Lesk a bída rekordní zaměstnanosti
1. DÍL SÉRIE TRH PRÁCE V 21. STOLETÍ. Nezaměstnaných je dnes v Česku nejméně v novodobé historii, firmy se tak ve stále větší míře potýkají s nedostatkem pracovní síly. Nepomáhá ani dovoz zahraničních posil, kterých je tu bezprecedentní množství. Jisté zásobárny talentu a energie tu přitom stále jsou, jejich aktivace by si ale vyžádala změny například sociálních pobídek a daní. Podrobnosti diskutovali hlavní ekonomka České bankovní asociace Eva Zamrazilová a ředitel makroekonomických analýz ČSOB Petr Dufek. Jako tradičně nabízíme jejich hlavní teze doplňované o expertní (o)hlasy.
Teze 1:
Aktuální vývoj na českém trhu práce je navzdory některým výzvám pozitivní. Po dvou recesích, které jsme zažili, je fajn, že lidé začínají ekonomický růst pociťovat tím, že mají práci a růst platů začíná zrychlovat – a nejde o průměr, ale medián v jednotlivých odvětvích nebo dokonce profesích. Trh práce, byť vykazuje dle aktuálních statistik i v celoevropském srovnání excelentní výsledky, se přitom ještě nepřehřívá (říká Dufek, podle Zamrazilové k přehřívání dochází). Zažíváme cyklické oživení ekonomiky a zároveň čelíme strukturálním problémům. To znamená, že tu máme zaměstnavatele, kteří nemohou najít nové lidi; a ti mají tři možnosti. Zaprvé, mohou zvýšit motivaci, zvýšit mzdy, což už se děje. Zadruhé, mohou získat zahraniční dělníky. To je dnes velmi oblíbené, v Česku dnes pracuje nejvíce cizinců v historii. A třetí možnost je najít jiný obor nebo formu podnikání, případně přistoupit k automatizaci. Firmám přitom nakonec nezbývá nic jiného, než se vydat poslední zmíněnou cestou.
[alter-eko-discussion thesis=“1″]
Teze 2:
Navzdory rekordně nízké nezaměstnanosti jsou tu (nevyužité) zásobárny lidí. Na jedné straně máme podle Úřadu práce skoro 400.000 nezaměstnaných, na straně druhé je podle statistického úřadu nezaměstnaných, kteří jsou schopni a ochotni během 14 dnů nastoupit do práce, zhruba 180.000. Stručně, máme tu jistý rezervoár v podobě nezaměstnaných; otázkou je jestli jsou tito lidé mitovováni k tomu, aby do práce nastoupili. (Dufek v této souvislosti kritizuje primárně příspěvek na bydlení.) Druhým rezervoárem jsou lidé, kterým by se hodil částečný úvazek. Česko právě v tomto silně zaostává, dlouhodobě jsme nejhorší v celé Evropě a to navzdory tomu, že dnes máme nejnižší nezaměstnanost. Proč? Částečně proto, že lidé částečné úvazky nechtějí, odměna za ně není nijak zajímavé. Hlavně je to ale proto, že zaměstnavatelé nejsou motivováni k tomu, aby podobná místa zřizovali. Systém je totiž dnes z hlediska daní nastavený tak, že je pro firmu výhodnější mít zaměstnance na plný úvazek.
[alter-eko-discussion thesis=“2″]
Teze 3:
Trh práce a ekonomiku jako takovou napříště ovlivní mzdově-inflační spirála. Inflace je zpět, dochází ke zdražování potravin, pohonných hmot a dalších základních životních potřeb – a to se do mezd už promítá. Projevuje se to především v oblasti služeb, je to vidět na cenách v kadeřnictvích a za další služby, kde cena práce tvoří podstatnou část daného produktu. A mzdy i napříště budou určitě pohánět růst cen. Ostatně, Česká národní banka si něco podobného sama přála a prostředí nakloněné rychlejšímu růstu cen vytvářela od zavedení devizových intervencí. S tím se musíme smířit, inflace se bude pohybovat nad dvěma procenty. Na druhou stranu ale mzdy rostou nikoli o dvě, ale dnes už zhruba o pět procent a v některých profesích dokonce o více, než deset procent. Toto by měla být dostatečná záplata pro větší část zaměstnanců, která přispěje k tomu, aby tu inflaci příliš necítili. Musíme přitom doufat, že se centrální bance v přechodovém stádiu podaří udržet inflaci pod kontrolou.
