ROZHOVOR. „Koně a krávy nejsou psi a kočky, které hodíte do auta. Krávy můžete taky celý den nahánět na pastvině, protože když se splaší, tak pak trvá hodiny, než je vůbec dostanete do přepravníků. To není zábava, je to velmi logisticky náročné a stresující jak pro lidi, tak pro zvířata,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org veterinářka Lýdia Suková, která se už dva týdny stará o méně viditelné dopady velkého lesního požáru u Hřenska. Podle ní by měl stát zapracovat na pravidlech, o která si podobné velké katastrofy říkají. 

Hasičům se podařilo dostat požár v Českém Švýcarsku pod kontrolu a nyní pracují na jeho definitivní likvidaci. Zejména během prvních dnů se ukázala celá řada „nedorazů“ v komunikaci mezi jednotlivými zasahujícími složkami nebo ve schopnosti poskytovat včasné a ověřené informace. Týkalo se to třeba evakuace velkých hospodářských zvířat, kterou v rozhovoru pro HlídacíPes.org popisuje veterinářka Lýdia Suková.

Lýdia Suková se stala zkraje minulého týdne známou divákům České televize, která zachytila její emotivní střet s policistou na cestě k jedné z uzavřených oblastí. S veterinární správou i vedením Národního parku měla vyjednanou evakuaci u svých klientů ve Vysoké Lípě, policisté ji ale do oblasti nechtěli vpustit.

„Ale já tam musím,“ říká Suková v emotivně laděné části reportáže, ale policista je nekompromisní. „Bohužel je to bez výjimky. Musíte to otočit.“ Redaktorce ČT pak veterinářka vysvětluje, že koně je třeba transportovat a nikdo chovatelům nedal včas vědět. „A místo toho, aby něco dělali, takže to teďka dělá na poslední chvíli,“ říká Suková.

Ta má veterinární praxi v Bohaticích u České Lípy, ale ve vsích kolem Hřenska nebo Jetřichovic, tedy v nejzasaženější oblasti, má řadu klientů. Pro představu, o jak velkých stádech se bavíme: Z Mezné se evakuovali tři koně, z Vysoké Lípy už něco kolem dvaceti, k tomu orientačně asi deset kusů skotu a ovcí. V Růžové už jde o více než 50 koní a další skot a lamy, ve Všemilech stojí jen v jedné stáji 40 koní. A kdyby se oheň šířil dál, v okolí České Kamenice je po pláních podle odhadu Lýdie Sukové zhruba 700 kusů skotu.

„U evakuace hospodářských zvířat se řeší tři problémy – nutnost speciálních dopravních prostředků na přepravu – které ale mají omezenou kapacitu. Běžný koňský přepravník odveze dva koně – takže jich musí být dost a musí se několikrát otočit, což je časově náročné, a ne každý majitel má zároveň i přepravník na svá zvířata. Je třeba zvířata na přepravu připravit – u koní to lze ještě relativně dobře, ale krávy a ovce dostat z pastvin zabere nějaký čas. A mít je kam převézt, tedy najít dostatek volných odpovídajících prostorů ve stájích nebo na pastvinách, to vše není logisticky jednoduché,“ říká Suková s tím, že lidé musí mít dostatek relevantních informací a mohli vše udělat dříve, než jim hoří  jeden kilometr od stáje.

A právě tento prvek podle veterinářky v prvních dnech požáru v národním parku selhal. Podobně jako po katastrofálních povodních z let 1997 a 2002 by měl i na hrozící lesní požáry stát i samosprávy reagovat přípravou nových metodik a plánů, jak umět situaci rychle řešit.

• Mluvíte o tom, že první dva nebo tři dny došlo ze strany některých zasahujících složek k podcenění situace. Můžete to vysvětlit?

Já nebudu vůbec hodnotit zásah hasičů, protože to mi nepřísluší. Můžu jenom mluvit o tom, co se týká mojí profese, to znamená, že se budeme bavit o velkých zvířatech, o hospodářských zvířatech a o jejich evakuaci. Tam se bohužel stalo to, že zasahující složky a jejich vedoucí si úplně neuvědomili, co všechno obnáší případná evakuace. Když se vyhlásila evakuace na Mezné, lidi měli hodinu na to, aby si sbalili věci a odjeli. Za hodinu si sbalíte základní životní potřeby, hodíte do auta kočku, psa. Kočku se štěstím, že ji najdete zrovna doma a nebude se toulat někde venku – a můžete jet. Koně do kufru nehodíte. Krávy, co jsou na pastvině, už vůbec ne. A tam byl velký problém v tom, že se s těmi hospodářskými zvířaty, které se tady na severu plošně vyskytují docela ve značných množstvích, vůbec nepočítalo a nemyslelo dostatečně dopředu.

