po jejím dědovi, se toho soudkyně zpravodajka asi bála. Možná, kdyby to soudil někdo jiný, dopadlo to jinak,” uvádí zdroj obeznámený s tehdejší realitou na ÚS.

Děkan PF UK Jan Kuklík na dotaz, zda je možné, že se ÚS nechal v devadesátých letech ovlivňovat politiky, odpověděl, že téma je to citlivé a složité: „Otázka restitucí je ekonomicko-politické rozhodnutí. Pokud by se jako hranice pro restituce stanovil rok 1945, pak by privatizace probíhala víceméně jako restituce. ÚS v tom sehrál velice důležitou roli. Víme, co ve společnosti způsobilo například otevření církevních restitucí.”

To, že se soudci nechtějí odchýlit od rozhodnutí ÚS z roku 1995 (IV.ÚS 129/94, ale vyšlo v roce 1995 – pozn.red.), přiznal HlídacímuPsu.org v rozhovoru nepřímo i soudce v kauze Radejčín, Viktor Vaške.

„Osobně jsem v téhle kauze dlouho rozmýšlel, jestli řeknu, že to opravdu není možné, že se s tím musí něco stát a že učiním jakési morální gesto a pozemky Pezoldům vydám. Jako soudci jsme ale podle ústavy vázáni vykonatelnými rozhodnutími Ústavního soudu. Ta mají v podstatě sílu zákona. Takže jako soudci nemůžeme rozhodovat jenom podle morálky či vlastního svědomí, ale také podle zákona,” uvedl Viktor Vaške, který se případu Radejčín věnoval s očividnou pečlivostí.

Soudy proti ústavě

Jeho stanovisko v tomto ohledu ale rozporuje bývalá místopředsedkyně ústavního soudu Eliška Wagnerová, která jako ústavní soudkyně potvrdila v roce 2009 nárok A. Pezoldové na navrácení rodinné hrobky v Domaníně u Třeboně.

Tu nakonec, jako jedinou část ze zkonfiskovaného majetku A. Schwarzenberga, stát rodině vrátil. Podle Wagnerové není pravda, že by rozhodnutí ÚS z roku 1995 bylo pro soudce zavazující: „Usnesení ÚS z roku 1995 (IV.ÚS 129/94) není nález, je to usnesení, a ta nemají obecnou závaznost a netvoří překážku věci rozhodnuté. Nálezy jsou podle ústavy závazné pro všechny orgány a osoby, ale v případě usnesení to tak není. To znamená, že se o tom zákonu může samozřejmě rozhodovat znovu,” uvedla pro HlídacíPes.org Eliška Wagnerová.

Podle ní je nepřijatelné, aby v civilizovaném právním státě, za který se Česká republika považuje, existoval zákon jako lex Schwarzenberg.

„Tento zákon je v rozporu s novými hodnotami, které si osvojila Česká republika a tudíž měl být prohlášen za neplatný. On zrušen nebyl a faktem je, že účinným je, protože se podle něj stále soudí,“ říká Eliška Wagnerová.

K revizi současného přístupu orgánů České republiky ke kontroverznímu zákonu se přiklání i proděkan Maxim Tomoszek z katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který se vyvlastňovacím zákonem č.143/1947 Sb podrobně zabýval:

„Interpretační přístup dosud zastávaný orgány České republiky založený na tom, že všechny účinky zákona č. 143/1947 Sb. nastaly jen a právě v okamžiku jeho účinnosti s dopadem na celý majetek rodu Schwarzenbergů nacházející se v Československé republice, je protiústavní, protože je v rozporu s objektivními historickými skutečnostmi, porušuje princip rovnosti i principy demokratického právního státu,“ tvrdí Tomoszek.

Alžběta Pezoldová sice po Ústavním soudu požadovala posouzení protiústavnosti zákona č. 143/1947 Sb. Žádný soudce jí v tom ale nevyhověl:

„Soudy odmítají posouzení protiústavnosti toho zákona, protože se snaží zabránit navrácení majetku, který mé rodině ukradli nacisté. Článek 95 ústavy nařizuje ústavnímu soudu, aby protiústavní zákony rušil, ale v našem případě soudci tuto povinnost ignorují. My nežádáme o nějaké zvláštní zacházení či výjimky, protože naše důkazy dokazují, že máme nárok na navrácení našeho majetku podle platných restitučních předpisů (včetně dodržení lhůty 25. února 1948). Náš případ ale ukazuje, že v České republice si nejsou všichni před zákonem rovni,” komentuje situaci Adam Pezold.

Alžběta Pezoldová a Adam Pezold na zámku Hluboká nad Vltavou, bývalém sídle Adolfa Schwarzenberga.