[alter-eko-discussion thesis=“3″]
Celý rozhovor hlavní ekonomky České bankovní asociace Evy Zamrazilové a ředitele makroekonomických analýz ČSOB Petra Dufka si můžete poslechnout ZDE.
Diskuze očima Evy Zamrazilové
Máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, ale také nejnižší podíl částečných úvazků. Je něco shnilého ve státě českém?
Anomálií drtivé převahy plných úvazků v Česku trpí především rodiče, kteří chtějí sladit práci a výchovu dětí. Zaměstnanci ani zaměstnavatelé nicméně nestojí o částečné úvazky a to kvůli relativně nízkým mzdám a relativně vysokému zdanění práce uvědomíme-li si, že platby za sociální a zdravotní pojištění nejsou ničím jiným než daní s jinou nálepkou.
Z praktického pohledu je pak zřejmé, kde vzniká mzdová diferenciace mužů a žen – odvíjí se od rekordně dlouhé mateřské dovolené v Česku, kterou si “užívají” v naprosté většině ženy. Ale i zde platí “There is no free lunch” . Z mikroekonomického pohledu je snížen celoživotní příjem „zodpovědného rodiče,“ z makroekonomického pohledu je pak oslaben lidský potenciál české ekonomiky.
A když už se zaměstnavatelé i zaměstnanci pomalu rozhýbávají k vyšší akceptaci částečných úvazků a vyšší flexibilitě pracovních vztahů, jako například k efektivnímu „homeoffice,“ zákon jim podkopne nohy– s tím, že zaměstnancům, kteří to nepožadují , bude zaměstnavatel muset hradit nejrůznější náklady.
Korunu demotivačním opatřením by pak dalo progresivní zdanění příjmů. Odliv mozků do ciziny by byl v jeho důsledku reálným scénářem, který by zcela jistě nepodpořil takzvanou znalostní ekonomiku nebo Průmysl 4.0.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Mladí a neklidní: Masa nezaměstnaných pod 25 let je hrozbou i příležitostí
Chcete práci a plat snů? Bez praxe při studiu to nepůjde
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
14 komentářů
V evidenci úřadů práce jsou dnes tak z poloviny osoby, které vzhledem ke svým schopnostem na jedné straně a požadavkům na straně druhé nejsou pro zaměstnavatele akceptovatelní a stávají se tak nezaměstnatelnými. Ta druhá polovina pak ve skutečnosti práci nehledá, jen naplňuje zákonné podmínky pro získání sociálních dávek. Vzhledem k populačně slabším ročníkům, které vstupují na trh práce, přitom nelze očekávat, že se situace v dohledné době výrazně zlepší. Naopak, očekávaný růst ekonomiky bude vyžadovat další zaměstnance a míra nezaměstnanosti se bude ještě snižovat – to ale bude probíhat pomalejším tempem, neboť stávající nezaměstnaní nenabízejí firmám to, co potřebují. Přesčasům se tak asi nevyhneme…
Dovolím si poznámku k výpočtu inflace – nepočítá s nákupy akcií, nemovitostí ani dluhopisů. Ty jsou řazeny do kategorie úspor. Podle míry úspor se ovšem politici (nebo ČNB) řídí málokdy. Jakoby „spotřebitel“ nemohl být – a nebyl – zároveň „investor.“ Přitom považte, že přes 50% amerických rodin vlastní podle společnosti Gallup akcie, a stále větší procento lidí v Evropě má podíl na kolísání kapitálového trhu skrze spořící produkty a podílové a penzijní fondy. Spotřebitel tedy je stále častěji investor. „Výdaje“ na nákup těchto aktiv jsou pak značné a někdy automatické. Já osobně utratím větší část měsíčního příjmu za akcie, než za jídlo. Jak bohatneme, větší část našich „výdajů“ tvoří nákup aktiv. A kdybychom k výpočtu inflace přidali i rostoucí ceny vládních dluhopisů a akcií, rostla by výrazně už dávno. Nyní by pak možná – neintuitivně a proti předpokladům ekonomů – měla nakročeno spíše k poklesu.