• Kdy jste začala naléhat na evakuaci zvířat?

Když vypukl požár a když bylo vidět, jak rychle se šíří, tak už v pondělí odpoledne jsem začala domlouvat akutní evakuaci k některým mým známým koňákům. Prostě jsem jim zavolala – hele, může se stát, budu možná potřebovat prostory v noci nebo zítra nebo se to nemusí stát vůbec. Jak se oheň šířil, začala jsem tlačit na mé kamarády, kteří v oblasti koně mají, aby je odlifrovali pryč. Z Mezné se evakuovali koně tzv. po kopytě, bylo to narychlo a už bylo jasné, že oheň může přeskočit. Bylo vidět, jak strašně je to nepředvídatelné. Já chápu všechny složky, že vám nikdo neřekne, jestli oheň bude za šest hodin vpravo nebo vlevo, ale byl nějaký předpoklad, že když vítr blbě foukne, tak se to rozšíří na Vysokou Lípu. A mně bylo jasné, že odtamtud koně za půl hodiny nedostaneme.

• V čem byly ony nedorazy v komunikaci?

Já jsem přesvědčovala chovatele, aby dostali zvířata včas pryč. Oni ale volali na záchranné složky, na linku 150, mluvili s policajty, kteří byli za vesnicí a řídili tam provoz, a všichni je ubezpečovali, že je to zbytečná panika, že je všechno naprosto v pořádku, že je požár lokalizovaný na Mezné a vůbec se není čeho bát. Já na ně tlačila, aby koně dali preventivně pryč, a oni byli naopak pořád ubezpečováni, že je všechno v pořádku a že vůbec není potřeba se plašit a zvedat vlny.

---

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

---

 

Pak jsem se dostala k jedné klientce, která byla natolik opatrná a tolik se bála, že by se to otočilo na Vysokou Lípu, že koně transportovala už v noci z pondělí na úterý. A říkala mi svou zkušenost, že ji nechtěli nejdřív pustit auto s přepravníkem dovnitř, pak zase pustit zpátky, protože se míjeli na úzkých silnicích s hasičskými vozy. Byla z toho velmi rozladěná, což jsem chápala. Říkala jsem si tedy, že je někde chyba v komunikaci, a tak jsem se obrátila na krajskou veterinární zprávu, která by tyto věci měla mít pod palcem, to bylo v úterý 26. července.

• Co na to veterinární správa?

Požádala jsem o součinnost, aby zavolali záchranným složkám, informovali je o tom, že tam jsou hospodářská zvířata, že je potřeba je evakuovat, že je k tomu potřeba určitý typ vozidel s určitými přívěsy, které se o to můžou postarat, a že potřeba je tam pustit. Bylo mi přislíbeno, že to tedy nějak zakomunikují, což se stalo, ale na můj vkus to bylo hodně vlažné. Tak jsem volala ještě panu Bendovi, šéfovi parku. A zase jsem byla ubezpečena, že oheň je u Mezné a že se nemůže nic stát. Pokaždé jsem musela znovu vysvětlovat, že koně a krávy nejsou psi a kočky, které hodíte do auta. Krávy můžete taky celý den nahánět na pastvině, protože když se splaší, tak pak trvá hodiny, než je vůbec dostanete do přepravníků. To není zábava, je to velmi logisticky náročné a stresující jak pro lidi, tak pro zvířata. A tam na těch pastvinách ty krávy byly, naštěstí míň než třeba o kousek dál směrem k České Kamenici. A pan ředitel mi řekl, že se na to podívá, ale že je to zbytečná panika.

Pak mi za nějakou dobu volal, že to probírali a dal mi na ucho vedoucího hasičů. Tomu jsem vysvětlila, že se na mě lidé obracejí s potížemi s transportem a že by bylo fajn vydat výzvu k evakuaci zvířat, protože oheň se blížil. A podle vývoje bylo jasné, že tam ta rizika jsou a že to může být na Vysoké Lípě do 24 hodin. (K celkové evakuaci Vysoké Lípy nakonec skutečně došlo v úterý 26. července večer – pozn. red.) Oni pak asi za hodinu skutečně vydali tiskovou zprávu, kterou bohužel postavili nešťastně, aspoň z mého pohledu.

Informace pro majitele hospodářských zvířat z oblasti Kamenické Stráně, vysoké Lípy
26. 7. 2021 13:40 Majitelům hospodářských zvířat, která vyžadují delší evakuační čas, doporučujeme připravit zvířata pro případnou evakuaci, která by mohla nastat při zhoršení podmínek požáru.

