Zpěvačka Bára Basiková: "Já si tajně přeju, abych už ten kovid taky chytla a už to měla za sebou. Já chci kovid!!!"

Když zpěvačky vysvětlují virus. Pandemie znovu připomněla novinářům, v čem snadno chybují

Napsal/a Jan Žabka 6. ledna 2021
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Covidový rok 2020 v českých médiích poznamenala honba za exkluzivitou, která vedla ke zbytečným přešlapům. Prostor vysvětlit Čechům koronavirus dostávali například i lidé, kteří k tomu neměli odborné předpoklady; vláda také přinejmenším zpočátku nečelila kritickým otázkám médií. V ohlédnutí za rokem 2020 však nešlo jen o covid.

Jen zřídka se stává, že jedno téma ovládá mediální agendu tolik měsíců v kuse a stále naplňuje definici takzvaných „zpravodajských hodnot“. Ty rozhodují o tom, zda se konkrétní událost dostane do večerních zpráv nebo jestli si o ní přečtete v novinách. Covid takovým tématem byl a stále je.

Média v uplynulém roce hrála zásadní roli v informovanosti obyvatelstva o vývoji pandemie. Čtenost internetových médií a sledovanost televizního zpravodajství v počátcích pandemie strmě rostly. Zodpovědnost novinářů byla o to větší, že šlo o složité téma plné nejasností, s přímým dopadem na zdraví čtenářů a diváků či posluchačů. Ne vždy to ale média zvládla.

Když zpěvačky vysvětlují virus

Novináři často dávali prostor odborníkům všeho druhu, aby se k tématu vyjádřili. Neřešili přitom, zda jejich expertíza má nějakou spojitost s viry nebo jestli jejich výroky jsou vůbec ověřitelné. K tématu se tak vyjadřoval třeba zubař, kardiochirug nebo datový analytik.

Typickými příklady „covidových celebrit“ se stali evoluční biolog Jaroslav Flegr a molekulární bioložka Soňa Peková. Oba společnost zahrnuli výbušnými výroky, které se později nejen nepotvrdily, ale často ani nečelily konfrontací novinářů, kteří je pouze opisovali.

K tomu patří i přebírání příspěvků celebrit na téma covidu ze sociálních sítí a následné poskytování mediálního prostoru názorům umělců jako zpěvák Janek Ledecký, herec Jaroslav Dušek či zpěvačky Lucie Bílá a Bára Basiková.

I serióznější média se podílela na vytváření informačního chaosu, když pomohla jejich nepodložené výroky o tom, že covid je jen „chřipečka“ nebo „chytrá kampaň farmaceutických firem“, dostat mezi lidi.

Konfrontace místo papouškování

Převážně v jarní vlně pandemie chyběla ze strany zpravodajských médií konfrontace podobných kontroverzních výroků. Příliš mediálního prostoru však tehdy nedostávali jen různí experti a lidé s názorem, ale i vláda v čele s Andrejem Babišem.

Na tiskových konferencích vlády se začátkem pandemie střídali ministři a členové krizového štábu, kteří mnohdy bez hlubšího vysvětlení zaváděli a následně měnili epidemiologická opatření s větším či menším dopadem na svobody občanů.

 

 

Chyběly ale konfrontační otázky novinářů a jejich role hlídacích psů demokracie byla upozaděna na úkor role poštovních holubů. Postup vlády tak byl v první vlně nekriticky přetlumočen občanům nehledě na to, jestli zaváděná opatření dávala nějaký smysl, nebo ne. Pro úplnost však dodejme, že šlo o situaci, která byla nová jak pro vládu, tak pro novináře.

Později média začala postupně po vládě požadovat vysvětlení konkrétních kroků, některé novinářské přešlapy se ale objevují stále.

Vedle již zmíněného prostoru pro různé „odborníky na všechno“ jde například o vytváření třaskavých titulků o rekordních počtech nově nakažených. Ty navíc média dávala často do souvislosti s počty nakažených z jiných dnů, nehledě na výpovědní hodnotu dané informace. Každodenní masáž různými čísly je přitom jedním z častých argumentů lidí, kteří v posledních měsících rezignovali na jakékoli zprávy o koronaviru.

