Kněz na demonstraci: Přemýšlím, jak lidem otevřít nebe. Kritizovat Babiše či Zemana je v pořádku
Kdybych nejmenoval ty, které považuji za morálně nepřijatelné, proč bych měl vůbec něco říkat? Ptá se katolický kněz Ladislav Heryán. O tom, zda by měli duchovní být apolitičtí, v čem promluva k demonstrantům připomíná kázání a jak lehké je někdy odlišit pravdu od lži, mluví Heryán v knižním rozhovoru, jehož ukázky HlídacíPes.org zveřejňuje.
Kterou politickou stranu volíš?
V posledních letech jsem volil TOP 09, a to z jednoduchého důvodu – vážím si Karla Schwarzenberga. Pro mne je politikem, který hájí ty pro mne důležité hodnoty, jako je svoboda, demokracie, mezinárodní solidarita a orientace naší země na Západ. Kníže je hluboce věřící křesťan a z toho vyrůstá jeho moudrost, nadhled a velkorysý humor.
Knižní rozhovor Josefa Beránka – Ladislav Heryán u Božího mlýna vydalo v roce 2018 nakladatelství Vyšehrad. Ukázky zveřejňujeme s jeho souhlasem.
Karel Schwarzenberg za minulého režimu pomáhal, jak jen mohl, našemu disentu. Nesl si v sobě výčitku, že tady nežil a nečelil pronásledování, a snažil se tedy aspoň nějak zemi pomáhat. Už z toho je vidět jeho citlivost k naší zemi, z níž ho komunisté vyhnali. Já jsem knížete poznal v undergroundu, který se s disentem za minulého režimu tak trochu prolínal. A v undergroundu jsem ho poznal osobně a mockrát jsem zažil jeho velkorysost. Cenil jsem si jeho zájmu o obyčejné lidi. Když jsme byli společně u něj na Květově, on nás hostil i obsluhoval… Nechal si ze sebe dělat srandu, a přitom v té době byl ministrem zahraničních věcí.
Říkáš to takto otevřeně všude, nebo váháš, zda jako kněz můžeš otevřeně někoho podpořit?
Dříve to pro mne bylo dilema, kněz by měl být apolitický. Nechtěl jsem působit rozdělení ani zklamat křesťany v jiných politických stranách, kteří dělají svou práci dobře. Dnes už je ale můj pozitivní vztah ke Karlu Schwarzenbergovi veřejně znám.
Vybíráš politickou stranu, kterou volíš, podle lídra?
Mohl bych volit lidovce, starosty, Topku a možná i ODS, nevidím mezi těmi stranami až takové rozdíly. Nejspíš Topku volím proto, že v ní znám víc lidí ve vedení. Já vlastně ani nemám přehled, v čem se detailně liší dnešní pravice od levice. Vytýkám však tradičním stranám včetně Topky, že nedokázali nabídnout voličům to, co Andrej Babiš.
O Babišovi si nemyslím nic dobrého, ale vůči běžným lidem vystupuje vstřícně, dynamicky, nic pro něj není neřešitelný problém. Takový esprit tradičním stranám chybí. Mám trochu dojem, že „staré“ strany ztratily elán, nasazení a chuť, proto jim Babiš vytřel zrak. A také nerozumím tomu, proč máme na pravém středu politického spektra hned tři podobné strany, které se potácí na hranici volitelnosti.
Snad se lháři zprotiví
Překvapily tě výsledky posledních parlamentních či prezidentských voleb?
Ne. Pořád přece v naší zemi žijí titíž lidé. V divokých devadesátých letech jsme se pustili do všeho, co jsme za komunistů nemohli, a dnes se o slovo hlásí ti, jimž nová doba nic nepřinesla. Naopak uzavřela je v jejich světě, z něhož se nemají šanci nikdy dostat. Žijí v sociální pasti. Dnes zažíváme vzpouru proti těm, kteří se po listopadu 1989 dovedli zařídit. Vzpouru těch, kdo se dnes cítí na okraji a jimž se socialismus najednou nezdá tak špatný.
V jednom rozhovoru jsi přímo řekl, že výsledkem je, že tito lidé mají strach a volí zachránce, kteří jim nalžou, že je z těch pastí dostanou. Nebo si volí lidi, skrze které se druhé polovině společnosti mstí…
K čemu jsou jim volné hranice, když nikam necestují? K čemu jim jsou svobodné noviny, když nic nečtou? Aby člověk mohl svobodu a demokracii ocenit, musí podle mě mít určitou míru hmotných prostředků, určitou životní úroveň a určitou míru vzdělání. Politické strany pak jen odrážejí toto rozpoložení. Nejsem politik ani politolog, neumím posoudit, co se s tím dá dělat, jen doufám, že se lidem brzy zprotiví politici‐lháři.
Říkáš, že nejsi politik, ale přesto na politických nebo protestních mítincích vystupuješ.
Mě fascinuje příběh Natálie Gorbaněvské. Byla to mladá žena se dvěma malými dětmi, a když Československo v roce 1968 přepadla vojska Varšavské smlouvy, spolu s dalšími sedmi lidmi se postavila na Rudém náměstí v Moskvě s transparentem s nápisem „Za vaši i naši svobodu“. Osm mladých lidí se postavilo proti třísetmilionovému kolosu s vědomím, že budou zatčeni a že si zkazí život… Byli zatčeni za sedm minut. To je pro mne obrovský čin.