— HZS Ústeckého kraje (@HzsUlk) July 26, 2022

Protože když doporučíte připravit hospodářská zvířata k evakuaci a pak je tam necháte stát, tak jsem si říkala, jestli pak ty krávy budou nakládat do hasičských autobusů nebo jak. Prostě buď evakuace, nebo nic. Když už je sehnat na jedno místo, tak je zároveň naložit a odvézt, co by tam tam zvířata asi dělala v těch zástupech?

• Jak se chovají zvířata při blížícím se požáru?

To je jedna z věcí, kterou jsem musela vysvětlovat. Aby i v případě, že se lidé evakuovat nebudou, byla hospodářská zvířata pryč. To není jenom v zájmu těch zvířat a kvůli ochraně jejich zdraví, ale zároveň kvůli ochraně zdraví hasičů a průběhu toho zásahu. Protože když pak hasíte oheň a za zády vám běhá kůň nebo splašené stádo krav, tak vás to jednoduše semele a zabije. To je hodně nebezpečné.

• Co následovalo v dalších hodinách? 

Volali mi z krajské veterinární správy, že se domluvili s vedením hasičů, že budou pouštět přepravní vozidla pro velká hospodářská zvířata dovnitř i ven. Říkám super, tak už je aspoň nebudou zastavovat, máme domluvu.

• Fungovalo to?

Volala mi jedna z majitelek z Vysoké Lípy, že kilometr od nich je ohniště. Že je tam nové ohniště a zjistili to z Twitteru, ne že by to bylo oficiálně. Skutečně tam hořelo, valil se na ní šíleně hustý dým. Když jsem tam přijela, policajti mě zastavili na návsi, nechtěli mě pustit dál. Vysvětlila jsem, že jen jedu zorganizovat přepravu koní a že na té navsi budeme ty koně nakládat. A zeptala jsem se jich na situaci – všechno je prý v pořádku. Dobrá. Než přijel přepravník, což bylo nějakých 30 minut, všechno jsme pobalili. Začali jsme nakládat koně, které jsme museli dát pod sedativa, byla to velice složitá situace. Už se začínal valit docela hustý dým, když přišli policajti s tím, že bychom měli mrsknout, protože za chvilku budou evakuovat.

• To už nebylo všechno v pořádku…

Ano, byla to hodina. My jsme tedy odjeli, ale pak mi volali z Vysoké Lípy znovu, nakládali do dalších tří přepravníků nezávisle jiní přepravci, že potřebují zklidnit další tři koně sedativy. Říkám jasně, není problém, dostala jsem se až na hranici Jetřichovic směrem na Vysokou Lípu a dál mě policajti nepustili. Což je právě ten okamžik, který byl zachycen ve zprávách České televize. Říkám – tam jsou ale tři koně, kteří se nedají naložit, protože jsou v úplné panice a musejí pod sedativa, já tam prostě musím. To už mi po celém tom dni ruply nervy a nevypadala jsem úplně příčetně.

• Když odstoupíme od samotného dění v prvních dnech požáru k obecnějším věcem. Co dělat v takových situacích, jak dál?

Já naprosto chápu a rozumím, že v daných situacích, tím, že se to v podstatě v České republice v takovém rozsahu nevyskytlo, byl problém myslet na všechno. Bylo vidět, že na to není metodika, a tu by bylo potřeba vytvořit. Je potřeba vytvořit systém včasného varování, protože ta informovanost k lidem, kteří byli celou dobu ubezpečováni, že není nic potřeba a pak z ničeho nic evakuováni, byla hrozně špatná. Lidi nepotřebují ani tak pomoc u evakuace zvířat, nepotřebují, aby jim hasiči pomáhali nahánět krávy – když se to udělá včas. Nepotřebují, aby jim někdo sháněl přepravníky na koně. Tady neskutečně zafungovala lidská soudržnost a součinnost. Nebylo potřeba nic, jen základní informace – je to v takové a takové vzdálenosti, teď se vyhlašuje evakuace, preventivní evakuace, abychom pak, když oheň přijde, nebyli ušlapáni dobytkem.

• Jen se ujistím – v těchto konkrétních případech k žádným ztrátám nedošlo?

Nenene. Naštěstí se nám všechno podařilo evakuovat včas. Ale nemuselo to tak skončit. Já jako veterinářka jsem na lidi tlačila, ať evakuují, protože jsem si dokázala představit ten problém. A oni se spoléhali na nulové až přehnaně pozitivní informace, protože informovanost byla opravdu špatná, a když už nějaká byla, tak se z infolinek linuly věty, které se linout neměly. Byla tam konfrontace, ale kdybychom neevakuovali, kdybychom na ty lidi netlačili, tak tam pak skutečně nastane chaos a mohly by být ztráty nejenom na životech koní a krav a ovcí.

---

Projekt HlídacíPes.org – Ústí nad Labem byl podpořen základním grantem Active Citizens Fund.