 Politici i soudy si myjí ruce

 Podle soudce Viktora Vaškeho není na justici, aby situaci s lex Schwarzenberg řešila:

„Domnívám se, že je to opravdu záležitost politická. Je na zákonodárcích, aby rozhodli, zda tuto křivdu odškodní, napraví nebo zmírní. S tím, že osobně si myslím, že důvod pro to samozřejmě je naprosto evidentní,” říká soudce kauzy Radejčín.

Jenže podobně jako by justice ráda nechala zodpovědnost za vyřešení kontroverzního zákona na politicích, ti mají k věci obdobný přístup, jen obráceně.

Ministerstvo spravedlnosti na dotaz HlídacíPes.org, jak je možné, že soudy v živých kauzách odkazují na zákon, který je v rozporu se současnou ústavou a proč případně stát tento zákon nereviduje či nezruší, odpovědělo:

„Ministerstvu spravedlnosti nepřísluší posuzovat soulad zákonů s Ústavou, soudce je vázán při svém rozhodování zákonem, a v případě, že má pochybnosti o jeho souladu s Ústavou, může se obrátit na Ústavní soud,” napsal tiskový mluvčí ministerstva Vladimír Řepka.

Na otázku, zda by ministryně Benešová jako politička souhlasila se zrušením lex Schwarzenberg, už odpověď nepřišla.

Neodpověděl na ni ani premiér Andrej Babiš. Mluvčí Úřadu vlády Jana Adamcová zaslala v odpovědi na všechny otázky zcela identickou odpověď jako mluvčí spravedlnosti Řepka.

 Z bludného kruhu

Podle Maxima Tomoszeka z katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Palackého je cesta z  protiústavní situace taková, že soudy opustí paušalizující postup, který doposud k žalobám Alžběty Pezoldové dodržovaly, a začnou posuzovat relevantní dokumenty v kontextu každé žaloby zvlášť.

„K odstranění takto vymezené protiústavnosti je nutné, aby orgány České republiky upustily od výše uvedeného nepřípustně paušalizujícího výkladu a v jednotlivých konkrétních případech zkoumaly, kdy a jakým postupem byl v minulosti aplikován zákon č. 143/1947 Sb., a tedy zda ve vztahu ke konkrétním součástem majetku rodu Schwarzenbergů nedošlo k jeho odnětí v rozhodném období dle restitučních zákonů, tedy mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990.”

To se podle Adama Pezolda stalo v několika málo případech, naposledy v roce 2010, kdy Pozemkový úřad řešil nárok na restituci několika domů v Praze, nikoliv s odkazem na lex Schwarzenberg, ale v souvislostí s konfiskací majetku podle Benešových dekretů, která byla neoprávněná.


Celý dopis A. Schwarzenberga prezidentu Edvardu Benešovi
z května 1947 najdete zde.


„Soud ale v tomto případě zase našel důvod, že má matka není oprávněnou osobou v restituci po A. Schwarzenbergovi. Což je absurdní situace, vzhledem k tomu, že například v rozsudku Radejčín, ale nejen v něm, soudce jasně uznává, že je oprávněnou osobou a nárok na restituci uplatňovat může,” říká Pezold.

Adolf Schwarzenberg a Edvard Beneš, Český Krumlov 1937

Alžběta Pezoldová uzavírá, že z její strany platí i po 75 letech stejná prosba, kterou psal Adolf Schwarzenberg v květnu 1947 svému příteli a tehdejšímu prezidentovi Edvardovi Benešovi:

„Nestěžuji si, jen upozporňuji, neprosím o milost, nýbrž žádám jen spravedlnost podle dosud platného právního řádu. Všeobecně uznávané zásady demokracie a rovnosti nepřipouštějí, ba přímo vylučují, aby zvláštním zákonem o vyvlastnění byla postižena pouze jedna osoba nebo jedna rodina, která se ničím proti státu neprovinila, nýbrž naopak má I určité zásluhy o národ, stát a národní hospodářství, aby bylo jednotlivci vlastnit nemovitosti a provozovati výdělečnou činnost, zejména, když I cesta k ústavnímu soudu o přezkoumání, zda takový zákon neodporuje ústavě , jest jemu velmi ztížena, ne-li vůbec znemožněna,” psal A. Schwarzenberg Benešovi.

Na svůj dopis nikdy nedostal odpověď.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

47 komentářů

  1. liberal shark napsal:

    Není se čemu divit. Náš ústavní soud celkem běžně aprobuje protiústavní zákony – například omezení (de-facto zrušení) domovní svobody, bankovního tajemství, listovního tajemství, lékařského tajemství a dalších základních občanských práv. Obecné soudy běžně netrestají závažné protiprávní jednání policistů a dalších úředních osob a nikdo se nad tím nepozastavuje. A tato justice má drzost nazývat se nezávislou a žádat ještě větší „autonomii“. Mimochodem – odkdy má soudce právo řídit se nějakými politickými úvahami ? Soudce je povinen soudit podle platných zákonů a dobrých mravů, ničeho jiného. Právě proto má tak velikou míru nezávislosti a beztrestnosti.