České mzdy stále výrazně zaostávají za mzdami v Německu nebo Rakousku. Automatizace přitom uvolní potenciál pracovní síly pro rostoucí obory služeb jako jsou například služby spojené se stárnutím populace – sociální péče, rehabilitace a podobně. Růst mezd se pak projeví i ve zvýšení lidí pracujících na částečný úvazek. Do třetice, růst mezd v produktivním sektoru (průmyslová výroba) umožní růst mezd v sektoru služeb a udělá zaměstnanost v sektoru služeb více atraktivní.
Chtělo by to měnu jako v roce 1953 protože už 1 koruna má hodnotu 10 haléřů a platy jsou jak před 40 lety když se před 40 lety například vydělalo 1500 korun tak dnes je to 15000 korun tudíž s platama jsme se posunuly o 40 let zpět u některých věcí by se dokonce musely škrtat 2 nuly třeba u bytů a domů jinak u vody je nárůst 10000% říve stála 0,80 haléřů dnes 80 korun a více tudíž pokud se bude dále zdražovat tak by se musely tisknout bankovky v hodnotě 10 000 kč , 20 000 kč , 50 000 kč, 100 000 kč tudíž třeba za 100 000 kč pokud je někdo bere třeba poslanci tak si koupí to co dříve za 10 000 kč si koupily soudruzi kteří tento plat měly pracujcí člověk má 10 000 až 15 000 kč to je jako před 40 lety kyž se bralo 1000 až 1500 kč jídlo stálo do 10 kč dnes je 100 kč a více
Jo ti komunisti, to byli zloduši. Dělali tu totalitu tak mazaně, že skoro nelze postřehnout rozdíl mezi demokratickými svobodami – sledovací kamery na každém rohu a stém metru skoro každé ulice v centrech měst, trvalé sledování a odposlouchávání uživatelů mobilů, při neochotě legitimovat se zadržení zakuklenými policisty, nepříčetně při tom řvoucími, a dalšími podobnými svobodami a totalitním nevolnictvím. No ty časy, kdy jsem si při výdělku zhruba 2500 Kčs (čistého) koupil ke svačině vánočku za 3 Kčs a půllittr neředěného mléka za 1 Kčs, jsou nenávratně pryč, stejně jako to totalitní nevolnictví, kdy mě nemohli propustit z práce jen proto, že jsem se podíval škaredě na vedoucího (tak se tehdy říkalo šéfům).
Těch 220 000 lidí jsou lemplové kteří nebuou pracovat i kdyby byla 0% nezaměstnanost a nabízel se jim plat 30 000 korun jak je to v jedné písničce skupiny Šlapeto ručičky nebojtese vy dělat nebudete co by jste z toho měli ještě by jste samou prací zdřevěněly 🙂
Bohužel na lidského parazita ještě nikdo nějaký postřik nevyrobil a možná proto, že je to proti lidským právům. Praktické by to bylo, ale máme demokracii zalezlou pod kůží a musí se počkat na nějaké Marťany, ti snad budou rozumnější. V demokracii platí, že jsme povinni tolerovat a živit si lidské parazity, neboť je to jeho volba býti parazitem a hostitel je povinen jeho vůli respektovat, zeptejte se pana Dientsbiera.
Pokud tedy hovoříme o částečných úvazcích, tak tady předpokládám že se hlavně nesejde nabídka s poptávkou. Protože – abych dal příklad kolik lidí kteří mají zájem o částečný úvazek, mají zájem v rámci něj dělat dělnické profese, jezdit třeba s bagrem, pracovat na stavbě, nebo někde makat ve fabrice u soustruhu? Předpokládám že skoro žádný.Ti si představují pod tímhle pojmem nějakou snadnější kancelářskou práci. Ale na tu si většinou firmy lidi seženou, třeba i na živnosťnak
A samozřejmě druhá věc, je dost těžké to skloubit časově, aby tedy ten pracovník byl „zkráceně“ k dispozici v době kdy potřebuje firma, a ne kdy se to hodí jemu.
