KOMENTÁŘ. Česká start-upová scéna stále čeká na slíbenou novelu zákona o daních z příjmů, která má usnadnit přidělování zaměstnaneckých akcií. Ačkoli poslanci návrh koncem června schválili, Senát jej vrátil zpět. Změna je přitom pro start-upy klíčová.

Dnešní pravidla pro start-upy jsou v Česku téměř nepoužitelná. Zaměstnanec, který dostane akcie jako motivaci, musí platit daň už v okamžiku, kdy akcie získá – i když je ještě neprodá a nemá z nich tedy žádný zisk. To je, jako byste museli platit daň z výhry v loterii, aniž byste si ji kdy vyzvedli.

Otázkou je, zda novela, pokud nakonec projde, vůbec přinese systém, který se vyrovná standardům v zahraničí. Problémů zůstává příliš mnoho.

S vyhlídkou na úspěch

Novela se zaměřuje na zaměstnanecké opce – tedy právo zaměstnance koupit podíl ve firmě za výhodnou cenu v budoucnu. Například programátor ve start-upu může dostat možnost koupit podíl za 10 tisíc Kč, i když jeho skutečná hodnota je třeba 100 tisíc Kč.

Vezměme si příklad Rakouska: zde je základem pro výpočet daně logicky výnos z prodeje podílu, tj. rozdíl mezi pořizovací a prodejní cenou.

Hlavní výhodou novely je, že zaměstnanec nemusí platit sociální a zdravotní pojištění z rozdílu mezi tržní hodnotou akcií a cenou, za kterou je koupil. Pokud ale zaměstnanec dostane podíl zdarma nebo s velkou slevou, musí z tohoto „výdělku“ platit daň z příjmů a k tomu ještě povinné odvody.

Takový přístup je ale pro start-upy problematický. Často totiž nabízejí právě podíly zdarma nebo za symbolickou částku, aby přilákaly talenty, které třeba i přijmou nižší plat s vidinou budoucího zisku.
Například mladý start-up může talentovanému vývojáři nabídnout podíl místo vyššího platu, aby ho přesvědčil zůstat, i když firma ještě nevydělává.

Startupy obecně čelí dvěma velkým výzvám: mají problém zajistit si potřebný kapitál prostřednictvím klasických úvěrů, a především si v počáteční fázi získat a udržet si kvalitní zaměstnance. Motivací pro jejich udržení je právě vidina úspěchu a násobného zhodnocení získaného akciového podílu.

Novela ale ruší původní daňové osvobození, které umožňovalo neplatit daň ze zisku z prodeje podílu, pokud ho zaměstnanec držel alespoň pět let. Argumentem je, že zaměstnanec už přece získal výhodu v podobě nižších odvodů. Tento krok ale může odrazovat zaměstnance od přijímání podílů.

Navíc současná pravidla nutí zaměstnance zdanit podíl při ukončení pracovního poměru nebo nejpozději do deseti let od jeho nabytí – i když podíl neprodali a žádný zisk nemají. To je jako platit daň z domu, který jste ještě neprodali. Takový přístup je nejen nespravedlivý, ale i demotivující.

Trest prostřednictvím zdanění

Novela je proto pouze kosmetickou úpravou a nepřináší potřebnou změnu systému zdanění zaměstnaneckých akcií v Česku, který by byl srovnatelný s legislativním úpravou v ostatních státech a odpovídal by mezinárodním standardům.

Vezměme si příklad Rakouska: zde je základem pro výpočet daně logicky výnos z prodeje podílu, tj. rozdíl mezi pořizovací a prodejní cenou.

I v ostatních aspektech je rakouská právní úprava zdanění zaměstnaneckých akcií napsaná tak, aby podporovala start-upy, mladé inovativní firmy.

Umožňuje i odložení zdanění právě až do okamžiku prodeje podílu, do ukončení pracovního poměru nebo do zrušení tzv. vinkulace (písemné dohody se zaměstnavatelem, že převod podílu je možný pouze se souhlasem zaměstnavatele).

Při ukončení zaměstnaneckého poměru však rakouský zákon stanovuje důležitou výjimku – pokud zaměstnanec vlastní podíly, které mu nedávají právo hlasovat na valné hromadě a zaměstnavatel se zaručí za odvod daně za zaměstnance, tak se zdanění opět odkládá až do okamžiku prodeje podílu.

Právě tato výjimka souvisí i se zavedením nové formy obchodních společností v Rakousku – Flexibilní kapitálové společnosti (FlexCo).

Ta umožňuje vydávat obchodní podíly, které neopravňují majitele hlasovat na valné hromadě. Vydávání takových podílů je pro start-upy klíčové i ve vztahu k investorům: zaměstnanci sice mohou vlastnit podíl a těžit z jeho zhodnocení, ale neovlivňují rozhodování firmy.

Tento systém podporuje start-upy a přitahuje talenty, protože zaměstnanci nejsou trestáni daněmi za něco, co ještě nevydělali.

Proč vymýšlet vymyšlené?

V Česku aktuálně schvalovaná ESOP pravidla jsou sice krokem vpřed, ale nejsou ideální a je škoda, že zákonodárci neopisovali tam, kde podobná úprava už roky dobře funguje.

Přinejmenším je potřeba znovu promyslet okamžik zdanění tak, aby odpovídal skutečnému příjmu – mělo být tedy odloženo až do okamžiku, kdy zaměstnanec skutečně prodá podíl a získá peníze. Třeba právě podle rakouského modelu.

I konzervativní země jako Německo či sousední Slovensko už zavedly podobné úlevy pro start-upy.
České Ministerstvo průmyslu prý nyní pracuje na podobě nového uceleného startupového zákona. Není třeba složitě vymýšlet již vymyšlené.

Naopak je potřeba ukončit „ostrovní“ charakter Česka ve vztahu k start-upům, o nichž se sice často mluví, ale jejichž reálná podpora – která je v zájmu celé české ekonomiky – pořád hodně kulhá.

Autorka textu, Zuzana Nötstaller, je řídící partnerka vídeňské advokátní kanceláře FairSquare. Dlouhodobě se věnuje právnímu rámci zaměstnaneckého vlastnictví ve střední Evropě.