    • hokin napsal:

      Nebylo to zabavení majetku za pracovní tábor Lety který byl na jeho přání vybudován ze kterého se stal koncentrák.

    • petrph napsal:

      Ale no právě – jak jste sám napsal „…Soudce je povinen soudit podle platných zákonů a dobrých mravů, ničeho jiného“..
      Jenomže a to je dosti podstatná soudní zásada, on musí soudit ten který čin právě a jen dle zákonů platných ke dni kdy k němu došlo. Ergo tedy i konfiskaci majetku Schwarzenbergů musí soudit jen a čistě dle onoho zákona „lex Schwarzenberg“, který v té době platil.. A soud se nemůže v rozsudku sám od sebe rozhodovat že „podle jeho mínění“ ten který zákon neplatí, to už je totiž ono zasahování do politiky..

    • veka napsal:

      soudce soudí podle platných zákonů, jejichž platnost odhlasovalo 200 neumětelů, kterým jsou tyto zákony naprosto lhostejné

      • liberal shark napsal:

        Nemůžete popírat axiom. V demokratickém právním státě přijímá zákony parlament nebo přímo občané v referendu.

  2. Weber napsal:

    Výborný článek o tom, jak může vypadat chápání spravedlnosti a práva po česku bez ohledu na plynoucí čas. Z článku se dají vypíchnout některé perly, které se v článku nacházejí, coby argumentace (opora) účinkujících komiků – právníků a úředníků. Tyto perly jako – právo/spravedlnost je nutno chápat jako podmíněné politickou vůlí ( politiků, či lidu?), – majetek pokládaný za nepřátelský ( patří někomu jinému , tedy nepřátelský musí být), – chápání a výklad práva ÚS v čase plynoucím je podmíněný soudci účinkujícími na ÚS (jejich lidskými vlastnostmi). Také chaos ve výkladu práva a spravedlnosti i největšími kapacitami právního „nebe“ v průběhu času je hodný zřetele. Bezpochyby tento svérázný „bordel“ trvá dodnes nejen v právní rovině, ale i politickém nazírání na společnost, jako na základní útvar státu. Z článku se dá vydedukovat zase nějaká všivárna státu nejen kdysi bolševického, ale i dnešního a kdy se bude za tuto všivárnu platit zatím známo není, ale dle rčení „na každé prase se řezník najde“ uvidíme. Myslím, že takové ty případy ať tento konkrétní, či podobně zasukované nám, jako státu ( a občanům) ke cti neslouží.

    • Už dost napsal:

      Malý úvod k „mravnímu“ hledisku: Dnes se mylně vykládá, že co bylo nekomunistické, bylo nutně demokratické. V případě Tomáše Bati to tak bylo, v případě šlechtických rodů nikoliv.
      Hlavní ale je, že jednou bylo řečeno kde je hranice restitucí, tak ať tam proboha zůstane. Další „nápravy“ by jen dělaly ještě větší bordel.
      Za chvíli bychom kromě Lex Schwarzenberg mohli také začít uvažovat o rušení „Lex Josef II.“ protože zrušením nevolnictví přece také leckdo přišel k veliké újmě a měl by dostat odškodnění.
      Prostě šlus, už toho nechme. V historii už došlo k více újmám, co taková pozemková reforma? Ať se šlechtici postaví na startovní čáru jako každý jiný a nesnaží se nárokovat si něco, co jejich předkové před stovkami let získali způsobem, který by dnes rozhodně před soudem neobstál a zneužívali to způsobem, za který by podle dnešních zákonů dodnes seděli v kriminále.

      • FrankH napsal:

        Naprostý souhlas.
        Byla stanovena jasná hranice, kam až se v restitucích půjde a dále už nikoliv.
        Že „restituentka“ tuto skutečnost nechce respektovat, je její rozhodnutí, ale i její problém.
        No a že právník, který ji zastupuje pouze opakuje její „argumenty“ je evidentní … je za to (dobře) zaplacený a koneckonců jemu může být lhostejné, jak celá věc dopadne. Ve smyslu čím více úkonů, tím lépe pro něj.
        A když už to vypadá tak, že s tím u soudů nelze nic udělat (zvrátit výsledek), pak nastoupí novináři s článkem, který má za úkol manipulovat veřejným míněním.
        Doporučuji všem, používejte mozek … a nenechte sebou manipulovat.

