Sociolog Petr Hampl je veřejně činná osoba s politickými ambicemi. Před několika dny neúspěšně kandidoval na předsedu Strana svobodných občanů, neuspěl, získal 13 % hlasů a poté ohlásil odchod ze strany. Pravidelně se vyjadřuje kriticky k islámu i k „třídnímu boji“, který podle něj v Česku probíhá.

Hampla coby „známého českého sociologa“ jako zdroj relevantních informací a komentářů cituje například proruský web Sputnik. Jako svého „významného člena“ jej označuje hnutí Blok proti islámu.

Letos v říjnu Hampl obhájil na katedře sociologie Univerzity Karlovy svou dizertační práci a získal titul PhD. Jak ale v následujícím textu upozorňuje Ondřej Čapek, sám absolvent doktorského studia Univerzity Karlovy, kvalita Hamplovy práce je velmi pochybná.

Co je tedy podle Ondřeje Čapka na práci Petra Hampla špatně a proč by to mělo zajímat i širokou veřejnost? Přečtěte si jeho článek:

Motivací k upozornění na „kvalitu“ práce Petra Hampla je přesvědčení, že úspěšná je ta společnost, která (vedle základních práv a svobod) zajišťuje skrze své instituce, zejména veřejné i soukromé školství, rovný přístup všech ke vzdělání a garantuje kvalifikaci svých absolventů, což se děje mimo jiné i udělováním titulů.

Výpisky z četby a špatná sci-fi

Vysoké školy se dnes v souladu s tradicí etablují jako jeden z aktérů politického dění v České republice, přičemž není podstatné nakolik je to výsledek vlastního usilování a kdy je to jen reaktivní odpověď na možné ohrožení akademických svobod a z nich plynoucí kontroly nad státním i soukromými zdroji a majetkem. V obou případech platí, že ve svobodné společnosti budou školy vždy nuceny hájit ve společenské debatě svoji pozici a kvalitu.

Text dizertace Petra Hampla „White collar revisited – millsovská teorie vlivu byrokratizace na sociální a ekonomický vývoj západních společností“ je z části tvořen výpisky z četby, na mnoha místech však autor nerozumí kontextu a není schopen kompilace.

Hampl běžně používá odborné pojmy, aniž by je nějak definoval a nebo alespoň odkázal k práci, kde jsou definovány, a to i v případě specifické Millsovy terminologie, na kterou přímo navazuje.

Kvantitativní data neumí citovat, například uvádí průměrné mzdy bez roku zjištění, jinde zas uvádí číslo bez bližšího popisu. Často je též jako zdroj použit novinový článek, nikoliv oficiální statistika nebo vědecký text. (Desítky dalších konkrétních příkladů chyb či zmatení pojmů i odkaz na práci Petr Hampla ke stažení ZDE)

Když se Hampl pokouší o analýzu budoucího vývoje, píše mizernou science-fiction, ve které nechybí hrozba ovládnutí světa militantním islamismem. Hodnotit vědecký přínos práce je asi podobně marné, jako hodnotit jak hraje hokej člověk, co neumí bruslit.

Práce doktora filosofie?

V příloze k tomuto článku, kterou napsala Johana Chylíková, naleznete popis až neuvěřitelného postupu, který Hampl použil k ohodnocení vlastní teorie, která má být originálním produktem jeho práce v doktorském studiu. Podle jejího i mého názoru by nejlepší části práce prošly jako bakalářská práce nebo referát, nikoliv jako práce aspirujícího doktora filozofie.

Hamplova práce obsahuje dokonce věcné chyby či zavádějící informace. Hampl například píše: „Někde na začátku moderního ekonomického myšlení se setkáváme s metaforou pekaře, kterého neviditelná ruka trhu nutí péct dobré housky místo mizerných. Jinak řečeno, poskytování kvalitního zboží nebo služby představuje nejsnadnější způsob jak dosáhnout zisku.“

Obyvatel Skotska 18. století by byl překvapen, že k posouzení kvality pečiva potřebuje „neviditelnou ruku trhu“, Adam Smith v Bohatství národů v tomto kontextu o „kvalitě zboží“ nic nepíše: „Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za svůj oběd, ale je to jejich ohled na jejich vlastní zájem. Nespoléháme se na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku a nikdy jim nezdůrazňujeme naše potřeby, ale jejich výhody.“

Jak ke zkreslení došlo těžko říct. Místo Smithe ovšem Hampl odkazuje na „Čítanku ke studiu dějin ekonomického myšlení“ od Marie Cikánkové z roku 1991.

Nejde pouze o chyby v oblasti teorie. Text je špatný i v pasážích týkajících se  oboru „technologické a procesní inovace“ ve kterém Petr Hampl údajně podniká: “brouzdání [uživatelů] po sociálních sítích“ rozhodně není „řízeno přesně definovanými a měřitelnými postupy”.

Vynikajicí práce, publikace doporučena

Podobně není pravda, že „počítačový systém přece nedělá nic jiného, než že přesně definovaným způsobem přenáší přesně definované informace, tedy zefektivňuje byrokratický proces.“

„Počítačový systém“ (sic!) přenáší pouhá data, informace jsou data mající smysl, jde o člověkem pochopená a užitečná data. Úkolem procesního řízení je zvolení rozsahu dat, aby z nich uživatel byl schopen získat informace. Zavádění „počítačových systémů“ rozhodně neznamená automaticky vyšší efektivitu procesu.

Přesto ale oponent Petr Matějů tvrdí, že „..předložená disertační práce je vynikající … a to jak zvoleným tématem … tak přístupem … , stylem a jazykem … potenciálem pro výzkum… Rozhodně doporučuji vydání této práce formou monografie.

Pokud tento posudek nechává akademiky chladnými, ztrácejí jakoukoliv nárok, aby byli veřejností bráni vážně.

Petr Hampl, respektive dizertační práce, kterou obhájil na Karlově univerzitě, je podle mého názoru pro postavení škol jako garanta vzdělanosti stejně nebezpečným zjevem jako Haškův feldkurát Otto Katz pro rakouskou katolickou církev coby strážce morálky. Myslím si však, že jádrem problému není Hamplova neschopnost napsat dobrou disertační práci, neboť ta by byla pouhé zábavné čtení, kdyby za ni Hampl skutečně nedostal díky vstřícné spolupráci oponentů titul PhD.

Vždy se vyskytovali špatní kněží i podvodní doktoři, problémem ale je pokud církev či vysoká škola rezignuje na jejich veřejnou kritiku. Ztrácí tím prestiž a vliv. Podobně jako škodí církvi nemravný kněz, podkopává pozici vysokých škol nevzdělaný doktor.

Teprve smířenost s během věcí, která jak se zdá doprovází případ Hampl, ničí samotnou podstatu a společenskou funkci vysokých škol. Pokud není český akademický svět schopen sebereflexe a debatě o vlastních chybách, bude následovat jeho ztráta prestiže a úpadek.