Nejde jen o covid

Novináři se dopustili zásadních chyb i v jiných souvislostech než s koronavirem. Mezi mediální přešlapy roku 2020 patří i kauza Ricin týdeníku Respekt a kauza tří sirotků, se kterou přišla média jako Deník N, Echo24, Deník nebo Blesk.

V obou případech jde o kvalitní a respektovaná média, která přicházejí se zajímavými zjištěními a články. Zmíněné kauzy však mohou posloužit jako exemplární případy toho, když novinář příliš důvěřuje svým zdrojům a získané informace dostatečně neověří.

Příběh tří osiřelých chlapců se objevil během letních prázdnin na facebookové stránce Sklad dětských věcí pro pěstouny – Praha 11 spravované Evou Ptáčkovou. Nezletilí bratři prý měli v důsledku dopravní nehody přijít o oba rodiče a následně se o sebe několik měsíců starat bez povšimnutí úřadů.

V důsledku toho Eva Ptáčková založila sbírku, která měla sirotkům zajistit lepší život u pěstounské rodiny. Díky velké medializaci, kdy příběh přebrala i další média a osobnosti na svých sociálních sítích, se brzy podařilo od dárců nasbírat přes milion korun. O případ se proto začala zajímat i policie. Ta rychle zjistila, že popsaný příběh se ve skutečnosti nestal, zmínění sirotci neexistují a celé je to podvod.

K tomuto zjištění ale měla dojít již zmíněná, když kauzu ověřovala. Stačilo zjistit, zda sirotci skutečně existují. Třeba tím, že by se s nimi novinář osobně setkal, případně oslovil příslušné instituce, zda je vůbec možné, aby se v Česku pohybovali sirotci bez povšimnutí úřadů.

Po odhalení podvodu se média, která příběh zveřejnila, za šíření neověřených informací omluvila. Přesto kauza poukázala na problém „facebookové“ žurnalistiky, kdy novinářské texty vznikají přebíráním příspěvků na sociálních sítích bez dostatečně kritického přístupu a novinářského nadhledu.

Roste tak riziko novinářského aktivismu, který vede snaha dosáhnout nějakého konkrétního cíle (například snaha vybrat peníze do sbírky pro sirotky) na úkor informativní funkce. To může způsobit i škody, jako třeba v tomto případě stovky podvedených dárců.

Jed, který nakonec nedorazil

S druhou zmiňovanou kauzou přišel týdeník Respekt. Ten v dubnu ve stručné glose zveřejnil informaci o muži z Ruska, který se měl v Česku údajně pohybovat se smrtícím jedem ricinem.

Mělo jít o ruského agenta a české tajné služby podle Respektu vyhodnotily jeho přítomnost v zemi jako bezpečnostní riziko pro dva místní politiky, starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře a primátora hlavního města Zdeňka Hřiba. Agentů s ricinem přitom mělo být v zemích po celé Evropě hned několik.

Problém je v tom, že v původním textu zmíněné informace nebyly vyjádřeny nijak explicitně, nebyly ověřitelně zdrojovány a autor jako by se komentativním žánrem článku nebo výrazy typu „zdroje Respektu tvrdí“ a „měl mít“ zbavoval odpovědnosti.

Zahraniční média, přestože i v cizině měli prý agenti s ricinem působit, s žádnou podobnou informací nepřišla. Tématu se však s vážností chytili čeští politici a řada novinářů „zjištění“ citovala s odkazem na Respekt. Příběh žil vlastním životem.

O několik týdnů později oznámili premiér Andrej Babiš a ministr zahraničí Tomáš Petříček na tiskové konferenci, že celá kauza je ve skutečnosti „jen“ sporem dvou ruských diplomatů.

Bezpečnostní informační služba informaci o muži s ricinem skutečně měla a prověřovala ji, ale její pravdivost nepotvrdila. Místo toho se ukázalo, že šlo o vylhané informace jednoho z ruských diplomatů, který chtěl poškodit svého kolegu tím, že je poskytnul českým tajným službám. Aféra skončila vyhoštěním diplomatů. Mezitím však byla vylhaná informace interpretována jako fakt, mimochodem i s dopadem na beztak křehké česko-ruské vztahy.

Problém podobných chyb a přešlapů spočívá v tom, že ještě více ohrožují už tak podkopanou důvěru v tuzemská média i důvěryhodnost jejich informací.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)