  3. Dušan napsal:

    Smutné to čtení. Protože stále žijeme v Systému džungle, tj. silnější vyhrává.

  4. petrph napsal:

    To je ale opravdu smutné, jestli snad základním principům práva nerozumí ani ti zmínění „. historici, právníci a odborníci na ústavní právo“, kterých se redaktoři HP doptávali na jejich názory..
    Protože, (aspoň to tak ze článku vypadá) nikdo z těch znalců práva nedokázal jim vysvětlit principy právní retroaktivity.
    Musel by jim totiž říct i že „..právní retroaktivita je pokládána za nepřípustnou legislativní techniku, neboť je v rozporu s požadavkem legitimního očekávání a právní jistoty.“

    Jinak řečeno, rušit zpětně zákony (a rozumějme tedy zpětně ca 70 let), to je něco co je sakra právně nepřípustné, a stát si to může dovolit jen párkrát za století za opravdu, ale opravdu mimořádných okolností. Dejme tomu, když se rušily zákony po nacismu, a nebo, v 90.letech po komunismu. A to )jak zřejmo, z naprosto legitimních důvodů, se kterými souhlasí většina národa).
    Rušit zpětně nějaký zákon, jen proto že se chce nějaký jednotlivec dostat k majetku,…to je cesta spíše východním směrem.

    • Aha... napsal:

      Rušit zpětně nějaký zákon, jen proto že se chce nějaký jednotlivec dostat k majetku,…to je cesta spíše východním směrem
      Aha,tak to je argument…já budu něco vlastnit,stát aby se k tomu dostal tak mi to protiústavně sebere (na moji lidskost,pomoc státu v době ohrožení a výpomoc vládě aby mohla v emigraci fungovat se zřetel nebere ) a když moji potomci ,byť adoptovaní vznesou nárok tak se to bude brát že se chtějí dostat k majetku ??? Ten kdo tohle napíše by si to měl zkusit převést na sebe ,určitě by svůj sprostě ukradený majetek nechtěl zpátky ,to určitě !!! Ale protože Češi mají všeobecně averzi na šlechtu tak to budou ještě schvalovat,přece to byl jeden vykořisťovatel vedle druhého, že se v republice honosíme třeba úchvatnými památkami tak by si měl každý pochybovač uvědomit že kdyby tu nebyla šlechta nebylo by tu nic.A jen tak mimochodem ,naprostá většina těchto potomků to nebere jako majetek ale jako poslání,jenže to spousta lidí ovlivněná televizí a rádiem nikdy nepochopí.

      • petrph napsal:

        OK, pokusím se Vám to vysvětlit..
        Za prvé, „ano, je to tak, smiřte se s tím, že žijete ve státě, ve kterém jsou občané podřízeni rozhodnutím státní správy. Takže i dnes se může stát,, že stát se Vám ten majetek může pokusit sebrat – dejme tomu dle právních ustanovení o veřejném zájmu.. (Ale i řada jiných, třeba vlivem úřední chyby nebo „chyby“).
        Proti tomu se můžete právně a soudně bránit – a to až k Ústavnímu soudu s odkazem na svoje ústavní práva. Ovšem ten ÚS bude v první řadě zkoumat – zda je ten postup státu skutečně v rozporu se zákonem. Protože, ani ÚS není oprávněn rozhodovat v rozporu se zákonem. O tom je totiž právě ono rozdělení moci ve státě..
        Btw , s tím souvisí i časové lhůty, dokdy se proti nezákonnému postupu úřadu můžete bránit – a ty rozhodně nejsou v desetiletích :)))

        Druhá možnost je, že by Ústavní soud rozhodl o tom, že ten který zákon je protiústavní a zrušil ho. Jenomže toto nemůže US iniciovat sám, ale až po obdržení návrhu na zrušení zákona. Celkově je to mnohem složitější postup navíc ještě komplikovaný výše zmíněnou právní retroaktivitou. Pokud už ÚS ruší zákon, tak obvykle budoucna a nikoliv zpětně.
        Tudíž šance že by právě ÚS zrušil zpětně zákon z roku 1947 aby se právě a jen knížeti Schwarzenbergovi vrátil jeho majetek u nás, je prakticky nulová. Jak jste doufám zaznamenal mnohá prohlášení , nebude to Ústavní soud, kdo by prolomil onu známou hranicí vracení zkonfiskovaného majetku „protože totalita“ před únor 1948.