Když někdo dnes přivírá oči před nesvobodou kdekoliv ve světě, relativizuje i svobodu mou. Proto se angažuji a neberu to jako politické angažmá. Nechci být politikem, ale chci se vyjádřit jako člověk, jako občan.
Vystoupil jsi několikrát na Národní třídě, na Hradčanském náměstí, to chce kus odvahy, jak to všechno začalo?
V listopadu roku 2013 ve Francii Natalie Gorbaněvská zemřela a naše vláda tehdy hodně podcenila symbolický význam účasti na pohřbu. A to byl podnět pro tichou demonstraci na Vinohradské třídě v Praze před budovou Českého rozhlasu. Šel jsem také, byla to první demonstrace, které jsem se v Čechách účastnil, a zaregistroval jsem tam také nějaké Ukrajince s vlajkami. V té době už probíhaly demonstrace v Kyjevě a heslo Natalie Gorbaněvské „Za vaši i naši svobodu“ bylo najednou zase aktuální – tentokrát na kyjevském Majdanu.
Demonstrace a protesty na Ukrajině sílily a já jsem to mohl trochu sledovat díky vysílání ukrajinské internetové televize Espreso TV. Byl to vlastně spíš takový on‐line přenos z pódia na Majdanu, bez komentářů nebo nějakého sestřihu. Díval jsem se pak i na zprávy ruské, v angličtině vysílající propagandistické televize Russia Today, kde prezentovali pravý opak toho, co jsem sám viděl a slyšel. S o to větším zájmem jsem celé to dění začal sledovat a chodit na manifestace na podporu Ukrajiny, které se začaly organizovat v Praze. V únoru 2014 pak došlo k té nikdy pořádně objasněné střelbě. Zahynulo přes sto lidí a další byli zraněni.
Několik desítek se jich díky České katolické charitě dostalo do pražských nemocnic a já jsem poslechl výzvu Charity, aby Češi ty lidi chodili navštěvovat. Tak jsem se vydal do nemocnice na nedaleké Karlovo náměstí, kde jich léčili asi deset. Postupně jsem se s nimi seznámil a díky nim i s dalšími demonstranty z Majdanu, kteří se v Praze léčili, a také s českými, ukrajinskými a ruskými aktivisty. Když se člověk do těchto akcí zapojí, brzy zjistí, že existuje okruh lidí, kteří se angažují. Zprvu jsem jen registroval známé tváře, ale pak mne začali zvát, abych něco na manifestacích zahrál nebo i něco řekl.
Když mluvíš o okruhu lidí, mají něco společného?
Jsou z různých organizací, z různých míst, jestli je něco spojuje, pak je to zostřené vnímání ohrožení svobody a demokracie ve světě i u nás, a mají potřebu něco udělat, burcovat ostatní. Vážím si jich. Jsou to lidé, kteří si uvědomují, že když něco neudělají oni, převládne lhostejnost a nepodnikne nikdo nic.
Já jsem dřív býval spíš takový konzument společenského dění. Teď, když vidím zblízka, jak se různé mítinky nebo jiné akce organizují, hrozně si těch aktivních lidí vážím. Také by mohli čekat, až někdo něco zorganizuje, domluví, zařídí… ale oni nevyčkávají, vědí, že není na co čekat. Obvyklá reakce lidí typu Babiše nebo Ovčáčka je „Kdo vás platí?“, nejsou schopni chápat, že lidé dělají věci z přesvědčení a bezplatně, a že do toho dokonce dávají vlastní peníze.
Já si třeba velice vážím holandského aktivisty, žijícího v Česku, Otakara Van Gemunda, který se u nás, tuším, živí jako učitel angličtiny. Otakar vymyslel akci „Marné čekání“. Je obecně známo, že v Rusku likvidují novináře a politickou opozici. Praha je dnes plná Rusů, trvale jich tu žije mnoho desítek tisíc. Ruština je nejčastějším jazykem, který zde vedle češtiny můžete slyšet. A Otakar přišel s nápadem postavit se s cedulkami se jmény některých vězněných nebo zavražděných Rusů mezi lidi, čekajícími běžně s takovými cedulkami na klienty hotelů a konferencí na letišti v Praze. Aktivisté tam takto stojí třeba celý den. Za ten den do Prahy přiletí spousta Rusů a tyto cedulky je hned po příletu praští do očí. Jsou lidé, kteří takto na letišti stávají třeba i několik dní. A pak je druhá skupina lidí, kteří na demonstrace a manifestace vytrvale chodí, i když by jistě také mohli mít jiný program. K těm patřím i já.
Demonstrace jako kázání
Není to zvláštní, že v ateistickém Česku lidé zvou kněze, aby promluvil na politických shromážděních?
Je. Možná ty vzájemné předsudky nejsou zas tak hluboké, anebo mě lidé neberou za představitele církve (smích). Já si ale nemyslím, že je Česko tak ateistické, jak se obvykle říká, a také bych ta shromáždění nepovažoval za politická. Jsou spíše občanská. Lidé, o které tu jde, nejsou politici, ale spíš občanští aktivisté.
Nicméně, promluvit na nějakém shromáždění je podobné kázání. Musíš mluvit krátce a tak, aby to neznělo jako fráze (smích). Občanský aktivista, politik i kněz mluví k lidem, kněz však může celkem přirozeně dát setkání přesah, dát lidem naději. Často jsem ani mluvit nemusel, stačilo zahrát spirituál Jednou budem dál nebo známou Hutkovu písničku Náměšť.