Nakonec dojdeme ke zjištění že optimální je to asi na státnímu úřadu, kde lze říct klientovi, „musíte přijít pozítří , přesně v 10.00, ona tady jinak soudružka není 🙂
Současná situace na trhu práce, tedy nedostatek lidí v požadovaných profesích a kvalitě, sice limituje výrobce, ale současně jim umožňuje vyvíjet tlak na dovoz levných pracovníků ze zahraničí a udržovat tak mzdové na co nejnižší úrovni. Tak si ona „vyšší“ společenská vrstva „lepších lidí“ (podnikatelé a jejich přisluhovači jako advokáti, exekutoři, úředníci apod.) udržuje své abnormální příjmy a svůj vysoký životní standart. Míra ziskovosti produtků vyrobených v ČR a většinou exportovaných třeba do Německa, je nutně vyšší než u výrobků vyráběných tam, už jenom z důvodu zhruba čtyřnásobně vyšších německých mezd; exportované české výrobky totiž podnikatel realizuje za ceny „v místě obvyklé“, t.j. německé.
Oprava: … udržovat tak mzdové náklady na co nejnižší úrovni.
Velké procento z těch 440 000 lidí má zdravotní omezení a ty běžné montovny většinou nezaměstnají. To samozřejmě neznamená, že určitá skupina na systému neparazituje
Současná situace v české ekonomice se zdá být velmi dobrá. Hospodářství se daří, mzdy rostou a inflace se konečně pohybuje okolo cíle ČNB. Na druhou stranu jsou zde i rizika. Od roku 2013 jsou čeští exportéři podporovaní intervenčním režimem České národní banky. O tuto výhodu nejspíš letos přijdou, což znamená, že ve větší či menší míře bude české zboží na zahraničních trzích zdražovat. Pokud se k tomuto efektu ještě přidá efekt rostoucích mezd, hrozí riziko, že se konkurenceschopnost české ekonomiky zhorší. Navíc zde stále není dostatečně velké množství firem, které sází na vysokou přidanou hodnotu. Na projekty s vysokou přidanou hodnotou totiž kurzové či nákladové změny nemají tak zásadní efekt, jako například na podniky s nízkou marží, které jsou na většinu (PODOBNÝCH) změn mnohem citlivější.
Prozkoumat veškeré částečné důchody,invalidní nezávislymi lékaři a dále kdo nenastoupi do práce absolutně sebrat peníze,jinak nedocilíme,aby šli všichni do práce a neparazitovali
Zajímalo by mě ze které nosní dírky si autor článku vytáhl větu, že : „podle statistického úřadu nezaměstnaných, kteří jsou schopni a ochotni během 14 dnů nastoupit do práce, zhruba 180.000“. Žádná evidence ani statistika vůbec není schopna postihnout a zjistit ( a taky to v ČR nikdo nezjišťuje ) pojmy typu „schopni a ochotni“. To je lež jak věž, což mohu potvrdit jako insider ze systému. Úřady práce už od nástupu krize v roce 2008 jen předstírají činnost. Evidentní lumpárny ze strany zaměstnavatelů vůbec nikdo nepostihuje. Neexistuje normální způsob, jak by dnes i kvalifikovaný a pracovitý člověk mohl projít sítem naivních, nekompetentních personalistů a dostal se na místo na které se hlásí dalších 20 až 70 lidí s podobným CV. Což je na Ostravsku realita, hlavně u THP pozic. Ano, jsem schopen věřit, že každý desátý nezaměstnaný je možná lenoch, flákač, fušer. Ale co řeknete tomu zbytku, kterých je 360 000 ( a ne 180 000, jak tady někdo mystifikuje… ) ?