      • Už dost! napsal:

        Cože, kdyby tu nebyla šlechta, nebylo by tu nic? Co to je za nesmysl?!?! Šlechtici nebyli žádní Edisoni nebo Gatesové, kteří by majetků dosáhli vlastní píli nebo brilantními nápady. S majetkem měli i moc, kterou uplatňovali nad poddanými, přikazovali jim pracovat pro ně zadarmo, upírali jim právo volby od stěhování nebo třeba o tom že mouku si směli mlít jen v panském mlýně!
        Uvědomujete si, že ústava, která dává práva všem stejně, byla tím, proti čemu šlechta úporně bojovala a právě díky šlechtě byl u nás poddanský stav zrušen jen pár desítek let před Ruskem, zato však celá staletí po Anglii? Porovnejte si jak na tom byli obyvatelé Rakouska-Uherska v 19. století, v porovnání s Angličany, kteří zavedli konstituční monarchii 160 let před nimi!!!
        Připadá mi jako opovážlivá drzost, že ti, kteří rovná práva odpírali všem ostatním po celá staletí, se nyní těchto rovných práv dovolávají proto, aby se dostali k majetkům které získali jen proto, že zneužívali svou moc nad životy poddaných!
        Přečtěte si něco o tom, jak vrchnost dusila české poddanské stavy, jak sedláci v čechách byli zoufalí z toho jak museli svůj čas i sílu věnovat práci pro panstvo! To jsou skuteční tvůrci těch zámků které tak opěvujete. Byli mezi nimi lidé mnohem schopnější než nějací šlechtici, ale díky svému nižšímu stavu nikdy nedostali příležitost se prosadit – na rozdíl od zmiňované Anglie, kde zrušení roboty a svoboda pro lid přinesla takový rozmach, že z Rakouska se stal jen „nemocný muž“. No a to ani nebudu mluvit o Americe – tam už vůbec nepřipadalo v úvahu, že by si někdo z nějakých historických nebo majetkových důvodů osoboval právo někomu něco zakazovat nebo přikazovat. Každý kdo měl odvahu, chuť do práce a schopnosti, měl úplně stejnou šanci jako šlechtický floutek – a hlavně díky tomu jsou dnes USA nejsilnější ekonomikou světa, jen díky tomu, že tam neexistuje nějaké zatížení „starými rody“ s jejich majetky, které s nimi nic nedělají, jen na nich sedí, skoro nic neprodukují a počet lidí, které zaměstnávají, nestojí za řeč.
        Nadáváte tady na Čechy že nemají rádi šlechtice – Američané ale na šlechtice pohlížejí s despektem, spíš jako nějakou kuriozitu, šašky, kteří se producírovali v krajkách a chlubili se majetky, o něž se nijak nezasloužili a nic zásadního díky nim nedokázali. A když se já jako Čech podívám na Ameriku, napadá mě, že kdyby šlechta a všechny její majetky byly zabaveny před třemisty lety a kdyby tehdy vznikla také ústava a všichni měli stejné příležitosti… mohli jsme být Americe také mnohem blíž ekonomicky – všichni, ne jen pár kašparů co se soudí o zámky s nimiž si stejně nevědí co počít a o lesy, kvůli kterým pak budou jen natahovat dlaň pro dotace od státu.

    • FrankH napsal:

      Souhlas.
      Možná bychom se pak dostali až k Bílé Hoře …. anebo i dále … třeba až ke kněžně Libuši.
      Je však evidentní, že u některých jedinců touha po majetku až tak silná, že to budou zkoušet donekonečna s použitím všech možných i nemožných prostředků. Prostě v duchu hesla – buď to vyjde nebo ne.

  5. Petr Kaminsky napsal:

    1) Je jasne, proc od toho davaji vsichni ruce pryc. Zruseni tohoto zakona je ukol pro politiky. Jenze ti se ridi naladou (pruzkumy) ve spolecnosti. Po 40 letech vymyvani mozku bolsevickou propagandou je tady stale zakorenena „tridni“ nenavist ke slechte/aristokracii. Takze kdo bude ten odvazny? 2) Jak se rika – pro dobrotu na zebrotu. Benes se zkratka projevil jako bezskrupulozni karierista, ktery se klidne sprahne i s dablem (komunisty). Takze krome zruseni Lex Schwarzenberg navrhuji zrusit jeste Lex Benes.

    • PavelN napsal:

      Jako ze zruseni Benedovych dekretu? A proc? Chcete navrat pohrobku Henleina? A jeste se jim jednou, dle Havla, omluvit? A co jim rovnou vyplatit odskodne? Sice kvuli nim umrelo 360 000 obcanu CSR, ale ti chudaci Nemci za to nemohli. Oni volili nacisty z 85%, ale pak po prohrane valce zmenili nazor, ze? A co kdyby nejdrive vyplatili odskodne, za to vse co udelali? A co nikdy nevyplatili. A vite, ty dekrety probehly vsude. Polsko, Madarsko. Bylo to to rozhodnuti vitezu valky. Tim to je uzavrene. Nebo ze by se rovnou upravili dejiny o prubehu a vysledku valky? Vsimate si, jak se o Nemecku a udalostech pred valkou NEMLUVI? To je jen nahoda, ze…

      • Myslím, že v článku bylo vcelku jednoznačně uváděno, že pan Schwarzenberg nebyl žádný Henleinově, nýbrž právě naopak!!!!!