To jsou tytéž písně, které máme spojené s devětaosmdesátým rokem… Hodně lidí si občas posteskne, že se od té doby společenské a politické ovzduší až tak nezměnilo.
Já s tím nemohu souhlasit. Říká se, a s tím souhlasím, že by politici měli vyrůstat zezdola, že nejlepší politici jsou třeba bývalí starostové. Já bych k tomu ale dodal ještě jednu myšlenku, jen nevím, jak to u nás v politice zařídit. Jsem biblista, a než jsem se v oboru stal odborníkem s patřičným titulem, studoval jsem skoro patnáct let. Jen díky tomu se v Bibli trochu orientuji, mám nad věcmi určitý nadhled, mohu mít i jisté, z biblické spirituality vyplývající duchovní vize, a v důsledku toho mohu třeba lidem pomáhat k větší vnitřní svobodě.
Jak ale může někdo bez politického vzdělání vést zemi? Jak může fungovat bez znalosti jazyků? I politika je přece vysoká odbornost. Jak může člověk bez odborného politického vzdělání odlišit podstatné od nepodstatného, jak může mít nějaké vize? Proto se mi líbí třeba takový Pavel Fischer, který vystudoval politické vědy na prestižní pařížské akademii. Bylo na něm během prezidentské kampaně hned vidět, jak široký má rozhled, jak moudrý je jeho nadhled nad věcmi, a také to, že má vize kam a jak zemi vést. Stejně tak na mne vždy působil Karel Schwarzenberg.
Lidé, kteří nadhled nemají, jsou odsouzeni k omílání a přizpůsobování tomu, co vidí kolem sebe, nevidí dál než jedno volební období a jejich zbraní jsou často jen populistické sliby. Čte‐li tato má slova některý z mých přátel politiků, omlouvám se moc (smích).
Sliby nebo podněcování strachu.
Přesně tak. Čím to, že na ta falešná varování, ať už jde o uprchlíky, o nároky sudetských Němců, o ohrožení našeho národa v Evropě, tak snadno naletí tolik lidí? Já myslím, že kořenů českého postoje vůči uprchlíkům a vůči všemu cizímu a jinakému je několik a mám‐li se pokusit pojmenovat alespoň některé, je to jednak rozpad naší multietnické a multikulturní společnosti po zániku habsburské monarchie, který pak dokonalo vyhnání Němců po válce a následná komunistická izolace od svobodného světa, a jednak ztráta náboženské identity, ztráta hlubšího zakotvení. Bez toho totiž nemůže existovat nic, co je trvalé, nic, oč by se dalo trvale opřít. Je‐li tento svět pomíjivý a přitom k němu neexistuje žádná trvalá alternativa, pak je skutečně základním životním pocitem člověka strach.
Plošné referendum? Nesmysl
Ekonom Tomáš Sedláček jednou napsal, že brzdou rozvoje české společnosti je naše skepse a nevíra, která se promítá do neochoty přijmout jistou míru rizika, otevřít se novým neplánovaným možnostem nebo jít za nějakou vizí ať už v politice, či v podnikání a ekonomice vůbec.
Tomu rozumím, s tím mohu jen souhlasit… Politik musí rozumět tomu, jak svět funguje a co může vést ke zlepšení životních podmínek. Musí mít jasno v tom, co je společným zájmem, jinak řečeno obecným blahem, jaké hodnoty k němu vedou a jak jich dosahovat. Jen díky tomu může v lidech vzbuzovat naději a důvěru v budoucnost, a naopak je zbavovat strachu.
To ovšem těžko dokáže někdo, kdo se sám bojí, kdo baží po moci, ale nemá nadhled a netěší ho sloužit lidem. Upřímně řečeno, takový člověk ani nemůže být partnerem politiků na mezinárodní úrovni.
Často diskutovaným tématem je, jak povzbudit lidi, aby se zajímali o společné záležitosti – dříve se hovořilo o podpoře občanské společnosti a dnes se mluví o přímé demokracii, o rozšíření referend. Co si o tom myslíš?
Já si nemyslím, že občanská společnost se dá budovat referendy, to je přece úplný nesmysl, a ani si nemyslím, že referenda mohou vtáhnout lidi do zájmu o veřejné záležitosti nad současný rámec. Referenda má smysl pořádat na místní úrovni a k záležitostem, které se místních bezprostředně dotýkají, mají o nich dost informací a umí si představit dopady rozhodnutí. Referenda o záležitostech, které lidi přesahují, jsou nesmyslný nápad. Proto přece máme zastupitelskou demokracii a volíme si zástupce, kteří mají čas se složitým otázkám věnovat naplno.
Jak vlastně lidé při těch protestech nebo demonstracích reagují na to, co říkáš?
Přijde mi, že reagují pozitivně, že jsou vyprahlí po tom, aby zaslechli něco přesažného, něco duchovního. Lidé mají dost těch obecných řečí, jako že je dobře, že přišli, a že společnosti chybí morálka. Nebo že se musíme držet. To jsou fráze. To jsou novinové titulky. Někteří řečníci to tak dělají, ale mně přijde hezké přemýšlet o tom, jak lidem otevřít nebe, jak je povzbudit třeba i nějakým vtipem.