        • FrankH napsal:

          … toto nikdo nezpochybňuje.
          V dané věci to však není relevantní argument.
          Důležité totiž je, že byla stanovena zcela jasná hranice, kam až lze v restitucích zajít a dále už nikoliv.
          A že „restituentka“ tento fakt nechce respektovat a jedná v duchu hesla – buď to vyjde nebo ne, je jen její rozhodnutí, ale i její problém.
          A když už jí to nevyšlo u soudů, tak zkouší novináře a snaží se článkem manipulovat veřejné mínění ve svůj prospěch.

        • petrph napsal:

          Co myslíte, a kdyby se tedy zrušily poválečné Benešovy dekrety, můžete mi říct na základě jakého argumentu by jste pak mohl právně odmítnout vrátit majetek třeba Henleinovým potomkům? Je Vám doufám, že bez toho platného právního předpisu by argument „ale on to byl fašista, který vraždil české lidi“, neměl žádnou právní podstatu a museli by jsme solit i jim?

      • Aha... napsal:

        Tak tohle je odpověď k tématu ,doporučuji si celý článek přečíst pomalu a myslet u toho ,ne jen vytrhnout z kontextu zmínku o Benešových dekretech.Lex Schwarzenberg rozhodně není uzavřená záležitost ,je to pěkné svinstvo které by se mělo vyřešit a stát se omluvit.

        • FrankH napsal:

          Máte jistě bohulibý úmysl.
          Zkuste přesvědčit většinu v PS Parlamentu ČR, aby toto prosadila do zákona.

      • Cwfort napsal:

        Obětí z ČSR nebylo 360 000, ale cca 122 000, a to včetně 73 000 obětí židovského holokaustu a 6 000 obětí holokaustu cikánského. Odškodné vyplaceno bylo, samozřejmě po odečtu toho, co čsl. stát ukradl bez náhrady německy mluvícím občanům.
        Přečtěte si to po sobě jednou, třeba vám dojde zrůdnost vašich úvah – opravdu považujte za ospravedlnitelné trestat někoho za to, jak volil v tajné volbě? Opravdu?
        Ale hlavně, původní článek je o něčem úplně jiném, co s dekrety nemá nic společného. Je o čistokrevné krádeži rozsáhlého majetku, zaštítěné zákonem.

        • Drzost nacistických pohrobků napsal:

          Počet obětí nacistické okupace je dobře dokumentován a jeho zmenšování pohrobky nacistů je drzou nehorázností.
          Správně mělo být německé obyvatelstvo (= všichni, kteří přijali německé občanství) souzeno za velezradu v době války, čili automaticky k trestu smrti a propadnutí majetku. Měli by děkovat za humánní odsun.

    • Weber napsal:

      Z příběhu popsaného v článku vyplývá jasné zneužití jednak tzv. Benešových dekretů i speciálu t.j. zákona č. 143/1947 Sb. k odcizení majetku jedné rodině v článku jmenované a i když se v tomto případě snaží všelijací hodnostáři státu (i justice) dodnes svou roli v tomto nechutném příběhu ukrývat za vůli ( nevůli) lidu a okolností doby, tak je zjevné, že účelovostí jednání činovníků státu se jedná o podvod za účelem někoho okrást o majetek. Hlavním motivem jednání byla a je nepochybně závist, jako národní vlastnost. Myslím, že takovéto zločiny státu by měly být nepromlčitelné, zrovna jako válečné zločiny. A to bez toho, že dnešní pohled veřejnosti a politiků na podvodné jednání, zlodějny a pod. je hodně liberální.

      • petrph napsal:

        Víte, já bych si dovolil oponovat. Jistě, z „..Z příběhu popsaného v článku “ to tak může vyplývat. jenže, když si dohledáme další podrobnosti, tak zjistíme že „.nedošlo ke zneužití Benšových dekretů“, ale k maximálnímu využití Benešových dekretů, protože právě tak a zejména pro tyto účely byly navrženy a uzákoněny.. To že tyto tehdejší zákony (ani jejich využití) neodpovídá dnešním právním ani etickým normám je samozřejmě pravda..
        Jenže o to právě jde, navrhování zákonů je vždycky politikum poplatné době. označovat toto pokaždé zpětně jako „o zločiny státu „, je ohromné riziko, které naopak může tu totalitu zpětně nastolit. To je totiž obvykle to první co totalita udělá, že pozatýká a obžaluje předešlé vládní politiky za státní zločiny proti novým mravům..

    • petrph napsal:

      Ono to (a bohužel) není tak jak tvrdíte. Jak si asi vzpomenete, tak až příliš mnoho politiků po sametu se při nástupu do vládních funkcí označovalo jako „vláda sebevrahů“ aby tím ospravedlnili že rozhodují proti zájmu a dokonce i protestům veřejnosti…(Připomeňme třeba pana Kalouska za vlády ODS, který protlačil jak stamiliardové restituce pro církve, tak třeba navýšení DPH.. Jenomže, pak by ale bylo potřeba aby i při příštích volbách tuto zodpovědnost přijali a řekli – fajn, lidi tohle a nás nechtěi. A nezačali se hned vymlouvat na ruské špiony kvůli kterým prý ty volby prohráli :)))

    • Buch napsal:

      ad 2 :například Benešův dekret č.8/1945 – to je nehorázná “lahůdka”…..

  6. QEntity napsal:

    Z morálního i právního hlediska je to jedno velké svinstvo,

    které však dodneška levicoví pomatenci obdivují, naprosto neschopní elementární úvahy o lidské slušnosti a spravedlnosti….

  7. Všem stejným metrem ? napsal:

    Zajímalo by mne, zda se paní Engelová bude zajímat i okolnostem ohledně vraceni majetků rodiny Havlových.

  8. pepa napsal:

    velice zajímavé velice poučné !!
    Lex Schwarzenberg vadí??? a je to špatně???
    lex babiš nevadí ??? a je to dobře???
    asi záleží na tom , kdo a proč , a hlavně jak to vykládá

    • Pepo, nebuď blbej! napsal:

      Lex Babiš je nálepka, kterou označuje Babišova vlastní propaganda zákon o střetu zájmů, který platí pro všechny politiky.
      Oni se ti (očividně úspěšně) snaží nakecat, že „lex Babiš“ je účelový zákon zaměřený proti jendné osobě, přitom je naprosto obecný a zásadně postihl tucet dalších lidí.
      Naopak „lex Schwarzenberg“ opravdu zákon zaměřený proti jedné konkrétní osobě a jeho rodině byl. Navíc jde o krádež za bílého dne a ne zákon proti korupci…

    • Tady někdo právě ukazuje, jak je pomatený a zmanipulovaný soudruhem Babišem – totiž:
      1) Zákon o střetu zájmů je obecně platnou normou, která se týká všech členů vlády – současných i budoucích, bez ohledu na to, kdo konkrétní dotyčnou funkci právě vykonává. ( Na rozdíl od „lex Schwarzenberg“, který se týká výslovně a výhradně rodiny Schwarzenbergů.)
      2) Pan Schwarzenberg nebyl předsedou (ani členem) vlády. (Na rozdíl od soudruha Babiše.)
      3) Babišovi na základě zákona o střetu zájmů nikdo žádný majetek nesebral (nevyvlastnil), na rozdíl od rodiny Schwarzenbergů. (- Jen se omezuje možnost pro dotyčné firmy vlastněné členem vlády získávat státní dotace nebo státní zakázky – což koneckonců je naprosto logické, aby se zabránilo tomu, že by si členové vlády z titulu svých funkcí „přihrávají“ státní peníze sami sobě, tedy svým vlastním firmám.)

  9. Jsou zde dva aspekty:
    1. jakékoli restituce takto na hranici se mohou snadno zvrhnout v restituování majetku potomkům K. H. Franka neb třeba i R. Heydricha. Čili je to tanec na dost tenkém ledě.
    2. Právo se obecně a v celé euroatlantické civilizaci (čili se to zdaleka netýká jen nás) zvrhlo na ryze formální postupy, rezignující na jakoukoli logiku, morálku, nebo dokonce, nedej pánbu!, spravedlnost. Doby, kdy advokátoval A. Lincoln, který kdysi jednomu ze svých klientů řekl: „Ano, mohl bych vyhrát vaši při, ale pro zjevnou chybu v zákoně bych připravil o jedinou obživu chudou vdovu“ jsou už dávno pryč a dnešní Advokátní komora by s takto jednajícím právníkem pěkně zatočila. A současní (a jistě nejen naši) soudci by zcela jistě obdobně zatočili i s takto rozhodujícím kolegou.