Najít pravdu není tak těžké
Mluvíš často o pravdě a lži, o dobru a zlu, řekl bys, že se vytrácí schopnost rozeznat dobré od špatného, pravdivé od lživého?
Žijeme, jak se říká, v době postpravdivé nebo postfaktické, moderní technologie nám dokáží přiblížit velmi vzdálené události a složité děje, ale naše možnosti ověřit si skutečnost jako by se nezměnily. Z toho těží ruská propaganda, která se snaží přesvědčovat, že je těžké zjistit, co je pravda, že ve skutečnosti je všechno jinak… To je ideální podhoubí pro to říkat místo pravdy lež.
A přitom není vždy tak těžké zjistit, co je pravda. Pravda souvisí s osobní integritou. Když Rusko zabralo Krym, přetřásaly se různé důvody, nicméně podíváme‐li se na to z nadhledu, jedna země silou zabrala část jiné země. Tady přece není o čem polemizovat. Nikdo nemůže říct, že pravda je „někde mezi“, nebo že ji nelze zjistit.
Jak lidé vnímají to, že někdy kritizuješ zcela konkrétní politiky?
Myslíš třeba Andreje Babiše nebo Miloše Zemana? Proč bych je nejmenoval, když je považuji za morálně nepřijatelné? Kdybych se měl vyhýbat tomu pojmenovat události, tak jak je vidím, proč bych měl vůbec něco říkat?
Někdy vlastně může být výhodou, že jsi kněz a ne politik… (smích).
V kobyliské farnosti jsem se seznámil s Francouzkou Annou Fantovou, a ta mi představila sympatický kurz, nazvaný Zacheus, který vznikl v prostředí francouzské charismatické komunity Emmanuel. Cílem je proměnit člověka z „křesťana obsluhovaného“ v „křesťana sloužícího“ a „aktivního občana“. Nástrojem je sociální nauka církve, tedy řekněme evangelium přetlumočené do jazyka občanské společnosti.
Sociální nauka církve je, podle mého názoru, rodinným stříbrem katolické církve, samotným katolíkům doposud téměř neznámým a nedoceněným. Aničky sen bylo tento kurz u nás zavést. Proto mě požádala, zda bych ke kurzu nepřeložil dva díly učebnice, a díky tomu jsem se sociální naukou musel začít zabývat. Spolu s překládáním jsme podle pokynů francouzského ústředí kurzu museli zorganizovat pilotní skupinu, na níž se mělo ověřit, zda se kurz do našich českých podmínek hodí. Věc se podařila, a musím říct, že mně samotnému kurz hodně pomohl.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Ve stínu Ježkovy smrti. Milovaní komici v Americe
Svět chceme pro lidi, ne pro roboty. Počítejme s blahem i s katastrofou
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
25 komentářů
Pozoruhodné .. Jen připomínám, že před pár lety jsme jako stát obětovali 120 miliard (a půlku z toho ještě budeme dlouho splácet) na to aby došlo k odluce církve do státu a do politiky nemluvila. Kupodivu, jak vidno, zástupci církve si myslí že díky tomu do ní mohou mluvit ještě víc. A že obdivují a doporučují právě TOP09, se kterou si ty mega náhrady dohodli :)))
Ostatně, jaké názory šíří, je vidět z pozoruhodné filipiky, Sice pan Heryán dlouho a rozvláčně popisuje, že Lidé mají mít nadhled, hodnotit, kriticky myslelt, nenechat se vystrašit, kritizovat politiky atd atd..
ale když dojde k referendu, najednou zatáhne zpátečku a tvrdí, že to už prý néeee, mají to nechat právě těm zvoleným politikům, kteří tomu asi rozumí víc :))))).
Těžko se vyznat v tom, co vlastně chtějí, ovšem od té doby co sedí ve Vatikánu levicově orientovaný František I, to asi neví ani sama katolická církev..
Kdyby váš mocichtivý soused zabavil velký dům vaší rodiny, na který se složilo a který léta budovalo několik generací kvůli tomu, že má jen malou chaloupku a to je nespravedlivé a ve vašem obýváku zaparkoval traktor, uskladnil brambory, nebo ubytoval ruskou okupační armádu – vyberte si – na 40 let, líbilo by se Vám to? Kdyby vašeho otce nechal popravit, bratry poslal do uranových dolů, vás nenechal studovat, atd. aby ukázal, že vaše rodina je póvl bez lidských práv a po 40 letech vám jej vrátil, nebo kdyby dům neexistoval tak zaplatil částečnou náhradu a jako správný komunista neznající stud křičel, že takový „dar“ se musí zdanit, přišlo by Vám to normální? Není rozdíl mezi církevním majetkem a majetkem soukromým. Patří generacím, které jej budovaly z dobrovolných sbírek a dnes se také stavějí kostely, pastorační centra, lidé se stále skládají na opravy, na potřebné v rámci svých církví nebo na podporu neziskových organizací jako je Unicef, Lékaři bez hranic apod. Na referenda jsme u nás příliš hloupí a ovlivnitelní ruskými dezinformátory. Až odejde naše a straší generace těžce postižená komunistickou ideologií nastoupí mladí voliči kteří dovedou hledat informace a místo „třídního boje“ a závisti nastoupí konečně demokracie a občanská společnost.
Ludmilo, máte samozřejmě pravdu a myslím, že jste ve své reakci na příspěvek nicku petrph vše dokonale vystihla. Uvědomte si ale, že máte proti sobě školeného trolla. Jak chcete prosím Vás diskutovat se školeným dezinformátorem nebo jej chtít dokonce přesvědčit? Vždyť on přece velmi dobře ví, jaká je pravda, ale nějaká pravda jej prostě vůbec nezajímá a pravdou pouze pohrdá. On je profesionál, pravdu nemá v popisu práce a za pravdu jej nikdo neplatí.
Vážený pane, musím Vás zklamat, troll nejsem, za mé příspěvky mne nikdo neplatí, a ani mne nikdo neškolil..
Bohužel, o tom „co je pravda“ se přel už Pilát Pontský s Ježíšem. Jenže Ježíš, tehdy směle prohlásil „mé království není z tohoto světa“, takže se o tu lidskou pravdu a spravedlnost , se už nemusel ani hádat, ani soudit, ani dožebrávat.. A právě tento nadhled dnešním církvím poněkud chybí.
No a pokud se týče dnešní pravdy ohledně církevních restitucí, to by byl právně velice složitý spor ,kde by měly obě strany spoustu pádných právních argumentů, a táhl by se po desítky let – třeba jako případ Altner, a možná ani pak by nedošlo k spravedlivému řešení. Ostatně, jak víte, tak i přes vyhlášení církevních restitucí jako smlouvami, tak i zákonem, se dodnes ty církve soudí o další majetky dál…Takže ani tato pravda není definitivní?
Pochopila jsem a díky za upozorněnní. Píšu to pro lidi, kteří přečtou článek a možná kouknou i na diskusi, aby nebyli ovlivněni jen ruským trollem a byly zde argumenty z nedávné historie. Kdyby to přispělo jednomu čtenáři, stojí mi to za to, silami plýtvat ale nehodlám.
Je v pořádku Ludmilo, že jste se zapojila do diskuze. Proti tomu nic nemám. Naopak. Jen si myslím, že jste měla prostě svůj příspěvek napsat rovnou jako reakci na článek a ne reakci na trolla.
Vážená paní, snad i z mých předešlých příspěvků vyplynulo, že už jsem postarší člověk, který podstatnou část života prožil za komunismu, a ledacos si od nich musel nechat líbit. Žel i naše rodina byla do určité míry perzeukována a o nějaký majetek přišla. A nevrátili nám po listopadu nic, ani jsme nedostali vyplacené nějaké odstupné, či co. Nebudu se o tom hlouběji šířit,ani proč. Berte prostě na vědomí, že spousta obětí bolševiků vůbec odškodněna nebyla, protože se nevešla do formálních tabulek těch několika restitučních zákonů, a ani neměla chuť si pokoutně dožebrávat u politiků další..
Že se k tomu snížily právě církve a ty svoje bohaté restituce si dohodly s Kalouskem během slabé vlády Nečase, jim v delším období spíše uškodí, jak dnes už zjištují..
A , pokud píšete “ dnes se také stavějí kostely, pastorační centra, lidé se stále skládají na opravy, na potřebné atd..“. doporučují si dohledat, kolik na to jde z veřejných peněz, státu, krajů, měst a podobně, asi budete překvapená. Jen z darů občanů by se toho moc nepostavilo, ani neopravilo – ti občané si dnes za svoje příjmy nedokáží v dnešních cenách zakoupit ani byty pro sebe :))))))
A pokud snad v závěru píšete. že “ nastoupí mladí voliči kteří dovedou hledat informace a místo „třídního boje“ a závisti nastoupí konečně demokracie a občanská společnost“,, napíšu jen krátce, obávám se že to je přesně naopak, tahle mladá generace bez zkušeností se dá propagandisticky a ideologicky ovlivňovat úplně nejvíc. a jak taky snad vidíte (nejen u nás), té nenávisti střetů, a nového třídního boje (dle nových kritérií) spíše příbývá….
** Možná takovou „perličku“, kterou jsem zahlédl v médiích –
„..Berlínský správní soud bude rozhodovat o tom, zda je nepřijetí dívky do chlapeckého pěveckého sboru diskriminací na základě pohlaví. „..
Já se osobně přiznám, že vůbec nechápu jak soud vůbec mohl takovou žalobu přijmout. Ale snad mi prosím vysvětlíte „podle té nové demogracie“ , jaká křivda se zde děje??
Naprosto s vámi souhlasím. Naší rodině se stalo něco podobného. Mému dědečkovi komunisti sebrali mlýn ,stáje,stodoly,pole,lesy atd. Po revoluci jsme v restituci dostali zpět v podstatě houby. Nejdříve restituovali ti,kteří seděli na Národním výboru a ve vedení družstva a podobných místech (ti byli samozřejmě také ve straně). Na nás, kteří jsme ve straně nikdy nebyli, naopak jsme se s komunisty stále dohadovali na nás už moc nezbylo. Můj tatínek to nikdy neskousnu. Zemřel pár let po revoluci velice zklamaný.
Článek velmi objektivní. Většina lidí se už probrala a ještě zbytku té lepší většiny musí dojít, že tu nesmí vládnout zločinci Zeman, Babiš a podporovatelé z KSČM a SPD, pryč s nima!!
Děkuji pane Ladislave Heryáne. Hovořte prosím stále. Rozlišovat pravdu a lež, fakt okupace cizích zemí od ruské a čínské propagandy je i dnes snadné, když se člověk trochu snaží. I prostý selský rozum říká, že okupace cizí země je zlo, že peníze navíc pro koncerny ničící a odvodňující krajinu a diskriminace regionálních podnikatelů jsou nemravnost. I prostý selský rozum dovede populisty a lháře odhadnout již před volbami, protože slibují to, na co doplatí naše děti a vnoučata a svou „velikost“ budují na rozdělování a upírání lidských práv všem. Otázkou je, nakolik je selský rozum, zodpovědnost a lidství ceněno. Jsme zvyklí na křesťana sloužícího nemocným, na křesťana modlícího-se. V Horším případě na moralistu s máslem na hlavě. Všichni křesťané by měli být aktivními občany a to co přijímají posílat dál. Představitelé (pro ostatní mluvčí) církve, církví neplní svou funkci a sedí ve svých bublinách spolu s elitami. Nemyslím si, že se máme špatně. Jsme bohatá země, spousta jídla je v popelnicích, žijme na úkor rozvojových zemí, přistoupili jsme mnozí na heslo „chléb a hry“.
Proboha, v žádném případě!. Tady je nutné si uvědomit že stát dává legitislavně církvím (a věřícím) velmi mnoho výhod a vy jímek v omezeních oproti jiným ideologickým a politickým sdružením – stačí se podívat do Listiny základních práv a svobod..Ovšem činí to právě s tím předpokladem, že to věřící budou prioritně využívat pro potřeby své víry – ve vztahu se svým bohem.. Pokud by toho jak Vy navrhujete, věřící masově nadužívali pro hromadné aktivistické a politické protesty a požadavky, musel by stát svůj vztah k církvím změnit – a dát jim stejná omezení jako politickým subjektům… A jistě by si toho všimli i občané – ono stačí se podívat kam dovedl křesťanské demokraty (a TOP09) pan Kalousek – k hranici nevolitelnosti..
Věřící člověk je občan a volič. Má právo a povinnost jako všichni ostatní kontrolovat zvolené úředníky – předsedu vlády, jestli nezpronevěřil peníze a prezidenta, jestli nezradil svůj stát.
Tady je asi nutné si ujasnit co míníte pod pojmem „… právo a povinnost jako všichni ostatní kontrolovat zvolené ..“. Protože, v oficiálním slova smyslu nemáte – to mají pouze státem určené instituce.. V širším slova smyslu, právo volit příště koho chcete Vám nikdo nebere.. (Jen vybírejte dobře a nenechte se ukecat argumenty z jiné strany).
A pak je tu třetí možnost kontroly, účast na nějakých aktivistických masových protestech a demonstracích. Protože o tom by si právě křesťan měl pouvažovat, zda toto je jeho parketa. Možná bych si pomohl citátem ze závěru románu Quo vadis. Když vrcholily masakry křesťanů v Římě, seběhli se někteří z nich k apoštolu Petrovi, a ptali se zděšeně co mají dělat, a jak to Pán dopustí. Podíval se na ně a pak pomalu pronesl „Copak jste celou dobu nechápali o čem jsem vám kázal? Copak jsem vám sliboval jen tento svět?
Prosím Vás, bylo by možné trochu upřesnit, konkretizovat to „žijeme na úkor rozvojových zemí“…??? Protože pokud je to opravdu tak, tak to tedy Češi jsou opravdu zlí, když nechtějí, aby jejich zemi kolonizovali občané blízkovýchodních a afrických zemí, na které by mělo být nahlíženo jako na „nebohé uprchlíky“, ovšem kteří se nejednou chovají spíše jako cizí vetřelci a okupanti (o kterých, v narážce na ruskou a čínskou propagandu, vlastně také píšete). Pokud tedy, možná to tak vidíte, Evropa jako celek žije na úkor Afriky jako celku, tak když africký, nebo třeba afghánský, migrant spáchá v Evropě nějaký zločin (a víme, že to není ojedinělé), tak to lze alespoň nějak chápat a omlouvat jako akt msty – dívat se na to, napadá mě, jako na počínání sovětské Rudé armády ve východním Německu v roce 1945, nebo jak…???
Protože, myslím, to „žijeme na úkor rozvojových zemí“, to může být obvinění dost závažné… Nemluvě o tom, že, i když může být problém přesněji dnes definovat ty „rozvojové země“, tak řada lidí v těch zemích na tom může být materiálně lépe než řada lidí v ČR…
Citace:
„Ve všech produktech, které spotřebováváme, také nepřímo konzumujeme „zahrnutou“ půdu potřeb-nou k jejich výrobě ve výrobním řetězci. Množství této půdy obchodované po celém světě se zvýšilo v souvislosti s rostoucím mezinárodním obchodem se zemědělskými produkty. Již v roce 2007 bylo plných 40 % evropské „půdní stopy“, tj. půdy používané pro rostlinnou výrobu a pro chov hospodářských zvířat, která by měla uspokojit poptávku po produktech v Evropě – umístěno v jiných částech světa, z nichž některé nejsou schopny poskytnout základní potravi-ny a uspokojit potřeby svých vlastních obyvatel. Je důležité zdůraznit, že v tomto přehledu není zahrnuta půda potřebná pro lesní hospodářství a výrobu vlákniny.“
Přidávám: Znečištění ovzduší v průmyslových zemích nerespektuje hranice států. Náš Kůrovec je muška jenom zlatá v porovnání se zeměmi, kde je nedostatek vody, tudíž i neúroda a hlad. Žijeme v mírném podnebném pásu ideálním pro život, květiny ale dovážíme letecky z afrických zemí, stále něco dovážíme a převážíme namísto podpory regionálních farmářů a výrobců, kvůli naší honbě za slevami a je nám fuk, kolik dostali za produkty zaplaceno farmáři v Africe apod. Loni jsem v Albertu narazila na jablka z Argentiny levnější než jiná. Kolik asi za ně dostali zaplaceno v Argentině, když připočteme dopravu přes půl zeměkoule a zisk dodavatelů? jako celek i jako jednotlivci jsme zodpovědní za to co kupujeme, koho volíme, jak přispíváme k drancování naší planety, k chudobě, nedostatku vody, oteplování.
Tak jestli se v roce 2007 nacházelo možná poněkud teoretických 40 % zemědělské půdy, určené pro poptávku v Evropě (patrně míníte EU) někde jinde, je to důsledek té globalizované ekonomiky posledních období, stejně jako to ostatní, o čem píšete – možná podobné jako zase běžné přesouvání výrobních závodů ze zemí s vyššími mzdovými standardy do zemí se standardy nižšími, v honbě za levnější pracovní silou, atd. S tímhle může souviset i ten poněkud neoliberální pohled na ekonomickou, pracovní migraci, tzn. že lidé z těch ekonomicky slabších zemí prostě budou často pracovat v těch ekonomicky silnějších zemích (a přitom někdy jako ta levnější pracovní síla), za lepší platy než doma, a přitom se budou podílet na rozvoji svých vlastí zasíláním tzv. remitencí. Ano, je to všechno důsledek globalizace a přinejmenším do značné míry i tzv. neoliberalismu – my třeba, jako ČR, jsme vlastně dneska součástí jednoho ekonomického prostoru EU, ale o tomhle prostoru EU zase můžeme říci, že ten je součástí nějaké globální ekonomiky. Jako různá a velká svoje negativa to bezpochybně má… Připomněl bych namátkově, když už jsem zmínil ten přesun závodů jinam kvůli levnější pracovní síle nebo naopak spoléhání na pracovní migraci a ty remitence, příklad symbiózy dvou zemí, které vzájemně nejsou tak hospodářsky integrovány jako země EU – tedy USA, jako ten hospodářsky silnější partner, a Mexiko, jako ten hospodářsky slabší partner. A víme, že to byli právě neoliberálové, kteří v takové vytvářené symbióze spatřovali přínos a pozitiva, a je to naopak současný president USA D. Trump, který se jí snaží hodně zarazit (což se má odrazit i v zásadní reorganizaci té NAFTA, tj. dohody o volném obchodu, sdružující USA, Kanadu a Mexiko).
Ale ještě, když píšete o nějakém hladu… Možná, že i právě tahle dnešní vzájemná propojenost prakticky eliminuje hrozbu hladomoru prakticky kdekoliv – a to přesto, že lidí na zeměkouli je dneska daleko více než kdykoliv v minulosti. Jako v posledních desetiletích se něco takového objevilo snad jedině v Somálsku nebo vůbec v téhle části východního Sahelu – a příp. tedy v regionech, které byly nějakým způsobem paralyzovány v důsledku válečných konfliktů apod. A ano, objevovaly se spekulace o izolované Severní Koreji… Na druhou stranu, myslím, že kdyby třeba i v našem případě najednou někdo uzavřel hranice a izoloval nás, hladomorem může být ohrožena i ČR.
A když tedy píšete, že „jako celek jsme zodpovědni jak přispíváme k drancování naší planety, chudobě, nedostatku vody, oteplování…“ Koho tím míníte tím „celkem“…??? Veškeré lidstvo na planetě…??? Tak dalo by se o tom spekulovat… Bylo by to na hrozně dlouhou analýzu…
Ještě, že jsem si našel čas, tak bych si dovolil ještě něco dodat k tomu, co píšete… Tak jasně, to, že jsou u nás argentinská jablka levnější než naše, to asi opravdu nevypadá normálně (nevím samozřejmě, kolik za ně dostali v Argentině zaplaceno, a ani nevím, kdo je tam vypěstoval, zda nějaká státní společnost, nějaká cizí, neargentinská společnost, zda nějaké družstvo, nějaký soukromý movitý statkář či drobnější pěstitelé)… Ale vzpomněl jsem si třeba i na to, když někteří se vyjadřují tak, jako by nejhorším zločinem komunistické „tyranie“ u nás do roku 1989 bylo to, že u nás byly málo k dostání banány nebo pomeranče (až mi to přijde, jestli nejsme poněkud rozmazlení, nebo něco takového)… Tak jestli potřebujeme mít pořád banány a pomeranče, tzn. produkty, které se u nás normálně nepěstují (a když vezmeme, že dnes jsme součástí jednoho trhu EU, tak hlavně v případě těch banánů, ty se i v prostoru celé EU pěstují jen velmi okrajově), tak je jasné, že to tu naši nějakou „půdní stopu“, jak uvádíte, mimo ČR a příp. i EU jen logicky rozšiřuje…
Ale jinak, s tou globalizací bezesporu souvisí i to (jak jsem nastínil tu eventualitu hladomoru u nás), že jsme dnes jako ČR určitě celkově o dost méně soběstační než byla ČSSR do roku 1989 (a to přesto, že tu třeba byla RVHP, v jejímž rámci se také prosazovala tzv. mezinárodní dělba práce)…
Jestli bych mohl dodat pár vysvětlujících poznámek.
1) Z ekonomického hlediska jsou jak pozemky, tak i pracovní síly kapitál, který se nabízí. Tudíž – tyto státy nejsou vykořisťovány, ale naopak sami vstupují do globálního obchodu.
2) Jistě že může být legitimním zájmem těch států, aby za tu práci, i pozemky byly vyšší ceny. Což místní politici mohou udělat umělými zásahy, jako třeba minimální mzdy, daně cla, v horších případech i konfiskace firem těch zahraničních investorů ve prospěch „lidu“.. Jak doufám vidíte, když se ten „zájem lidu“ přežene, může to skončit nedobře, a to právě v politicky nestabilních státech třetího světa..
3) No a za třetí, pokud píšete že “ Znečištění ovzduší v průmyslových zemích nerespektuje hranice států. „. tak ale dnešní drakonické ekologické předpisy ano. Tudíž i proto západní producenti přesouvají své podniky do oněch rozvojových zemí, kde je ty náklady vyjdou mnohem levněji.
4) A vlastně ještě jedna věc, když už hořekujete jak jsou ty rozvojové státy vykořisťovány a Západ žije na jejich úkor, zkuste se někdy podívat, kolik Západ platí těmto státům na humanitární pomoci a nesplatitelných půjčkách (třeba přes MMF). Pak ta bilance vypadá trochu jinak
Církev se má starat o věci duchovní, nikoli o věci světské. O ty se má starat stát. V posledních letech se však vměšování církve stalo běžným úkazem. Kněz Heryán není rozhodně sám. Do vměšování církve do věcí světských se rádi pouští i Kardinál Duka, biskup Malý, teolog Daniel Herman a další. Nejsem věřící a do kostela nechodím. Doufám, že už neí věřícím vyhrožováno Peklem a podobně. Jedna věc mne však nejde do hlavy. Po listopadu byl zabaven majetek KSČ, a majetek církvi byl vrácen. Proč k tomu došlo, když obě se dají nazvat totalitou. Rozdíl je v tom, že totalita KSČ trvala údajně od roku 1948 do roku 1989 to je 41 let a stejná totalita církve , to znamená, že jen ona má pravdu trvala stovky let, což dokazovala křižáckými válkami, vraždami jihoamerických Indiánů i jiných, kteří se nechtěli stát křesťan, Inkvizice atd. Opakuji, že nejsem věřící a nikdy jsem nebyl členem KSČ ani jiné strany.
Jestli by Vám pomohlo vysvětlení proč, tak je nutné trochu si opravit fakta (jak tady každý požaduje). Především, KSČ toho moc nezkonfiskovali /obávám se že nic), protože sama KSČ toho moc nevlastnila. (možná pár baráků na schůzování a rekreaci – a to ještě spoustu majetku stačilla převést na novou KSČM)
Naprostou většinu majetku vlastnil komunistický stát – a ten tedy končící komunistická vláda a úřady poctivě předaly nové garnituře.
A církvím nebyl její majetek vracen právně (k tomu by měly mít čtvrt století po revoluci pravomoc jenom soudy), leč politicky – rozhodnutím vlády, jejímž hegemonem byl tedy nepochybně pan Kalousek – asi by chtělo se ptát, v jeho připadě proč…
Věc třetí, ono je těžké morálně posuzovat celkový historický vliv církve za 2 000 let, protože krom zmíněných excesů měla ohromný pozitivní vliv na rozvoj západní společnosti.
Nebe. Lidem by stačilo, kdyby jim nikdo nemrvil život tady na zemi. Kéž by.
Po přečtení rozhovoru s knězem Ladislavem Heryánem jsem měl sklon vidět v duchu nástupce kardinála Duky. Nebo alespoň dalšího biskupa. Jenže…… to nejspíš neprojde.
Tak určitě. Farář přemýšlí o tom, jak otevřít běžnému smrtelníkovi nebe. Hlupák. Každý člověk si své nebe, svou budoucnost vytváří sám. Na to nepotřebuje ani mainstreamem boostovaného kněze, ani kostel, ani oltář. Všechny kostely, všechny oltáře a zvláště ty katolické jsou přímým popřením textů ve starém zákoně. Tihle ti panáci, měli po staletí jediný úkol, přimět lid, aby věřil nikoliv v Boha, ale v církev. A to je parádní rozdíl.
Církev,nejstarší politická strana 🙁
Mluvíš často o pravdě a lži, o dobru a zlu, řekl bys, že se vytrácí schopnost rozeznat dobré od špatného, pravdivé od lživého?
Žijeme, jak se říká, v době postpravdivé nebo postfaktické, moderní technologie nám dokáží přiblížit velmi vzdálené události a složité děje, ale naše možnosti ověřit si skutečnost jako by se nezměnily. Z toho těží ruská propaganda, která se snaží přesvědčovat, že je těžké zjistit, co je pravda, že ve skutečnosti je všechno jinak… To je ideální podhoubí pro to říkat místo pravdy lež….
xxxxxxxxxxxxxxxxx
Vážený pane,tuto rétoriku známe z doby,kdy V.Havel a V.Klaus spolu se „svými“ ,budovali naši demokratickou vlast.Bohužel,naivní,drtivá většina národa jim tehdy uvěřia,včetně mě!!!