    • petrph napsal:

      Naprostý souhlas s bodem dva. Možná pro další příklad – z asi přibližně stejné historie. Skutečný soudce Lynch se „provinil“ tím, že za mimořádných okolností rozhodl dle zdravého rozumu, dle spravedlnosti leč proti formálnímu znění zákona.
      Leč ale taky za to přijal osobní zodpovědnost, takže později se vzdal své funkci soudce, ale dokonce se těm jím odsouzeným lidem osobně omluvil a ze svého majetku (ještě jednou ze svého) jim vyplatil odškodné..
      Už něco takového by dnešní právníci i soudci považovali za něco pro ně tak nepředstavitelného, že na tu historii raději zapomněli a jménem soudce Lynche radši straší malé děti..
      Podotýkám, jeden z mála kdo tu jeho historii připomenul byl Jerzy Sawicki, jehož kniha popisující velice realisticky moderní západní právo u nás vyšla v roce 1966, potom už snad nikdy…

  10. Lex... napsal:

    Hlavně že Lex Babiš je OK ? Hlídací pes je hlídací pes jen pro někoho a na někoho !!

  11. Dušan napsal:

    Naší společnosti chybí Morálka a to je hlavní příčina našeho Cynismu.

  12. hokin napsal:

    Spíš by bylo dobr kdyby redaktoři napsali ja von Karl k Českému občanstí přišel.Pokud vím soud mu zavrhl udělit pbčanství a Ministr Ruml mu ho udělil.Je to podle zákona?

  13. restituce napsal:

    Soudy se ohybají jakým směrem zrovinka ten silnější vítr vane. To jindy zase pro pána Schwarzenberga české soudy raději soudili rakouským právem nežli českým.

    https://www.novinky.cz/tema/clanek/karel-schwarzenberg-40095637

  14. Jaroslav Zobač napsal:

    Lex Schwarzenberg nemá s komunisty nic společného. Navrhovatelé byli členy národněsocialistické strany – jedna z nich byla Milada Horáková, což je pro mne záruka toho, že je vše v pořádku. Ústavní soud zrušení odmítl a politici od toho zcela logicky dávají ruce pryč, protože je to toxické téma a strana, která by to prosazovala by se vyřadila a nikdo by ji už nevolil. Jednou je to německá šlechta, tak ať jde odkud přišla. Byl by to precedens pro zrušení Benešových dekretů a to by byla národní tragédie.

  15. All napsal:

    Smutné, od te doby byly 2 revoluce a třeba se dalsí blíží. Osobně bych šel s restuticemi klidně až k roku 1620.

    Kteří to ale jsou ? …

    Potomci oné husitské šlechty, která protestovala roku 1415 na sněmu českém proti koncilu kostnickému. Nebo potomci oné katolické šlechty, která u Lipan porazila Tábory a na Bílé hoře husitské sbory české.

    a nebo obou ?

    Můžem s tím souhlasit či protestovat, ale Český stát je suverén na svém území.

  16. Evropan napsal:

    „Vysídlením Němců vznikla atmosféra, ve které bude možné odstranit bez velkého poplachu politického protivníka a zvyknout si na život bez práva a zákona… Když je možné potrestat člověka za to, že patří k určitému národu, pak je později také možné, že bude potrestán za to, že patří k určité společenské třídě nebo k určité politické straně,“ stručně Ferdinand Peroutka charakterizoval situaci po roku 1945.

  17. veka napsal:

    civilisovaný stát, za jaký se považuje třeba Švédsko, by měl vrátit vše, co u nás naloupil v průběhu třicetileté války a odškodnit pozůstalé po zavražděných.

  18. Vraťme se prosím na začátek. Z článku (o „Lex Schwarzenberg“) vyplývá, že i podle řečeného zákona mají dědicové právo na vrácení NĚKTERÝCH částí zkonfiskovaného majetku. Neboli – ať už je či není zákon č. 143/1947 Sb. protiústavní – lze se k jeho USNESENÍ (nikoli závaznému NÁLEZU – viz E. Wagnerová) vrátit -, protože je stále součástí našeho právního řádu a soudy i dnes podle něj rozhodují. Což se neděje, protože otevření případu brání politická NEVŮLE.

  19. vyplacení napsal:

    možná se zajímejte o podmínky vrácení našeho měnového zlata v cca 1971, kdy jsme se souhlasem vlád USA, Francie, Ruska, GB, Rakouska…. vyplatili majetek znárodněný komunisty cca 1948, kteří občané kterých zemí dostali vyplaceno a všechny vlády s tím souhlasily…. proč to tehdy….

  20. jsme ti nehorší?? nebo jako jediní šijeme do sebe, zatímco ostatní zdůrazňují jen své klady?? napsal:

    když už kritizujete ČR…. optejte se vlády USA kde vzala pozemky? část odkoupila od Indiánů (i když za soudek ohnivé vody, za 100 rezavých pušek atd území větší než ČR) a zbytek?…. 2/3 ukradla…. nezaplatila, nevrátila…. víte, ona historie je zajímavá, pokud jí vidíte trošku pod sukni…..

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama